Jedna fotografie na konci a odkazy na dalÓÉ fotografie pÒidÁny 23. 1. 2000. Odkazy jsou zvÙraznÅny a pospojovÁny ikonou kamery:

Grand Rapids   Churchill   KÁnoÉ po Òece   ZvÅÒ a hmyz   Trap×Òi   Vlak   NÁvrat do Winnipegu   Zkondenzovan× fotografie

Jsou to prÁvÅ dva tÙdny, co jsem se vrÁtil z desetidennÉho vÙletu do severnÉ poloviny Manitoby. Vyrazili jsme tam s Evou a Zuzanou tak trochu po stopÁch Ãasn× manitobsk× (modernÉ, evropskÙmi pÒistÅhovalci psan×) historie a pokud to Ólo, co nejdÒÉve po letnÉm slunovratu, abychom si koneÃnÅ trochu uÚili severskÙch bÉlÙch nocÉ. Z Winnipegu jsme nejprve jeli autem necelÙch 800 km do mÅsta Thompson po silnici Ã. 6 vedoucÉ pÒÉmo na sever mezi velkÙm jezerem Winnipeg na vÙchodÅ a Òadou menÓÉch jezer (z nichÚ tÒi - Manitoba, Winnipegosis a Cedrov× jezero - majÉ tak× Õctyhodn× rozmÅry). Po asi 200 km na sever od Winnipegu se kolem silnice rozklÁdajÉ uÚ jen lesy, v nichÚ je jen obÃas moÚno zahl×dnout nÅjakou vodnÉ hladinu.

Asi v polovinÅ cesty do Thompsonu leÚÉ osada Grand Rapids (pÅknÅ izolovanÁ, na sever i na jih je to z Grand Rapids do sousednÉch osad stejnÙch 175 km). U nÉ se vyplatÉ zajet si od silnice Ã. 6 asi 2-3 km pod velkou pÒehradu vybudovanou na mÉstÅ bÙvalÙch velkÙch peÒejÉ (rapids) na poslednÉm, jen nÅkolik kilometrÊ dlouh×m, Õseku Òeky Saskatchewan (pramenÉcÉ aÚ v dalekÙch SkalistÙch horÁch) spojujÉcÉm Cedrov× jezero (Cedar Lake) s jezerem Winnipeg. (O rozmÉstÅnÉ onÅch ÃtyÒ velkÙch jezer a mÅst Winnipeg, Thompson a Churchill dajÉ dobrou pÒedstavu tyto mapy Manitoby - Òeka pÒit×kajÉcÉ ze Saskatchewanu je Saskatchewan River, jezero zhruba ve tvaru pÉsmene L na jejÉm konci je Cedrov× jezero, tam kde se t×mÅÒ dotÙkÁ jezera Winnipeg jsou Grand Rapids). Pod pÒehradou je tam totiÚ vÚdycky moÚno najÉt desÉtky aÚ stovky pelikÁnÊ (pÒesnÅji ÒeÃeno, byl jsem tam zatÉm jen dvakrÁt, poprv× to bylo na zaÃÁtku zÁÒÉ, a pelikÁnÊ tam v obou pÒÉpadech bylo nespoÃetnÅ) lovÉcÉ ryby v mohutnÙch vÉrech pod vÙtokem z turbÉn hydroelektrÁrny. VÉry je tam dost dlouho vozÉ dokoleÃka na jednou mÉstÅ, dokud je nakonec proud pÒece jen neodnese dÁl od elektrÁrny a tak je vÚdycky dost pelikÁnÊ i ve vzduchu opakovanÅ letÉcÉch zpÅt k vÉrÊm. DonekoneÃna je tam tak moÚno zblÉzka pozorovat vÓechny fÁze jejich trochu kol×bav×ho letu. Trochu smÅÓnÅ pÊsobÉ pÒistÁvÁnÉ, pÒi nÅmÚ vystrÃÉ Óikmo dopÒedu nohy s roztaÚenÙmi blÁnami, na nichÚ dost dlouho klouzajÉ po hladinÅ jako mal× hydroplÁny. S nimi tam lovÉ i menÓÉ mnoÚstvÉ potÁplic, kter× pÒistÁvajÉ na hladinÅ ÕplnÅ stejnÅ jako pelikÁni. úe by to bylo spoleÃn× vÓem vodnÉm ptÁkÊm?
NÅkolik fotografiÉ pelikÁnÊ lovÉcÉch pod pÒehradou.

V minul×m stoletÉ se v t×to oblasti jeÓtÅ vÓechno dopravovalo po vodÅ a Òeka Saskatchewan byla dÊleÚitou vodnÉ tepnou. V peÒejÉch Grand Rapids klesala z Cedrov×ho jezera do jezera Winnipeg na krÁtk× vzdÁlenosti o mnoho desÉtek metrÊ. Kolem peÒejÉ vedla nÅkolik kilometrÊ dlouhÁ stezka, po nÉÚ bylo nutno pÒenÁÓet nÁklad (a v dobÁch nejstarÓÉch i kÁnoe na jeho pÒepravu) a pÒevÁdÅt cestujÉcÉ mezi parnÉky plavÉcÉmi se po obou jezerech. Koncem minul×ho stoletÉ byla na t×to stezce (portage) vybudovÁna malÁ Úeleznice, na nÉÚ koÎmi taÚen× tramvaje pÒepravovaly nÁklad a cestujÉcÉ kolem peÒejÉ. Dodnes je tam moÚno vidÅt kousÉÃek zachoval×ho nÁspu t×to trati spolu s jednou rekonstruovanou nÁkladnÉ tramvajÉ. To je ale jedinÁ pamÁtka na tuto kdysi ruÓnou dopravnÉ tepnu, po nÉÚ se dnes nepohybuje ani noha dÉky mnohem rychlejÓÉm silnicÉm, letadlÊm a vlakÊm.
ZÁbÅry z okolÉ silnice Ã. 6

Grand Rapids   Churchill   KÁnoÉ po Òece   ZvÅÒ a hmyz   Trap×Òi   Vlak   NÁvrat do Winnipegu   Zkondenzovan× fotografie

Z Thompsonu jsme se nejprve vydali vlakem do nejsevernÅjÓÉho manitobsk×ho mÅsta Churchill, kde je pÒÉstav pro zaoceÁnsk× lodÅ umoÚÎujÉcÉ nejrychlejÓÉ lodnÉ spojenÉ mezi stÒedem americk×ho kontinentu a Evropou. MÅsto leÚÉ pÒi ÕstÉ Churchillovy Òeky do Hudsonova zÁlivu (Hudson's Bay), souÃÁsti SevernÉho ledov×ho oceÁnu. MÅsto a Òeka dostaly jm×no podle jednoho z guvern×rÊ znÁm× Hudson's Bay Company (HBC), kterÁ se na severu Kanady uÚ po 300 let zabÙvÁ nÁkupem koÚeÓin od IndiÁnÊ a jinÙch lovcÊ a prÁvÅ v oblasti dneÓnÉho Churchillu mÅla dlouho svoji centrÁlu pro zÁpadnÉ Kanadu. Jednalo se o pÒÉsluÓnÉka stejn× rodiny, jejÉmÚ Ãlenem pozdÅji byl i slavnÙ Winston Churchill. NevÙhodou Churchillu je to, Úe se tam lodi dostanou jen asi po dva mÅsÉce v roce. V souÃasn× dobÅ led v HudsonovÅ zÁlivu teprve dorozmrzÁvÁ a v Churchillu se chystajÉ na prvnÉ (z asi necelÙch 20) loÄ sezÏny, kterÁ odtamtud poveze pr×rijnÉ pÓenici do Evropy.

