Chtel bych se alespon kratce zminit o dalsim poradu programu Ideas, ktery CBC radio 1 vysilalo 18. a 19. rijna 1999 pod nazvem The Law of Similars (zakon podobnych (ucinku lecebneho prostredku jako jsou priznaky lecene nemoci)). Jednalo se tedy o porad o homeopatii. Latinsky tento zakladni princip homeopatie zni "simila similibus curentur" (stejne je leceno stejnym). Nazev homeopatie je reckeho puvodu a znamena "stejna nemoc", zatimco standardni zapadni medicina je homeopaty nazyvana alipatie (ruzna nemoc = pouzivani protilatek, leku, ktere priznaky nemoci potlacuji).

Nasel jsem ceske misto na webu venovane homeopatii (a jeho nakladatelstvi), takze snad nemusim prevadet do cestiny vsechno co jsem se v popisovanem poradu dozvedel. Jen snad, ze homeopatii zalozil Samuel Hahnemann narozeny 10. 4. 1755 v Misni. Studoval medicinu v Misni, ve Vidni a v Erlangenu. Bylo to v dobe, kdy se klasicka medicina podobala spise reznictvi. Lecilo se hlavne poustenim zilou a aplikaci pijavic. Hahnemann zacal brzo tehdejsi medicinu kritizovat a rozhodl se, ze se bude snazit hledat lepsi pristup. V pokusech s chininem provadenych na sobe si uvedomil, ze ve zdravem cloveku pusobi chinin stejne priznaky jako malarie a tak dospel k vyse uvedenemu zakladnimu zakonu homeopatie. (Dozil se pak pozehnaneho veku 88 let v Parizi po boku sve druhe zeny - mlade francouzske aristokratky, ktera znacne k prispela k velkemu rozsireni jeho metody.)

Princip to asi neni uplne spatny, protoze se vlastne pouziva i pri priprave vakcin, ktere pouzivaji oslabene nebo usmrcene viry nebo bakterie pusobici danou nemoc.

Jinak ovsem teoreticky zaklad homeopatie se zatim zda byt dosti vratky. Homeopatie totiz pouziva extremni redeni svych lecebnych prostredku (az 150krat redeni 1:100), takze ve vysledku se casto nemuze nachazet vice nez nekolik molekul ucinne latky. A tak kritikove tvrdi, ze se vlastne jedna o placebo. Na druhe strane existuji pokusy, v nichz se objektivne srovnavaly ucinky skutecneho placeba (ciste vody) s extremne zredenymi homeopatickymi prostredky. A byl zaznamenan meritelny rozdil. Pokud tedy homeopatie skutecne funguje, nikdo zatim moc nevi proc (podobna situace existuje v celkem nedavnych fyzikalnich pozorovanich krystalicke faze v extremne zredenych roztocich, ktere priznivci homeopatie cituji na svou podporu - ze tech par molekul muze nejakym zpusobem ovlivnovat jakesi zahadne "vlneni" ve zredenem roztoku).

Redeni spociva ve snaze zabranit vedlejsim skodlivym ucinkum, tak castym u silnych davek alopatickych leku, ktere homeopati kritizuji.

Homeopatie rozhodne od svehu vzniku predstavovala fundamentalni vyzvu standardni medicine. Pres svuj zatim problematicky teoreticky zaklad totiz predstavuje holisticky pristup k nemocnemu - stara se o celkovy stav pacienta, propaguje vyrovnany zivotni styl, coz ma velky vyznam pro prevenci nemoci. S timto pristupem mela v minulem stoleti obrovsky uspech, na coz se dnes temer zapomnelo. Tak v dobe americke obcanske valky homeopaticke nemocnice mely umrtnost pouhych asi 2-7%, zatimco standartni alopaticke nemocnice asi 30-70%. Cisla pochazeji z dochovalych oficialnich americkych statistik (doufam, ze jsem si je od doby vysilani poradu dobre zapamatoval dost presne, rozdil byl ale urcite obrovsky). Koncem minuleho stoleti tak standardni medicina v USA mohla homeopatii jen stezi konkurovat. Prodejni cena zavedene homeopaticke lekarske praxe byla nekolikanasobne vyssi nez standardni praxe.

Teprve se zlepsenim hygieny ve standardnich nemocnicich a diky obrovskym investicim, ktere farmaceuticke firmy od pocatku naseho stoleti venovaly na vyzkum novych leku se podarilo standardni medicine zatlacit homeopatii na ustup, takze v 50. letech tohoto stoleti se zdalo, ze homeopatie zcela zmizi. V poslednich desetiletich ovsem proziva novou renezanci, o cemz svedci i porad CBC, o nemz tu referuji. Za touto renezanci stoji holisticky pristup homeopatie, ktery standardni severoamericka medicina i nadale podcenuje. Standardni medicina je tu vynikajici pokud jde o ruzne revolucni chirurgicke zakroky, proste ma rada jakesi hrdinstvi. Ale je i nadale nedostatecna pokud jde o organizaci dlouhodobe pece o chronicky nemocne pacienty nebo i o planovani nejvhodnejsich lecebnych postupu pro daneho pacienta pri jakemkoliv vaznejsim onemocneni (na toto temu to lze v radiu slyset mnoho narku od pacientu, kteri dochazeji k zaveru, ze nejlepsi je se co nejvice o sve nemoci vzdelavat a planovat si sve leceni sami - urcit ktere procedury jsou treba a ktere ne, sami si vybirat vhodne specialisty; kdyz uz se k nejakemu specialistovi dostanou, ten obvykle odvede perfektni praci, ale casto se nezajima, jestli jeho zasah byl pro daneho pacienta vubec treba, nakolik mu pomohl a jaky bude mit dlouhodoby vliv).

Soupereni mezi homeopatii a standardni medicinou melo bohuzel vzdy financni pozadi - boj o penize pacienta. Zatim obema pristupum moc nedoslo, ze be se mohly, a pro dobro pacientu by urcite mely, doplnovat a spolupracovat. Myslim, ze to nejlepe vystihla jedna z lekarek interviewovanych v poradu Ideas. Podle ni homeopatie potrebuje dlouhy cas pro to, aby jeji preventivni pristup mel nejaky efekt. "Kdyz vam oznami, ze mate rakovinu, nechodte proboha k homeopatovi, jdete do standardni nemocnice na chemoterapii i kdyz budete mit velke vedlejsi skodlive nasledky. Standardni medicina vam koupi cas. Kdyz se ji podari rakovinu zastavit, pak teprve muzete jit k homeopatovi, aby vam poradil, jak upravit zivotni styl, jak zavest rovnovahu do sveho zivota, dosahnout pripadneho uplneho uzdraveni a jak predchazet dalsim onemocnenim" (moje asi hodne volna citace, ale smysl je zachovan).