Počasí, atd. v dubnu a květnu 98
31. 5.
Už od čtvrtka je tu pěkně zima. Ve dne sotva 15 stupňů, studený vítr a přeháňky, v noci kolem nuly. Ještě tak má několik dní být, jen ty noční teploty mají už dnes být vyšší. Včera ráno začal den pěkně slunečně a vypadalo to, že by mohlo přes předpovědi meteorologů být už zase teplo. Vyrazili jsme asi na 130 km dlouhý výlet na kole (dost na lehko, v šortkách) do ptačího ráje na ostrově Hecla (jezero Winnipeg), nakonec ale klesla teplota asi na 7 stupňů a přihnal se ledový severák (který jsme naštěstí na cestě zpět měli v zádech, takže jsem snadno dosáhl maximální rychlost 54 km/hod - na rovině). Zkrátili jsme to jen na 90 kilometrů a večer se pak dlouho rozmrazovali.
Večer: a teď už je zase docela příjemný vlahý jarní večer!

25. 5.
Je tu teď nádherné počasí, ve dne až 25 stupňů. Už alespoň 10 dní ty kvetou šeříky a navečer to tu někdy voní málem jak někde mnohem více na jihu. Kolem mého pracoviště kvete teď v trávě strašně moc lesních jahod (které vždycky všelijaká malá havěť rychle sežere ještě než stačí pořádně dozrát) a za plotem tam už zase běhají medvědi (medvědice s třemi medvíďaty). Mimo město začínají nepříjemně otravovat komáři. Ve Winnipegu si město platí jednoho insektologa, jehož jedinou poviností je likvidace komárů - neustále musí měřit koncentraci komářích larev ve všech stojatých vodách v širokém okolí a pokud možno ještě před vylíhnutím ty potvory likvidovat.

20. 5.
Meteorologové byli zbytečně opatrní. Teplota klesla jen na +5°C.

19. 5.
Koncem minulého týdne tu pršelo tolik, že v jednom místě na jih od Winnipegu byly docela velké lokální záplavy. Včerejší Victoria Day se však vydařil, bylo krásně slunečno, ujeli jsme se Zuzkou 125 km na kole a několikrát skočili i do jezera Winnipeg - nebyli jsme v tom úplně sami, voda je ale stále ještě tak ledová, že se v ní dá vydržet jen několik málo minut. Na dnešní noc nám předpověď počasí zase slibuje teploty i mírně pod nulou!

14. 5.
Největší lesní požár v Albertě se včera večer opět přiblížil na vzdálenost jen 15 km k městu Swan Hills a tak všech jeho 2000 obyvatel bylo opět evakuováno. Uvažuje se o preventivním vypálení lesa v okolí městečka. Doufají tam, že předpověď počasí slibující déšť o víkendu se vyplní. U nás v Manitobě prší dost a žádné požáry nám tu zatím nehrozí.

10. 5.
Ve čtvrtek na západ od nás dokonce padalo i trochu sněhu, víkend už byl zase velice teplý a v Manitobě se letos nic mimořádného neděje. U našich sousedů na východě v Ontáriu i na západě v Albertě a B.C. je však velké sucho a zuří tam stovky lesních požárů na ploše mnoha tisíc hektarů. To se děje na jaře každý rok (viz popis požáru prérie někdy na přelomu století, letos to ale přišlo o něco dříve a ve větším rozsahu. Nejvíc je postižená severní Alberta, kde bylo ohroženo městečko Swan Hills a lidé z něj byli na nějakou dobu evakuováni. Nedávno se mohli vrátit, ale musí být stále připraveni během dvou hodin opustit své domovy, kdyby se k nim oheň opět přiblížil. Celkem v Albertě s ohni bojuje více než 500 lesních hasičů shromážděných z celé severní Ameriky. U nás ve Winnipegu je centrála s "ohňovou" mapou Kanady, na níž se vede přehled o všech právě hořících lesních požárech po celé Kanadě a podle potřeby se přesunují lidé a technika tam, kde je jich zrovna nejvíce potřeba. Při hašení (nebo spíše pokusu o zabránění šíření požárů k lidským obydlím, většina požárů jinak nekontrolovatelně hoří dokud je neuhasí deště, změna větrů nebo vyhoření všech stromů v dané oblasti) vydatně pomáhají vodní bombardéry, což jsou taková břichatá letadla, která si sedají na hladinu nejbližšího jezera, kde otevřou velká vrata na spodku svého břicha, nechají si naplnit útroby vodou, zavřou vrata, těžce se vznesou do vzduchu, vypustí vodu nad hořícím lesem a tak to opakují donekonečna.