PrvnÉ nÁkladnÉ vlak se zrnÉm pro tuto loÄ dorazil do Churchillu prÁvÅ den pÒed nÁmi. Po cestÅ ho ale stihla nehoda - nÅkolik jeho vagÏnÊ vykolejilo asi 150 km od Thompsonu. DÉky tomu byla traÔ pro nÁÓ vlak neprÊjezdnÁ. KanadskÁ spoleÃnost pro osobnÉ dopravu Via Rail se nÁs cestujÉcÉ za to nejprve snaÚila trochu odÓkodnit neplÁnovanou veÃeÒÉ v jedn× thompsonsk× restauraci. Po nÉ jsme s hodinovÙm zpoÚdÅnÉm mÉsto vlakem vyrazili ÓÉlenou rychlostÉ dvÅma autobusy po dost ÓpatnÙch blÁtivÙch asi 250 km dlouhÙch lesnÉch cestÁch do mÉsta jm×nem Gillam na NelsonovÅ Òece u jezera Stephen Lake, coÚ je t×mÅÒ nejsevernÅjÓÉ bod, kam se dÁ v l×tÅ dojet ve vÙchodnÉ ManitobÅ po silnici (na zÁpadÅ Manitoby vede lepÓÉ silnice aÚ do mÅsta Lynn Lake, kter× je jeÓtÅ o nÅco severnÅji). U Gillamu je tak× velkÁ pÒehrada s hydroelektrÁrnou, po jejÉÚ hrÁzi jsme Òeku pÒejÉÚdÅli. I ve slab×m pÊlnoÃnÉm slunci vypadala obrovsky. Kolem pÊlnoci jsme v Gillamu koneÃnÅ pÒesedli do vlaku a v nÅm jsme mnohem pomalejÓÉm tempem pokraÃovali v jÉzdÅ do Thompsonu (zbÙvajÉcÉch 300 km jsme jeli d×le neÚ sedm hodin), kam jsme dorazili v 8:15 rÁno, coÚ bylo diky vykolejenÉ jen o pouhÙch 45 minut pozdÅji, neÚ jak sliboval jÉzdnÉ ÒÁd. Za podmÉnek normÁlnÉho provozu (kdyÚ se nepÒihodÉ ÚÁdn× neÓtÅstÉ), je totiÚ obvykl× zpoÚdÅnÉ vlakÊ na t×to trati zÒejmÅ dvojnÁsobn× - celÁ hodina a pÊl, jak jsme si pÒi zpÁteÃnÉ cestÅ a pak jeÓtÅ jednou o tÙden pozdÅji mohli sami ovÅÒit. A jeden prÊvodÃÉ nÁm potvrdil, Úe se jim skuteÃnÅ nikdy nepodaÒÉ dodrÚet jÉzdnÉ ÒÁd. A to na t× trati jezdÉ osobnÉ vlak tam jen tÒikrÁt tÙdnÅ. PÒi cestÅ zpÁtky, kterou jsme absolvovali dalÓÉ noc (odjezd z Churchillu ve 22 hod veÃer tÙÚ den, kdy jsme tam rÁno dorazili), uÚ byla traÔ opÅt prÊjezdnÁ a tak jsme druhÙ den dopoledne mohli vidÅt v baÚinÁch vedle trati nÅkolik nepÅknÅ potrhanÙch obilnÉch vagÏnÊ s hromadami pÓenice z nich vyhÒezl×. KdyÚ jsme se za dalÓÉ tÙden vrÁtili sem na jih, nikdo tu o tom vykolejenÉ neslyÓel ani slovo, asi se vÊbec nedostalo do m×diÉ, z ÃehoÚ plyne, Úe v tak velk× a prÁzdn× zemi jako je Kanada, se toho asi dost dÁ snadno ututlat.

Kolem Churchillu uÚ je jen jednotvÁrnÁ tundra, v nÉÚ se jen sem tam vyskytuje nÅjakÙ zakrslÙ strom. Pod nÉ je celkem blÉzko pod povrchem vÅÃnÅ zmrzlÁ pÊda. PÒÉmo v Churchillu a jeho okolÉ vyÃnÉvajÉ na povrchu skÁly kanadsk×ho ÓtÉtu. MusÉ si ÃlovÅk na tu prÁzdnou krajinu chvÉli zvykat. V Churchillu dnes Úije jen asi 700 lidÉ a mÅsto bojuje o pÒeÚitÉ podobnÅ jako "moje" Pinawa. BÙvalo to nÅkolikatisÉcov× mÅsto postaven× vedle vojensk× zÁkladny tenkrÁt s nejdelÓÉ pÒistÁvacÉ drÁhou na svÅtÅ, na nÉÚ bylo kdysi v dobÅ studen× vÁlky umÉstÅno asi 3000 americkÙch a kanadskÙch vojÁkÊ. VÓechny budovy na zÁkladnÅ byly pospojovan× podzemnÉmi tunely. Dneska ze zÁkladny skoro nic nezbylo, jejÉ prostor byl podle zÁkona uveden zhruba do pÊvodnÉho stavu. KromÅ dvou budov zbyly jen pÒistÁvacÉ drÁhy, kter× slouÚÉ pro nouzovÁ pÒistÁnÉ velkÙch dopravnÉch letadel l×tajÉcÉch do Evropy polÁrnÉ cestou. Naposledy tam takov× letadlo pln× dam v ÓortkÁch odnÅkud z Kalifornie na poÃÁtku studen× polÁrnÉ zimy nouzovÅ pÒistÁlo asi pÒed tÒemi lety. Jeho cestujÉcÉ tam museli zÊstat asi dva dny, po t× co je po jednou spouÓtÅli do snÅhu na zemi. Pak je museli dost dlouho rozmrazovat a mÅsto dodnes s radostÉ vzpomÉnÁ na to, kolik na tom jedin×m nouzov×m pÒistÁnÉ vydÅlalo a jistÅ by se nezlobilo, kdyby se to zase nÅkdy opakovalo.

Jeden velkÙ hangÁr bÙval× zÁkladny byl pÒestavÅn na novou budovu civilnÉho letiÓtÅ a jedna velkÁ plechovÁ kÊlna na vÅzenÉ pro lednÉ mÅdvÅdy, kteÒÉ se nenechajÉ snadno odehnat do tundry a opakovanÅ se vracejÉ do mÅsta a obtÅÚujÉ jeho obyvatele a turisty (lednÉ medvÅdi jsou masoÚravÉ a kaÚd× jejich tÅsn× setkÁnÉ s neozbrojenÙm ÃlovÅkem konÃÉ t×mÅÒ bez vyjÉmky smrtÉ toho ÃlovÅka). Ve vÅzenÉ pobudou 30 dnÉ v naprost× tmÅ bez jÉdla (v l×tÅ stejnÅ lednÉ medvÅdi obvykle vÊbec nejÉ), jen vodu obÃas dostanou. Pak je vrtulnÉk dopravÉ co nejdÁle od mÅsta. KaÚdÙ lednÉ medvÅd, kterÙ byl z jakÙchkoliv dÊvodÊ uspÁn, dostane kus plastiku s ÃÉslem do ucha (je moÚno ÃÉst z dÁlky, ale mÊÚe se utrhnout) a tot×Ú ÃÉslo vytetovan× do rtu, kter× mu zÊstane zaruÃenÅ navÚdy, takÚe o kaÚd×m medvÅdovi recidivistovi je snadno na pÒÉsluÓn×m ÕÒadu moÚno v×st evidenci. VypravujÉ si tam o medvÅdici, kterÁ vychovala nÅkolik generacÉ medvÉÄat k vyÚivovÁnÉ se na churchilsk× sklÁdce odpadkÊ. AÔ ji odvezli jakkoliv daleko, vÚdy se po nÅjak× dobÅ vrÁtila na sklÁdku s novou vÁrkou medvÉÄat. TakÚe nakonec za trest skonÃila v zoologick× zahradÅ nÅkde v tepl× ArizonÅ.

