Jedna fotografie na konci a odkazy na dal¨¡ fotografie p©id ny 23. 1. 2000. Odkazy jsou zv˜raznˆny a pospojov ny ikonou kamery:

Grand Rapids   Churchill   K no¡ po ©ece   Zvˆ© a hmyz   Trap‚©i   Vlak   N vrat do Winnipegu   Zkondenzovan‚ fotografie

Jsou to pr vˆ dva t˜dny, co jsem se vr til z desetidenn¡ho v˜letu do severn¡ poloviny Manitoby. Vyrazili jsme tam s Evou a Zuzanou tak trochu po stop ch ‡asn‚ manitobsk‚ (modern¡, evropsk˜mi p©istˆhovalci psan‚) historie a pokud to ¨lo, co nejd©¡ve po letn¡m slunovratu, abychom si kone‡nˆ trochu u‘ili seversk˜ch b¡l˜ch noc¡. Z Winnipegu jsme nejprve jeli autem necel˜ch 800 km do mˆsta Thompson po silnici ‡. 6 vedouc¡ p©¡mo na sever mezi velk˜m jezerem Winnipeg na v˜chodˆ a ©adou men¨¡ch jezer (z nich‘ t©i - Manitoba, Winnipegosis a Cedrov‚ jezero - maj¡ tak‚ £ctyhodn‚ rozmˆry). Po asi 200 km na sever od Winnipegu se kolem silnice rozkl daj¡ u‘ jen lesy, v nich‘ je jen ob‡as mo‘no zahl‚dnout nˆjakou vodn¡ hladinu.

Asi v polovinˆ cesty do Thompsonu le‘¡ osada Grand Rapids (pˆknˆ izolovan , na sever i na jih je to z Grand Rapids do sousedn¡ch osad stejn˜ch 175 km). U n¡ se vyplat¡ zajet si od silnice ‡. 6 asi 2-3 km pod velkou p©ehradu vybudovanou na m¡stˆ b˜val˜ch velk˜ch pe©ej¡ (rapids) na posledn¡m, jen nˆkolik kilometr– dlouh‚m, £seku ©eky Saskatchewan (pramen¡c¡ a‘ v dalek˜ch Skalist˜ch hor ch) spojuj¡c¡m Cedrov‚ jezero (Cedar Lake) s jezerem Winnipeg. (O rozm¡stˆn¡ onˆch ‡ty© velk˜ch jezer a mˆst Winnipeg, Thompson a Churchill daj¡ dobrou p©edstavu tyto mapy Manitoby - ©eka p©it‚kaj¡c¡ ze Saskatchewanu je Saskatchewan River, jezero zhruba ve tvaru p¡smene L na jej¡m konci je Cedrov‚ jezero, tam kde se t‚mˆ© dot˜k  jezera Winnipeg jsou Grand Rapids). Pod p©ehradou je tam toti‘ v‘dycky mo‘no naj¡t des¡tky a‘ stovky pelik n– (p©esnˆji ©e‡eno, byl jsem tam zat¡m jen dvakr t, poprv‚ to bylo na za‡ tku z ©¡, a pelik n– tam v obou p©¡padech bylo nespo‡etnˆ) lov¡c¡ ryby v mohutn˜ch v¡rech pod v˜tokem z turb¡n hydroelektr rny. V¡ry je tam dost dlouho voz¡ dokole‡ka na jednou m¡stˆ, dokud je nakonec proud p©ece jen neodnese d l od elektr rny a tak je v‘dycky dost pelik n– i ve vzduchu opakovanˆ let¡c¡ch zpˆt k v¡r–m. Donekone‡na je tam tak mo‘no zbl¡zka pozorovat v¨echny f ze jejich trochu kol‚bav‚ho letu. Trochu smˆ¨nˆ p–sob¡ p©ist v n¡, p©i nˆm‘ vystr‡¡ ¨ikmo dop©edu nohy s rozta‘en˜mi bl nami, na nich‘ dost dlouho klouzaj¡ po hladinˆ jako mal‚ hydropl ny. S nimi tam lov¡ i men¨¡ mno‘stv¡ pot plic, kter‚ p©ist vaj¡ na hladinˆ £plnˆ stejnˆ jako pelik ni. ’e by to bylo spole‡n‚ v¨em vodn¡m pt k–m?
Nˆkolik fotografi¡ pelik n– lov¡c¡ch pod p©ehradou.

V minul‚m stolet¡ se v t‚to oblasti je¨tˆ v¨echno dopravovalo po vodˆ a ©eka Saskatchewan byla d–le‘itou vodn¡ tepnou. V pe©ej¡ch Grand Rapids klesala z Cedrov‚ho jezera do jezera Winnipeg na kr tk‚ vzd lenosti o mnoho des¡tek metr–. Kolem pe©ej¡ vedla nˆkolik kilometr– dlouh  stezka, po n¡‘ bylo nutno p©en ¨et n klad (a v dob ch nejstar¨¡ch i k noe na jeho p©epravu) a p©ev dˆt cestuj¡c¡ mezi parn¡ky plav¡c¡mi se po obou jezerech. Koncem minul‚ho stolet¡ byla na t‚to stezce (portage) vybudov na mal  ‘eleznice, na n¡‘ ko¤mi ta‘en‚ tramvaje p©epravovaly n klad a cestuj¡c¡ kolem pe©ej¡. Dodnes je tam mo‘no vidˆt kous¡‡ek zachoval‚ho n spu t‚to trati spolu s jednou rekonstruovanou n kladn¡ tramvaj¡. To je ale jedin  pam tka na tuto kdysi ru¨nou dopravn¡ tepnu, po n¡‘ se dnes nepohybuje ani noha d¡ky mnohem rychlej¨¡m silnic¡m, letadl–m a vlak–m.
Z bˆry z okol¡ silnice ‡. 6

Grand Rapids   Churchill   K no¡ po ©ece   Zvˆ© a hmyz   Trap‚©i   Vlak   N vrat do Winnipegu   Zkondenzovan‚ fotografie

Z Thompsonu jsme se nejprve vydali vlakem do nejsevernˆj¨¡ho manitobsk‚ho mˆsta Churchill, kde je p©¡stav pro zaoce nsk‚ lodˆ umo‘¤uj¡c¡ nejrychlej¨¡ lodn¡ spojen¡ mezi st©edem americk‚ho kontinentu a Evropou. Mˆsto le‘¡ p©i £st¡ Churchillovy ©eky do Hudsonova z livu (Hudson's Bay), sou‡ sti Severn¡ho ledov‚ho oce nu. Mˆsto a ©eka dostaly jm‚no podle jednoho z guvern‚r– zn m‚ Hudson's Bay Company (HBC), kter  se na severu Kanady u‘ po 300 let zab˜v  n kupem ko‘e¨in od Indi n– a jin˜ch lovc– a pr vˆ v oblasti dne¨n¡ho Churchillu mˆla dlouho svoji centr lu pro z padn¡ Kanadu. Jednalo se o p©¡slu¨n¡ka stejn‚ rodiny, jej¡m‘ ‡lenem pozdˆji byl i slavn˜ Winston Churchill. Nev˜hodou Churchillu je to, ‘e se tam lodi dostanou jen asi po dva mˆs¡ce v roce. V sou‡asn‚ dobˆ led v Hudsonovˆ z livu teprve dorozmrz v  a v Churchillu se chystaj¡ na prvn¡ (z asi necel˜ch 20) loƒ sez¢ny, kter  odtamtud poveze pr‚rijn¡ p¨enici do Evropy.

