V době, kdy toto píši, je Hong Kong už skoro celý den pod čínskou vládou. Jak už jsem se několikrát zmínil, události v Hong Kongu byly v Kanadě v poslední době ostře sledovány. Důvodem tohoto zájmu jsou těsné svazky mezi Hong Kongem a Kanadou na mnoha úrovních. V Hong Kongu žije 6,3 miliónu obyvatel (na pouhých 1100 km²), z toho 150 tisíc vlastní kanadské pasy. Hong Kong byl v posledních osmi letech hlavním zdrojem imigrantů přicházejících do Kanady, celkem jich odtamtud od roku 1970 přišlo do Kanady 380 tisíc (z toho 26500 jen v první polovině loňského roku). Hongkongští investoři vlastní kanadské vládní dlužní úpisy a jiné cenné papíry v hodnotě 23 miliard dolarů. Objem vzájemného ročního obchodu je asi 3 miliardy dolarů. Např. v roce 1996 vyvezla Kanada do Hong Kongu zboží za 1,75 miliardy dolarů, z toho bylo 56% hotových výrobků a polotovarů, 26% zlata, 14% potraviny a zbytek suroviny. Kanaďané vlastní v Hong Kongu investice v hodnotě 2,5 miliardy dolarů. Mnoho kanadských firem tam má pobočky, včetně 20 finančních ústavů a čtyř právních firem.

Kromě toho existují i emocionální vztahy alespoň některých Kanaďanů k Hong Kongu po té, co tam bylo v říjnu 1941 posláno více než 2000 kanadských vojáků bránit město před Japonci. Tito vojáci byli dost špatně vyzbrojeni a vycvičeni a do vánoc roku 1941 byli zlikvidováni japonskou přesilou. Více než čtvrtina z nich padla v boji, zbytek trávil dlouhé čtyři roky v obzvláště krutých podmínkách japonských zajateckých táborů, v nichž mnoho z nich zemřelo nebo osleplo v důsledku podvýživy. Historikové se dnes shodují na tom, že šlo ze strany anglického velení o cynické politické cvičení, o němž předem vědělo, že nemá naději na úspěch. Kanadští veteráni jsou přesto na tento svůj pokus vzdorovat po několik měsíců Japoncům hrdi a ti z nich, kteří ještě dnes žijí (asi 400) mají starosti, jestli bude pod čínskou vládou dobře pečováno o hroby jejich padlých spolubojovniků.

Zpravodajství kanadských medií z Hong Kongu budilo i v posledních týdnech a dnech před předáním této jedné z posledních britských kolonií zpět pod čínskou vládu převážně dojem, že obyvatelé Hong Kongu jsou spíše optimisté pokud jde o jejich budoucnost, někteří z nich přímo nadšeni, že britská vláda nad městem končí. Alespoň u některých z nich byl však tento optimismus přece jen zkalen jistými obavami z toho do jaké míry se podaří i do budoucna uchovat vládu zákona a spravedlivé soudy. Přestože pod britskou správou nikdy demokracii neměli, existovala v Hong Kongu vláda zákona a nezávislé soudy, které vcelku spravedlivě rozhodovaly v různých přích v duchu platných, třebaže nedemokraticky zavedených, zákonů.

