V pátek jsem v rádiu v As it happens slyšel zajímavý rozhovor s nějakým člověkem (snad psychologem) ze Seatllu o dětsví dnešních dětí. Tvrdil, že (alespoň na tomto kontinentě) jsou děti zbytečně ochuzovány o nevinné dětství, že jsou příliš brzo varováni před špatností dnešního světa (který přitom vůbec není tak špatný, jak ho média zobrazují). Že je třeba blbost informovat sedmileté děti o AIDS, ani nejsou schopny si tuto informaci správně zařadit. Že v tom věku by se jim raději mělo vyprávět o krásách světa, o dobrých věcech, které všude kolem nás také jsou. Že je blbost je vychovávat v přesvědčení, že každý cizí člověk kolem nich je bude chtít (pohlavně) zneužívat. Že v žádném z okresů, kde po dlouhá léta provádějí ve školách systematickou sexuální výchovu, nebyl zaregistrován pokles těhotenství nezletilých, což měl být hlavní cíl této výchovy.

Prohlásil, že svět kolem nás přitom není tak násilný jak je zobrazován v americké televizi, že kdyby se v reálném životě odehrávaly vraždy s takovou frekvencí, jakou je možno vidět v televizi, celé Spojené státy by byly vyhubeny během 50 let - kdosi ty ten poměr vražd k celkovému počtu postav vystupujících v televizi opravdu podrobně počítal.