Zima už odešla z jižní Manitoby s konečnou platností před dvěma týdny (oteplilo se prudce tolik, že 25. 4. zmizel v Lac du Bonnet z řeky Winnipeg místy ještě několik desítek centimetrů silný led téměř beze stopy během 24 hodin). A bobři, kterým na podzim někdo rozbil hráz, se hned dali do díla. Protržené místo v hrázi už je do poloviny původní výšky opraveno!

Byl jsem moc zvědavý, kde ti bobři přečkali zimu. Naštěstí tam kus dál vede podél potoka dobře udržovaná jelení stezka, které jsem si vloni nevšiml, po níž se dalo proniknout do lesa několik set metrů od silnice bez převlékání (umazání) se. Zjistil jsem, že protržená hráz je jen nejhořejší stupeň celé kaskády bobřích přehrad. Pod ní jsem nejprve našel dvě celkem nízké hráze, z nichž o té první se mi zdálo, že tam na podzim ještě nebyla). Teprve dost daleko pod nimi se necházela zřejmě hlavní hráz, blízko níž byl také postaven jediný bobří hrad, který se na kaskádě nachází. Ještě dále pod ní jsem našel další dvě nižší hráze a pak ještě jednu velikou. Dále jsem už raději nešel (trochu jsem se totiž bál, abych nepotkal ze zimního spánku probuzenou medvědici s mláďaty, která se v těchto místech vyskytovala v minulých letech ...). Všude kolem potoka byla nakáceno velké množství stromů.

Jelení stezky jsou v kanadských lesích k nezaplacení. Hlavně v horách - vedou, pokud to jde po vrstevnici, nebo tak, aby jejich stoupání či klesání bylo co nejmonotónnější. Většina amerických hlavních silnic (Interstates) sleduje staré indiánské stezky a ty zase kopírovaly trasy velké zvěře ...