Prvn¡ n kladn¡ vlak se zrn¡m pro tuto loƒ dorazil do Churchillu pr vˆ den p©ed n mi. Po cestˆ ho ale stihla nehoda - nˆkolik jeho vag¢n– vykolejilo asi 150 km od Thompsonu. D¡ky tomu byla traŸ pro n ¨ vlak nepr–jezdn . Kanadsk  spole‡nost pro osobn¡ dopravu Via Rail se n s cestuj¡c¡ za to nejprve sna‘ila trochu od¨kodnit nepl novanou ve‡e©¡ v jedn‚ thompsonsk‚ restauraci. Po n¡ jsme s hodinov˜m zpo‘dˆn¡m m¡sto vlakem vyrazili ¨¡lenou rychlost¡ dvˆma autobusy po dost ¨patn˜ch bl tiv˜ch asi 250 km dlouh˜ch lesn¡ch cest ch do m¡sta jm‚nem Gillam na Nelsonovˆ ©ece u jezera Stephen Lake, co‘ je t‚mˆ© nejsevernˆj¨¡ bod, kam se d  v l‚tˆ dojet ve v˜chodn¡ Manitobˆ po silnici (na z padˆ Manitoby vede lep¨¡ silnice a‘ do mˆsta Lynn Lake, kter‚ je je¨tˆ o nˆco severnˆji). U Gillamu je tak‚ velk  p©ehrada s hydroelektr rnou, po jej¡‘ hr zi jsme ©eku p©ej¡‘dˆli. I ve slab‚m p–lno‡n¡m slunci vypadala obrovsky. Kolem p–lnoci jsme v Gillamu kone‡nˆ p©esedli do vlaku a v nˆm jsme mnohem pomalej¨¡m tempem pokra‡ovali v j¡zdˆ do Thompsonu (zb˜vaj¡c¡ch 300 km jsme jeli d‚le ne‘ sedm hodin), kam jsme dorazili v 8:15 r no, co‘ bylo diky vykolejen¡ jen o pouh˜ch 45 minut pozdˆji, ne‘ jak sliboval j¡zdn¡ © d. Za podm¡nek norm ln¡ho provozu (kdy‘ se nep©ihod¡ ‘ dn‚ ne¨tˆst¡), je toti‘ obvykl‚ zpo‘dˆn¡ vlak– na t‚to trati z©ejmˆ dvojn sobn‚ - cel  hodina a p–l, jak jsme si p©i zp te‡n¡ cestˆ a pak je¨tˆ jednou o t˜den pozdˆji mohli sami ovˆ©it. A jeden pr–vod‡¡ n m potvrdil, ‘e se jim skute‡nˆ nikdy nepoda©¡ dodr‘et j¡zdn¡ © d. A to na t‚ trati jezd¡ osobn¡ vlak tam jen t©ikr t t˜dnˆ. P©i cestˆ zp tky, kterou jsme absolvovali dal¨¡ noc (odjezd z Churchillu ve 22 hod ve‡er t˜‘ den, kdy jsme tam r no dorazili), u‘ byla traŸ opˆt pr–jezdn  a tak jsme druh˜ den dopoledne mohli vidˆt v ba‘in ch vedle trati nˆkolik nepˆknˆ potrhan˜ch obiln¡ch vag¢n– s hromadami p¨enice z nich vyh©ezl‚. Kdy‘ jsme se za dal¨¡ t˜den vr tili sem na jih, nikdo tu o tom vykolejen¡ nesly¨el ani slovo, asi se v–bec nedostalo do m‚di¡, z ‡eho‘ plyne, ‘e v tak velk‚ a pr zdn‚ zemi jako je Kanada, se toho asi dost d  snadno ututlat.

Kolem Churchillu u‘ je jen jednotv rn  tundra, v n¡‘ se jen sem tam vyskytuje nˆjak˜ zakrsl˜ strom. Pod n¡ je celkem bl¡zko pod povrchem vˆ‡nˆ zmrzl  p–da. P©¡mo v Churchillu a jeho okol¡ vy‡n¡vaj¡ na povrchu sk ly kanadsk‚ho ¨t¡tu. Mus¡ si ‡lovˆk na tu pr zdnou krajinu chv¡li zvykat. V Churchillu dnes ‘ije jen asi 700 lid¡ a mˆsto bojuje o p©e‘it¡ podobnˆ jako "moje" Pinawa. B˜valo to nˆkolikatis¡cov‚ mˆsto postaven‚ vedle vojensk‚ z kladny tenkr t s nejdel¨¡ p©ist vac¡ dr hou na svˆtˆ, na n¡‘ bylo kdysi v dobˆ studen‚ v lky um¡stˆno asi 3000 americk˜ch a kanadsk˜ch voj k–. V¨echny budovy na z kladnˆ byly pospojovan‚ podzemn¡mi tunely. Dneska ze z kladny skoro nic nezbylo, jej¡ prostor byl podle z kona uveden zhruba do p–vodn¡ho stavu. Kromˆ dvou budov zbyly jen p©ist vac¡ dr hy, kter‚ slou‘¡ pro nouzov  p©ist n¡ velk˜ch dopravn¡ch letadel l‚taj¡c¡ch do Evropy pol rn¡ cestou. Naposledy tam takov‚ letadlo pln‚ dam v ¨ortk ch odnˆkud z Kalifornie na po‡ tku studen‚ pol rn¡ zimy nouzovˆ p©ist lo asi p©ed t©emi lety. Jeho cestuj¡c¡ tam museli z–stat asi dva dny, po t‚ co je po jednou spou¨tˆli do snˆhu na zemi. Pak je museli dost dlouho rozmrazovat a mˆsto dodnes s radost¡ vzpom¡n  na to, kolik na tom jedin‚m nouzov‚m p©ist n¡ vydˆlalo a jistˆ by se nezlobilo, kdyby se to zase nˆkdy opakovalo.

Jeden velk˜ hang r b˜val‚ z kladny byl p©estavˆn na novou budovu civiln¡ho leti¨tˆ a jedna velk  plechov  k–lna na vˆzen¡ pro ledn¡ mˆdvˆdy, kte©¡ se nenechaj¡ snadno odehnat do tundry a opakovanˆ se vracej¡ do mˆsta a obtˆ‘uj¡ jeho obyvatele a turisty (ledn¡ medvˆdi jsou maso‘rav¡ a ka‘d‚ jejich tˆsn‚ setk n¡ s neozbrojen˜m ‡lovˆkem kon‡¡ t‚mˆ© bez vyj¡mky smrt¡ toho ‡lovˆka). Ve vˆzen¡ pobudou 30 dn¡ v naprost‚ tmˆ bez j¡dla (v l‚tˆ stejnˆ ledn¡ medvˆdi obvykle v–bec nej¡), jen vodu ob‡as dostanou. Pak je vrtuln¡k doprav¡ co nejd le od mˆsta. Ka‘d˜ ledn¡ medvˆd, kter˜ byl z jak˜chkoliv d–vod– usp n, dostane kus plastiku s ‡¡slem do ucha (je mo‘no ‡¡st z d lky, ale m–‘e se utrhnout) a tot‚‘ ‡¡slo vytetovan‚ do rtu, kter‚ mu z–stane zaru‡enˆ nav‘dy, tak‘e o ka‘d‚m medvˆdovi recidivistovi je snadno na p©¡slu¨n‚m £©adu mo‘no v‚st evidenci. Vypravuj¡ si tam o medvˆdici, kter  vychovala nˆkolik generac¡ medv¡ƒat k vy‘ivov n¡ se na churchilsk‚ skl dce odpadk–. AŸ ji odvezli jakkoliv daleko, v‘dy se po nˆjak‚ dobˆ vr tila na skl dku s novou v rkou medv¡ƒat. Tak‘e nakonec za trest skon‡ila v zoologick‚ zahradˆ nˆkde v tepl‚ Arizonˆ.