6. 5.
(středa) Od pondělka už je zase spíš zima (nejvíc tak 10°C) a dost prší. Před tím se přes víkend ale stačili vylíhnout žabí pulci. Známé žabí milostné koncerty se tady začaly ozývat ještě když bylo kolem dost sněhu, hned jak rozmrly první příkopy a různá malá jezírka a rybníčky (a s nimi žáby mnohdy přes zimu zamrzlé v ledu). Pak se v nich objevily chumáče žabích vajíček. Jedno takové místo blízko mého pracoviště - mělké sluncem vyhřívané slepé rameno příkopu - jsem už asi tři týdny chodil občas pozorovat. Minulý čtvrtek tam ještě byla samá vajíčka. Včera už jich zbylo jen pár nevylíhlých a kolem nich na dně byly stovky malých černých pulců, kteří se zatím stále ještě drželi svého rodiště a téměř se nepohybovali.
Největší koncentraci žab jsem zatím zažil v Japonsku. Když na jaře japonští rolníci napustili svá rýžová pole vodou a zasázeli do nich sazenice rýže (často stále ještě ručně), obsadily tato pole snad milióny žab. Večer se pak nad celou rovinou na západ od Tokia ozývalo mohutné žabí kvákání. Někdy se zdálo být zcela synchronizované. A po setmění navíc nad tím vším poletovaly desetitisíce netopýrů. Když pak ještě do toho začaly kvést a vonět slavné japonské třešně sakury, pod nimiž lidé konaly všude své jarní pikniky, byl to zažitek, na který se nezapomíná. Přesto, že skoro pořád alespoň někde ve vzduchu smrděly nějaké spalované umělé hmoty a jiné neřády. V Japonsku jsem se vůbec nepokoušel jezdit autem (např. nikdo asi z 10 japonských zaměstnanců laboratoře, v níž jsem pracoval neměl auto a ani řidičák; v Tokiu není kde parkovat a hromadná doprava byla mnohem rychlejší než auta). Naučil jsem se po stezkách podél řek dostat se na kole z města ven tak, že za necelou půlhodinu jsem už byl daleko od ruchu velkoměsta uprostřed toho žabího rýžového výše popsaného ráje. Autem by to trvalo mnohem déle.

3. 5.
Dnes už byly zase letní teploty (24°C). Všechno se konečně zelená a začíná kvést. Dnes jsem rychle proletěl v jednou knihkupectví novou knížkou Milana Kundery pod názvem Identita. Jedná se o překlad z francouzštiny a knížka má zcela francouzskou tématiku.

1. 5.
O Dauphinu se dnes ráno ve zprávách nemluvilo, ale o dalších 400 km dále na sever, ve městě Flin-Flon, dostali nadílku 30 cm sněhu. Tam ale nikdy nepočítají s tím, že by jim jaro začalo dříve než v polovině května. Přitom tam ve středu měli také 25°C.

30. 4.
Téměř celý týden tady byly letní teploty, až 27°C a stromy se konečně už docela zelenají. Farmáři začali sít obilí, mnohem dříve než v jiných letech. Dnes odpoledne se tu ale dost ochladilo a v noci má být ve Winnipegu jen 2 až 5°C, na západ od nás v Brandonu ještě trochu víc zima a můžou tam být i sněhové přeháňky. A jen o 150 km více na sever v oblasti města Dauphin má napadnout přes noc a zítra 5 až 15 cm sněhu! Chybí nám tu prostě relativně teplé Baltické moře, které takové velké výkyvy teploty jaké máme občas tady nedovolí.
Dnes jsem potkal kojota, který jakoby nešťastně seděl na kraji silnici a teprve když jsem u něj zastavil, poodešel o pár metrů dále. Buď se jeho život chylil ke konci nebo měl vzteklinu. Přesto to bylo ještě stále hezké zvíře.
Vzpoměl jsem si na jiného kojota, kterého jsem potkal před 9 lety, když jsem v létě brzo ráno plaval skoro každý den v Lethbridge v Albertě v Řece starého muže (Old Man River, nemá nic společného s Mississipi, tenhle albertský Starý muž je jakýsi bájný praotec a polobůh indiánského kmene Černonožců - Blackfeet neboli Pieds Noirs, podle barvy mokasin, které kdysi nosili. Podle legend žil Starý muž ve Skalistých horách a když byl mladý tak jednou souložil se svou sestrou a pak se za to oba moc styděli až z toho začali plakat a plakali tolik, že z jejich slz vznikla řeka, která tam z těch hor do jihoalbertské roviny stéká dodnes). Ta řeka se u Lethbirdge nachází na dně dost hlubokého kaňonu. Při jednou mém raním plavaní prostředkem řeky se nahoře objevil mladý kojot, který zřejmě hledal snídani. Upoutalo ho snad moje šplouchání a pomalu scházel dolů k vodě zjistit, jestli by se ta kačena, která se tam šplouchá dala chytit. Já jsem plaval k němu ke břehu a pak jsem pomalu vylézal z vody. Nejprve se zarazil a když už bylo jasné, že jsem o mnoho větší než nějaká kačena, dal se na rychlý úprk zpátky nahoru k okraji kaňonu. Mimochodem, na konci mé plavecké dráhy, každý den stála na stejném kameni krásná modrá volavka v jakési jogistické meditační poloze.
Mému kolegovi tento týden lezla do pracovny pootevřeným oknem jakási zvědavá veverka. Poprvé ji přistihl po příchodu z obědu jak mu skáče po klávesnici počítače a přitom se ji povedlo provést neplánované "vylepšení" souboru, který si neprozřetelně nechal otevřený.

