V květnovém čísle časopisu Equinox, který se characterizuje jako Kanadský časopis objevů, byl krátký příspěvek o cestách kanadského fotografa Chrise Rainiera na ostrov Nová Guinea, který je domovem více než 1000 různých kmenů (z nichž skoro každý mluví jiným jazykem). Život mnoha z nich se za posledních 40000 let zřejmě moc nezměnil, i když v posledních letech i mezi ně začínají stále rychleji pronikat vymoženosti moderní doby. Chris Rainier podnikl za posledních deset let celkem osm cest, při nichž se snažil zachytit na film možná poslední živoucí pozůstatky doby kamenné na naší planetě. Equinox uveřejnil jen malý výběr z jeho vzácných černobílých snímku. Dva z nich vidíte i zde. Na horním je maskovaný muž, který se před svým prvním uvedením do domu duchů podrobuje obřadní koupeli v řece Prostřední Sepik. Na dolním snímku se tři tanečníci připravují na vystoupení při pohřební hostině. Jejich masky představují životnost a mužnou sílu.

Chris Rainier bilancuje své putování po Nové Guineii takto: Celé měsíce jsem cestoval v malých letadlech, na kánoích, pěšky až po pás v bahně, na prastarých příbřezních parnících a v roztřesených terenních vozidlech. Spal jsem v chatrčích vybudovaných v korunách stromů, v lijácích, v nichž celé tábořiště zmizelo pod vodou a v mračnech komárů. Dva týdny jsem strávil v bažině plné pijavic, dostal jsem malárii, jedl jsem všechno možné od hadů a hmyzích larv až k masu netopýrů a jídlům záhadného původu. Organismy nepředstavitelné útočnosti napadli můj zažívací trakt a zažil jsem, jak moje prsty začali hnít kolem malých poranění. Pozoroval jsem, jak moje fotoaparáty ožívaly houbami rostoucími mezi čočkami. Byl jsem okraden průvodcem, kterému jsem důvěřoval a viděl jsem domorodce vyzdobené ptačími pery sledující televizi CNN a kroutící hlavami nad procesem s O.J. Simpsonem a poslednímí tragickými událostmi v Bosně.

Jinak Equinox, který vychází šestkrát za rok, přináší asi polovinu článků a krátkých zpráv týkajících se Kanady. Ve již zmíněnem květnovém čísle byl např. dlouhý článek o problematice kanadských národních parků (o věčném sporu zda jsou tu pro rekreaci lidi - s tímto mandátem byly první z nich vytvořeny - nebo pro ochranu přírody). Hlavním tématem tohoto článku byl Riding Mountain National Park u nás v Manitobě, v němž např. jeho federální zaměstnaci (všechny národní parky patří pod přímou správu federální vlády) se snaží chránit stádo elků (to je menší druh kanadských losů), zatímco jejich provinční kolegové z manitobského ministerstva přírodních zdrojů měli nařízeno pomáhat farmářům odchytávat tyto elky pro účely domestikace a komerčního chovu těsně u hranic parku.

V posledním červencovém čísle je zase velice zajímavý článek o chobotnicích s mnoha fotografiemi, na jedné z nichž např. velká chobotnice požírá žraloka ve vodách Britské Kolumbie. A třeba malá zprávička o tom, jak se na britskokolumbijských brusinkových polích podařilo najít nové antibiotikum a k tomu možná i nový lék proti rakovině. Obojí v rozkládajících se zbytcích hmyzu zabitého nepatrnými červy (nematody), které jsou na brusinky rozprašovány jako prostředí nezamořující pesticid. Nematodi se živí bakteriemi Xenorhabdus, které si "pěstuji" uvnitř napadeného hmyzu. Obě nové látky byly objeveny mezi odpadními produktu těchto bakterií.