Kolem 10. ‡ervence, kdy jsme byli v Churchillu, byl okraj zamrzl‚ho oce nu u‘ skoro 200 km od pob©e‘¡. P©esto se z toho ledu st le je¨tˆ na pevninu vracej¡ ledn¡ medvˆdi, kte©¡ mus¡ tˆch 200 km uplavat v jednom kuse, pokud jde o medvˆdice, ‡asto s jedn¡m nebo dvˆma ml ƒaty vezouc¡mi se na jej¡m h©betu. Ob‡as p©istanou na pl ‘i p©¡mo v mˆstˆ. Po takov‚ plavbˆ ov¨em na m¡stˆ p©ist n¡ hodnˆ dlouho le‘¡ bez hnut¡ s hodnˆ vyplazen˜m jazykem ne‘ nebudou dost sil na to, aby byli nebezpe‡n¡. V Churchillu je st l  slu‘ba, kter  pozoruje mo©e a okol¡ mˆsta a v‡as vyd v  varov n¡ pokud se nˆjac¡ ledn¡ medvˆdi vyskytuj¡ nabl¡zku.

L‚to p©e‘¡vaj¡ ledn¡ medvˆdi na pevninˆ, hlavnˆ se ‡asto chlad¡ v mo©i. Jed¡ nˆco, jen kdy‘ jim to t‚mˆ© samo vleze do huby, proto‘e v l‚tˆ by se p©i vˆt¨¡ n maze (lovu) pr˜ snadno nebezpe‡nˆ p©eh© li. Jejich ko‘e¨ina s dut˜mi chlupy je toti‘ jedn¡m z nejlep¨¡ch tepelnˆ izoluj¡c¡ch materi l–. Kdy‘ Hudson–v z liv koncem z ©¡ zase za‡¡n  zamrzat a‘ k pob©e‘¡, shlukuj¡ se medvˆdi na pob©e‘¡ pr vˆ v tˆsn‚m okol¡ Churchillu, aby mohli, jakmile bude led dost siln˜, vyrazit na led na zimn¡ lov tule¤–, p©i nˆm‘ si mus¡ vytvo©it dostate‡nou z sobu tuku na p©e‘it¡ p©¡¨t¡ho l‚ta. V t‚ dobˆ pr vˆ Churchill pro‘¡v  hlavn¡ turistickou sez¢nu, kdy se tam sj¡‘dˆj¡ turist‚ z cel‚ho svˆta pozorovat ‡ekaj¡c¡ medvˆdy. K tomu jsou turist‚ vo‘eni po okoln¡ tund©e ve vozidlech s obrovsk˜mi koly s kabinami vysoko nad zem¡. Nˆkter  z nich jsou za©¡zena i jako hotely na kolech, v nich‘ je mo‘no mezi ledn¡mi medvˆdy str vit i nˆkolik dn¡. Tˆhotn‚ medvˆdice z–st vaj¡ na pevninˆ a‘ do prosince, kdy v doupatech ze snˆhu p©ivedou na svˆt novou generaci, s n¡‘ se pak teprve vyd vaj¡ na led z livu. Jsou tedy bez j¡dla t‚mˆ© p–l roku a to pr vˆ v dobˆ, kdy ze sv˜ch tukov˜ch z sob mus¡ ‘ivit i sv  vyv¡jej¡c¡ se ml ƒata.

V den kdy jsme byli v Churchillu se tam bohu‘el (bohud¡k?) ‘ dn˜ ledn¡ medvˆd nepotuloval. Jen v p©edchoz¡m t˜dnu jich p©i¨lo do mˆsta celkem sedm a za t˜den po n s dal¨¡. Tak‘e jsme si po absolvov n¡ polodenn¡ t£ry autobusem po v¨em, co je v Churchillu jen trochu zaj¡mav‚, mohli pozdˆ odpoledne vydat s pocitem bezpe‡¡ pe¨ky zpˆt k £st¡ ©eky Churchill a trochu se v n¡ vykoupat jen asi 20 metr– od m¡sta, kde se nejbl¡‘e k n m vyno©il h©bet velryby, kter˜ch se tam kolem £st¡ ©eky vyskytovaly des¡tky (vesmˆs byly dost mal‚, jen nˆkolik metr– dlouh‚ a moc toho z nich zase vidˆt nebylo). Voda byla hodnˆ studen  a dost slan  i nˆkolik set metr– od £st¡, z©ejmˆ d¡ky p©¡livu. Cel˜ den bylo dost vedro, alespo¤ 25°C, bˆhem na¨eho koup n¡ a pozorov n¡ velryb se obloha nˆjak rychle zat hla a ne‘ jsme se sta‡ili vr tit to mˆsta, d–kladnˆ jsme promokli.

Naproti mˆsta na druh‚ stranˆ ©eky na poloostrovˆ vy‡n¡vaj¡c¡m do Hudsonova z livu stoj¡ star  zrekonstruovan  kamenn  pevnost Prince walesk‚ho (Fort Prince of Wales), jej¡m‘ £kolem bylo chr nit sklady a jin  za©¡zen¡ Hudson's Bay Company p©ed n jezdy Francouz–, jim‘ v¨ak v r. 1782 alespo¤ na chv¡li padla do rukou samotn  pevnost.

V sou‡asn‚m obdob¡ je v Churchillu hlavn¡m, a p©itom ne zcela posta‡uj¡c¡m, zdrojem p©¡jm– turistick˜ ruch a zd  se, ‘e tam nejsou nijak moc nad¨eni turisty, kte©¡ nejsou ochotni neust le utr cet stovky dolar–. ’eleznici vedouc¡ do mˆsta a i p©ekladi¨tˆ obil¡ v p©¡stavu koupila ned vno od kanadsk‚ vl dy soukrom  americk  spole‡nost a pomalu p©ekladi¨tˆ opravuje. V mˆstˆ sn¡ o tom, ‘e si najmou velk‚ rusk‚ ledoborce, kter‚ teƒ zrovna pr˜ nemaj¡ co dˆlat, a s jejich pomoc¡ udˆlaj¡ z Churchillu celoro‡n¡ p©¡stav. Velikou nezn mou ov¨em je, jestli se jim poda©¡ p©esvˆd‡it v˜vozce obil¡ a jin‚ho zbo‘¡, aby ho naplno vyu‘¡vali zat¡m alespo¤ v l‚tˆ. Na jih od mˆsta je mal˜ kosmodrom, z nˆho‘ byly p©ed mnoha l‚ty vypou¨tˆny meteorologick‚ rakety a prov dˆn v˜zkum pol rn¡ z ©e. Ned vno se velk  nadˆje vkl dala do toho, ‘e by ho bylo mo‘no znovu, tentokr t se ziskem, vyu‘¡vat a to hlavnˆ na vypou¨tˆn¡ komunika‡n¡ch dru‘ic s cirkumpol rn¡ dr hou. Opˆt se v t‚ souvislosti mluvilo o spolupr ci s Ruskem. P©ed v¡ce ne‘ rokem byly dokon‡eny znovuzprovoznˆn¡ a modernizace jedn‚ z odpalovac¡ch ramp kosmodromu. Zat¡m se ale nena¨el jedin˜ z kazn¡k, kter˜ by odtamtud chtˆl odp lit nˆjakou raketu.

Nˆkolik z bˆr– z Churchillu a okol¡.