Kolem 10. Ãervence, kdy jsme byli v Churchillu, byl okraj zamrzl×ho oceÁnu uÚ skoro 200 km od pobÒeÚÉ. PÒesto se z toho ledu stÁle jeÓtÅ na pevninu vracejÉ lednÉ medvÅdi, kteÒÉ musÉ tÅch 200 km uplavat v jednom kuse, pokud jde o medvÅdice, Ãasto s jednÉm nebo dvÅma mlÁÄaty vezoucÉmi se na jejÉm hÒbetu. ObÃas pÒistanou na plÁÚi pÒÉmo v mÅstÅ. Po takov× plavbÅ ovÓem na mÉstÅ pÒistÁnÉ hodnÅ dlouho leÚÉ bez hnutÉ s hodnÅ vyplazenÙm jazykem neÚ nebudou dost sil na to, aby byli nebezpeÃnÉ. V Churchillu je stÁlÁ sluÚba, kterÁ pozoruje moÒe a okolÉ mÅsta a vÃas vydÁvÁ varovÁnÉ pokud se nÅjacÉ lednÉ medvÅdi vyskytujÉ nablÉzku.

L×to pÒeÚÉvajÉ lednÉ medvÅdi na pevninÅ, hlavnÅ se Ãasto chladÉ v moÒi. JedÉ nÅco, jen kdyÚ jim to t×mÅÒ samo vleze do huby, protoÚe v l×tÅ by se pÒi vÅtÓÉ nÁmaze (lovu) prÙ snadno nebezpeÃnÅ pÒehÒÁli. Jejich koÚeÓina s dutÙmi chlupy je totiÚ jednÉm z nejlepÓÉch tepelnÅ izolujÉcÉch materiÁlÊ. KdyÚ HudsonÊv zÁliv koncem zÁÒÉ zase zaÃÉnÁ zamrzat aÚ k pobÒeÚÉ, shlukujÉ se medvÅdi na pobÒeÚÉ prÁvÅ v tÅsn×m okolÉ Churchillu, aby mohli, jakmile bude led dost silnÙ, vyrazit na led na zimnÉ lov tuleÎÊ, pÒi nÅmÚ si musÉ vytvoÒit dostateÃnou zÁsobu tuku na pÒeÚitÉ pÒÉÓtÉho l×ta. V t× dobÅ prÁvÅ Churchill proÚÉvÁ hlavnÉ turistickou sezÏnu, kdy se tam sjÉÚdÅjÉ turist× z cel×ho svÅta pozorovat ÃekajÉcÉ medvÅdy. K tomu jsou turist× voÚeni po okolnÉ tundÒe ve vozidlech s obrovskÙmi koly s kabinami vysoko nad zemÉ. NÅkterÁ z nich jsou zaÒÉzena i jako hotely na kolech, v nichÚ je moÚno mezi lednÉmi medvÅdy strÁvit i nÅkolik dnÉ. TÅhotn× medvÅdice zÊstÁvajÉ na pevninÅ aÚ do prosince, kdy v doupatech ze snÅhu pÒivedou na svÅt novou generaci, s nÉÚ se pak teprve vydÁvajÉ na led zÁlivu. Jsou tedy bez jÉdla t×mÅÒ pÊl roku a to prÁvÅ v dobÅ, kdy ze svÙch tukovÙch zÁsob musÉ Úivit i svÁ vyvÉjejÉcÉ se mlÁÄata.

V den kdy jsme byli v Churchillu se tam bohuÚel (bohudÉk?) ÚÁdnÙ lednÉ medvÅd nepotuloval. Jen v pÒedchozÉm tÙdnu jich pÒiÓlo do mÅsta celkem sedm a za tÙden po nÁs dalÓÉ. TakÚe jsme si po absolvovÁnÉ polodennÉ tÕry autobusem po vÓem, co je v Churchillu jen trochu zajÉmav×, mohli pozdÅ odpoledne vydat s pocitem bezpeÃÉ peÓky zpÅt k ÕstÉ Òeky Churchill a trochu se v nÉ vykoupat jen asi 20 metrÊ od mÉsta, kde se nejblÉÚe k nÁm vynoÒil hÒbet velryby, kterÙch se tam kolem ÕstÉ Òeky vyskytovaly desÉtky (vesmÅs byly dost mal×, jen nÅkolik metrÊ dlouh× a moc toho z nich zase vidÅt nebylo). Voda byla hodnÅ studenÁ a dost slanÁ i nÅkolik set metrÊ od ÕstÉ, zÒejmÅ dÉky pÒÉlivu. CelÙ den bylo dost vedro, alespoÎ 25°C, bÅhem naÓeho koupÁnÉ a pozorovÁnÉ velryb se obloha nÅjak rychle zatÁhla a neÚ jsme se staÃili vrÁtit to mÅsta, dÊkladnÅ jsme promokli.

Naproti mÅsta na druh× stranÅ Òeky na poloostrovÅ vyÃnÉvajÉcÉm do Hudsonova zÁlivu stojÉ starÁ zrekonstruovanÁ kamennÁ pevnost Prince walesk×ho (Fort Prince of Wales), jejÉmÚ Õkolem bylo chrÁnit sklady a jinÁ zaÒÉzenÉ Hudson's Bay Company pÒed nÁjezdy FrancouzÊ, jimÚ vÓak v r. 1782 alespoÎ na chvÉli padla do rukou samotnÁ pevnost.

V souÃasn×m obdobÉ je v Churchillu hlavnÉm, a pÒitom ne zcela postaÃujÉcÉm, zdrojem pÒÉjmÊ turistickÙ ruch a zdÁ se, Úe tam nejsou nijak moc nadÓeni turisty, kteÒÉ nejsou ochotni neustÁle utrÁcet stovky dolarÊ. úeleznici vedoucÉ do mÅsta a i pÒekladiÓtÅ obilÉ v pÒÉstavu koupila nedÁvno od kanadsk× vlÁdy soukromÁ americkÁ spoleÃnost a pomalu pÒekladiÓtÅ opravuje. V mÅstÅ snÉ o tom, Úe si najmou velk× rusk× ledoborce, kter× teÄ zrovna prÙ nemajÉ co dÅlat, a s jejich pomocÉ udÅlajÉ z Churchillu celoroÃnÉ pÒÉstav. Velikou neznÁmou ovÓem je, jestli se jim podaÒÉ pÒesvÅdÃit vÙvozce obilÉ a jin×ho zboÚÉ, aby ho naplno vyuÚÉvali zatÉm alespoÎ v l×tÅ. Na jih od mÅsta je malÙ kosmodrom, z nÅhoÚ byly pÒed mnoha l×ty vypouÓtÅny meteorologick× rakety a provÁdÅn vÙzkum polÁrnÉ zÁÒe. NedÁvno se velkÁ nadÅje vklÁdala do toho, Úe by ho bylo moÚno znovu, tentokrÁt se ziskem, vyuÚÉvat a to hlavnÅ na vypouÓtÅnÉ komunikaÃnÉch druÚic s cirkumpolÁrnÉ drÁhou. OpÅt se v t× souvislosti mluvilo o spoluprÁci s Ruskem. PÒed vÉce neÚ rokem byly dokonÃeny znovuzprovoznÅnÉ a modernizace jedn× z odpalovacÉch ramp kosmodromu. ZatÉm se ale nenaÓel jedinÙ zÁkaznÉk, kterÙ by odtamtud chtÅl odpÁlit nÅjakou raketu.

NÅkolik zÁbÅrÊ z Churchillu a okolÉ.

