Asi před třemi týdny jsem slyšel v rádiu CBC rozhovor s asi 50tiletou paní Kate Carmichael z Halifaxu, u které byla před rokem zjistěna leukémie a bylo jí řečeno, že už ji zbývá jen několik měsíců života. Neklesla na mysli, nenaříká si, smrti se sice bojí, ale naopak zvýšila pracovní úsilí ve svém místě na radnici, aby ve zbývajícím čase prosadila svoje plány na zajistění budoucího rozvoje Halifaxu a hlavně jeho komunikací tak, aby se z města stalo příjemné místo k bydlení s překrásným nábřežím nezhyzděným zbytečnými betonovými viadukty. Své nemoci při tom úspešně využívá. Když svolává nějakou schůzi (např. aby se po několika letech diskuzí konečně učinilo rozhodnutí) a ostatní navrhnou třeba příští pátek, namítne, že to tu ona už nemusí být a že by se raději měli sejít hned zítra, čemuž není nikdo schopen odporovat.

Ještě asi o týden dříve se konal rozhovor s babičkou (celkem mladou) nacházející se ve vězení pro ženy na předměstí Vancouveru, kam byla na rok poslána za pohrdání soudem - za neuposlechnutí soudního příkazu přerušit protestní blokádu cesty používané pro kácení jednoho z posledních malých zbytků původního dešťového pralesa v Britské Kolumbii. Jelikož už jednou byla za stejný přestupek odsouzena na čtyři měsíce, soudce nařídil, že jako nenapravitelný recidivista musí odsedět celý roční trest beze zbytku - zrušil v jejím případě jinak prakticky automatickou možnost být propuštěna za dobré chování po odpykání dvou třetin trestu. Stěžovala si, že je trestaná tvrději než mnohý chladnokrevný vrah a přitom jejím jediným cílem bylo zachránit zbytek přírodního dědictví pro budoucnost. Považuje se za politického vězně, s čímž souhlasí mnoho jiných lidí, kteří nechápou, proč není možno zachovat alespoň těch několik zbývajících posledních malých údolí panenského, zatím nikdy nekáceného dešťového pralesa mírného pásu. Svého činu nelituje a za zachování zbytků pralesa je ochotná bojovat i nadále, protože je přesvědčena, že jejich vykácením by vznikla společnosti nenahraditelná ztráta.

- Pro srovnání: Před asi dvěma týdny byl ve Winnipegu soudně projednáván případ 69tiletého muže - penzionovaného důstojníka královského letectva, který z nepozornosti přehlédl červené světlo a v důsledku toho na přechodu zabil jednoho muže a dalšího poslal s vážnými zraněními na dlouhé měsíce do nemocnice. Soud se usnesl, že jediný přestupek, kterého se obviněný vědomě dopustil, je projetí křižovatky na červenou, za což dostal pokutu asi $70. Ani na minutu mu nebyl odebrán řidičský průkaz, což bylo zdůvodněno tím, že jeho manželka auto neřídí a jsou tedy oba zcela závislí jen na něm pokud jde o jejich osobní dopravu. U soudu se sice moc omlouval a svého činu litoval. Proč mu ale alespoň nebylo nařízeno si zopakovat řidičské zkoušky, aby se zjistilo, zda je ještě vůbec fyzicky schopen řidit auto, nechápe více lidí, opět soudě podle dopisů čtenářů WFP.