Grand Rapids   Churchill   K no¡ po ©ece   Zvˆ© a hmyz   Trap‚©i   Vlak   N vrat do Winnipegu   Zkondenzovan‚ fotografie

Po n vratu do Thompsonu jsme se p©esunuli asi 200 km na z pad k jezeru Wekusko ("wekusko" znamen  v kr˜¨tinˆ sladkou tr vu nebo bylinu) na ©ece Grass River (Travnat  ©eka - jej¡ okraje jsou opravdu skoro v¨ude hustˆ zarostl‚ nejr–znˆj¨¡mi vodn¡mi rostlinami), kter  od roku 1774 slou‘ila jako jedna z hlavn¡ch tras obchodu s ko‘e¨inami (a u‘ cel˜ch 5000 let p©ed t¡m se po n¡ p©em¡sŸovali ve sv˜ch k no¡ch z b©ezov‚ k–ry Indi ni, od nich‘ prvn¡ b¡l¡ obyvatel‚ severn¡ Ameriky p©evzali soustavu obchodn¡ch tras pod‚l vodn¡ch tok–). Byla sou‡ st¡ syst‚mu ©ek, kter‚ spojovaly hlavn¡ stan HBC v oblasti dne¨n¡ho Churchillu (v York Factory kousek na jih od Churchillu p©i £st¡ Nelsonovy ©eky) s obchodn¡mi stanicemi HBC v Manitobˆ a Saskatchewanu. Celkov  d‚lka Grass River od jej¡ho za‡ tku u Cranberry Portage bl¡zko saskatchewansk˜ch hranic a‘ k jezeru Split Lake na v˜chodˆ, v nˆm‘ se spojuje s Nelsonovou ©ekou, je 580 km. My jsem se z toho rozhodli urazit bˆhem necel˜ch pˆti dn– ve dvou k no¡ch asi 140 km od Wekusko Lake do Setting Lake. V jedn‚ k noi se vezly holky a v druh‚ j  s ve¨ker˜m na¨¡m vybaven¡m a z sobami na p©¡di. Ub˜vaj¡c¡ j¡dlo jsem postupnˆ nahrazoval balvany, aby byla k noe dostate‡nˆ ©iditeln  i v siln‚m protivˆtru.

D¡ky ji‘ zm¡nˆn‚mu zpo‘dˆn¡ vlaku z Churchillu jsme vyrazili na jezero Wekusko v nedˆli a‘ v 17:30 odpoledne. D¡ky dlouh˜m letn¡m severn¡m dn–m n m i tak je¨tˆ zb˜valo mnoho hodin na p dlov n¡. Norm ln¡ viditelnost tam byla asi do 23 hodin v noci, kdy zcela zmizelo slunce na severoz padˆ. Obloha ale i pak z–stala u obzoru b¡l  (pokud ov¨em nebyla zata‘en  mraky) a ta b¡l  z ©e se pomalu p©esouvala na severov˜chod a‘ z n¡ zase nˆkdy p©ed t©et¡ hodinou rann¡ za‡alo opˆt vych zet slunce. Tak‘e kdy‘ nebylo moc zamra‡eno, bylo docela dob©e vidˆt celou noc.

Jezero Wekusko je dost zr dn‚, m–‘e se tam rychle mˆnit po‡as¡ a zvednout siln˜ v¡tr. Nedoporu‡uje se p©ej¡‘dˆt nap©¡‡, ale pˆknˆ se dr‘et bl¡zko pob©e‘¡ nebo ostrov–, kter˜ch je tam velk˜ po‡et. Kdy‘ jsme vyrazili, byla hladina klidn . Po dvou hodin ch p dlov n¡ se za‡aly objevovat bou©kov‚ mraky a najednou se bˆhem nˆkolika minut zvedl siln˜ v¡tr, kter˜ vytv ©el b¡l‚ ‡epi‡ky vln. Byli jsme moc r di, kdy‘ jsme bez nehody dop dlovali zb˜vaj¡c¡ch asi 200 m k nejbli‘¨¡mu ostrovu, na nˆm‘ st ly dvˆ chaty, jejich‘ obyvatel‚ n s tam nechali v z vˆt©¡ ‡ekat, ne‘ se v¡tr trochu uti¨¡. Byli jsme p©ekvapen¡, ‘e tam vedle chaty pˆstovali kr sn‚ brambory a zeleninu. Na ji‘n¡ch svaz¡ch tam dlouh‚ letn¡ dny snadno vykompenzuj¡ kr tk‚ l‚to. Asi za 3/4 hodiny byla v na¨em smˆru hladina opˆt bez velk˜ch vln a tak jsme vyrazili na dal¨¡ cestu. Vlny n s pozdˆji ale opˆt za‡aly obtˆ‘ovat a tak jsem vzdali p–vodn¡ pl n objet je¨tˆ prvn¡ den jezero a‘ k v˜toku na¨¡ Travnat‚ ©eky, a p©enocovali v m¡rn‚m de¨ti na malinkat‚m ostr–vku bl¡zko pob©e‘¡.

Druh˜ den byla t‚mˆ© modr  obloha a hodnˆ teplo a ve¨ker‚ zpo‘dˆn¡ jsme v¡ce ne‘ 12hodinov˜m usilovn˜m p dlov n¡m dohonili a podle pl nu p©enocovali nad prvn¡mi vodop dy. Ten den jsme urazili asi 40 km a p©esvˆd‡ili se, ‘e ‘ivot ko‘e¨inov˜ch brig d (fur brigades - tak se ©¡kalo pos dk m velk˜ch n kladn¡ch k no¡, kter‚ vozily z soby do jednotliv˜ch obchodn¡ch stanic HBC a na podzim se vracely zpˆt pln‚ ko‘e¨in) v 18. a 19. stol nebyl v–bec lehk˜. Proudˆn¡ vody v Grass River je toti‘ sotva znateln‚ (kromˆ ©ady vodop d–, kter‚ p©iv dˆj¡ ‡lovˆka v £‘as, kolik tam vlastnˆ t‚ vody te‡e). I nep©¡li¨ siln˜ protiv¡tr tam k noi ‘ene proti proudu, jakmile se p©estane p dlovat. Tak‘e je tam opravdu nutno p dlovat bez zast vky, pokud chcete nˆkam dorazit. A je celkem jedno, jestli se jede po proudu nebo proti. D–le‘itˆj¨¡ je smˆr vˆtru. P©i tom Grass River nen¡ nijak ¨irok . Alespo¤ jej¡ nezarostl‚ hlubok‚ centr ln¡ koryto nen¡. žeka ale vˆt¨inou prot‚k  ba‘inat˜mi oblastmi, kde opravdu pevn  zem je a‘ stovky metr– vzd len  od centr ln¡ho koryta, na jeho‘ obou stran ch je hust˜ porost vodn¡ch rostlin (hlavnˆ jak˜chsi p©esli‡ek a divok‚ r˜‘e). Takto vypadala ©eka brzo po odjezdu z jezera Wekusko a pak zase posledn¡ dva dny na¨¡ cesty. Po celou dobu bylo v¨ak u b©eh– nebo u okraj– nezarostl‚ centr ln¡ ‡ sti ©eky dost ‘lut˜ch lekn¡n– a dal¨¡ch drobnˆj¨¡ch vodn¡ch kv¡tk–.

Kousek p©ed tˆmi prvn¡mi vodop dy jsme potkali posledn¡ lidi, kte©¡ se tam dopravili motorov˜m ‡lunem. Dal¨¡ ‡ty©i dny jsme nepotkali v–bec nikoho, a‘ zase posledn¡ den za posledn¡mi vodop dy v m¡stech kam se dalo dojet motorov˜m ‡lunem od c¡le na¨¡ cesty. Tak‘e jsme se celou dobu pohybovali v civilizac¡ t‚mˆ© nedot‡en‚ p©¡rodˆ, a museli se spol‚hat jen na sebe a b˜t si vˆdomi toho, ‘e nem me ‘ dnou mo‘nost p©ivolat jakoukoliv pomoc dokud odtamtud sami neodjedeme.