Grand Rapids   Churchill   KÁnoÉ po Òece   ZvÅÒ a hmyz   Trap×Òi   Vlak   NÁvrat do Winnipegu   Zkondenzovan× fotografie

Po nÁvratu do Thompsonu jsme se pÒesunuli asi 200 km na zÁpad k jezeru Wekusko ("wekusko" znamenÁ v krÙÓtinÅ sladkou trÁvu nebo bylinu) na Òece Grass River (TravnatÁ Òeka - jejÉ okraje jsou opravdu skoro vÓude hustÅ zarostl× nejrÊznÅjÓÉmi vodnÉmi rostlinami), kterÁ od roku 1774 slouÚila jako jedna z hlavnÉch tras obchodu s koÚeÓinami (a uÚ celÙch 5000 let pÒed tÉm se po nÉ pÒemÉsÔovali ve svÙch kÁnoÉch z bÒezov× kÊry IndiÁni, od nichÚ prvnÉ bÉlÉ obyvatel× severnÉ Ameriky pÒevzali soustavu obchodnÉch tras pod×l vodnÉch tokÊ). Byla souÃÁstÉ syst×mu Òek, kter× spojovaly hlavnÉ stan HBC v oblasti dneÓnÉho Churchillu (v York Factory kousek na jih od Churchillu pÒi ÕstÉ Nelsonovy Òeky) s obchodnÉmi stanicemi HBC v ManitobÅ a Saskatchewanu. CelkovÁ d×lka Grass River od jejÉho zaÃÁtku u Cranberry Portage blÉzko saskatchewanskÙch hranic aÚ k jezeru Split Lake na vÙchodÅ, v nÅmÚ se spojuje s Nelsonovou Òekou, je 580 km. My jsem se z toho rozhodli urazit bÅhem necelÙch pÅti dnÊ ve dvou kÁnoÉch asi 140 km od Wekusko Lake do Setting Lake. V jedn× kÁnoi se vezly holky a v druh× jÁ s veÓkerÙm naÓÉm vybavenÉm a zÁsobami na pÒÉdi. UbÙvajÉcÉ jÉdlo jsem postupnÅ nahrazoval balvany, aby byla kÁnoe dostateÃnÅ ÒiditelnÁ i v siln×m protivÅtru.

DÉky jiÚ zmÉnÅn×mu zpoÚdÅnÉ vlaku z Churchillu jsme vyrazili na jezero Wekusko v nedÅli aÚ v 17:30 odpoledne. DÉky dlouhÙm letnÉm severnÉm dnÊm nÁm i tak jeÓtÅ zbÙvalo mnoho hodin na pÁdlovÁnÉ. NormÁlnÉ viditelnost tam byla asi do 23 hodin v noci, kdy zcela zmizelo slunce na severozÁpadÅ. Obloha ale i pak zÊstala u obzoru bÉlÁ (pokud ovÓem nebyla zataÚenÁ mraky) a ta bÉlÁ zÁÒe se pomalu pÒesouvala na severovÙchod aÚ z nÉ zase nÅkdy pÒed tÒetÉ hodinou rannÉ zaÃalo opÅt vychÁzet slunce. TakÚe kdyÚ nebylo moc zamraÃeno, bylo docela dobÒe vidÅt celou noc.

Jezero Wekusko je dost zrÁdn×, mÊÚe se tam rychle mÅnit poÃasÉ a zvednout silnÙ vÉtr. NedoporuÃuje se pÒejÉÚdÅt napÒÉÃ, ale pÅknÅ se drÚet blÉzko pobÒeÚÉ nebo ostrovÊ, kterÙch je tam velkÙ poÃet. KdyÚ jsme vyrazili, byla hladina klidnÁ. Po dvou hodinÁch pÁdlovÁnÉ se zaÃaly objevovat bouÒkov× mraky a najednou se bÅhem nÅkolika minut zvedl silnÙ vÉtr, kterÙ vytvÁÒel bÉl× ÃepiÃky vln. Byli jsme moc rÁdi, kdyÚ jsme bez nehody dopÁdlovali zbÙvajÉcÉch asi 200 m k nejbliÚÓÉmu ostrovu, na nÅmÚ stÁly dvÅ chaty, jejichÚ obyvatel× nÁs tam nechali v zÁvÅtÒÉ Ãekat, neÚ se vÉtr trochu utiÓÉ. Byli jsme pÒekvapenÉ, Úe tam vedle chaty pÅstovali krÁsn× brambory a zeleninu. Na jiÚnÉch svazÉch tam dlouh× letnÉ dny snadno vykompenzujÉ krÁtk× l×to. Asi za 3/4 hodiny byla v naÓem smÅru hladina opÅt bez velkÙch vln a tak jsme vyrazili na dalÓÉ cestu. Vlny nÁs pozdÅji ale opÅt zaÃaly obtÅÚovat a tak jsem vzdali pÊvodnÉ plÁn objet jeÓtÅ prvnÉ den jezero aÚ k vÙtoku naÓÉ Travnat× Òeky, a pÒenocovali v mÉrn×m deÓti na malinkat×m ostrÊvku blÉzko pobÒeÚÉ.

DruhÙ den byla t×mÅÒ modrÁ obloha a hodnÅ teplo a veÓker× zpoÚdÅnÉ jsme vÉce neÚ 12hodinovÙm usilovnÙm pÁdlovÁnÉm dohonili a podle plÁnu pÒenocovali nad prvnÉmi vodopÁdy. Ten den jsme urazili asi 40 km a pÒesvÅdÃili se, Úe Úivot koÚeÓinovÙch brigÁd (fur brigades - tak se ÒÉkalo posÁdkÁm velkÙch nÁkladnÉch kÁnoÉ, kter× vozily zÁsoby do jednotlivÙch obchodnÉch stanic HBC a na podzim se vracely zpÅt pln× koÚeÓin) v 18. a 19. stol nebyl vÊbec lehkÙ. ProudÅnÉ vody v Grass River je totiÚ sotva znateln× (kromÅ Òady vodopÁdÊ, kter× pÒivÁdÅjÉ ÃlovÅka v ÕÚas, kolik tam vlastnÅ t× vody teÃe). I nepÒÉliÓ silnÙ protivÉtr tam kÁnoi Úene proti proudu, jakmile se pÒestane pÁdlovat. TakÚe je tam opravdu nutno pÁdlovat bez zastÁvky, pokud chcete nÅkam dorazit. A je celkem jedno, jestli se jede po proudu nebo proti. DÊleÚitÅjÓÉ je smÅr vÅtru. PÒi tom Grass River nenÉ nijak ÓirokÁ. AlespoÎ jejÉ nezarostl× hlubok× centrÁlnÉ koryto nenÉ. òeka ale vÅtÓinou prot×kÁ baÚinatÙmi oblastmi, kde opravdu pevnÁ zem je aÚ stovky metrÊ vzdÁlenÁ od centrÁlnÉho koryta, na jehoÚ obou stranÁch je hustÙ porost vodnÉch rostlin (hlavnÅ jakÙchsi pÒesliÃek a divok× rÙÚe). Takto vypadala Òeka brzo po odjezdu z jezera Wekusko a pak zase poslednÉ dva dny naÓÉ cesty. Po celou dobu bylo vÓak u bÒehÊ nebo u okrajÊ nezarostl× centrÁlnÉ ÃÁsti Òeky dost ÚlutÙch leknÉnÊ a dalÓÉch drobnÅjÓÉch vodnÉch kvÉtkÊ.

Kousek pÒed tÅmi prvnÉmi vodopÁdy jsme potkali poslednÉ lidi, kteÒÉ se tam dopravili motorovÙm Ãlunem. DalÓÉ ÃtyÒi dny jsme nepotkali vÊbec nikoho, aÚ zase poslednÉ den za poslednÉmi vodopÁdy v mÉstech kam se dalo dojet motorovÙm Ãlunem od cÉle naÓÉ cesty. TakÚe jsme se celou dobu pohybovali v civilizacÉ t×mÅÒ nedotÃen× pÒÉrodÅ, a museli se spol×hat jen na sebe a bÙt si vÅdomi toho, Úe nemÁme ÚÁdnou moÚnost pÒivolat jakoukoliv pomoc dokud odtamtud sami neodjedeme.