Snad nikdo ale nepochybuje o tom, že v Hong Kongu budou i nadále vynikající podmínky k vydělávání hodně peněz. Jakoby na důkaz toho se index hongkongské burzy vyšplhal v pátek před pětidenní přestavkou v obchodování (u příležitosti oslav navrácení Hong Kongu) na svoji zatím nejvyšší úroveň. Ve všech ostatních oblastech života není zatím vůbec jasné, jak se věci budou vyvíjet. Vesměs všichni se shodují na tom, že to bude trvat několik let než to bude zcela jasné. Předpokládá se např., že Hong Kongu bude vnucována ústřední mandaríská čínština na úkor kantonské čínštiny, kterou se tam mluví. Že Čína se bude snažit přebudovat hongkongský školský systém podle čínského vzoru, ale že to může trvat až 20 let, než se jí to podaří. Mnoho lidí vidí jako klad, že děti budou vyučováni historii z čínského hlediska, že se třeba dozví pravdu o opiových válkách, jen mají obavy, že to zase nebude pravda úplná, že bude zase zkreslená z druhé strany, že ta skutečná pravda bude někde mezi britskou imperiální pravdou a čínskou imperiální pravdou. Někteří lidé si myslí, že Hong Kong zůstane i nadále velice výkonným městem, ale že se jeho politický systém přemění na totalitu singapúrského typu (která je ekonomicky též velice efektivní). Hodně lidí v Hong Kongu i mimo něj si ale myslí, že dlouhodobě bude spojení Hong Kongu s Čínou positivní pro oba partnery a že Hong Kong, hongkongský příklad a hongkonský způsob myšlení budou mít stále větší vliv na vývoj celé Číny.

Krátkobobě zatím ovšem způsobilo hodně nervozity čínské rozhodnutí poslat několik tisíc vojáků vybavených obrněnými transportéry do Hong Kongu ihned několik hodin po převzetí vlády nad městem. Dlouho byl probírán incident, při němž se čínský generál, člen předsunuté čínské jednotky, která byla přemístěna do Hong Kongu už několik týdnů před převzetím města, odmítal podrobit dosud platným hongkongským předpisům při přechodu hranic. Několik dní před převzetím Hong Kongu uvedla Čína celou svoji třímiliónovou armádu do pohotovosti proti případným nepokojům různých etnických menšin uvnitř Číny (viz další článek). Také rozpuštění před dvěma lety poprvé demokraticky zvoleného hongkongského zákonodárného sněmu a jeho nahražení jmenovaným tělesem (údajně jen na dobu jednoho roku; nové demokratické volby jsou slíbeny na květen příštího roku), způsobilo mnoho obav (při tom mohla Čína samozřejmě argumentovat, že demokratické volby z doby před dvěma lety byl více méně jen soukromý experiment posledního britského guvernéra Hong Kongu, který byl nejspíš "nezákonný" i podle britských koloniálních zákonů).

Kanadský ministr zahraničí dlouho váhal, jestli se má zúčastnit složení přísahy nového jmenovaného sboru. Nakonec se zúčastnil, zdůvodňoval to tím, že současně skládali přísahu i členové justičního a politického sekretariátu, což jsou legitimní úřady, s kterými bude v častém styky při projednávání kanadských zájmů.

Nakonec snad ještě něco málo z historie tohoto velice zajímavého města, jehož budoucnost bude jistě s napětím sledovat celý svět. Jméno Hong Kong znamená Voňavý přístav. Leží u ústí Perlové řeky na jižním pobřeží Číny. Podle archeologických nálezů žili na jeho území lidé již od prehistorických dob. Pod čínskou správu přišlo toto území asi v r. 220 před n.l. Až do začátku 19. století tam bylo jen několik rybářských a zemědělských osad. Přístav využívali jako svoji základnu piráti. Na začátku 19. století si Britové velice oblíbili čínský čaj a dováželi ho z Číny v takovém množství, že to vedlo k obrovskému obchodnímu deficitu v jejich neprospěch. Usilovně přemyšleli jak vyrovnat obchodní bilanci a přišli na myšlenku ve velkém "vyvážet" (pašovat) do Číny opium z Burmy. To se čínské vládě samozřejmě nelíbilo, protože rostoucí závislost na drogách začala rozvracet doposud spořádanou čínskou společnost. Snažila se britským obchodníkům pašování opia do Číny překazit (podobně jako se v současnosti americká vláda snaží zastavit přísun drog z Jižní Ameriky), což vedlo v roce 1939 k První opiové válce mezi Čínou a Británií. Čína prohrála a musela postoupit podle smlouvy z Nankingu Británii (natrvalo) Hong Kong, který byl tenkrát ještě znám pod jménem Pirátský ostrov. Británie tak získala trvalou základnu pro svůj opiový obchod, na kterém mimo jiné zbohatlo i mnoho indických obchodníků. Počátky Hong Kongu jsou tedy dosti ostudné (mám podezření, že totéž nejspíš platí i o mnoha jiných velkých a dnes slavných obchodních a průmyslových i jiných impériích). V r. 1856 došlo ke Druhé opiové válce, když čínská jednotka, pátrající v té oblasti po pirátech, zajala posádku britské lodi Arrow. Čína opět prohrála a byla donucena v r. 1961 postoupit Británii poloostrov Kowloon ležící naproti Hong Kongu. Koncem 19. stol. už čínská vláda pronajímala kousky území cizincům celkem ochotně, a tak v r. 1898 pronajala na 99 let Britům tzv. Nová teritoria na pevnině v okolí Hong Kongu a Kowlúnu.