T©et¡ a ‡tvrt˜ den jsme str vili dost ‡asu p©en ¨en¡m k no¡ a jejich obsahu kolem osmi vodop d– (8 a‘ 29 stop, tj. 2,5 a‘ 10 m vysok˜ch) a dvoj¡ch pe©ej¡. Dvoje dal¨¡ mal‚ pe©eje jsme bez nehody projeli. Na¨tˆst¡ se p©en ¨elo jen na celkem kr tk‚ vzd lenosti, obvykle kolem 100 metr–, jen stezka (portage) kolem prvn¡ho vodop du byla skoro 400 m dlouh , zato ale v dobr‚m stavu. Po tyto dva dny jsme vˆt¨inou alespo¤ mˆli bl¡zko po© dn‚ b©ehy, tvo©en‚ ‘ulov˜mi skalami, relativnˆ na dosah ruky. Lesy na nich byly sm¡¨en‚, rostly v nich hlavnˆ osiky a smrky. V osikov˜ch h j¡ch byly viditeln‚ ‡etn‚ stopy po hospoda©en¡ bobr–, jejich‘ hrady, nˆkdy se n padnˆ ty‡¡c¡ a‘ dva metry nad hladinou a zcela obklopen‚ vodou, jindy nen padnˆ spl˜vaj¡c¡ s b©ehem, se ‡asto vyskytovaly jen nˆkolik m lo stovek metr– od sebe. €asto byly p–vodn¡ ‡istˆ osikov‚ b©ehy v minulosti vyk cen‚ od bobr– ji‘ zcela zarostl‚ jen mlad˜mi smrky a teprve za nimi, nˆkolik des¡tek metr– od b©ehu, se bˆlala hradba ¨t¡hl˜ch osikov˜ch kmen– vysoko naho©e zakon‡en˜ch zelen˜mi korunami.

T©et¡ den n s p©iv¡tal siln˜m krupobit¡m, kter‚ na chvilinku m lem p©ikrylo zem kous¡‡ky ledu. Pozdˆji jsme je¨tˆ projeli dvˆma dal¨¡mi bou©kami, kdy pr¨elo tak silnˆ, ‘e jsme museli vyb¡rat z k no¡ vodu. Na¨tˆst¡ v‘dy kdy‘ pr¨elo jsme mˆli v¨echno zabaleno. Bylo alespo¤ dost teplo, kolem 20°C, tak‘e to byl vlastnˆ ide ln¡ den na p dlov n¡, kdy bylo mo‘no nad ©ekou pozorovat nejr–znˆj¨¡ formace mrak–. €tvrt˜ den byla opˆt obloha bez mr ‡ku a teplota uvnit© k noe (tj. na slunci) a‘ 40°C. Chtˆli jsme si toho slun¡‡ka co nejv¡ce u‘¡t a m lo se p©ed n¡m chr nili, co‘ jsme odnesli m¡rn˜m £palem.

P©edstavovali jsme si, ‘e dal¨¡, p t˜ den bude celkem odpo‡inkov˜, neboŸ jsme u‘ v¨echny vodop dy mˆli za sebou. Jen‘e to dopadlo trochu jinak. Cel˜ den bylo d–kladnˆ zata‘eno a vytrvale pr¨elo. Bylo jen 15-18°C a ob‡as n m bylo zima! Foukal toti‘ siln˜ severn¡ protiv¡tr, kter˜ n s nav¡c velice zpomaloval. žeka se tam zase rozl‚vala do¨iroka mezi p©esli‡kami a nebylo by v–bec p©¡jemn‚ tam tla‡it p©evr cen‚ k noe na dalek˜ pevn˜ b©eh. Prostˆ voda n s ten den obklopovala ve velk‚m mno‘stv¡ £plnˆ na v¨ech stran ch. Vlny uprost©ed ©eky byly nep©¡jemnˆ vysok‚ a tak jsme se doslova pl¡‘ili tˆsnˆ kolem okrajov‚ho p©esli‡kov‚ho porostu, kter˜ vy‡n¡val a‘ metr nad hladinu a tak vytv ©el ur‡it‚ z vˆt©¡ ve sv‚ bezprost©edn¡ bl¡zkosti. Ob‡as jsme se p©ece jen p©ibl¡‘ili ke skalnat‚mu b©ehu a na jednom takov‚m m¡stˆ jsme si pozdˆ odpoledne postavili mal˜ p©¡st©e¨ek z plachty (stan jsme si nech vali such˜ na noc), pod n¡m‘ jsme se zah© li, najedli a p©i tom va©en¡ se nad propanov˜m va©i‡em i trochu usu¨ili.

Kdy‘ jsem se vr til do pr ce, zjistil jsme, ‘e jeden kolega v t‚ oblasti str vil dˆtstv¡. Nedaleko od Wekusko Lake, v hornick‚m mˆste‡ku Snow Lake. Vˆt¨inu ©ek a jezer tam dob©e znal a na¨i trasu projel s kamar dy na k noi hned nˆkolikr t. Jednou je pr vˆ v tomto £seku ©eky tak‚ zastihl tak siln˜ protiv¡tr, ‘e tam museli ‡ekat cel‚ dva dny, ne‘ se zti¨¡. My jsme ale mˆli na druh˜ den odpoledne koupen‚ j¡zdenky opˆt do churchillsk‚ho vlaku (jezd¡ jen jednou za dva dny!), kter˜ n s mˆl i s k noemi dopravit zpˆt do bl¡zkosti na¨eho v˜chodiska u Wekusko Lake. A tak jsme po tom pozdn¡m obˆdˆ opˆt naplno p dlovali a‘ do ve‡era, kdy se n m ©eka kone‡nˆ po© dnˆ oto‡ila asi o 150 stup¤– na jihov˜chod a my jsme pak s vˆtrem t‚mˆ© v z dech u‘ celkem snadno urazili posledn¡ch p r kilometr– a‘ ke vtoku na¨¡ ©eky do severn¡ho konce jezera Pakwa, co‘ u‘ bylo dost bl¡zko oblasti, do n¡‘ jsem napl noval posledn¡ nocleh. D l se n m u‘ nechtˆlo a nakonec jsme ani ten stan stavˆt nemuseli, proto‘e jsme tam na¨li star¨¡, ale zachovalou a nezam‡enou trap‚rskou chatu (trapper = lovec chytaj¡c¡ ko‘e¨inov  zv¡©ata do past¡). Byla v n¡ funguj¡c¡ kamna se z sobou d©eva, st–l, ‘idle, velk  postel a velk  pohovka. Byli jsme u‘ pˆknˆ unaven¡, dost mok©¡ a prochladl¡ a ta chata se tam objevila jako dar z nebes, kter˜ n s zase postavil na nohy. Po© dnˆ jsme v n¡ roztopili kamna a r no jsme mˆli v¨echno kr snˆ such‚ a byli jsme docela odpo‡at¡ na posledn¡ polodenn¡ "etapu".