TÒetÉ a ÃtvrtÙ den jsme strÁvili dost Ãasu pÒenÁÓenÉm kÁnoÉ a jejich obsahu kolem osmi vodopÁdÊ (8 aÚ 29 stop, tj. 2,5 aÚ 10 m vysokÙch) a dvojÉch peÒejÉ. Dvoje dalÓÉ mal× peÒeje jsme bez nehody projeli. NaÓtÅstÉ se pÒenÁÓelo jen na celkem krÁtk× vzdÁlenosti, obvykle kolem 100 metrÊ, jen stezka (portage) kolem prvnÉho vodopÁdu byla skoro 400 m dlouhÁ, zato ale v dobr×m stavu. Po tyto dva dny jsme vÅtÓinou alespoÎ mÅli blÉzko poÒÁdn× bÒehy, tvoÒen× ÚulovÙmi skalami, relativnÅ na dosah ruky. Lesy na nich byly smÉÓen×, rostly v nich hlavnÅ osiky a smrky. V osikovÙch hÁjÉch byly viditeln× Ãetn× stopy po hospodaÒenÉ bobrÊ, jejichÚ hrady, nÅkdy se nÁpadnÅ tyÃÉcÉ aÚ dva metry nad hladinou a zcela obklopen× vodou, jindy nenÁpadnÅ splÙvajÉcÉ s bÒehem, se Ãasto vyskytovaly jen nÅkolik mÁlo stovek metrÊ od sebe. ãasto byly pÊvodnÉ ÃistÅ osikov× bÒehy v minulosti vykÁcen× od bobrÊ jiÚ zcela zarostl× jen mladÙmi smrky a teprve za nimi, nÅkolik desÉtek metrÊ od bÒehu, se bÅlala hradba ÓtÉhlÙch osikovÙch kmenÊ vysoko nahoÒe zakonÃenÙch zelenÙmi korunami.

TÒetÉ den nÁs pÒivÉtal silnÙm krupobitÉm, kter× na chvilinku mÁlem pÒikrylo zem kousÉÃky ledu. PozdÅji jsme jeÓtÅ projeli dvÅma dalÓÉmi bouÒkami, kdy prÓelo tak silnÅ, Úe jsme museli vybÉrat z kÁnoÉ vodu. NaÓtÅstÉ vÚdy kdyÚ prÓelo jsme mÅli vÓechno zabaleno. Bylo alespoÎ dost teplo, kolem 20°C, takÚe to byl vlastnÅ ideÁlnÉ den na pÁdlovÁnÉ, kdy bylo moÚno nad Òekou pozorovat nejrÊznÅjÓÉ formace mrakÊ. ãtvrtÙ den byla opÅt obloha bez mrÁÃku a teplota uvnitÒ kÁnoe (tj. na slunci) aÚ 40°C. ChtÅli jsme si toho slunÉÃka co nejvÉce uÚÉt a mÁlo se pÒed nÉm chrÁnili, coÚ jsme odnesli mÉrnÙm Õpalem.

PÒedstavovali jsme si, Úe dalÓÉ, pÁtÙ den bude celkem odpoÃinkovÙ, neboÔ jsme uÚ vÓechny vodopÁdy mÅli za sebou. JenÚe to dopadlo trochu jinak. CelÙ den bylo dÊkladnÅ zataÚeno a vytrvale prÓelo. Bylo jen 15-18°C a obÃas nÁm bylo zima! Foukal totiÚ silnÙ severnÉ protivÉtr, kterÙ nÁs navÉc velice zpomaloval. òeka se tam zase rozl×vala doÓiroka mezi pÒesliÃkami a nebylo by vÊbec pÒÉjemn× tam tlaÃit pÒevrÁcen× kÁnoe na dalekÙ pevnÙ bÒeh. ProstÅ voda nÁs ten den obklopovala ve velk×m mnoÚstvÉ ÕplnÅ na vÓech stranÁch. Vlny uprostÒed Òeky byly nepÒÉjemnÅ vysok× a tak jsme se doslova plÉÚili tÅsnÅ kolem okrajov×ho pÒesliÃkov×ho porostu, kterÙ vyÃnÉval aÚ metr nad hladinu a tak vytvÁÒel urÃit× zÁvÅtÒÉ ve sv× bezprostÒednÉ blÉzkosti. ObÃas jsme se pÒece jen pÒiblÉÚili ke skalnat×mu bÒehu a na jednom takov×m mÉstÅ jsme si pozdÅ odpoledne postavili malÙ pÒÉstÒeÓek z plachty (stan jsme si nechÁvali suchÙ na noc), pod nÉmÚ jsme se zahÒÁli, najedli a pÒi tom vaÒenÉ se nad propanovÙm vaÒiÃem i trochu usuÓili.

KdyÚ jsem se vrÁtil do prÁce, zjistil jsme, Úe jeden kolega v t× oblasti strÁvil dÅtstvÉ. Nedaleko od Wekusko Lake, v hornick×m mÅsteÃku Snow Lake. VÅtÓinu Òek a jezer tam dobÒe znal a naÓi trasu projel s kamarÁdy na kÁnoi hned nÅkolikrÁt. Jednou je prÁvÅ v tomto Õseku Òeky tak× zastihl tak silnÙ protivÉtr, Úe tam museli Ãekat cel× dva dny, neÚ se ztiÓÉ. My jsme ale mÅli na druhÙ den odpoledne koupen× jÉzdenky opÅt do churchillsk×ho vlaku (jezdÉ jen jednou za dva dny!), kterÙ nÁs mÅl i s kÁnoemi dopravit zpÅt do blÉzkosti naÓeho vÙchodiska u Wekusko Lake. A tak jsme po tom pozdnÉm obÅdÅ opÅt naplno pÁdlovali aÚ do veÃera, kdy se nÁm Òeka koneÃnÅ poÒÁdnÅ otoÃila asi o 150 stupÎÊ na jihovÙchod a my jsme pak s vÅtrem t×mÅÒ v zÁdech uÚ celkem snadno urazili poslednÉch pÁr kilometrÊ aÚ ke vtoku naÓÉ Òeky do severnÉho konce jezera Pakwa, coÚ uÚ bylo dost blÉzko oblasti, do nÉÚ jsem naplÁnoval poslednÉ nocleh. DÁl se nÁm uÚ nechtÅlo a nakonec jsme ani ten stan stavÅt nemuseli, protoÚe jsme tam naÓli starÓÉ, ale zachovalou a nezamÃenou trap×rskou chatu (trapper = lovec chytajÉcÉ koÚeÓinovÁ zvÉÒata do pastÉ). Byla v nÉ fungujÉcÉ kamna se zÁsobou dÒeva, stÊl, Úidle, velkÁ postel a velkÁ pohovka. Byli jsme uÚ pÅknÅ unavenÉ, dost mokÒÉ a prochladlÉ a ta chata se tam objevila jako dar z nebes, kterÙ nÁs zase postavil na nohy. PoÒÁdnÅ jsme v nÉ roztopili kamna a rÁno jsme mÅli vÓechno krÁsnÅ such× a byli jsme docela odpoÃatÉ na poslednÉ polodennÉ "etapu".