Čínská revoluce v r. 1911 ovlinila Hong Kong jen minimálně. O japonské okupaci Hong Kongu už byla zmínka. Po r. 1949 se pokoušelo z Maovy Číny utíkat do Hong Kongu tolik lidí, že hranice musely uzavřít hongkongské úřady. V řadě posledních let povolovala Čína legální vystěhování do Hong Kongu asi 150 lidem denně. To všechno vedlo k rychlému růstu počtu obyvatel Hong Kongu, z nichž je dnes víc než 95% Číňanů. Problém je v tom, že vlastní Hong Kong a Kowloon nejsou už dávno bez pronajatých Nových teritorií schopné samostatné existence. V 70-tých letech se majitelé investic v Nových teritoriích začali vyptávat britské vlády jaká bude budoucnost tohoto území a tedy i jejich investic, aby věděli jak se mají zařídit. Britská vláda neměla tušení a tak předala tyto dotazy dále do Pekingu. Zlí jazykové tvrdí, že Číňani sami od sebe okamžitý návrat žádných území nepožadovali, prosperitu Hong Kongu poškodit nechtěli a kdyby se jich tedy nikdo neptal, mohlo vše ještě dlouho zůstat při starém. Když už byl ale Peking dotázán na své mínění, byl donucen veřejně sdělit svoje stanovisko, jež znělo, že pronájem Nových teritorií obnovovat nehodlá a staré smlovy z let 1839 a 1861 také neuznává, protože byly Číně vnuceny násilím. Tak se tedy začalo vyjednávat o podmínkách vrácení celého Hong Kongu do lůna Číny - jako za starých časů - na úrovni dvou imperií, která se vůbec neptala lidí, jíž se to týkalo jaké je jejich přání: zda chtějí nezávislost, kterou dostaly ostatní bývalé britské kolonie, nebo zda chtějí návrat do Číny nebo zda chtějí zůstat spojeni s Británií. Nezávislost by se zdála logickým řešením, protože Čína a Hong Kong se vyvíjely odděleně téměř po celých dlouhých 160 let, jsou to dnes v mnoha směrech úplně odlišné společnosti a kultury a dá se očekávat, že jejich opětovné sjednocení bude provázeno mnohem většími problémy než sjednocení Německa, jež bylo rozděleno pouhých 40 let. Mnoho lidí má Británii za zlé, že se vůbec nepokusila prosadit nezávislost Hong Kongu na pořad jednání a že se ani nikdy nesnažila obyvatele Hong Kongu připravovat na demokracii. Např. v hongkongských školách se o demokracii děti prý nikdy neučily.

Snad aby alespoň symbolicky odčinila tyto přehmaty minulosti a jako gesto dobré vůle vůči všem Číňanům na celém světě, navštívila včera britská královna v rámci návštěvy Kanady také "čínské město" v Torontu , kde se zúčastnila slavnostního otevření právě dokončeného domova pro důchodce, popovídala si s několika stařenkami a staříky čínského původu a namalovala oko drakovi (čímž mu podle čínských představ vdechla život), který byl použit při tradiční čínské ceremonii zasvěcení nového domova.