Ten ¨est˜ den n m sice za‡al jen s 12°C, pozdˆji teplota vylezla skoro ke dvac¡tce a v 5 hodin r no p©estalo pr¨et. Tak‚ jsme nejprve trochu bloudili v z livech a mezi ostrovy severn¡ho konce jezera Pakwa (mˆli jsme dvˆ r–zn‚ mapy, kter‚ n s jinak v¨ude bezpe‡nˆ nav dˆly, jen v tomto m¡stˆ se dost navz jem li¨ily a ani jedna asi £plnˆ neodpov¡dala skute‡nosti - probl‚m tam byl ve stanoven¡ hranice mezi vodn¡ hladinou a ba‘inami, kter‚ jezero a ©eku obklopuj¡) a ne‘ jsme na¨li kudy z nˆj vyt‚k  na¨e Travnat  ©eka, urazili jsme zbyte‡n˜ch asi 5 km (tak tohle hled n¡ jsem p–vodnˆ chtˆl m¡t za sebou je¨tˆ p©edchoz¡ ve‡er). Pak u‘ jsme ale bez probl‚m– rychle projeli opˆt obklopeni rozs hl˜mi porosty vodn¡ch rostlin dost dlouh˜m p©¡m˜m £sekem ©eky k posledn¡mu jezeru Setting Lake. P©itom jsme zase po dlouh‚ dobˆ potkali prvn¡ho ‡lovˆka v motorov‚m ‡lunu. Nebyl skoro ‘ dn˜ v¡tr a tak jsme se mohli pustit i nap©¡‡ t¡mto jezerem (je hodnˆ dlouh‚, jeho obj¡‘dˆn¡ by trvalo alespo¤ jeden den a p©i velk‚m vˆtru by se na jeho n vˆtrn‚ stranˆ stejnˆ nedalo jen ani kolem b©ehu), co‘ by den p©edt¡m v tom vˆtru v–bec nebylo mo‘n‚. Tak‘e jsme nakonec mˆli ¨tˆst¡ (na tu trasu se doporu‡uje si napl novat 5 a‘ 7 dn¡) a brzo po poledni u‘ jsme vyl‚zali na b©eh v kempingu ve Wabowden, cel‚ t©i hodiny p©ed odjezdem vlaku (to jsme je¨tˆ netu¨ili, ‘e v–bec nebylo t©eba spˆchat, ‘e vlak bude m¡t nav¡c zase tu ji‘ zm¡nˆnou hodinu a p–l zpo‘dˆn¡). Posledn¡ den jsme tak asi za pˆt a p–l hodiny (v‡etnˆ skoro jedn‚ hodiny bloudˆn¡) snadno urazili snad v¡ce ne‘ t©i ‡tvrtˆ vzd lenosti, na kterou jsme den p©ed t¡m ve vˆtru pot©ebovali 11 nebo 12 hodin.

Grand Rapids   Churchill   K no¡ po ©ece   Zvˆ© a hmyz   Trap‚©i   Vlak   N vrat do Winnipegu   Zkondenzovan‚ fotografie

Na k noi se ‡lovˆk pohybuje dost potichu a tak jsme o‡ek vali, ‘e p©ekvap¡me dost jelen–, los– a medvˆd–, kte©¡ se p©ijdou nap¡t k ©ece. My jsme v¨ak za cel‚ na¨e putov n¡ po ©ece nevidˆli jedin‚ velk‚ zv¡©e! Holky jen na chvilku zahl‚dly rysa, kter˜ pozoroval jejich k noi z lesa. A j  na¨el v bl¡zkosti jednoho na¨eho t bo©i¨tˆ ‡erstv‚ stopy pravdˆpodobnˆ losa a jeho ml dˆte. Zd  se tedy, ‘e to v t‚ oblasti lid‚ p©ehnali s lovem a velk  zv¡©ata tam p©esp©¡li¨ zdecimovali. Vypl˜valo to i z dotazu m¡stn¡ho ‡lovˆka, kter˜ si tento z vˆr chtˆl ovˆ©it, kdy‘ se n s ptal, zda jsme nˆjakou zvˆr potkali.

Stejnˆ tak p©¡li¨ velk˜ komer‡n¡ rybolov v jeze©e Wekusko m  pr˜ za n sledek, ‘e u‘ pˆt let je jezero t‚mˆ© bez ryb. P©ed t¡m bylo pova‘ov no za jedno z 10 nejlep¨¡ch m¡st pro rekrea‡n¡ rybolov v Kanadˆ. A teƒ tam nen¡ turisty na co nal kat. To by mo‘n  vysvˆtlovalo, pro‡ Zuzana nechytla po cestˆ ani jednu rybu. Pravda ale je, ‘e se moc nesna‘ila, nebylo na to moc ‡asu a hlad jsme je¨tˆ nemˆli. Na ©ece toti‘ ob‡as ryby nad hladinu vyskakovaly. Jedin‚ co jsme si po cestˆ na¨li v p©¡rodˆ na p©ilep¨enou byly pouh‚ dvˆ houby a dost lesn¡ch jahod, nˆjak‚ maliny a Saskatoon berries, kter‚ tam pr vˆ za‡¡naly dozr vat.

V¨ude jsme alespo¤ vidˆli ‡etn‚ stopy ‡innosti bobr–, kte©¡ tam v¨ak byli velice pla¨¡ a tak jsme jich p©i plav n¡ za celou dobu p©istihli jen pˆt. Dal¨¡ s typick˜m hlasit˜m pl cnut¡m ocasem mizeli pod hladinou p©ed t¡m, ne‘ jsme si jich sta‡ili v¨imnout a u‘ se po dobu na¨¡ p©¡tomnosti nikdy znovu neobjevili.

A pt k– bylo hodnˆ. Na jeze©e Wekusko to byli hlavnˆ pelik ni. Nad lesem ‡asto krou‘ili dravci. Na ©ece, hlavnˆ k ve‡eru, jsme potk vali po‡etn‚ rodinky r–zn˜ch druh– kachen. Nejzaj¡mavˆj¨¡ bylo pozorovat instinktivn¡ chov n¡ kachn¡ch matek, kter‚ kdy‘ zaregistrovaly na¨i p©¡tomnost, za‡aly p©edst¡rat zranˆn¡ a za velk‚ho k©iku a pl can¡ k©¡dly do vody zd nlivˆ nemohoucnˆ a klikatˆ p©ed n mi prchaly jedn¡m smˆrem, zat¡mco jejich kach¤ata mizela do r kos¡ nˆkde £plnˆ jinde. Kdy‘ n s tak "odl kaly" dost daleko (a‘ nˆkolik set metr–), bez probl‚mu vzl‚tly do vzduchu a vysok˜m obloukem nad lesem se vr tily zpˆt ke sv‚ rodince. €lovˆka na lovu by takto tˆ‘ko mohly oklamat - j  alespo¤ v‘dycky vˆdˆl, kde jsou jejich kach¤ata, ale na nˆkter  blbˆj¨¡ zv¡©ata to mus¡ fungovat, jinak by se u nich takov‚ chov n¡ nevyvinulo. Takov‚ divadlo n m ka‡eny zopakovaly nˆkolikr t ka‘d˜ ve‡er.