Ten ÓestÙ den nÁm sice zaÃal jen s 12°C, pozdÅji teplota vylezla skoro ke dvacÉtce a v 5 hodin rÁno pÒestalo prÓet. Tak× jsme nejprve trochu bloudili v zÁlivech a mezi ostrovy severnÉho konce jezera Pakwa (mÅli jsme dvÅ rÊzn× mapy, kter× nÁs jinak vÓude bezpeÃnÅ navÁdÅly, jen v tomto mÉstÅ se dost navzÁjem liÓily a ani jedna asi ÕplnÅ neodpovÉdala skuteÃnosti - probl×m tam byl ve stanovenÉ hranice mezi vodnÉ hladinou a baÚinami, kter× jezero a Òeku obklopujÉ) a neÚ jsme naÓli kudy z nÅj vyt×kÁ naÓe TravnatÁ Òeka, urazili jsme zbyteÃnÙch asi 5 km (tak tohle hledÁnÉ jsem pÊvodnÅ chtÅl mÉt za sebou jeÓtÅ pÒedchozÉ veÃer). Pak uÚ jsme ale bez probl×mÊ rychle projeli opÅt obklopeni rozsÁhlÙmi porosty vodnÉch rostlin dost dlouhÙm pÒÉmÙm Õsekem Òeky k poslednÉmu jezeru Setting Lake. PÒitom jsme zase po dlouh× dobÅ potkali prvnÉho ÃlovÅka v motorov×m Ãlunu. Nebyl skoro ÚÁdnÙ vÉtr a tak jsme se mohli pustit i napÒÉÃ tÉmto jezerem (je hodnÅ dlouh×, jeho objÉÚdÅnÉ by trvalo alespoÎ jeden den a pÒi velk×m vÅtru by se na jeho nÁvÅtrn× stranÅ stejnÅ nedalo jen ani kolem bÒehu), coÚ by den pÒedtÉm v tom vÅtru vÊbec nebylo moÚn×. TakÚe jsme nakonec mÅli ÓtÅstÉ (na tu trasu se doporuÃuje si naplÁnovat 5 aÚ 7 dnÉ) a brzo po poledni uÚ jsme vyl×zali na bÒeh v kempingu ve Wabowden, cel× tÒi hodiny pÒed odjezdem vlaku (to jsme jeÓtÅ netuÓili, Úe vÊbec nebylo tÒeba spÅchat, Úe vlak bude mÉt navÉc zase tu jiÚ zmÉnÅnou hodinu a pÊl zpoÚdÅnÉ). PoslednÉ den jsme tak asi za pÅt a pÊl hodiny (vÃetnÅ skoro jedn× hodiny bloudÅnÉ) snadno urazili snad vÉce neÚ tÒi ÃtvrtÅ vzdÁlenosti, na kterou jsme den pÒed tÉm ve vÅtru potÒebovali 11 nebo 12 hodin.

Grand Rapids   Churchill   KÁnoÉ po Òece   ZvÅÒ a hmyz   Trap×Òi   Vlak   NÁvrat do Winnipegu   Zkondenzovan× fotografie

Na kÁnoi se ÃlovÅk pohybuje dost potichu a tak jsme oÃekÁvali, Úe pÒekvapÉme dost jelenÊ, losÊ a medvÅdÊ, kteÒÉ se pÒijdou napÉt k Òece. My jsme vÓak za cel× naÓe putovÁnÉ po Òece nevidÅli jedin× velk× zvÉÒe! Holky jen na chvilku zahl×dly rysa, kterÙ pozoroval jejich kÁnoi z lesa. A jÁ naÓel v blÉzkosti jednoho naÓeho tÁboÒiÓtÅ Ãerstv× stopy pravdÅpodobnÅ losa a jeho mlÁdÅte. ZdÁ se tedy, Úe to v t× oblasti lid× pÒehnali s lovem a velkÁ zvÉÒata tam pÒespÒÉliÓ zdecimovali. VyplÙvalo to i z dotazu mÉstnÉho ÃlovÅka, kterÙ si tento zÁvÅr chtÅl ovÅÒit, kdyÚ se nÁs ptal, zda jsme nÅjakou zvÅr potkali.

StejnÅ tak pÒÉliÓ velkÙ komerÃnÉ rybolov v jezeÒe Wekusko mÁ prÙ za nÁsledek, Úe uÚ pÅt let je jezero t×mÅÒ bez ryb. PÒed tÉm bylo povaÚovÁno za jedno z 10 nejlepÓÉch mÉst pro rekreaÃnÉ rybolov v KanadÅ. A teÄ tam nenÉ turisty na co nalÁkat. To by moÚnÁ vysvÅtlovalo, proà Zuzana nechytla po cestÅ ani jednu rybu. Pravda ale je, Úe se moc nesnaÚila, nebylo na to moc Ãasu a hlad jsme jeÓtÅ nemÅli. Na Òece totiÚ obÃas ryby nad hladinu vyskakovaly. Jedin× co jsme si po cestÅ naÓli v pÒÉrodÅ na pÒilepÓenou byly pouh× dvÅ houby a dost lesnÉch jahod, nÅjak× maliny a Saskatoon berries, kter× tam prÁvÅ zaÃÉnaly dozrÁvat.

VÓude jsme alespoÎ vidÅli Ãetn× stopy Ãinnosti bobrÊ, kteÒÉ tam vÓak byli velice plaÓÉ a tak jsme jich pÒi plavÁnÉ za celou dobu pÒistihli jen pÅt. DalÓÉ s typickÙm hlasitÙm plÁcnutÉm ocasem mizeli pod hladinou pÒed tÉm, neÚ jsme si jich staÃili vÓimnout a uÚ se po dobu naÓÉ pÒÉtomnosti nikdy znovu neobjevili.

A ptÁkÊ bylo hodnÅ. Na jezeÒe Wekusko to byli hlavnÅ pelikÁni. Nad lesem Ãasto krouÚili dravci. Na Òece, hlavnÅ k veÃeru, jsme potkÁvali poÃetn× rodinky rÊznÙch druhÊ kachen. NejzajÉmavÅjÓÉ bylo pozorovat instinktivnÉ chovÁnÉ kachnÉch matek, kter× kdyÚ zaregistrovaly naÓi pÒÉtomnost, zaÃaly pÒedstÉrat zranÅnÉ a za velk×ho kÒiku a plÁcanÉ kÒÉdly do vody zdÁnlivÅ nemohoucnÅ a klikatÅ pÒed nÁmi prchaly jednÉm smÅrem, zatÉmco jejich kachÎata mizela do rÁkosÉ nÅkde ÕplnÅ jinde. KdyÚ nÁs tak "odlÁkaly" dost daleko (aÚ nÅkolik set metrÊ), bez probl×mu vzl×tly do vzduchu a vysokÙm obloukem nad lesem se vrÁtily zpÅt ke sv× rodince. ãlovÅka na lovu by takto tÅÚko mohly oklamat - jÁ alespoÎ vÚdycky vÅdÅl, kde jsou jejich kachÎata, ale na nÅkterÁ blbÅjÓÉ zvÉÒata to musÉ fungovat, jinak by se u nich takov× chovÁnÉ nevyvinulo. Takov× divadlo nÁm kaÃeny zopakovaly nÅkolikrÁt kaÚdÙ veÃer.