28. 4.
V sobotu jsem těch 300 km k místu havárie bez přemýšlení opsal z místních novin. Pak mi došlo, že to musí být více, protože se ta havárie stala na zhruba stejné zeměpisné šířce jako je severní konec jezera Winnipeg, ale na východ od něj, u ontárijských hranic, kde jsou jen tisíce malých jezer a mokřin a žádné cesty. Na mapě jsem naměřil, že to je ve skutečnosti asi o 450 km severněji než Winnipeg, což je téměř 300 mil.
Po víkendu je už slabě zelená barva na stromech všude. A objevili se tu už první komáři! Zatím alespoň ještě nejsou agresivní.

25. 4.
(sobota) Tento týden byly přes den zase téměř letní teploty, i přes 20°C. V noci však ještě klesla teplota několikrát pod nulu a listnaté stromy všude v otevřené přírodě jsou stále ještě beznadějně holé. Jen při bližším zkoumání jsem na některých jívách v Pinawě už našel malé lístečky. Alespoň ve městě, kde je vždy tepleji, začínají stromy i zdálky mít slabě zelený odstín. Nějakých 300 km odsud na sever stále ještě panuje zima, na zemi je sníh a jezera jsou zamrzlá natolik, že ani pád havarované helikoptéry jejich led neprorazí. Před dvěma dny tam totiž takto havarovala helikoptéra, která v této době, kde pozemní cesty přece jen už i tam tají, zajišťovala spojení s odlehlou indiánskou rezervací. Byli tři mrtví a dva zranění.

18. 4.
(sobota) Lilo nám tu pak ještě celé pondělí, ale od té doby bylo zase krásně slunečno, ale dost chladno, v noci opět mrzlo (na severu Manitoby byly dost velké vánice, ale tady na jihu si asi letos už více nezalyžujeme). Kočičky tu kvetou už dost dlouho a tento týden se jako první obalily novými zelenými lístečky keře divokého rybízu - většinou jsou ale skryté v nějakém hustém křoví, takže si málokdo všimne, že jaro je opravdu už tady. Všechno ostatní je totiž stále ještě beznadějně holé, jen sem tam někde při zemi je možno objevit rašící trsy trávy. Jarní zelená barva lesů se mi ale zdá hezčí než v zimě, alespoň když jsem se ve čtvrtek zase jednou procházel po Pinawě, připadala mi modrozelená zčeřelá hladina široké řeky v kombinaci s okolními jarně zelenými jehličnatými lesy strašně krásná (jinak se v Pinawě zatím ještě pořád moc nic neděje - zahájení výstavby konferenčního centra se zpozdilo a z privatizece našich laboratoří zatím sešlo a před dvěma týdny ztratilo práci asi 250 spoluzaměstnanců a nám zbylým je naznačováno, abychom si začali zakládat svoje vlastní malé konzultační firmy - problém je v tom, že jen malé procento lidí z výzkumu má taky talent k podnikání).

12. 4.
(neděle) Tady je dnem pracovního volna Velký pátek, zatímco velikonoční pondělí je pracovním dnem. A tak nám tu Velikonoce v pátek začaly krátkou prudkou bouřkou a moc se nevydařily, protože také dnes celý den lilo. Jen včera bylo docela hezky. Hlavně, že je teplo, i chození v tom dešti je pak příjemné.

8. 4.
Včera tu podle předpovědi byla možnost sněžení. Nic takového se ale nekonalo, je jen o něco chladněji než minulý týden, ale stále většinou hezky. Stezky podle řeky, po nichž rád chodím, jsou hluboko pod vodou, hladina řeky už ale klesla asi o metr. Celou dobu však byla bezpečně pod okolním terénem. Žádná povodňová pohotovost tady letos vyhlášena nebyla a sníh už zmizel (až na nějaké zbytečky někde v lese). I rozvodněné řeky v Quebeku a Ontáriu opadávají a lidé z jejich okolí se pomalu vracejí do svých domovů.

4. 4.
Krásné jarní počasí opravdu vydrželo celý týden! Dnes bylo už skoro +20°C, po nedávné zimě to připadalo jako léto. Pro srovnání, před rokem tu právě začínal rekordní Blizzard 1997, po němž vypadal Winnipeg takto! V noci tu ovšem i teď stále ještě klesá teplota i po nulu. A na severu v Churchillu mrzne někdy i ve dne a v různých částech severní Manitoby stále padá sníh.

Počasí v březnu 98