Já si myslím, že ideálním řešením by bylo NATO buď úplně rozpustit (možná se mýlím, ale zdá se mi, že rozpuštění NATO a konverzi zbrojního průmyslu na mírovou výrobu prosazoval začátkem roku 1990 i Václav Havel) nebo ho rozšířit o úplně všechny evropské země včetně Ruska. Pokud ani jedno z těchto ideálních řešení není v současné době možné, pak by asi opravdu nejleší bylo ponechat tento pozůstatek studené války zatím beze změny. Na postupném rozšiřování NATO mi nejvíc vadí, že mnohé země, které nebudou do NATO pozvány, se budou cítit odstrčené (nebo budou mít záminku se cítit odstrčené) a ať jim to budete vysvětlovat sebelépe, případně i ohrožené.

Nemyslím si, že by mezi Střední Evropou a Balkánem byl tak propastný rozdíl jak tvrdil Gwynne Dyer, alespoň pokud jde o míru násilí, které byly tyto oblasti schopny vyprodukovat. Nezapomínejme, že nikdo v Evropě zatím nezpůsobil větší hrůzy, než ty které vzešly právě ze Střední Evropy, z Německa, za druhé světové války. Míra (neoficiálního) násilí, která byla použita i při našem vlastním poválečném etnickém čištění Sudet není asi o moc menší než to, které provázelo občanskou válku v Bosně (možná někdo, kdo má po ruce podrobné číselné i jiné údaje by se to mohl pokusit srovnat přesněji). To co se dělo v nedávné době v bývalé Jugoslávii byly možná jen následky a dozvuky stovky let trvajícího vnějšího zasahování a soupeření různých velmocí o tuto oblast.

Konečně Balkán tvoří i Řecko a Turecko, jejichž dlouhotrvající vzájemný konflikt není ještě zdaleka ukončen. To, že se v posledních desetiletích nikdy nezměnil v ozbrojený konflikt, je nejspíš jen díky faktu, že obě země jsou členy NATO. Takže pacifikaci celého Balkánu by nejspíš opravdu prospělo, kdyby se všechny země této oblasti staly co nejrychleji členy téže organizace vyžadující přísnou disciplinu.

Hlavně si myslím, že při evropské integraci by se neměl klást důraz na vojenská řešení a na vyzbrojování vybrané skupiny států proti nějakému blíže nespecifikovanému nebezpečí, nebo snad jen pro jistotu. Důraz by měl být kladen na akce, do nichž je možno při daných ekonomických možnostech stejnou měrou zapojit všechny evropské státy, aby se úplně u všech vytvářel stejný pocit bezpečnosti a vzájemné důvěry. Při tom by se mělo neustále vyjednávat o snižováni stavu zbraní stejným tempem u všech, aby se prostředky vyhazované na obranu mohly použít na rozumnější účely.

I když lidé bezprostředně spojení s výrobou zbraní, nebo i celé státy, které se specializují na vývoz zbraní, mohou na výrobě a vyvoji nových zbraní zbohatnout, z celosvětového hlediska jsou veškeré prostředky vložené do výroby zbraní naprosto vyhozené peníze. Navíc, když se vyvinou nové zbraně, najdou se generálové, kteří si najdou záminky pro nějakou malou lokální válku, aby se nové zbramě mohly vyzkoušet i v polních podmínkách. Kromě peněz vyhozených na výrobu nových zbraní jsou pak zničeny i další hodnoty při jejich použití.

Třeba v době, kdy se v Čechách nedostávají prostředky na školství a zdravotnictví a žádný nepřítel opravdu není široko daleko na obzoru, nechápu, že se vůbec uvažuje o nákupu nových drahých stíhaček.

Před nějakou dobou jsem četl článek o tom, jaká je to fantastická zkušenost sedět v kabině nadzvukové stíhačky, jakou až extázi jejich piloti prožívají - připadalo mi to skoro jako popisování stavu po požití omamných drog. Napadlo mě při tom, že moderní státy vlastně věnují dost velkou část svého rozpočtu na finacování osobního koníčka (typu možná až drogového návyku) několika desítek až tisíců (podle velikosti státu) svých příslušníků - pilotů nadzvukových stíhaček. Já vím, moderní stíhačky jsou zázraky techniky, jejich pilotováni vyžaduje spoustu znalostí a odvahy, ale co z toho všeho mají ti, kteří to musí platit? Kromě více méně policejních akcí velmocí jsou tyto stroje málokdy použity v akci. Nebylo by jednodušší, kdyby se usilovalo o dohodu o vzájemném omezení a v konečném stádiu úplné likvidaci tohoto druhů zbraní? (To samozřejmě platí o všech zbraních hromadnějšího ničení, ale stíhačky jsou obzvláště drahá záležitost, kde by se mohlo začít.) Je tolik jiných užitečnější oborů lidské činnosti, kde by bylo potřeba uplatňovat zázraky moderní techniky a osobní odvahu.