Právě jsem slyšel v rádiu pořad o v Anglii narozeném Kanaďanu Nigelu Crawhallovi, který strávil posledních pět let v poušti Kalahari, kde se fascinován přírodou i lidmi snaží vzkřísit jazyk a kulturu Křováků.

Křováci byli původními obyvateli jižní Afriky. V posledních několika stoletích byli vytlačováni směrem na sever do poustě Kalahari a přitom často nemilosrdně zabíjeni po stovkách jako škodná zvěř holandskými (burskými) a německými přistěhovalci. Přitom jejich kultura byla prý velice komplexní. Znali perfektně svůj svět a dovedli využívat ke svému životu vlastností všech rostlin a zvířat, které se kolem nich vyskytovali. Na rozdíl od evropských kultur ale nikdy neměli potřebu svoje prostředí měnit, stavět velké stavby. Příroda kolem nich se jim zdála dostatečně dokonalá na to, aby se do ní pokusili zasahovat. Snad i díky tomu, že si velké množství nahromaděných informací vědeckého i historického charakteru předávali již po 25 tisíc let (tak starý je jejich jazyk!) jen ústně, jsou jejich jazyky, které se vyznačují množstvím mlaskavých hlásek, jedny z nejsložitejších, jaké se kdy vyskytovaly. Představují velkou databanku pro lingvistickou vědu.

Ve 40.-70. letech byli vyhnáni i ze svého posledního útočistě na poušti Kalahari, které bylo prohlášeno za národní park, kde jim bylo zakázáno lovit a žít po svém. Od té doby přežívali jako dělníci na různých farmách a na okrajích měst a postupně ztráceli svůj jazyk a začali mluvil afrikánsky. A v 70. letech byl jejich jazyk jihoafrickou vládou oficiálně prohlášen za vymřelý. V oblasti Kalahari jich dnes přežívá jen 200 až 300.

Naštěstí bylo v r. 1936 pořízeno mnoho nahrávek vyprávění a zpěvu Křováků z pouště Kalahari. Nigel Crawhall objevil v r. 1996 tři staré sestry, které doposud plynně mluvili svým jazykem. Staré náhrávky mu přeložili. S jejich pomocí se pokouší rekonstruovat nejen jazyk, ale i historii, rozsah jejich území před rozptýlením v 40. letech (který bude sloužit i pro žádost o vrácení jejich půdy) a i jejich znalost přírody (v naší terminologii bychom asi řekli "vedecké" poznatky).

Jazyk je už zachráněn, ale ani v postapartheidní Jižní Africe ho zatím žádná škola nezařadila do svých osnov, aby ho učila zbylým mladým Křovákům. S vrácením půdy také nikdo nespěchá.

Křováckých dialektů je (bylo) zřejmě mnoho. Poslední mluvčí dialektu Khomani je Elsie Vaalbooi (jedná se o stejný článek jako na výše citované stránce, navíc je tam fotografie Elsie Vaalbooi, které v r. 1997 bylo 96 let).

Nigel Crawhall zřejmě zachraňuje dialekty San. Ale i Elsie Vaalbooi byla schopná po vyslechnutí starých nahrávek pro jiného lingvistu Tony Trailla vylovit z hlubin své paměti kusy svého dialektu Khomani.

Nigal Crawhall říka:. "V většině městeček severního Kapska, které jsme navštívili, přetrvává subtilní, ale viditelná etnická hiearchie - úplně naspodu jsou Křováci San, o něco výše jsou lidé Khoi (potomci lidí mluvících starým jazykem Nama), pak přijde dominantní kultura - míšenci ("coloured" - barevní) a nejvýše je převážně černá vláda a privilegovaní bilí farmáři." Takže tam Křováci pociťují dvojí persekuci, jak od starých utiskovatelů, tak od dříve utiskované většiny.