Chtël bych se alespoñ krátce zmínit o dalsím poradu programu Ideas, který CBC rádio 1 vysílalo 18. a 19. ríjna 1999 pod názvem The Law of Similars (zákon podobných (úçinkû léçebného prostredkû jako jsou príznaky léçené nemoci)). Jednalo se tedy o porad o homeopatii. Latinsky tento základní princip homeopatie zní "simila similibus curentur" (stejné je leçeno stejným). Název homeopatie je reckého pûvodu a znamená "stejná nemoc", zatímco standardní západní medicína je homeopaty nazývána alipatie (rûzná nemoc = pouzívaní protilátek, lékû, které priznaky nemoci potlaçují).

Nasel jsem çeské místo na webu vënované homeopatii (a jeho nakladatelství), takze snad nemusím prevádët do çestiny vsechno co jsem se v popisovaném poradu dozvëdël. Jen snad, ze homeopatii zalozil Samuel Hahnemann narozený 10. 4. 1755 v Mísní. Studoval medicínu v Mísni, ve Vídni a v Erlangenu. Bylo to v dobë, kdy se klasická medicína podobala spíse reznictví. Léçilo se hlavnë poustëním zilou a aplikací pijavic. Hahnemann zaçal brzo tehdejsí medicínu kritizovat a rozhodl se, ze se bude snazit hledat lepsí prístup. V pokusech s chininem provádëných na sobë si uvëdomil, ze ve zdravém çlovëku pûsobí chinin stejné príznaky jako malárie a tak dospël k výse uvedenému základnímu zákonu homeopatie. (Dozil se pak pozehnaného vëku 88 let v Parízi po boku své druhé zeny - mladé francouzské aristokratky, která znaçnë k prispëla k velkému rozsírení jeho metody.)

Princip to asi není úplnë spatný, protoze se vlastnë pouzívá i pri prípravë vakcín, které pouzívají oslabené nebo usmrcené viry nebo bakterie pûsobící danou nemoc.

Jinak ovsem teoretický základ homeopatie se zatím zdá být dosti vratký. Homeopatie totiz pouzívá extremní redëní svých leçebných prostredkû (az 150krát redëní 1:100), takze ve výsledku se çasto nemûze nacházet více nez nëkolik molekul úçinné látky. A tak kritikové tvrdí, ze se vlastnë jedná o placebo. Na druhé stranë existují pokusy, v nichz se objektivnë srovnávaly úçinky skuteçného placeba (çisté vody) s extrémnë zredënými homeopatickými prostredky. A byl zaznamenán mëritelný rozdíl. Pokud tedy homeopatie skuteçnë funguje, nikdo zatím moc neví proç (podobná situace existuje v celkem nedávných fyzikálních pozorováních krystalické fáze v extrémnë zredëných roztocích, které príznivci homeopatie citují na svou podporu - ze tëch pár molekul mûze nëjakým zpûsobem ovlivñovat jakési záhadné "vlnëní" ve zredëném roztoku).

Redëní spoçívá ve snaze zabránit vedlejsím skodlivým úçinkûm, tak çastým u silných dávek alopatických lékû, které homeopati kritizují.

Homeopatie rozhodnë od svéhu vzniku predstavovala fundamentální vyzvu standardní medicínë. Pres svûj zatím problematický teoretický základ totiz predstavuje holistický prístup k nemocnému - stará se o celkový stav pacienta, propaguje vyrovnaný zivotní styl, coz má velký význam pro prevenci nemocí. S tímto prístupem mëla v minulém století obrovský úspëch, na coz se dnes témër zapomnëlo. Tak v dobë americké obçanské války homeopatické nemocnice mëly úmrtnost pouhých asi 2-7%, zatímco standartní alopatické nemocnice asi 30-70%. Çísla pocházejí z dochovalých oficiálních amerických statistik (doufám, ze jsem si je od doby vysílání poradu dobre zapamatoval dost presnë, rozdíl byl ale urçitë obrovský). Koncem minulého století tak standardní medicína v USA mohla homeopatii jen stëzí konkurovat. Prodejní cena zavedené homeopatické lékarské praxe byla nëkolikanásobnë vyssí nez standardní praxe.

Teprve se zlepsením hygieny ve standardních nemocnicích a díky obrovským investicím, které farmaceutické firmy od poçátku naseho století vënovaly na výzkum nových lékû se podarilo standardní medicínë zatlaçit homeopatii na ústup, takze v 50. létech tohoto století se zdálo, ze homeopatie zcela zmizí. V posledních desetiletích ovsem prozívá novou renezanci, o çemz svëdçí i porad CBC, o nëmz tu referuji. Za touto renezancí stojí holistický prístup homeopatie, který standardní severoamerická medicína i nadále podceñuje. Standardní medicína je tu vynikající pokud jde o rûzné revoluçní chirurgické zákroky, prostë má ráda jakési hrdinství. Ale je i nadále nedostateçná pokud jde o organizaci dlouhodobé peçe o chronicky nemocné pacienty nebo i o plánování nejvhodnëjsích léçebných postupû pro daného pacienta pri jakémkoliv váznëjsím onemocnëní (na toto tému to lze v rádiu slyset mnoho nárkû od pacientû, kterí docházejí k závëru, ze nejlepsí je se co nejvíce o své nemoci vzdëlávat a plánovat si své leçení sami - urçit které procedury jsou treba a které ne, sami si vybírat vhodné specialisty; kdyz uz se k nëjakému specialistovi dostanou, ten obvykle odvede perfektní práci, ale çasto se nezajímá, jestli jeho zásah byl pro daného pacienta vûbec treba, nakolik mu pomohl a jaký bude mít dlouhodobý vliv).

Souperení mezi homeopatií a standardní medicínou mëlo bohuzel vzdy finançní pozadí - boj o peníze pacienta. Zatím obëma prístupûm moc nedoslo, ze be se mohly, a pro dobro pacientû by urçitë mëly, doplñovat a spolupracovat. Myslím, ze to nejlépe vystihla jedna z lékarek interviewovaných v poradu Ideas. Podle ní homeopatie potrebuje dlouhý ças pro to, aby její preventivní prístup mël nëjaký efekt. "Kdyz vám oznámí, ze máte rakovinu, nechodte proboha k homeopatovi, jdëte do standardní nemocnice na chemoterapii i kdyz budete mít velké vedlejsí skodlivé následky. Standardní medicína vám koupí ças. Kdyz se jí podarí rakovinu zastavit, pak teprve mûzete jít k homeopatovi, aby vám poradil, jak upravit zivotní styl, jak zavést rovnováhu do svého zivota, dosáhnout prípadného úplného uzdravení a jak predcházet dalsím onemocnëním" (moje asi hodnë volná citace, ale smysl je zachován).