Nejvˆt¨¡m probl‚mem na severu Kanady v tuto dobu jsou kom ©i a hlavnˆ jen nˆkolik milimetr– malinkat‚ krve‘¡zniv‚ ‡ern‚ mu¨ky (black flies), kter‚ za chv¡li dok ‘ou pokr˜t obna‘en‚ ‡ sti lidsk‚ho tˆla jednou krvavou kruhovou svˆdivou podlitinkou vedle druh‚. Kdyby se ‡lovˆk nebr nil, snad by z nˆj za chv¡li byly schopn‚ vys t v¨echnu krev. Kom ©i a ‡ern‚ mu¨ky se pˆknˆ dopl¤uj¡. Kom ©i operuj¡ ve st¡nu a p©i soumraku a sv¡t n¡. €ern‚ mu¨ky ve dne na slunci. Na¨tˆst¡ na k noi uprost©ed ©eky byl od nich pokoj. Sta‡ilo jen vyhubit tˆch p r komar–, kte©¡ si do k noe nastoupili spolu se mnou a pak u‘ se mohl ‡lovˆk opalovat t©eba £plnˆ nah˜. Jen kdy‘ bylo moc vedro, obletovalo kolem p r ov d–, ti ale ¨t¡pnou m lokdy. Ale p©ed ka‘d˜m vstupem do lesa bylo pot©eba zakr˜t nohy, ruce a ‡asto i obli‡ej. Na obli‡ej se tu prod v  klobouk proti kom r–m zelen‚ barvy, kter˜ m  jemnou s¡Ÿku od okraje st©echy klobouku a‘ pod krk, kde je zaji¨tˆna gumi‡kou. P©i ve‡ern¡m t bo©en¡ byl takov˜ klobouk nezbytn˜. Trochu probl‚mem jen je, jak se v nˆm inteligentnˆ naj¡st, aby se pod nˆj s ka‘d˜m soustem nedostal i nˆjak˜ ten kom r. Tak‚ se stane, ‘e na s¡Ÿku zapomenete a automaticky si d v te l‘¡ci s pol‚vkou do £st skrz n¡.

Neb˜t tˆch kom r–, mu¨ek a ostatn¡ho hmyzu, ob‡as se zd lo, ‘e je tam naho©e v l‚tˆ t‚mˆ© perfektn¡ r j. K takov‚mu z vˆru asi dospˆla i pos dka prvn¡ evropsk‚ lodi, kter  p©ezimovala u dne¨n¡ho Churchillu. Jednalo se o D ny, kte©¡ se tam dostali je¨tˆ p r let p©ed Angli‡any. V l‚tˆ tam bylo v¨echno kr snˆ zelen‚, den byl dlouh˜, v¨ude hojnost zvˆ©e a ryb a tak se tam rozhodli p©ezimovat. Nˆjak je nenapadlo, ‘e v zimˆ v¨echno m–‘e b˜t £plnˆ jinak. Pt ci na podzim odletˆli na jih, zvˆ© tak‚ odt hla do m¡rnˆj¨¡ch kon‡in, ©eka a mo©e zamrzly, v¨echno pokryl sn¡h a skoro cel  pos dka lodi do ledna zem©ela na kurdˆje. Ale i kdy‘ se ‡lovˆk na zimu dob©e p©iprav¡, p©e‘¡t bez psychick‚ £hony p–lro‡n¡ t‚mˆ© £plnou temnotu nemus¡ b˜t snadn‚. Svˆd‡¡ o tom nadpr–mˆrn  spot©eba alkoholu v tˆch kon‡in ch v zimˆ. Ale pokud si d–chodci mohou dovolit str vit l‚to na chatˆ u jednoho z jezer na Travnat‚ ©ece a zimu ve sv‚m druh‚m bytˆ nˆkde v teplu Texasu (i takov‚ho jsme tam potkali), mus¡ m¡t t‚mˆ© ide ln¡ ‘ivot.

Grand Rapids   Churchill   K no¡ po ©ece   Zvˆ© a hmyz   Trap‚©i   Vlak   N vrat do Winnipegu   Zkondenzovan‚ fotografie

V minulosti bylo chyt n¡ ko‘e¨inov˜ch zv¡©at do past¡ kolem Travnat‚ ©eky dost roz¨¡©eno. Trap‚rsk˜ch chat bylo pod‚l ©eky vidˆt v¡ce. Dnes u‘ se asi tolik nepou‘¡vaj¡ nebo slou‘¡ sp¡¨ k rekreaci. Jen kolem jedn‚ mal‚, na pevn˜ z mek dob©e zav©en‚ chaty se povalovalo nebo viselo na stromech nˆkolik star˜ch zrezavˆl˜ch past¡. Tˆsnˆ vedle t‚ chaty, v n¡‘ jsme posledn¡ noc p©espali, kter  byla ji‘ do zna‡n‚ m¡ra postavena z d©evot©¡skov˜ch desek, st l star˜ rozpadaj¡c¡ se srub pln˜ rozbit‚ho za©¡zen¡, vyh©ezl˜ch slamn¡k– a odpadk–. Tak‚ kolem obou budov byl pˆkn˜ nepo© dek. Nebylo to poprv‚, kdy jsme na na¨¡ trase takovou dvojici budov, kdy si majitel, nebo nejsp¡¨ jeho potomek, postavil vedle star‚ho srubu novou chatu. U‘ p©ed t¡m jsme jednu takovou dvojici ze zvˆdavosti prozkoumali. Byl tam prostor kolem obou budov hustˆ zarostl˜ u‘ dost vysok˜mi stromky, p©esto‘e v celkem dob©e udr‘ovan‚ nov‚ chatˆ (s odem‡en˜m visac¡m z mkem na dve©¡ch) byl lo¤sk˜ kalenda© a star‚ kapesn¡ r dio se zbytky energie v bateri¡ch. V tom hustem porostu jsem t©eba na¨el prohnil‚ zbytky jak˜chsi bud, star‚ smeti¨tˆ pln‚ rezat˜ch plechovek a zkorodovan˜ch bateri¡, velk‚ k˜ble s jak˜msi mazivem (k ‡emu?) nebo zpuch©elou svinutou tlustou dlouhou hadici. Na pr–‡el¡ rozpadaj¡c¡ho se srubu je¨tˆ visely muze ln¡ snˆ‘nice, zrezivˆl  pila a dal¨¡ star‚ n ©ad¡. Uvnit© byla rozpadl  kamna a hrozn˜ nepo© dek. Prostˆ typick˜ nepo© dek kanadsk‚ho venkova, kde vˆt¨ina lid¡ dˆl  jen to, z ‡eho je nˆjak˜ zisk a jen m lokdy se nam haj¡ udr‘ovat po© dek a vytv ©et si kr sn‚ prost©ed¡ kolem sv‚ farmy nebo jin‚ho p©¡bytku. Vˆt¨ina vˆc¡ (budovy, stroje) je ponech na sv‚mu osudu na m¡stˆ kde zrovna doslou‘ily. T©eba i uprost©ed l nu, kde se pak kolem takov‚ho vraku vytvo©¡ obor van˜ ostr–vek.

Grand Rapids   Churchill   K no¡ po ©ece   Zvˆ© a hmyz   Trap‚©i   Vlak   N vrat do Winnipegu   Zkondenzovan‚ fotografie

