Zločin století: soukromé korporace se vymkly veřejné kontrole 18. 1. 2000

Překlad článku, který mi nedávno přistál v e-mailu. Originál se objevil 22. prosince 1999 v nezávislých, lokálně vlastněných novinách The San Francisco Bay Guardian:

Zločin století

"Století korporací" nám zanechává soukromý průmysl, který se vymkl veřejné kontrole

Russell Mokhiber a Robert Weissman

S přibližujícím se koncem století je důležité si připomenout, že se jedná o století soukromých korporaci, v němž se v podstatě nikomu se nezodpovídajícím, zisk produkujícím organizacím neomezeného trvání, velikosti a moci, podařilo převzít kontrolu národního hospodářství a vlády. A stalo se tak většinou ke škodě individuálního spotřebitele, dělníka, souseda a občana.

Opětovně si připomeňme, že korporace byly původně vytvořeny občany (tady patří náš dík Richardu Grossmanovi, činnému v projektu Korporace, zákony a demokracie, za to, že na světlo vynesl a seznámil nás s historií, kterou se nám málem kolektivně podařilo zapomenout).

Na samém počátku jsme to byli my, občané, kdo vytvořil korporace k provedení veřejných prací - např. k postavení kanálu nebo silnice. Po jejich dokončení však měly svou činnost ukončit. Požádali jsme lidi s penězi, aby postavili kanál nebo silnici. Pokud by se vyskytly nějaké problémy, ručení těchto lidí s penězi - dnes je nazýváme akcionáři - by bylo omezeno jen na sumu peněz, kterou do podniku vložili. Taková společnost s ručením omezeným je základem tržního hospodářství. Trhy by splaskly jako propíchnutý balón, kdyby korporacím bylo vzato právo omezeného ručení jejich akcionářů (podílníků).

A co my občané dostáváme za tento štědrý veřejný dar omezeného ručení? Původně jsme říkali korporacím co mají dělat: dodejte zboží a pak odejděte ze scény. A nechte nás žít naše životy.

Ale korporace získávaly na síle až se jim nakonec podařilo prorazit demokratickou kontrolu a nyní se volně roztahují po světě a způsobují Zemi nepředstavitelné škody. Toto jsou jejich metody: cenové podvody, chemické exploze, otrava rtutí, ropné katastrofy.

Potřebuje kopnkrétní příklady? Tady je těch pět nejkřiklavějších z celého století:

Archer Daniels Midland a švidlování s cenami

V říjnu 1996, firma Archer Daniels Midland, což jsou jinak ti dobří lidé, kteří vám přinášejí Celostátní veřejné rádio, přiznala vinu a zaplatila pokutu 100 miliónů dolarů, což byla vůbec největší antitrustová pokuta, jaká kdy byla uvalena, za svoji roli při konspirativním stanovování nereálných cen s cílem zlikvidovat konkurenci a ovládnout světový trh lysinu a kyseliny citronové.

Union Carbide a Bhopal

V r. 1984, továrna na pesticidy společnosti Union Carbide ve městě Bhopal v Indii vypustila do ovzduší 41 tun metyl-izokyanátu. Takto vytvořený jedovatý mrak zabil několik tisíc lidí a dalším stovkám tisíc způsobil vážné zdravotní problémy.

Společnost Chisso a Minamata v Japonsku

Město Minamata v Japonsku bylo sídlem petrochemické společnosti Chisso, která vyráběla plastické hmoty. V 50. letech se začaly v Minamatském zálivu objevovat mrtvé ryby, kočky začaly páchat sebevraždy a děti trpět vzácnou formou rakoviny mozku. Zdraví tisíců lidí bylo narušeno, protože společnost Chisso vypouštěla do vod zálivu rtuť.

Společnost Exxon a únik ropy z tankéru Valdez

Před 10 lety tankér Valdez společnosti Exxon narazil na útes v zálivu prince Williama na Aljašce a vyteklo z něj 42 milionů litrů surové ropy, která zamořila 2400 km aljašského pobřeží a usmrtila velké množství ptáků a ryb a tak zničila tradiční způsob života tisíců domorodců (Indiánů).

General Motors a likvidace kolejové dopravy ve vnitřních městech

Před 70 lety byly v městech po celých USA rozšířeny čisté, tiché a energeticky nenáročné systémy veřejné kolejové dopravy. Ve 30. letech byly vytlačeny ovzduším znečišťujícími, hlučnými, benzínem poháněnými automobily a autobusy. Kolejová doprava ve městech byla zničena přesně těmi společnostmi, které měly z její likvidace ten největší užitek - naftařskými, pneumatikovými a automobilovými společnostmi vedenými General Motors. Do r. 1949 přispěly GM k likvidaci 100 elektřinou poháněných systémů městské dopravy v New Yorku, Filadelfii, Baltimoru, St. Louis, Oaklandu, Salt Lake City, Los Angeles a jinde. V r. 1949 velká federální porota v Chicagu obvinila a další porota odsoudila GM a mezi jinými i Standard Oil of California a Firestone za účast v kriminálním spiknutí za účelem nahrazení elektrické dopravy benzinovými a dieslovými autobusy a za monopolizaci prodeje autobusů a s nimi spojených výrobků dopravním společnostem po celé zemi. GM a ostatní odsouzené společnosti musely každá zaplatit pokutu ve výši 5000 dolarů.

Toto nejsou vyjímečné příklady. O pokračující detrukci byly napsány celé knihy. Otázkou nyní je jak ji zastavit? A odpověd se nám zdá být jasná - znovunastolení veřejné kontroly toho, co původně bylo veřejnou institucí.

Jak se k takové kontrole propracovat je předmětem debaty a konfliktu v Seatllu i jinde na světě. Tak jak 20. století bylo stoletím korporací, tak se nám zdá být jasné, že 21. století má šanci být stoletím, v němž lidé z masa a krve znovu plně prosadí svoji svrchovanost nad svými životty, nad svými trhy a nad svou demokracií.

Nezapomínejme, že korporativní kontrola (nad našimi životy) nebyla nikdy nevyhbutelná. Korporace nám ji vzaly a naší povinností je vzít si ji zpět.

__________________________

Russell Mokhiber je redaktorem periodika Corporate Crime Reporter (Reportér korporačních zločinů) se sídlem ve Washington, D.C. Robert Weissman je redaktorem jiného washingtonského periodika, Multinational Monitor. Společně napsali knihu "Corporate Predators: The Hunt for MegaProfits and the Attack on Democracy" (Korporátní dravci: Honba za megazisky a útok na demokracii) nakladatelství Common Courage Press, 1999.