NejvÅtÓÉm probl×mem na severu Kanady v tuto dobu jsou komÁÒi a hlavnÅ jen nÅkolik milimetrÊ malinkat× krveÚÉzniv× Ãern× muÓky (black flies), kter× za chvÉli dokÁÚou pokrÙt obnaÚen× ÃÁsti lidsk×ho tÅla jednou krvavou kruhovou svÅdivou podlitinkou vedle druh×. Kdyby se ÃlovÅk nebrÁnil, snad by z nÅj za chvÉli byly schopn× vysÁt vÓechnu krev. KomÁÒi a Ãern× muÓky se pÅknÅ doplÎujÉ. KomÁÒi operujÉ ve stÉnu a pÒi soumraku a svÉtÁnÉ. ãern× muÓky ve dne na slunci. NaÓtÅstÉ na kÁnoi uprostÒed Òeky byl od nich pokoj. StaÃilo jen vyhubit tÅch pÁr komarÊ, kteÒÉ si do kÁnoe nastoupili spolu se mnou a pak uÚ se mohl ÃlovÅk opalovat tÒeba ÕplnÅ nahÙ. Jen kdyÚ bylo moc vedro, obletovalo kolem pÁr ovÁdÊ, ti ale ÓtÉpnou mÁlokdy. Ale pÒed kaÚdÙm vstupem do lesa bylo potÒeba zakrÙt nohy, ruce a Ãasto i obliÃej. Na obliÃej se tu prodÁvÁ klobouk proti komÁrÊm zelen× barvy, kterÙ mÁ jemnou sÉÔku od okraje stÒechy klobouku aÚ pod krk, kde je zajiÓtÅna gumiÃkou. PÒi veÃernÉm tÁboÒenÉ byl takovÙ klobouk nezbytnÙ. Trochu probl×mem jen je, jak se v nÅm inteligentnÅ najÉst, aby se pod nÅj s kaÚdÙm soustem nedostal i nÅjakÙ ten komÁr. Tak× se stane, Úe na sÉÔku zapomenete a automaticky si dÁvÁte lÚÉci s pol×vkou do Õst skrz nÉ.

NebÙt tÅch komÁrÊ, muÓek a ostatnÉho hmyzu, obÃas se zdÁlo, Úe je tam nahoÒe v l×tÅ t×mÅÒ perfektnÉ rÁj. K takov×mu zÁvÅru asi dospÅla i posÁdka prvnÉ evropsk× lodi, kterÁ pÒezimovala u dneÓnÉho Churchillu. Jednalo se o DÁny, kteÒÉ se tam dostali jeÓtÅ pÁr let pÒed AngliÃany. V l×tÅ tam bylo vÓechno krÁsnÅ zelen×, den byl dlouhÙ, vÓude hojnost zvÅÒe a ryb a tak se tam rozhodli pÒezimovat. NÅjak je nenapadlo, Úe v zimÅ vÓechno mÊÚe bÙt ÕplnÅ jinak. PtÁci na podzim odletÅli na jih, zvÅÒ tak× odtÁhla do mÉrnÅjÓÉch konÃin, Òeka a moÒe zamrzly, vÓechno pokryl snÉh a skoro celÁ posÁdka lodi do ledna zemÒela na kurdÅje. Ale i kdyÚ se ÃlovÅk na zimu dobÒe pÒipravÉ, pÒeÚÉt bez psychick× Õhony pÊlroÃnÉ t×mÅÒ Õplnou temnotu nemusÉ bÙt snadn×. SvÅdÃÉ o tom nadprÊmÅrnÁ spotÒeba alkoholu v tÅch konÃinÁch v zimÅ. Ale pokud si dÊchodci mohou dovolit strÁvit l×to na chatÅ u jednoho z jezer na Travnat× Òece a zimu ve sv×m druh×m bytÅ nÅkde v teplu Texasu (i takov×ho jsme tam potkali), musÉ mÉt t×mÅÒ ideÁlnÉ Úivot.

Grand Rapids   Churchill   KÁnoÉ po Òece   ZvÅÒ a hmyz   Trap×Òi   Vlak   NÁvrat do Winnipegu   Zkondenzovan× fotografie

V minulosti bylo chytÁnÉ koÚeÓinovÙch zvÉÒat do pastÉ kolem Travnat× Òeky dost rozÓÉÒeno. Trap×rskÙch chat bylo pod×l Òeky vidÅt vÉce. Dnes uÚ se asi tolik nepouÚÉvajÉ nebo slouÚÉ spÉÓ k rekreaci. Jen kolem jedn× mal×, na pevnÙ zÁmek dobÒe zavÒen× chaty se povalovalo nebo viselo na stromech nÅkolik starÙch zrezavÅlÙch pastÉ. TÅsnÅ vedle t× chaty, v nÉÚ jsme poslednÉ noc pÒespali, kterÁ byla jiÚ do znaÃn× mÉra postavena z dÒevotÒÉskovÙch desek, stÁl starÙ rozpadajÉcÉ se srub plnÙ rozbit×ho zaÒÉzenÉ, vyhÒezlÙch slamnÉkÊ a odpadkÊ. Tak× kolem obou budov byl pÅknÙ nepoÒÁdek. Nebylo to poprv×, kdy jsme na naÓÉ trase takovou dvojici budov, kdy si majitel, nebo nejspÉÓ jeho potomek, postavil vedle star×ho srubu novou chatu. UÚ pÒed tÉm jsme jednu takovou dvojici ze zvÅdavosti prozkoumali. Byl tam prostor kolem obou budov hustÅ zarostlÙ uÚ dost vysokÙmi stromky, pÒestoÚe v celkem dobÒe udrÚovan× nov× chatÅ (s odemÃenÙm visacÉm zÁmkem na dveÒÉch) byl loÎskÙ kalendaÒ a star× kapesnÉ rÁdio se zbytky energie v bateriÉch. V tom hustem porostu jsem tÒeba naÓel prohnil× zbytky jakÙchsi bud, star× smetiÓtÅ pln× rezatÙch plechovek a zkorodovanÙch bateriÉ, velk× kÙble s jakÙmsi mazivem (k Ãemu?) nebo zpuchÒelou svinutou tlustou dlouhou hadici. Na prÊÃelÉ rozpadajÉcÉho se srubu jeÓtÅ visely muzeÁlnÉ snÅÚnice, zrezivÅlÁ pila a dalÓÉ star× nÁÒadÉ. UvnitÒ byla rozpadlÁ kamna a hroznÙ nepoÒÁdek. ProstÅ typickÙ nepoÒÁdek kanadsk×ho venkova, kde vÅtÓina lidÉ dÅlÁ jen to, z Ãeho je nÅjakÙ zisk a jen mÁlokdy se namÁhajÉ udrÚovat poÒÁdek a vytvÁÒet si krÁsn× prostÒedÉ kolem sv× farmy nebo jin×ho pÒÉbytku. VÅtÓina vÅcÉ (budovy, stroje) je ponechÁna sv×mu osudu na mÉstÅ kde zrovna doslouÚily. TÒeba i uprostÒed lÁnu, kde se pak kolem takov×ho vraku vytvoÒÉ oborÁvanÙ ostrÊvek.

Grand Rapids   Churchill   KÁnoÉ po Òece   ZvÅÒ a hmyz   Trap×Òi   Vlak   NÁvrat do Winnipegu   Zkondenzovan× fotografie

