Tento týden přináší pravidelný pořad rádia CBC zvaný Ideas sérii přednášek literárního kritika Hugha Kennera o "Elswhere Community" (tak označuje spisovatele a básníky, kteří odcházejí hledat poznání elsewhere (jinam), tj. za hranice své země). Hodně času věnuje i americkému básníku Ezrovi Poundovi, kterého považuje za svého rádce a učitele a kterého mnoho literátů dodnes obdivuje pro jeho roli při vzniku moderní americké poezie.

Ezra Pound žil od třicátých v Itálii. Za války tam v římském rádiu placeném Mussoliniho vládou vedl asi třikrát týdně vysílaní pro Američany, které se nazývalo Americká hodina. Po válce byl za to americkou armádou zatčen a obviněn z velezrady, protože prý v onom vysílání měl silně antisemitské projevy a prováděl v něm fašistickou propagandu. On sám to prý jen považoval za příležitost jak sdělovat Američanům ty stránky italské skutečnosti, o nichž se mu zdálo, že je americký tisk schválně ignoruje.

Po svém zatčení ve věku 58 let byl nejprve po řadu týdnů umístěn ve venkovní nekryté kleci v americkém táboře pro ty nejtěžší zločince v italské Pise. Klec byla ustavičně osvětlena silným světla a stál u ní stále jeden strážný. Spát musel na holé betonové podlaze klece. Pak byl odvezen do Washingtonu před soud, kde byl prohlášen za nepříčetného a byl umístěn do oddělení pro kriminální šílence nemocnice sv. Alžběty. V r. 1948 byla jeho klasifikace změněna jen na nebezpečného šílence, byl ale i nadále držen ve stejném psychiatrickém oddělení. Pak ale mohl ve svém vězení, kde měl svoje malé apartmá, kde s ním žila jeho manželka a snad i nějaká služebná, přijímat návštěvy. Tam za ním za přísných bezpečnostních podmínek po celých deset let docházel i Hugh Kenner a mnoho dalších slavných literátů, např. básník T.S. Elliot. Vedli tam dlouhé diskuze o literatuře. Prý za celou tu dobu Ezra neučinil ani jedno rasistické či politické prohlášení.

Po dobu jeho psychiatrického věznění měly americké literarní a vydavatelské kruhy problém jestli vydávat jeho díla a udělovat mu ceny. Když mu nakonec nějaká ta cena udělena byla, komentoval to prý sovětský tisk tvrzením, že americká buržoasní peozie už je natolik dekadentní, že ceny za poezii jsou udělovány šílenci zavřenému v blázinci.

Nakonec byl v roce 1958 propuštěn. Po svém propuštění odjel opět do Itálie, kde v r. 1972 zemřel. Do konce svého života měl ale ve svém obývacím pokoji vystavenu velkou americkou vlajku. Svému souzení a věznění by byl býval mohl předejít, kdyby ještě před začátkem války získal italské občanství. On ale chtěl zůstat Američanem.