Kdy‘ byla nˆkdy ve 20. letech postavena ‘elezni‡n¡ traŸ do Churchillu, vznikla podle n¡ ©ada stanic a osad ob˜van˜ch p–vodnˆ hlavnˆ zamˆstnanci ‘eleznice. Od t‚ doby v˜znam ‘eleznice obzvl ¨tˆ pro osobn¡ dopravy velice poklesl a mimo nˆkolika nejvˆt¨¡ch mˆst (mˆste‡ek) jsou v¨echna n dra‘¡ na t‚to trati bez perzon lu, n dra‘n¡ budovy jsou zabednˆny a z©ejmˆ v dost ‘alostn‚m stavu (v‡etnˆ tˆch, kter‚ jsou st le v provozu v Thompsonu, Gillamu a Churchillu). Mnoho z tˆch osad dnes existuje pouze na mapˆ Manitoby jako m¡sta s nulov˜m po‡tem obyvatel. V j¡zdn¡m © du Via Rail jsou ale st le vedeny jako zast vka na po‘ d n¡. To je i p©¡pad stanice Wekusko, je‘ byla c¡lem na¨eho zpˆtn‚ho p©esunu s k noemi vlakem. P©ed 20 lety tam pr˜ je¨tˆ st lo nˆkolik dom– zamˆstnanc– ‘eleznice. Dnes po nich nez–stala ani stopa. Jen tam v lese u trati stoj¡ mal  k–lna s n pisem "Wekusko Railway Station". Kdy‘ jsme po nastoupen¡ uk zali na¨e j¡zdenky (objednan‚ telefonicky nˆkde v £st©ed¡ Via Rail v Ottawˆ a vyzvednut‚ na n dra‘¡ ve Winnipegu) pr–vod‡¡mu, nemˆl tu¨en¡, ‘e stanice Wekusko existuje a kde se nach z¡. ’e pr˜ to p–jde vy¨et©it. Asi za p–l hodiny se vr til s t¡m, ‘e strojv–dce o n s a na¨¡ch k no¡ch vˆdˆl d vno p©ed t¡m, ne‘ jsme nastoupili a ‘e v¡, kde n m m  zastavit. Tak‘e alespo¤ po‡¡ta‡ov˜ syst‚m registrace j¡zdenek jim funguje perfektnˆ. Z m‚ strany to bylo jist‚ testovan¡ syst‚mu, proto‘e na t‚ trati vo‘en¡ k no¡ vlakem z©ejmˆ nen¡ v–bec zvykem, ka‘d˜ z toho byl trochu p©ekvapen˜. A zast vku Wekusko nejsp¡¨ nikdo u‘ d vno nepou‘il. Ale dalo se to v¨echno po telef¢nu objednat a tak jsem byl zvˆdav˜, jak to dopadne. A a‘ na to zpo‘dˆn¡ to fungovalo perfektnˆ.

P©esto‘e m m je‘dˆn¡ vlakem r d, pou‘ili jsme ho v Kanadˆ teprve podruh‚, proto‘e je mnohem dra‘¨¡ ne‘ j¡zda autem. Poprv‚ to bylo p©ed nˆkolika lety tak‚ p©i v˜letu k Hudsonovu z livu, p©esnˆji ©e‡eno do osady Moosonee na pob©e‘¡ jeho nejji‘nˆj¨¡ho v˜bˆ‘ku, Jamesova z livu v severn¡m Ont riu, kam tak‚ nevede ‘ dn  silnice. Vlak do Moosonee, kter˜ provozuje men¨¡ m¡stn¡ spole‡nost, tenkr t zastavoval skoro u ka‘d‚ ©eky a vysazoval u nich kanoisty s jejich k noemi a ranci. Tak jsem teƒ zkou¨el, jestli to p–jde i u Via Rail v Manitobˆ.

Grand Rapids   Churchill   K no¡ po ©ece   Zvˆ© a hmyz   Trap‚©i   Vlak   N vrat do Winnipegu   Zkondenzovan‚ fotografie

Posledn¡ dva dny na¨eho v˜letu jsme se pomalu, dost odpo‡inkov˜m tempem, vraceli do Winnipegu po z padn¡ stranˆ Manitoby po silnici ‡. 10, kde se zemˆdˆlstv¡ provozuje mnohem severnˆji ne‘ mezi jezery ve st©edu Manitoby, ale jsou tam tak‚ nejvy¨¨¡ manitobsk‚ "hory" (asi 600 m n.m.) a ©ada provin‡n¡ch a jeden n rodn¡ park. Po vr cen¡ k no¡ jsme se ale nejprve ut bo©ili hned nedaleko jezera Wekusko, v m¡stˆ, kde povrch zemˆ je tvo©en jakousi popraskanou v pencovou (dolomitovou) deskou. V jej¡ch trhlin ch ale roste docela hust˜ smrkov˜ les, kter˜ v¨ak v tˆch m¡stech na des¡tk ch kilometr– ‡tvere‡n˜ch pr vˆ p©ed 10 lety sho©el. Dnes u‘ na jeho m¡stˆ je svˆ‘e zelen˜ porost mal˜ch smr‡k–, z nich‘ vy‡uhuje stra¨ideln˜ les p–vodn¡ch op len˜ch kmen– s ‡ern˜mi bambulemi zbytk– vˆtv¡ jen na sam˜ch vrcholech. Ut bo©ili jsme se tam na okraji ¨tˆrkov‚ho lomu, kolem nˆho‘ v rozryt‚ tenk‚ povrchov‚ vrstvˆ hl¡ny rostlo velk‚ mno‘stv¡ malin a obrovsk˜ch lesn¡ch jahod, na nich‘ jsme se druh˜ den nejprve cel‚ dopoledne p sli. Pak jsme je¨tˆ o kus d l v Grass River Provincial Park absolvovali pochod kolem krasov‚ho potoka vyvˆraj¡c¡ho z podzem¡. Posledn¡ nocleh byl v p–lce cesty do Winnipegu v kempingu v Kachn¡ch hor ch (Duck Mountain Provincial Park). A posledn¡ na¨e "vzdˆl vac¡" zast vka byla v ukrajinsk‚m are lu Selo Ukraina (Ukrajinsk  ves), kde je mal˜ skanzen nejstar¨¡ch budov prvn¡ch ukrajinsk˜ch p©istˆhovalc– do Kanady (kter‚ se dost podobaj¡ tomu, co jsme vloni vidˆli ve skanzenu v U‘horodu a vlastnˆ je¨tˆ i v pou‘¡van¡ v mnoha podkarpatsk˜ch obc¡ch), hrob nezn m‚ho ukrajinsk‚ho voj¡na s kr snˆ ve zlatˆ vyveden˜mi n pisy v ukrajin¨tinˆ i angli‡tinˆ, pamˆtn¡ deska opˆt v obou jazyc¡ch popisuj¡c¡ slavnostn¡ otev©en¡ are lu s kr lovskou £‡ast¡ a hlavnˆ samotn˜ are l slou‘¡c¡ k po© d n¡ velk˜ch ukrajinsk˜ch kulturn¡ch slavnost¡, kter‚ tam pr vˆ prob¡haj¡ tento (v Kanadˆ dlouh˜) v¡kend. P©ed dvˆma t˜dny si are l pronajali nˆjac¡ z©ejmˆ znovunarozen¡ k©esŸan‚ nemaj¡c¡ nic spole‡n‚ho s Ukrajinci a stovky star˜ch i mlad˜ch se jich tam posilovalo ve v¡©e za zvuk– pobo‘n‚ rokenrolov‚ hudby a ‡etn˜ch st nk– pln˜ch dobr‚ho j¡dla.

Grand Rapids   Churchill   K no¡ po ©ece   Zvˆ© a hmyz   Trap‚©i   Vlak   N vrat do Winnipegu   Zkondenzovan‚ fotografie

Po celou dobu cesty na k noi jsem tak‚ pilnˆ fotografoval. Nˆkdy jsem musel hodnˆ man‚vrovat s k no¡ ve vˆtru, ne‘ jsem na¨el tu nejlep¨¡ polohu. Kdy‘ jsem s t¡m byl hotov, mohly b˜t holky t©eba i p–l kilometru p©ede mnou. Mˆ osobnˆ ta n maha s hled n¡m nejlep¨¡ho pohledu z k noe pomohla si zafixovat ty obr zky obzvl ¨tˆ dob©e v pamˆti. Proto‘e nakonec jsem bohu‘el zjistil, ‘e film se ve foŸ ku nˆjak vysmekl a v–bec se nep©ev¡jel a v¨ech asi 27 z bˆr– bylo naexponov no p©es sebe na jedin‚m poli‡ku filmu (vlastnˆ jen asi na 3/4 jedin‚ho poli‡ka, ta zb˜vaj¡c¡ 1/4 je¨tˆ nebyla pokryt  citlivou vrstvou). Tak‘e z toho vznikla tato "£sporn " fotografie: