Jedna fotografie na konci a odkazy na dalä’ fotografie pÞid‡ny 23. 1. 2000. Odkazy jsou zvùraznžny a pospojov‡ny ikonou kamery:

Grand Rapids   Churchill   K‡no’ po Þece   ZvžÞ a hmyz   TrapŽÞi   Vlak   N‡vrat do Winnipegu   ZkondenzovanŽ fotografie

Jsou to pr‡vž dva tùdny, co jsem se vr‡til z desetidenn’ho vùletu do severn’ poloviny Manitoby. Vyrazili jsme tam s Evou a Zuzanou tak trochu po stop‡ch ‹asnŽ manitobskŽ (modern’, evropskùmi pÞistžhovalci psanŽ) historie a pokud to älo, co nejdÞ’ve po letn’m slunovratu, abychom si kone‹nž trochu uìili severskùch b’lùch noc’. Z Winnipegu jsme nejprve jeli autem necelùch 800 km do mžsta Thompson po silnici ‹. 6 vedouc’ pÞ’mo na sever mezi velkùm jezerem Winnipeg na vùchodž a Þadou menä’ch jezer (z nichì tÞi - Manitoba, Winnipegosis a CedrovŽ jezero - maj’ takŽ œctyhodnŽ rozmžry). Po asi 200 km na sever od Winnipegu se kolem silnice rozkl‡daj’ uì jen lesy, v nichì je jen ob‹as moìno zahlŽdnout nžjakou vodn’ hladinu.

Asi v polovinž cesty do Thompsonu leì’ osada Grand Rapids (pžknž izolovan‡, na sever i na jih je to z Grand Rapids do sousedn’ch osad stejnùch 175 km). U n’ se vyplat’ zajet si od silnice ‹. 6 asi 2-3 km pod velkou pÞehradu vybudovanou na m’stž bùvalùch velkùch peÞej’ (rapids) na posledn’m, jen nžkolik kilometró dlouhŽm, œseku Þeky Saskatchewan (pramen’c’ aì v dalekùch Skalistùch hor‡ch) spojuj’c’m CedrovŽ jezero (Cedar Lake) s jezerem Winnipeg. (O rozm’stžn’ onžch ‹tyÞ velkùch jezer a mžst Winnipeg, Thompson a Churchill daj’ dobrou pÞedstavu tyto mapy Manitoby - Þeka pÞitŽkaj’c’ ze Saskatchewanu je Saskatchewan River, jezero zhruba ve tvaru p’smene L na jej’m konci je CedrovŽ jezero, tam kde se tŽmžÞ dotùk‡ jezera Winnipeg jsou Grand Rapids). Pod pÞehradou je tam totiì vìdycky moìno naj’t des’tky aì stovky pelik‡nó (pÞesnžji Þe‹eno, byl jsem tam zat’m jen dvakr‡t, poprvŽ to bylo na za‹‡tku z‡Þ’, a pelik‡nó tam v obou pÞ’padech bylo nespo‹etnž) lov’c’ ryby v mohutnùch v’rech pod vùtokem z turb’n hydroelektr‡rny. V’ry je tam dost dlouho voz’ dokole‹ka na jednou m’stž, dokud je nakonec proud pÞece jen neodnese d‡l od elektr‡rny a tak je vìdycky dost pelik‡nó i ve vzduchu opakovanž let’c’ch zpžt k v’róm. Donekone‹na je tam tak moìno zbl’zka pozorovat väechny f‡ze jejich trochu kolŽbavŽho letu. Trochu smžänž pósob’ pÞist‡v‡n’, pÞi nžmì vystr‹’ äikmo dopÞedu nohy s roztaìenùmi bl‡nami, na nichì dost dlouho klouzaj’ po hladinž jako malŽ hydropl‡ny. S nimi tam lov’ i menä’ mnoìstv’ pot‡plic, kterŽ pÞist‡vaj’ na hladinž œplnž stejnž jako pelik‡ni. ëe by to bylo spole‹nŽ väem vodn’m pt‡kóm?
Nžkolik fotografi’ pelik‡nó lov’c’ch pod pÞehradou.

V minulŽm stolet’ se v tŽto oblasti jeätž väechno dopravovalo po vodž a Þeka Saskatchewan byla dóleìitou vodn’ tepnou. V peÞej’ch Grand Rapids klesala z CedrovŽho jezera do jezera Winnipeg na kr‡tkŽ vzd‡lenosti o mnoho des’tek metró. Kolem peÞej’ vedla nžkolik kilometró dlouh‡ stezka, po n’ì bylo nutno pÞen‡äet n‡klad (a v dob‡ch nejstarä’ch i k‡noe na jeho pÞepravu) a pÞev‡džt cestuj’c’ mezi parn’ky plav’c’mi se po obou jezerech. Koncem minulŽho stolet’ byla na tŽto stezce (portage) vybudov‡na mal‡ ìeleznice, na n’ì koËmi taìenŽ tramvaje pÞepravovaly n‡klad a cestuj’c’ kolem peÞej’. Dodnes je tam moìno vidžt kous’‹ek zachovalŽho n‡spu tŽto trati spolu s jednou rekonstruovanou n‡kladn’ tramvaj’. To je ale jedin‡ pam‡tka na tuto kdysi ruänou dopravn’ tepnu, po n’ì se dnes nepohybuje ani noha d’ky mnohem rychlejä’m silnic’m, letadlóm a vlakóm.
Z‡bžry z okol’ silnice ‹. 6

Grand Rapids   Churchill   K‡no’ po Þece   ZvžÞ a hmyz   TrapŽÞi   Vlak   N‡vrat do Winnipegu   ZkondenzovanŽ fotografie

Z Thompsonu jsme se nejprve vydali vlakem do nejsevernžjä’ho manitobskŽho mžsta Churchill, kde je pÞ’stav pro zaoce‡nskŽ lodž umoìËuj’c’ nejrychlejä’ lodn’ spojen’ mezi stÞedem americkŽho kontinentu a Evropou. Mžsto leì’ pÞi œst’ Churchillovy Þeky do Hudsonova z‡livu (Hudson's Bay), sou‹‡sti Severn’ho ledovŽho oce‡nu. Mžsto a Þeka dostaly jmŽno podle jednoho z guvernŽró zn‡mŽ Hudson's Bay Company (HBC), kter‡ se na severu Kanady uì po 300 let zabùv‡ n‡kupem koìeäin od Indi‡nó a jinùch lovcó a pr‡vž v oblasti dneän’ho Churchillu mžla dlouho svoji centr‡lu pro z‡padn’ Kanadu. Jednalo se o pÞ’sluän’ka stejnŽ rodiny, jej’mì ‹lenem pozdžji byl i slavnù Winston Churchill. Nevùhodou Churchillu je to, ìe se tam lodi dostanou jen asi po dva mžs’ce v roce. V sou‹asnŽ dobž led v Hudsonovž z‡livu teprve dorozmrz‡v‡ a v Churchillu se chystaj’ na prvn’ (z asi necelùch 20) lo“ sez—ny, kter‡ odtamtud poveze prŽrijn’ päenici do Evropy.

Prvn’ n‡kladn’ vlak se zrn’m pro tuto lo“ dorazil do Churchillu pr‡vž den pÞed n‡mi. Po cestž ho ale stihla nehoda - nžkolik jeho vag—nó vykolejilo asi 150 km od Thompsonu. D’ky tomu byla traé pro n‡ä vlak neprójezdn‡. Kanadsk‡ spole‹nost pro osobn’ dopravu Via Rail se n‡s cestuj’c’ za to nejprve snaìila trochu odäkodnit nepl‡novanou ve‹eÞ’ v jednŽ thompsonskŽ restauraci. Po n’ jsme s hodinovùm zpoìdžn’m m’sto vlakem vyrazili ä’lenou rychlost’ dvžma autobusy po dost äpatnùch bl‡tivùch asi 250 km dlouhùch lesn’ch cest‡ch do m’sta jmŽnem Gillam na Nelsonovž Þece u jezera Stephen Lake, coì je tŽmžÞ nejsevernžjä’ bod, kam se d‡ v lŽtž dojet ve vùchodn’ Manitobž po silnici (na z‡padž Manitoby vede lepä’ silnice aì do mžsta Lynn Lake, kterŽ je jeätž o nžco severnžji). U Gillamu je takŽ velk‡ pÞehrada s hydroelektr‡rnou, po jej’ì hr‡zi jsme Þeku pÞej’ìdžli. I ve slabŽm pólno‹n’m slunci vypadala obrovsky. Kolem pólnoci jsme v Gillamu kone‹nž pÞesedli do vlaku a v nžm jsme mnohem pomalejä’m tempem pokra‹ovali v j’zdž do Thompsonu (zbùvaj’c’ch 300 km jsme jeli dŽle neì sedm hodin), kam jsme dorazili v 8:15 r‡no, coì bylo diky vykolejen’ jen o pouhùch 45 minut pozdžji, neì jak sliboval j’zdn’ Þ‡d. Za podm’nek norm‡ln’ho provozu (kdyì se nepÞihod’ ì‡dnŽ neätžst’), je totiì obvyklŽ zpoìdžn’ vlakó na tŽto trati zÞejmž dvojn‡sobnŽ - cel‡ hodina a pól, jak jsme si pÞi zp‡te‹n’ cestž a pak jeätž jednou o tùden pozdžji mohli sami ovžÞit. A jeden próvod‹’ n‡m potvrdil, ìe se jim skute‹nž nikdy nepodaÞ’ dodrìet j’zdn’ Þ‡d. A to na tŽ trati jezd’ osobn’ vlak tam jen tÞikr‡t tùdnž. PÞi cestž zp‡tky, kterou jsme absolvovali dalä’ noc (odjezd z Churchillu ve 22 hod ve‹er tùì den, kdy jsme tam r‡no dorazili), uì byla traé opžt prójezdn‡ a tak jsme druhù den dopoledne mohli vidžt v baìin‡ch vedle trati nžkolik nepžknž potrhanùch obiln’ch vag—nó s hromadami päenice z nich vyhÞezlŽ. Kdyì jsme se za dalä’ tùden vr‡tili sem na jih, nikdo tu o tom vykolejen’ neslyäel ani slovo, asi se vóbec nedostalo do mŽdi’, z ‹ehoì plyne, ìe v tak velkŽ a pr‡zdnŽ zemi jako je Kanada, se toho asi dost d‡ snadno ututlat.

Kolem Churchillu uì je jen jednotv‡rn‡ tundra, v n’ì se jen sem tam vyskytuje nžjakù zakrslù strom. Pod n’ je celkem bl’zko pod povrchem vž‹nž zmrzl‡ póda. PÞ’mo v Churchillu a jeho okol’ vy‹n’vaj’ na povrchu sk‡ly kanadskŽho ät’tu. Mus’ si ‹lovžk na tu pr‡zdnou krajinu chv’li zvykat. V Churchillu dnes ìije jen asi 700 lid’ a mžsto bojuje o pÞeìit’ podobnž jako "moje" Pinawa. Bùvalo to nžkolikatis’covŽ mžsto postavenŽ vedle vojenskŽ z‡kladny tenkr‡t s nejdelä’ pÞist‡vac’ dr‡hou na svžtž, na n’ì bylo kdysi v dobž studenŽ v‡lky um’stžno asi 3000 americkùch a kanadskùch voj‡kó. Väechny budovy na z‡kladnž byly pospojovanŽ podzemn’mi tunely. Dneska ze z‡kladny skoro nic nezbylo, jej’ prostor byl podle z‡kona uveden zhruba do póvodn’ho stavu. Kromž dvou budov zbyly jen pÞist‡vac’ dr‡hy, kterŽ slouì’ pro nouzov‡ pÞist‡n’ velkùch dopravn’ch letadel lŽtaj’c’ch do Evropy pol‡rn’ cestou. Naposledy tam takovŽ letadlo plnŽ dam v äortk‡ch odnžkud z Kalifornie na po‹‡tku studenŽ pol‡rn’ zimy nouzovž pÞist‡lo asi pÞed tÞemi lety. Jeho cestuj’c’ tam museli zóstat asi dva dny, po tŽ co je po jednou spouätžli do snžhu na zemi. Pak je museli dost dlouho rozmrazovat a mžsto dodnes s radost’ vzpom’n‡ na to, kolik na tom jedinŽm nouzovŽm pÞist‡n’ vydžlalo a jistž by se nezlobilo, kdyby se to zase nžkdy opakovalo.

Jeden velkù hang‡r bùvalŽ z‡kladny byl pÞestavžn na novou budovu civiln’ho letiätž a jedna velk‡ plechov‡ kólna na vžzen’ pro ledn’ mždvždy, kteÞ’ se nenechaj’ snadno odehnat do tundry a opakovanž se vracej’ do mžsta a obtžìuj’ jeho obyvatele a turisty (ledn’ medvždi jsou masoìrav’ a kaìdŽ jejich tžsnŽ setk‡n’ s neozbrojenùm ‹lovžkem kon‹’ tŽmžÞ bez vyj’mky smrt’ toho ‹lovžka). Ve vžzen’ pobudou 30 dn’ v naprostŽ tmž bez j’dla (v lŽtž stejnž ledn’ medvždi obvykle vóbec nej’), jen vodu ob‹as dostanou. Pak je vrtuln’k doprav’ co nejd‡le od mžsta. Kaìdù ledn’ medvžd, kterù byl z jakùchkoliv dóvodó usp‡n, dostane kus plastiku s ‹’slem do ucha (je moìno ‹’st z d‡lky, ale móìe se utrhnout) a totŽì ‹’slo vytetovanŽ do rtu, kterŽ mu zóstane zaru‹enž navìdy, takìe o kaìdŽm medvždovi recidivistovi je snadno na pÞ’sluänŽm œÞadu moìno vŽst evidenci. Vypravuj’ si tam o medvždici, kter‡ vychovala nžkolik generac’ medv’“at k vyìivov‡n’ se na churchilskŽ skl‡dce odpadkó. Aé ji odvezli jakkoliv daleko, vìdy se po nžjakŽ dobž vr‡tila na skl‡dku s novou v‡rkou medv’“at. Takìe nakonec za trest skon‹ila v zoologickŽ zahradž nžkde v teplŽ Arizonž.

Kolem 10. ‹ervence, kdy jsme byli v Churchillu, byl okraj zamrzlŽho oce‡nu uì skoro 200 km od pobÞeì’. PÞesto se z toho ledu st‡le jeätž na pevninu vracej’ ledn’ medvždi, kteÞ’ mus’ tžch 200 km uplavat v jednom kuse, pokud jde o medvždice, ‹asto s jedn’m nebo dvžma ml‡“aty vezouc’mi se na jej’m hÞbetu. Ob‹as pÞistanou na pl‡ìi pÞ’mo v mžstž. Po takovŽ plavbž oväem na m’stž pÞist‡n’ hodnž dlouho leì’ bez hnut’ s hodnž vyplazenùm jazykem neì nebudou dost sil na to, aby byli nebezpe‹n’. V Churchillu je st‡l‡ sluìba, kter‡ pozoruje moÞe a okol’ mžsta a v‹as vyd‡v‡ varov‡n’ pokud se nžjac’ ledn’ medvždi vyskytuj’ nabl’zku.

LŽto pÞeì’vaj’ ledn’ medvždi na pevninž, hlavnž se ‹asto chlad’ v moÞi. Jed’ nžco, jen kdyì jim to tŽmžÞ samo vleze do huby, protoìe v lŽtž by se pÞi vžtä’ n‡maze (lovu) prù snadno nebezpe‹nž pÞehÞ‡li. Jejich koìeäina s dutùmi chlupy je totiì jedn’m z nejlepä’ch tepelnž izoluj’c’ch materi‡ló. Kdyì Hudsonóv z‡liv koncem z‡Þ’ zase za‹’n‡ zamrzat aì k pobÞeì’, shlukuj’ se medvždi na pobÞeì’ pr‡vž v tžsnŽm okol’ Churchillu, aby mohli, jakmile bude led dost silnù, vyrazit na led na zimn’ lov tuleËó, pÞi nžmì si mus’ vytvoÞit dostate‹nou z‡sobu tuku na pÞeìit’ pÞ’ät’ho lŽta. V tŽ dobž pr‡vž Churchill proì’v‡ hlavn’ turistickou sez—nu, kdy se tam sj’ìdžj’ turistŽ z celŽho svžta pozorovat ‹ekaj’c’ medvždy. K tomu jsou turistŽ voìeni po okoln’ tundÞe ve vozidlech s obrovskùmi koly s kabinami vysoko nad zem’. Nžkter‡ z nich jsou zaÞ’zena i jako hotely na kolech, v nichì je moìno mezi ledn’mi medvždy str‡vit i nžkolik dn’. TžhotnŽ medvždice zóst‡vaj’ na pevninž aì do prosince, kdy v doupatech ze snžhu pÞivedou na svžt novou generaci, s n’ì se pak teprve vyd‡vaj’ na led z‡livu. Jsou tedy bez j’dla tŽmžÞ pól roku a to pr‡vž v dobž, kdy ze svùch tukovùch z‡sob mus’ ìivit i sv‡ vyv’jej’c’ se ml‡“ata.

V den kdy jsme byli v Churchillu se tam bohuìel (bohud’k?) ì‡dnù ledn’ medvžd nepotuloval. Jen v pÞedchoz’m tùdnu jich pÞiälo do mžsta celkem sedm a za tùden po n‡s dalä’. Takìe jsme si po absolvov‡n’ polodenn’ tœry autobusem po väem, co je v Churchillu jen trochu zaj’mavŽ, mohli pozdž odpoledne vydat s pocitem bezpe‹’ peäky zpžt k œst’ Þeky Churchill a trochu se v n’ vykoupat jen asi 20 metró od m’sta, kde se nejbl’ìe k n‡m vynoÞil hÞbet velryby, kterùch se tam kolem œst’ Þeky vyskytovaly des’tky (vesmžs byly dost malŽ, jen nžkolik metró dlouhŽ a moc toho z nich zase vidžt nebylo). Voda byla hodnž studen‡ a dost slan‡ i nžkolik set metró od œst’, zÞejmž d’ky pÞ’livu. Celù den bylo dost vedro, alespoË 25°C, bžhem naäeho koup‡n’ a pozorov‡n’ velryb se obloha nžjak rychle zat‡hla a neì jsme se sta‹ili vr‡tit to mžsta, dókladnž jsme promokli.

Naproti mžsta na druhŽ stranž Þeky na poloostrovž vy‹n’vaj’c’m do Hudsonova z‡livu stoj’ star‡ zrekonstruovan‡ kamenn‡ pevnost Prince waleskŽho (Fort Prince of Wales), jej’mì œkolem bylo chr‡nit sklady a jin‡ zaÞ’zen’ Hudson's Bay Company pÞed n‡jezdy Francouzó, jimì väak v r. 1782 alespoË na chv’li padla do rukou samotn‡ pevnost.

V sou‹asnŽm obdob’ je v Churchillu hlavn’m, a pÞitom ne zcela posta‹uj’c’m, zdrojem pÞ’jmó turistickù ruch a zd‡ se, ìe tam nejsou nijak moc nadäeni turisty, kteÞ’ nejsou ochotni neust‡le utr‡cet stovky dolaró. ëeleznici vedouc’ do mžsta a i pÞekladiätž obil’ v pÞ’stavu koupila ned‡vno od kanadskŽ vl‡dy soukrom‡ americk‡ spole‹nost a pomalu pÞekladiätž opravuje. V mžstž sn’ o tom, ìe si najmou velkŽ ruskŽ ledoborce, kterŽ te“ zrovna prù nemaj’ co džlat, a s jejich pomoc’ udžlaj’ z Churchillu celoro‹n’ pÞ’stav. Velikou nezn‡mou oväem je, jestli se jim podaÞ’ pÞesvžd‹it vùvozce obil’ a jinŽho zboì’, aby ho naplno vyuì’vali zat’m alespoË v lŽtž. Na jih od mžsta je malù kosmodrom, z nžhoì byly pÞed mnoha lŽty vypouätžny meteorologickŽ rakety a prov‡džn vùzkum pol‡rn’ z‡Þe. Ned‡vno se velk‡ nadžje vkl‡dala do toho, ìe by ho bylo moìno znovu, tentokr‡t se ziskem, vyuì’vat a to hlavnž na vypouätžn’ komunika‹n’ch druìic s cirkumpol‡rn’ dr‡hou. Opžt se v tŽ souvislosti mluvilo o spolupr‡ci s Ruskem. PÞed v’ce neì rokem byly dokon‹eny znovuzprovoznžn’ a modernizace jednŽ z odpalovac’ch ramp kosmodromu. Zat’m se ale nenaäel jedinù z‡kazn’k, kterù by odtamtud chtžl odp‡lit nžjakou raketu.

Nžkolik z‡bžró z Churchillu a okol’.

Grand Rapids   Churchill   K‡no’ po Þece   ZvžÞ a hmyz   TrapŽÞi   Vlak   N‡vrat do Winnipegu   ZkondenzovanŽ fotografie

Po n‡vratu do Thompsonu jsme se pÞesunuli asi 200 km na z‡pad k jezeru Wekusko ("wekusko" znamen‡ v krùätinž sladkou tr‡vu nebo bylinu) na Þece Grass River (Travnat‡ Þeka - jej’ okraje jsou opravdu skoro väude hustž zarostlŽ nejróznžjä’mi vodn’mi rostlinami), kter‡ od roku 1774 slouìila jako jedna z hlavn’ch tras obchodu s koìeäinami (a uì celùch 5000 let pÞed t’m se po n’ pÞem’séovali ve svùch k‡no’ch z bÞezovŽ kóry Indi‡ni, od nichì prvn’ b’l’ obyvatelŽ severn’ Ameriky pÞevzali soustavu obchodn’ch tras podŽl vodn’ch tokó). Byla sou‹‡st’ systŽmu Þek, kterŽ spojovaly hlavn’ stan HBC v oblasti dneän’ho Churchillu (v York Factory kousek na jih od Churchillu pÞi œst’ Nelsonovy Þeky) s obchodn’mi stanicemi HBC v Manitobž a Saskatchewanu. Celkov‡ dŽlka Grass River od jej’ho za‹‡tku u Cranberry Portage bl’zko saskatchewanskùch hranic aì k jezeru Split Lake na vùchodž, v nžmì se spojuje s Nelsonovou Þekou, je 580 km. My jsem se z toho rozhodli urazit bžhem necelùch pžti dnó ve dvou k‡no’ch asi 140 km od Wekusko Lake do Setting Lake. V jednŽ k‡noi se vezly holky a v druhŽ j‡ s veäkerùm naä’m vybaven’m a z‡sobami na pÞ’di. Ubùvaj’c’ j’dlo jsem postupnž nahrazoval balvany, aby byla k‡noe dostate‹nž Þiditeln‡ i v silnŽm protivžtru.

D’ky jiì zm’nžnŽmu zpoìdžn’ vlaku z Churchillu jsme vyrazili na jezero Wekusko v nedžli aì v 17:30 odpoledne. D’ky dlouhùm letn’m severn’m dnóm n‡m i tak jeätž zbùvalo mnoho hodin na p‡dlov‡n’. Norm‡ln’ viditelnost tam byla asi do 23 hodin v noci, kdy zcela zmizelo slunce na severoz‡padž. Obloha ale i pak zóstala u obzoru b’l‡ (pokud oväem nebyla zataìen‡ mraky) a ta b’l‡ z‡Þe se pomalu pÞesouvala na severovùchod aì z n’ zase nžkdy pÞed tÞet’ hodinou rann’ za‹alo opžt vych‡zet slunce. Takìe kdyì nebylo moc zamra‹eno, bylo docela dobÞe vidžt celou noc.

Jezero Wekusko je dost zr‡dnŽ, móìe se tam rychle mžnit po‹as’ a zvednout silnù v’tr. Nedoporu‹uje se pÞej’ìdžt napÞ’‹, ale pžknž se drìet bl’zko pobÞeì’ nebo ostrovó, kterùch je tam velkù po‹et. Kdyì jsme vyrazili, byla hladina klidn‡. Po dvou hodin‡ch p‡dlov‡n’ se za‹aly objevovat bouÞkovŽ mraky a najednou se bžhem nžkolika minut zvedl silnù v’tr, kterù vytv‡Þel b’lŽ ‹epi‹ky vln. Byli jsme moc r‡di, kdyì jsme bez nehody dop‡dlovali zbùvaj’c’ch asi 200 m k nejbliìä’mu ostrovu, na nžmì st‡ly dvž chaty, jejichì obyvatelŽ n‡s tam nechali v z‡vžtÞ’ ‹ekat, neì se v’tr trochu utiä’. Byli jsme pÞekvapen’, ìe tam vedle chaty pžstovali kr‡snŽ brambory a zeleninu. Na jiìn’ch svaz’ch tam dlouhŽ letn’ dny snadno vykompenzuj’ kr‡tkŽ lŽto. Asi za 3/4 hodiny byla v naäem smžru hladina opžt bez velkùch vln a tak jsme vyrazili na dalä’ cestu. Vlny n‡s pozdžji ale opžt za‹aly obtžìovat a tak jsem vzdali póvodn’ pl‡n objet jeätž prvn’ den jezero aì k vùtoku naä’ TravnatŽ Þeky, a pÞenocovali v m’rnŽm deäti na malinkatŽm ostróvku bl’zko pobÞeì’.

Druhù den byla tŽmžÞ modr‡ obloha a hodnž teplo a veäkerŽ zpoìdžn’ jsme v’ce neì 12hodinovùm usilovnùm p‡dlov‡n’m dohonili a podle pl‡nu pÞenocovali nad prvn’mi vodop‡dy. Ten den jsme urazili asi 40 km a pÞesvžd‹ili se, ìe ìivot koìeäinovùch brig‡d (fur brigades - tak se Þ’kalo pos‡dk‡m velkùch n‡kladn’ch k‡no’, kterŽ vozily z‡soby do jednotlivùch obchodn’ch stanic HBC a na podzim se vracely zpžt plnŽ koìeäin) v 18. a 19. stol nebyl vóbec lehkù. Proudžn’ vody v Grass River je totiì sotva znatelnŽ (kromž Þady vodop‡dó, kterŽ pÞiv‡džj’ ‹lovžka v œìas, kolik tam vlastnž tŽ vody te‹e). I nepÞ’liä silnù protiv’tr tam k‡noi ìene proti proudu, jakmile se pÞestane p‡dlovat. Takìe je tam opravdu nutno p‡dlovat bez zast‡vky, pokud chcete nžkam dorazit. A je celkem jedno, jestli se jede po proudu nebo proti. Dóleìitžjä’ je smžr vžtru. PÞi tom Grass River nen’ nijak äirok‡. AlespoË jej’ nezarostlŽ hlubokŽ centr‡ln’ koryto nen’. Ûeka ale vžtäinou protŽk‡ baìinatùmi oblastmi, kde opravdu pevn‡ zem je aì stovky metró vzd‡len‡ od centr‡ln’ho koryta, na jehoì obou stran‡ch je hustù porost vodn’ch rostlin (hlavnž jakùchsi pÞesli‹ek a divokŽ rùìe). Takto vypadala Þeka brzo po odjezdu z jezera Wekusko a pak zase posledn’ dva dny naä’ cesty. Po celou dobu bylo väak u bÞehó nebo u okrajó nezarostlŽ centr‡ln’ ‹‡sti Þeky dost ìlutùch lekn’nó a dalä’ch drobnžjä’ch vodn’ch kv’tkó.

Kousek pÞed tžmi prvn’mi vodop‡dy jsme potkali posledn’ lidi, kteÞ’ se tam dopravili motorovùm ‹lunem. Dalä’ ‹tyÞi dny jsme nepotkali vóbec nikoho, aì zase posledn’ den za posledn’mi vodop‡dy v m’stech kam se dalo dojet motorovùm ‹lunem od c’le naä’ cesty. Takìe jsme se celou dobu pohybovali v civilizac’ tŽmžÞ nedot‹enŽ pÞ’rodž, a museli se spolŽhat jen na sebe a bùt si vždomi toho, ìe nem‡me ì‡dnou moìnost pÞivolat jakoukoliv pomoc dokud odtamtud sami neodjedeme.

TÞet’ a ‹tvrtù den jsme str‡vili dost ‹asu pÞen‡äen’m k‡no’ a jejich obsahu kolem osmi vodop‡dó (8 aì 29 stop, tj. 2,5 aì 10 m vysokùch) a dvoj’ch peÞej’. Dvoje dalä’ malŽ peÞeje jsme bez nehody projeli. Naätžst’ se pÞen‡äelo jen na celkem kr‡tkŽ vzd‡lenosti, obvykle kolem 100 metró, jen stezka (portage) kolem prvn’ho vodop‡du byla skoro 400 m dlouh‡, zato ale v dobrŽm stavu. Po tyto dva dny jsme vžtäinou alespoË mžli bl’zko poÞ‡dnŽ bÞehy, tvoÞenŽ ìulovùmi skalami, relativnž na dosah ruky. Lesy na nich byly sm’äenŽ, rostly v nich hlavnž osiky a smrky. V osikovùch h‡j’ch byly viditelnŽ ‹etnŽ stopy po hospodaÞen’ bobró, jejichì hrady, nžkdy se n‡padnž ty‹’c’ aì dva metry nad hladinou a zcela obklopenŽ vodou, jindy nen‡padnž splùvaj’c’ s bÞehem, se ‹asto vyskytovaly jen nžkolik m‡lo stovek metró od sebe. ‰asto byly póvodn’ ‹istž osikovŽ bÞehy v minulosti vyk‡cenŽ od bobró jiì zcela zarostlŽ jen mladùmi smrky a teprve za nimi, nžkolik des’tek metró od bÞehu, se bžlala hradba ät’hlùch osikovùch kmenó vysoko nahoÞe zakon‹enùch zelenùmi korunami.

TÞet’ den n‡s pÞiv’tal silnùm krupobit’m, kterŽ na chvilinku m‡lem pÞikrylo zem kous’‹ky ledu. Pozdžji jsme jeätž projeli dvžma dalä’mi bouÞkami, kdy präelo tak silnž, ìe jsme museli vyb’rat z k‡no’ vodu. Naätžst’ vìdy kdyì präelo jsme mžli väechno zabaleno. Bylo alespoË dost teplo, kolem 20°C, takìe to byl vlastnž ide‡ln’ den na p‡dlov‡n’, kdy bylo moìno nad Þekou pozorovat nejróznžjä’ formace mrakó. ‰tvrtù den byla opžt obloha bez mr‡‹ku a teplota uvnitÞ k‡noe (tj. na slunci) aì 40°C. Chtžli jsme si toho slun’‹ka co nejv’ce uì’t a m‡lo se pÞed n’m chr‡nili, coì jsme odnesli m’rnùm œpalem.

PÞedstavovali jsme si, ìe dalä’, p‡tù den bude celkem odpo‹inkovù, neboé jsme uì väechny vodop‡dy mžli za sebou. Jenìe to dopadlo trochu jinak. Celù den bylo dókladnž zataìeno a vytrvale präelo. Bylo jen 15-18°C a ob‹as n‡m bylo zima! Foukal totiì silnù severn’ protiv’tr, kterù n‡s nav’c velice zpomaloval. Ûeka se tam zase rozlŽvala doäiroka mezi pÞesli‹kami a nebylo by vóbec pÞ’jemnŽ tam tla‹it pÞevr‡cenŽ k‡noe na dalekù pevnù bÞeh. Prostž voda n‡s ten den obklopovala ve velkŽm mnoìstv’ œplnž na väech stran‡ch. Vlny uprostÞed Þeky byly nepÞ’jemnž vysokŽ a tak jsme se doslova pl’ìili tžsnž kolem okrajovŽho pÞesli‹kovŽho porostu, kterù vy‹n’val aì metr nad hladinu a tak vytv‡Þel ur‹itŽ z‡vžtÞ’ ve svŽ bezprostÞedn’ bl’zkosti. Ob‹as jsme se pÞece jen pÞibl’ìili ke skalnatŽmu bÞehu a na jednom takovŽm m’stž jsme si pozdž odpoledne postavili malù pÞ’stÞeäek z plachty (stan jsme si nech‡vali suchù na noc), pod n’mì jsme se zahÞ‡li, najedli a pÞi tom vaÞen’ se nad propanovùm vaÞi‹em i trochu usuäili.

Kdyì jsem se vr‡til do pr‡ce, zjistil jsme, ìe jeden kolega v tŽ oblasti str‡vil džtstv’. Nedaleko od Wekusko Lake, v hornickŽm mžste‹ku Snow Lake. Vžtäinu Þek a jezer tam dobÞe znal a naäi trasu projel s kamar‡dy na k‡noi hned nžkolikr‡t. Jednou je pr‡vž v tomto œseku Þeky takŽ zastihl tak silnù protiv’tr, ìe tam museli ‹ekat celŽ dva dny, neì se ztiä’. My jsme ale mžli na druhù den odpoledne koupenŽ j’zdenky opžt do churchillskŽho vlaku (jezd’ jen jednou za dva dny!), kterù n‡s mžl i s k‡noemi dopravit zpžt do bl’zkosti naäeho vùchodiska u Wekusko Lake. A tak jsme po tom pozdn’m obždž opžt naplno p‡dlovali aì do ve‹era, kdy se n‡m Þeka kone‹nž poÞ‡dnž oto‹ila asi o 150 stupËó na jihovùchod a my jsme pak s vžtrem tŽmžÞ v z‡dech uì celkem snadno urazili posledn’ch p‡r kilometró aì ke vtoku naä’ Þeky do severn’ho konce jezera Pakwa, coì uì bylo dost bl’zko oblasti, do n’ì jsem napl‡noval posledn’ nocleh. D‡l se n‡m uì nechtžlo a nakonec jsme ani ten stan stavžt nemuseli, protoìe jsme tam naäli starä’, ale zachovalou a nezam‹enou trapŽrskou chatu (trapper = lovec chytaj’c’ koìeäinov‡ zv’Þata do past’). Byla v n’ funguj’c’ kamna se z‡sobou dÞeva, stól, ìidle, velk‡ postel a velk‡ pohovka. Byli jsme uì pžknž unaven’, dost mokÞ’ a prochladl’ a ta chata se tam objevila jako dar z nebes, kterù n‡s zase postavil na nohy. PoÞ‡dnž jsme v n’ roztopili kamna a r‡no jsme mžli väechno kr‡snž suchŽ a byli jsme docela odpo‹at’ na posledn’ polodenn’ "etapu".

Ten äestù den n‡m sice za‹al jen s 12°C, pozdžji teplota vylezla skoro ke dvac’tce a v 5 hodin r‡no pÞestalo präet. TakŽ jsme nejprve trochu bloudili v z‡livech a mezi ostrovy severn’ho konce jezera Pakwa (mžli jsme dvž róznŽ mapy, kterŽ n‡s jinak väude bezpe‹nž nav‡džly, jen v tomto m’stž se dost navz‡jem liäily a ani jedna asi œplnž neodpov’dala skute‹nosti - problŽm tam byl ve stanoven’ hranice mezi vodn’ hladinou a baìinami, kterŽ jezero a Þeku obklopuj’) a neì jsme naäli kudy z nžj vytŽk‡ naäe Travnat‡ Þeka, urazili jsme zbyte‹nùch asi 5 km (tak tohle hled‡n’ jsem póvodnž chtžl m’t za sebou jeätž pÞedchoz’ ve‹er). Pak uì jsme ale bez problŽmó rychle projeli opžt obklopeni rozs‡hlùmi porosty vodn’ch rostlin dost dlouhùm pÞ’mùm œsekem Þeky k posledn’mu jezeru Setting Lake. PÞitom jsme zase po dlouhŽ dobž potkali prvn’ho ‹lovžka v motorovŽm ‹lunu. Nebyl skoro ì‡dnù v’tr a tak jsme se mohli pustit i napÞ’‹ t’mto jezerem (je hodnž dlouhŽ, jeho obj’ìdžn’ by trvalo alespoË jeden den a pÞi velkŽm vžtru by se na jeho n‡vžtrnŽ stranž stejnž nedalo jen ani kolem bÞehu), coì by den pÞedt’m v tom vžtru vóbec nebylo moìnŽ. Takìe jsme nakonec mžli ätžst’ (na tu trasu se doporu‹uje si napl‡novat 5 aì 7 dn’) a brzo po poledni uì jsme vylŽzali na bÞeh v kempingu ve Wabowden, celŽ tÞi hodiny pÞed odjezdem vlaku (to jsme jeätž netuäili, ìe vóbec nebylo tÞeba spžchat, ìe vlak bude m’t nav’c zase tu jiì zm’nžnou hodinu a pól zpoìdžn’). Posledn’ den jsme tak asi za pžt a pól hodiny (v‹etnž skoro jednŽ hodiny bloudžn’) snadno urazili snad v’ce neì tÞi ‹tvrtž vzd‡lenosti, na kterou jsme den pÞed t’m ve vžtru potÞebovali 11 nebo 12 hodin.

Grand Rapids   Churchill   K‡no’ po Þece   ZvžÞ a hmyz   TrapŽÞi   Vlak   N‡vrat do Winnipegu   ZkondenzovanŽ fotografie

Na k‡noi se ‹lovžk pohybuje dost potichu a tak jsme o‹ek‡vali, ìe pÞekvap’me dost jelenó, losó a medvždó, kteÞ’ se pÞijdou nap’t k Þece. My jsme väak za celŽ naäe putov‡n’ po Þece nevidžli jedinŽ velkŽ zv’Þe! Holky jen na chvilku zahlŽdly rysa, kterù pozoroval jejich k‡noi z lesa. A j‡ naäel v bl’zkosti jednoho naäeho t‡boÞiätž ‹erstvŽ stopy pravdžpodobnž losa a jeho ml‡džte. Zd‡ se tedy, ìe to v tŽ oblasti lidŽ pÞehnali s lovem a velk‡ zv’Þata tam pÞespÞ’liä zdecimovali. Vyplùvalo to i z dotazu m’stn’ho ‹lovžka, kterù si tento z‡vžr chtžl ovžÞit, kdyì se n‡s ptal, zda jsme nžjakou zvžr potkali.

Stejnž tak pÞ’liä velkù komer‹n’ rybolov v jezeÞe Wekusko m‡ prù za n‡sledek, ìe uì pžt let je jezero tŽmžÞ bez ryb. PÞed t’m bylo povaìov‡no za jedno z 10 nejlepä’ch m’st pro rekrea‹n’ rybolov v Kanadž. A te“ tam nen’ turisty na co nal‡kat. To by moìn‡ vysvžtlovalo, pro‹ Zuzana nechytla po cestž ani jednu rybu. Pravda ale je, ìe se moc nesnaìila, nebylo na to moc ‹asu a hlad jsme jeätž nemžli. Na Þece totiì ob‹as ryby nad hladinu vyskakovaly. JedinŽ co jsme si po cestž naäli v pÞ’rodž na pÞilepäenou byly pouhŽ dvž houby a dost lesn’ch jahod, nžjakŽ maliny a Saskatoon berries, kterŽ tam pr‡vž za‹’naly dozr‡vat.

Väude jsme alespoË vidžli ‹etnŽ stopy ‹innosti bobró, kteÞ’ tam väak byli velice plaä’ a tak jsme jich pÞi plav‡n’ za celou dobu pÞistihli jen pžt. Dalä’ s typickùm hlasitùm pl‡cnut’m ocasem mizeli pod hladinou pÞed t’m, neì jsme si jich sta‹ili väimnout a uì se po dobu naä’ pÞ’tomnosti nikdy znovu neobjevili.

A pt‡kó bylo hodnž. Na jezeÞe Wekusko to byli hlavnž pelik‡ni. Nad lesem ‹asto krouìili dravci. Na Þece, hlavnž k ve‹eru, jsme potk‡vali po‹etnŽ rodinky róznùch druhó kachen. Nejzaj’mavžjä’ bylo pozorovat instinktivn’ chov‡n’ kachn’ch matek, kterŽ kdyì zaregistrovaly naäi pÞ’tomnost, za‹aly pÞedst’rat zranžn’ a za velkŽho kÞiku a pl‡can’ kÞ’dly do vody zd‡nlivž nemohoucnž a klikatž pÞed n‡mi prchaly jedn’m smžrem, zat’mco jejich kachËata mizela do r‡kos’ nžkde œplnž jinde. Kdyì n‡s tak "odl‡kaly" dost daleko (aì nžkolik set metró), bez problŽmu vzlŽtly do vzduchu a vysokùm obloukem nad lesem se vr‡tily zpžt ke svŽ rodince. ‰lovžka na lovu by takto tžìko mohly oklamat - j‡ alespoË vìdycky vždžl, kde jsou jejich kachËata, ale na nžkter‡ blbžjä’ zv’Þata to mus’ fungovat, jinak by se u nich takovŽ chov‡n’ nevyvinulo. TakovŽ divadlo n‡m ka‹eny zopakovaly nžkolikr‡t kaìdù ve‹er.

Nejvžtä’m problŽmem na severu Kanady v tuto dobu jsou kom‡Þi a hlavnž jen nžkolik milimetró malinkatŽ krveì’znivŽ ‹ernŽ muäky (black flies), kterŽ za chv’li dok‡ìou pokrùt obnaìenŽ ‹‡sti lidskŽho tžla jednou krvavou kruhovou svždivou podlitinkou vedle druhŽ. Kdyby se ‹lovžk nebr‡nil, snad by z nžj za chv’li byly schopnŽ vys‡t väechnu krev. Kom‡Þi a ‹ernŽ muäky se pžknž doplËuj’. Kom‡Þi operuj’ ve st’nu a pÞi soumraku a sv’t‡n’. ‰ernŽ muäky ve dne na slunci. Naätžst’ na k‡noi uprostÞed Þeky byl od nich pokoj. Sta‹ilo jen vyhubit tžch p‡r komaró, kteÞ’ si do k‡noe nastoupili spolu se mnou a pak uì se mohl ‹lovžk opalovat tÞeba œplnž nahù. Jen kdyì bylo moc vedro, obletovalo kolem p‡r ov‡dó, ti ale ät’pnou m‡lokdy. Ale pÞed kaìdùm vstupem do lesa bylo potÞeba zakrùt nohy, ruce a ‹asto i obli‹ej. Na obli‹ej se tu prod‡v‡ klobouk proti kom‡róm zelenŽ barvy, kterù m‡ jemnou s’éku od okraje stÞechy klobouku aì pod krk, kde je zajiätžna gumi‹kou. PÞi ve‹ern’m t‡boÞen’ byl takovù klobouk nezbytnù. Trochu problŽmem jen je, jak se v nžm inteligentnž naj’st, aby se pod nžj s kaìdùm soustem nedostal i nžjakù ten kom‡r. TakŽ se stane, ìe na s’éku zapomenete a automaticky si d‡v‡te lì’ci s polŽvkou do œst skrz n’.

Nebùt tžch kom‡ró, muäek a ostatn’ho hmyzu, ob‹as se zd‡lo, ìe je tam nahoÞe v lŽtž tŽmžÞ perfektn’ r‡j. K takovŽmu z‡vžru asi dospžla i pos‡dka prvn’ evropskŽ lodi, kter‡ pÞezimovala u dneän’ho Churchillu. Jednalo se o D‡ny, kteÞ’ se tam dostali jeätž p‡r let pÞed Angli‹any. V lŽtž tam bylo väechno kr‡snž zelenŽ, den byl dlouhù, väude hojnost zvžÞe a ryb a tak se tam rozhodli pÞezimovat. Nžjak je nenapadlo, ìe v zimž väechno móìe bùt œplnž jinak. Pt‡ci na podzim odletžli na jih, zvžÞ takŽ odt‡hla do m’rnžjä’ch kon‹in, Þeka a moÞe zamrzly, väechno pokryl sn’h a skoro cel‡ pos‡dka lodi do ledna zemÞela na kurdžje. Ale i kdyì se ‹lovžk na zimu dobÞe pÞiprav’, pÞeì’t bez psychickŽ œhony pólro‹n’ tŽmžÞ œplnou temnotu nemus’ bùt snadnŽ. Svžd‹’ o tom nadprómžrn‡ spotÞeba alkoholu v tžch kon‹in‡ch v zimž. Ale pokud si dóchodci mohou dovolit str‡vit lŽto na chatž u jednoho z jezer na TravnatŽ Þece a zimu ve svŽm druhŽm bytž nžkde v teplu Texasu (i takovŽho jsme tam potkali), mus’ m’t tŽmžÞ ide‡ln’ ìivot.

Grand Rapids   Churchill   K‡no’ po Þece   ZvžÞ a hmyz   TrapŽÞi   Vlak   N‡vrat do Winnipegu   ZkondenzovanŽ fotografie

V minulosti bylo chyt‡n’ koìeäinovùch zv’Þat do past’ kolem TravnatŽ Þeky dost rozä’Þeno. TrapŽrskùch chat bylo podŽl Þeky vidžt v’ce. Dnes uì se asi tolik nepouì’vaj’ nebo slouì’ sp’ä k rekreaci. Jen kolem jednŽ malŽ, na pevnù z‡mek dobÞe zavÞenŽ chaty se povalovalo nebo viselo na stromech nžkolik starùch zrezavžlùch past’. Tžsnž vedle tŽ chaty, v n’ì jsme posledn’ noc pÞespali, kter‡ byla jiì do zna‹nŽ m’ra postavena z dÞevotÞ’skovùch desek, st‡l starù rozpadaj’c’ se srub plnù rozbitŽho zaÞ’zen’, vyhÞezlùch slamn’kó a odpadkó. TakŽ kolem obou budov byl pžknù nepoÞ‡dek. Nebylo to poprvŽ, kdy jsme na naä’ trase takovou dvojici budov, kdy si majitel, nebo nejsp’ä jeho potomek, postavil vedle starŽho srubu novou chatu. Uì pÞed t’m jsme jednu takovou dvojici ze zvždavosti prozkoumali. Byl tam prostor kolem obou budov hustž zarostlù uì dost vysokùmi stromky, pÞestoìe v celkem dobÞe udrìovanŽ novŽ chatž (s odem‹enùm visac’m z‡mkem na dveÞ’ch) byl loËskù kalendaÞ a starŽ kapesn’ r‡dio se zbytky energie v bateri’ch. V tom hustem porostu jsem tÞeba naäel prohnilŽ zbytky jakùchsi bud, starŽ smetiätž plnŽ rezatùch plechovek a zkorodovanùch bateri’, velkŽ kùble s jakùmsi mazivem (k ‹emu?) nebo zpuchÞelou svinutou tlustou dlouhou hadici. Na pró‹el’ rozpadaj’c’ho se srubu jeätž visely muze‡ln’ snžìnice, zrezivžl‡ pila a dalä’ starŽ n‡Þad’. UvnitÞ byla rozpadl‡ kamna a hroznù nepoÞ‡dek. Prostž typickù nepoÞ‡dek kanadskŽho venkova, kde vžtäina lid’ džl‡ jen to, z ‹eho je nžjakù zisk a jen m‡lokdy se nam‡haj’ udrìovat poÞ‡dek a vytv‡Þet si kr‡snŽ prostÞed’ kolem svŽ farmy nebo jinŽho pÞ’bytku. Vžtäina vžc’ (budovy, stroje) je ponech‡na svŽmu osudu na m’stž kde zrovna doslouìily. TÞeba i uprostÞed l‡nu, kde se pak kolem takovŽho vraku vytvoÞ’ obor‡vanù ostróvek.

Grand Rapids   Churchill   K‡no’ po Þece   ZvžÞ a hmyz   TrapŽÞi   Vlak   N‡vrat do Winnipegu   ZkondenzovanŽ fotografie

Kdyì byla nžkdy ve 20. letech postavena ìelezni‹n’ traé do Churchillu, vznikla podle n’ Þada stanic a osad obùvanùch póvodnž hlavnž zamžstnanci ìeleznice. Od tŽ doby vùznam ìeleznice obzvl‡ätž pro osobn’ dopravy velice poklesl a mimo nžkolika nejvžtä’ch mžst (mžste‹ek) jsou väechna n‡draì’ na tŽto trati bez perzon‡lu, n‡draìn’ budovy jsou zabednžny a zÞejmž v dost ìalostnŽm stavu (v‹etnž tžch, kterŽ jsou st‡le v provozu v Thompsonu, Gillamu a Churchillu). Mnoho z tžch osad dnes existuje pouze na mapž Manitoby jako m’sta s nulovùm po‹tem obyvatel. V j’zdn’m Þ‡du Via Rail jsou ale st‡le vedeny jako zast‡vka na poì‡d‡n’. To je i pÞ’pad stanice Wekusko, jeì byla c’lem naäeho zpžtnŽho pÞesunu s k‡noemi vlakem. PÞed 20 lety tam prù jeätž st‡lo nžkolik domó zamžstnancó ìeleznice. Dnes po nich nezóstala ani stopa. Jen tam v lese u trati stoj’ mal‡ kólna s n‡pisem "Wekusko Railway Station". Kdyì jsme po nastoupen’ uk‡zali naäe j’zdenky (objednanŽ telefonicky nžkde v œstÞed’ Via Rail v Ottawž a vyzvednutŽ na n‡draì’ ve Winnipegu) próvod‹’mu, nemžl tuäen’, ìe stanice Wekusko existuje a kde se nach‡z’. ëe prù to pójde vyäetÞit. Asi za pól hodiny se vr‡til s t’m, ìe strojvódce o n‡s a naä’ch k‡no’ch vždžl d‡vno pÞed t’m, neì jsme nastoupili a ìe v’, kde n‡m m‡ zastavit. Takìe alespoË po‹’ta‹ovù systŽm registrace j’zdenek jim funguje perfektnž. Z mŽ strany to bylo jistŽ testovan’ systŽmu, protoìe na tŽ trati voìen’ k‡no’ vlakem zÞejmž nen’ vóbec zvykem, kaìdù z toho byl trochu pÞekvapenù. A zast‡vku Wekusko nejsp’ä nikdo uì d‡vno nepouìil. Ale dalo se to väechno po telef—nu objednat a tak jsem byl zvždavù, jak to dopadne. A aì na to zpoìdžn’ to fungovalo perfektnž.

PÞestoìe m‡m jeìdžn’ vlakem r‡d, pouìili jsme ho v Kanadž teprve podruhŽ, protoìe je mnohem draìä’ neì j’zda autem. PoprvŽ to bylo pÞed nžkolika lety takŽ pÞi vùletu k Hudsonovu z‡livu, pÞesnžji Þe‹eno do osady Moosonee na pobÞeì’ jeho nejjiìnžjä’ho vùbžìku, Jamesova z‡livu v severn’m Ont‡riu, kam takŽ nevede ì‡dn‡ silnice. Vlak do Moosonee, kterù provozuje menä’ m’stn’ spole‹nost, tenkr‡t zastavoval skoro u kaìdŽ Þeky a vysazoval u nich kanoisty s jejich k‡noemi a ranci. Tak jsem te“ zkouäel, jestli to pójde i u Via Rail v Manitobž.

Grand Rapids   Churchill   K‡no’ po Þece   ZvžÞ a hmyz   TrapŽÞi   Vlak   N‡vrat do Winnipegu   ZkondenzovanŽ fotografie

Posledn’ dva dny naäeho vùletu jsme se pomalu, dost odpo‹inkovùm tempem, vraceli do Winnipegu po z‡padn’ stranž Manitoby po silnici ‹. 10, kde se zemždžlstv’ provozuje mnohem severnžji neì mezi jezery ve stÞedu Manitoby, ale jsou tam takŽ nejvyää’ manitobskŽ "hory" (asi 600 m n.m.) a Þada provin‹n’ch a jeden n‡rodn’ park. Po vr‡cen’ k‡no’ jsme se ale nejprve ut‡boÞili hned nedaleko jezera Wekusko, v m’stž, kde povrch zemž je tvoÞen jakousi popraskanou v‡pencovou (dolomitovou) deskou. V jej’ch trhlin‡ch ale roste docela hustù smrkovù les, kterù väak v tžch m’stech na des’tk‡ch kilometró ‹tvere‹nùch pr‡vž pÞed 10 lety shoÞel. Dnes uì na jeho m’stž je svžìe zelenù porost malùch smr‹kó, z nichì vy‹uhuje straäidelnù les póvodn’ch op‡lenùch kmenó s ‹ernùmi bambulemi zbytkó vžtv’ jen na samùch vrcholech. Ut‡boÞili jsme se tam na okraji ätžrkovŽho lomu, kolem nžhoì v rozrytŽ tenkŽ povrchovŽ vrstvž hl’ny rostlo velkŽ mnoìstv’ malin a obrovskùch lesn’ch jahod, na nichì jsme se druhù den nejprve celŽ dopoledne p‡sli. Pak jsme jeätž o kus d‡l v Grass River Provincial Park absolvovali pochod kolem krasovŽho potoka vyvžraj’c’ho z podzem’. Posledn’ nocleh byl v pólce cesty do Winnipegu v kempingu v Kachn’ch hor‡ch (Duck Mountain Provincial Park). A posledn’ naäe "vzdžl‡vac’" zast‡vka byla v ukrajinskŽm are‡lu Selo Ukraina (Ukrajinsk‡ ves), kde je malù skanzen nejstarä’ch budov prvn’ch ukrajinskùch pÞistžhovalcó do Kanady (kterŽ se dost podobaj’ tomu, co jsme vloni vidžli ve skanzenu v Uìhorodu a vlastnž jeätž i v pouì’van’ v mnoha podkarpatskùch obc’ch), hrob nezn‡mŽho ukrajinskŽho voj’na s kr‡snž ve zlatž vyvedenùmi n‡pisy v ukrajinätinž i angli‹tinž, pamžtn’ deska opžt v obou jazyc’ch popisuj’c’ slavnostn’ otevÞen’ are‡lu s kr‡lovskou œ‹ast’ a hlavnž samotnù are‡l slouì’c’ k poÞ‡d‡n’ velkùch ukrajinskùch kulturn’ch slavnost’, kterŽ tam pr‡vž prob’haj’ tento (v Kanadž dlouhù) v’kend. PÞed dvžma tùdny si are‡l pronajali nžjac’ zÞejmž znovunarozen’ kÞeséanŽ nemaj’c’ nic spole‹nŽho s Ukrajinci a stovky starùch i mladùch se jich tam posilovalo ve v’Þe za zvukó poboìnŽ rokenrolovŽ hudby a ‹etnùch st‡nkó plnùch dobrŽho j’dla.

Grand Rapids   Churchill   K‡no’ po Þece   ZvžÞ a hmyz   TrapŽÞi   Vlak   N‡vrat do Winnipegu   ZkondenzovanŽ fotografie

Po celou dobu cesty na k‡noi jsem takŽ pilnž fotografoval. Nžkdy jsem musel hodnž manŽvrovat s k‡no’ ve vžtru, neì jsem naäel tu nejlepä’ polohu. Kdyì jsem s t’m byl hotov, mohly bùt holky tÞeba i pól kilometru pÞede mnou. Mž osobnž ta n‡maha s hled‡n’m nejlepä’ho pohledu z k‡noe pomohla si zafixovat ty obr‡zky obzvl‡ätž dobÞe v pamžti. Protoìe nakonec jsem bohuìel zjistil, ìe film se ve foé‡ku nžjak vysmekl a vóbec se nepÞev’jel a väech asi 27 z‡bžró bylo naexponov‡no pÞes sebe na jedinŽm poli‹ku filmu (vlastnž jen asi na 3/4 jedinŽho poli‹ka, ta zbùvaj’c’ 1/4 jeätž nebyla pokryt‡ citlivou vrstvou). Takìe z toho vznikla tato "œsporn‡" fotografie: