Podle odhaďů Kanadského statistického úřadu (Statistics Canada) je asi 11,5 % všech dnešních Kanaďanů potomky tzv. Home children (dětí hledajících nový domov), kterých bylo v posledních desetiletích minulého století a na začátku tohoto století až do roku 1913 dovezeno do Kanady z Británie 85 až 100 tisíc. Home children byly buď sirotci, nebo děti nechtěné, odložené a uteklé z domu. V Británii byly takové děti v té době ve věku 14. let prostě vypouštěny ze sirotčinců na ulici a jejich perspektivy nebyly nijak růžové. Kanada potřebovala nové obyvatele, nové pracovní síly a tak sem byly Home children hromadně vyváženy a rozdělovány po celé zemi do rodin, které měly o ně zájem. Předpokládalo se, že v Kanadě by mohly najít nový domov a lepší šance do budoucna než v Británii. Jak bylo v tehdejší době zvykem, celý program nebyl prováděn nijak citlivě. Děti, kterým řekli, že pojedou do Kanady, neměly tušení kde Kanada je. Po příjezdu do Kanady byli sourozenci často odtrženi od sebe a administrativně přiděleni do různých míst. Nebyly peníze na to kontrolovat jak se dětem vede po jejich příjezdu do nových domovů. V podstatě tenkrát těch 85 až 100 tisíc děti zmizelo beze stopy. Není mnoho záznamů o jejich osudu ani o tom kolik jich sem přesně bylo dopraveno. Teprve v dnešní době se někteří lidé snaží vypátrat více podrobností o jejich osudech.