KdyÚ byla nÅkdy ve 20. letech postavena ÚelezniÃnÉ traÔ do Churchillu, vznikla podle nÉ Òada stanic a osad obÙvanÙch pÊvodnÅ hlavnÅ zamÅstnanci Úeleznice. Od t× doby vÙznam Úeleznice obzvlÁÓtÅ pro osobnÉ dopravy velice poklesl a mimo nÅkolika nejvÅtÓÉch mÅst (mÅsteÃek) jsou vÓechna nÁdraÚÉ na t×to trati bez perzonÁlu, nÁdraÚnÉ budovy jsou zabednÅny a zÒejmÅ v dost Úalostn×m stavu (vÃetnÅ tÅch, kter× jsou stÁle v provozu v Thompsonu, Gillamu a Churchillu). Mnoho z tÅch osad dnes existuje pouze na mapÅ Manitoby jako mÉsta s nulovÙm poÃtem obyvatel. V jÉzdnÉm ÒÁdu Via Rail jsou ale stÁle vedeny jako zastÁvka na poÚÁdÁnÉ. To je i pÒÉpad stanice Wekusko, jeÚ byla cÉlem naÓeho zpÅtn×ho pÒesunu s kÁnoemi vlakem. PÒed 20 lety tam prÙ jeÓtÅ stÁlo nÅkolik domÊ zamÅstnancÊ Úeleznice. Dnes po nich nezÊstala ani stopa. Jen tam v lese u trati stojÉ malÁ kÊlna s nÁpisem "Wekusko Railway Station". KdyÚ jsme po nastoupenÉ ukÁzali naÓe jÉzdenky (objednan× telefonicky nÅkde v ÕstÒedÉ Via Rail v OttawÅ a vyzvednut× na nÁdraÚÉ ve Winnipegu) prÊvodÃÉmu, nemÅl tuÓenÉ, Úe stanice Wekusko existuje a kde se nachÁzÉ. úe prÙ to pÊjde vyÓetÒit. Asi za pÊl hodiny se vrÁtil s tÉm, Úe strojvÊdce o nÁs a naÓÉch kÁnoÉch vÅdÅl dÁvno pÒed tÉm, neÚ jsme nastoupili a Úe vÉ, kde nÁm mÁ zastavit. TakÚe alespoÎ poÃÉtaÃovÙ syst×m registrace jÉzdenek jim funguje perfektnÅ. Z m× strany to bylo jist× testovanÉ syst×mu, protoÚe na t× trati voÚenÉ kÁnoÉ vlakem zÒejmÅ nenÉ vÊbec zvykem, kaÚdÙ z toho byl trochu pÒekvapenÙ. A zastÁvku Wekusko nejspÉÓ nikdo uÚ dÁvno nepouÚil. Ale dalo se to vÓechno po telefÏnu objednat a tak jsem byl zvÅdavÙ, jak to dopadne. A aÚ na to zpoÚdÅnÉ to fungovalo perfektnÅ.

PÒestoÚe mÁm jeÚdÅnÉ vlakem rÁd, pouÚili jsme ho v KanadÅ teprve podruh×, protoÚe je mnohem draÚÓÉ neÚ jÉzda autem. Poprv× to bylo pÒed nÅkolika lety tak× pÒi vÙletu k Hudsonovu zÁlivu, pÒesnÅji ÒeÃeno do osady Moosonee na pobÒeÚÉ jeho nejjiÚnÅjÓÉho vÙbÅÚku, Jamesova zÁlivu v severnÉm OntÁriu, kam tak× nevede ÚÁdnÁ silnice. Vlak do Moosonee, kterÙ provozuje menÓÉ mÉstnÉ spoleÃnost, tenkrÁt zastavoval skoro u kaÚd× Òeky a vysazoval u nich kanoisty s jejich kÁnoemi a ranci. Tak jsem teÄ zkouÓel, jestli to pÊjde i u Via Rail v ManitobÅ.

Grand Rapids   Churchill   KÁnoÉ po Òece   ZvÅÒ a hmyz   Trap×Òi   Vlak   NÁvrat do Winnipegu   Zkondenzovan× fotografie

PoslednÉ dva dny naÓeho vÙletu jsme se pomalu, dost odpoÃinkovÙm tempem, vraceli do Winnipegu po zÁpadnÉ stranÅ Manitoby po silnici Ã. 10, kde se zemÅdÅlstvÉ provozuje mnohem severnÅji neÚ mezi jezery ve stÒedu Manitoby, ale jsou tam tak× nejvyÓÓÉ manitobsk× "hory" (asi 600 m n.m.) a Òada provinÃnÉch a jeden nÁrodnÉ park. Po vrÁcenÉ kÁnoÉ jsme se ale nejprve utÁboÒili hned nedaleko jezera Wekusko, v mÉstÅ, kde povrch zemÅ je tvoÒen jakousi popraskanou vÁpencovou (dolomitovou) deskou. V jejÉch trhlinÁch ale roste docela hustÙ smrkovÙ les, kterÙ vÓak v tÅch mÉstech na desÉtkÁch kilometrÊ ÃtvereÃnÙch prÁvÅ pÒed 10 lety shoÒel. Dnes uÚ na jeho mÉstÅ je svÅÚe zelenÙ porost malÙch smrÃkÊ, z nichÚ vyÃuhuje straÓidelnÙ les pÊvodnÉch opÁlenÙch kmenÊ s ÃernÙmi bambulemi zbytkÊ vÅtvÉ jen na samÙch vrcholech. UtÁboÒili jsme se tam na okraji ÓtÅrkov×ho lomu, kolem nÅhoÚ v rozryt× tenk× povrchov× vrstvÅ hlÉny rostlo velk× mnoÚstvÉ malin a obrovskÙch lesnÉch jahod, na nichÚ jsme se druhÙ den nejprve cel× dopoledne pÁsli. Pak jsme jeÓtÅ o kus dÁl v Grass River Provincial Park absolvovali pochod kolem krasov×ho potoka vyvÅrajÉcÉho z podzemÉ. PoslednÉ nocleh byl v pÊlce cesty do Winnipegu v kempingu v KachnÉch horÁch (Duck Mountain Provincial Park). A poslednÉ naÓe "vzdÅlÁvacÉ" zastÁvka byla v ukrajinsk×m areÁlu Selo Ukraina (UkrajinskÁ ves), kde je malÙ skanzen nejstarÓÉch budov prvnÉch ukrajinskÙch pÒistÅhovalcÊ do Kanady (kter× se dost podobajÉ tomu, co jsme vloni vidÅli ve skanzenu v UÚhorodu a vlastnÅ jeÓtÅ i v pouÚÉvanÉ v mnoha podkarpatskÙch obcÉch), hrob neznÁm×ho ukrajinsk×ho vojÉna s krÁsnÅ ve zlatÅ vyvedenÙmi nÁpisy v ukrajinÓtinÅ i angliÃtinÅ, pamÅtnÉ deska opÅt v obou jazycÉch popisujÉcÉ slavnostnÉ otevÒenÉ areÁlu s krÁlovskou ÕÃastÉ a hlavnÅ samotnÙ areÁl slouÚÉcÉ k poÒÁdÁnÉ velkÙch ukrajinskÙch kulturnÉch slavnostÉ, kter× tam prÁvÅ probÉhajÉ tento (v KanadÅ dlouhÙ) vÉkend. PÒed dvÅma tÙdny si areÁl pronajali nÅjacÉ zÒejmÅ znovunarozenÉ kÒesÔan× nemajÉcÉ nic spoleÃn×ho s Ukrajinci a stovky starÙch i mladÙch se jich tam posilovalo ve vÉÒe za zvukÊ poboÚn× rokenrolov× hudby a ÃetnÙch stÁnkÊ plnÙch dobr×ho jÉdla.

Grand Rapids   Churchill   KÁnoÉ po Òece   ZvÅÒ a hmyz   Trap×Òi   Vlak   NÁvrat do Winnipegu   Zkondenzovan× fotografie

Po celou dobu cesty na kÁnoi jsem tak× pilnÅ fotografoval. NÅkdy jsem musel hodnÅ man×vrovat s kÁnoÉ ve vÅtru, neÚ jsem naÓel tu nejlepÓÉ polohu. KdyÚ jsem s tÉm byl hotov, mohly bÙt holky tÒeba i pÊl kilometru pÒede mnou. MÅ osobnÅ ta nÁmaha s hledÁnÉm nejlepÓÉho pohledu z kÁnoe pomohla si zafixovat ty obrÁzky obzvlÁÓtÅ dobÒe v pamÅti. ProtoÚe nakonec jsem bohuÚel zjistil, Úe film se ve foÔÁku nÅjak vysmekl a vÊbec se nepÒevÉjel a vÓech asi 27 zÁbÅrÊ bylo naexponovÁno pÒes sebe na jedin×m poliÃku filmu (vlastnÅ jen asi na 3/4 jedin×ho poliÃka, ta zbÙvajÉcÉ 1/4 jeÓtÅ nebyla pokrytÁ citlivou vrstvou). TakÚe z toho vznikla tato "ÕspornÁ" fotografie: