Chtžl bych se alespoË kr‡tce zm’nit o dalä’m poÞadu programu Ideas, kterù CBC r‡dio 1 vys’lalo 18. a 19. Þ’jna 1999 pod n‡zvem The Law of Similars (z‡kon podobnùch (œ‹inkó lŽ‹ebnŽho prostÞedkó jako jsou pÞ’znaky lŽ‹enŽ nemoci)). Jednalo se tedy o poÞad o homeopatii. Latinsky tento z‡kladn’ princip homeopatie zn’ "simila similibus curentur" (stejnŽ je le‹eno stejnùm). N‡zev homeopatie je ÞeckŽho póvodu a znamen‡ "stejn‡ nemoc", zat’mco standardn’ z‡padn’ medic’na je homeopaty nazùv‡na alipatie (rózn‡ nemoc = pouì’van’ protil‡tek, lŽkó, kterŽ pÞiznaky nemoci potla‹uj’).

Naäel jsem ‹eskŽ m’sto na webu vžnovanŽ homeopatii (a jeho nakladatelstv’), takìe snad nemus’m pÞev‡džt do ‹eätiny väechno co jsem se v popisovanŽm poÞadu dozvždžl. Jen snad, ìe homeopatii zaloìil Samuel Hahnemann narozenù 10. 4. 1755 v M’än’. Studoval medic’nu v M’äni, ve V’dni a v Erlangenu. Bylo to v dobž, kdy se klasick‡ medic’na podobala sp’äe Þeznictv’. LŽ‹ilo se hlavnž pouätžn’m ìilou a aplikac’ pijavic. Hahnemann za‹al brzo tehdejä’ medic’nu kritizovat a rozhodl se, ìe se bude snaìit hledat lepä’ pÞ’stup. V pokusech s chininem prov‡džnùch na sobž si uvždomil, ìe ve zdravŽm ‹lovžku pósob’ chinin stejnŽ pÞ’znaky jako mal‡rie a tak dospžl k vùäe uvedenŽmu z‡kladn’mu z‡konu homeopatie. (Doìil se pak poìehnanŽho vžku 88 let v PaÞ’ìi po boku svŽ druhŽ ìeny - mladŽ francouzskŽ aristokratky, kter‡ zna‹nž k pÞispžla k velkŽmu rozä’Þen’ jeho metody.)

Princip to asi nen’ œplnž äpatnù, protoìe se vlastnž pouì’v‡ i pÞi pÞ’pravž vakc’n, kterŽ pouì’vaj’ oslabenŽ nebo usmrcenŽ viry nebo bakterie pósob’c’ danou nemoc.

Jinak oväem teoretickù z‡klad homeopatie se zat’m zd‡ bùt dosti vratkù. Homeopatie totiì pouì’v‡ extremn’ Þedžn’ svùch le‹ebnùch prostÞedkó (aì 150kr‡t Þedžn’ 1:100), takìe ve vùsledku se ‹asto nemóìe nach‡zet v’ce neì nžkolik molekul œ‹innŽ l‡tky. A tak kritikovŽ tvrd’, ìe se vlastnž jedn‡ o placebo. Na druhŽ stranž existuj’ pokusy, v nichì se objektivnž srovn‡valy œ‹inky skute‹nŽho placeba (‹istŽ vody) s extrŽmnž zÞedžnùmi homeopatickùmi prostÞedky. A byl zaznamen‡n mžÞitelnù rozd’l. Pokud tedy homeopatie skute‹nž funguje, nikdo zat’m moc nev’ pro‹ (podobn‡ situace existuje v celkem ned‡vnùch fyzik‡ln’ch pozorov‡n’ch krystalickŽ f‡ze v extrŽmnž zÞedžnùch roztoc’ch, kterŽ pÞ’znivci homeopatie cituj’ na svou podporu - ìe tžch p‡r molekul móìe nžjakùm zpósobem ovlivËovat jakŽsi z‡hadnŽ "vlnžn’" ve zÞedžnŽm roztoku).

Ûedžn’ spo‹’v‡ ve snaze zabr‡nit vedlejä’m äkodlivùm œ‹inkóm, tak ‹astùm u silnùch d‡vek alopatickùch lŽkó, kterŽ homeopati kritizuj’.

Homeopatie rozhodnž od svŽhu vzniku pÞedstavovala fundament‡ln’ vyzvu standardn’ medic’nž. PÞes svój zat’m problematickù teoretickù z‡klad totiì pÞedstavuje holistickù pÞ’stup k nemocnŽmu - star‡ se o celkovù stav pacienta, propaguje vyrovnanù ìivotn’ styl, coì m‡ velkù vùznam pro prevenci nemoc’. S t’mto pÞ’stupem mžla v minulŽm stolet’ obrovskù œspžch, na coì se dnes tŽmžÞ zapomnžlo. Tak v dobž americkŽ ob‹anskŽ v‡lky homeopatickŽ nemocnice mžly œmrtnost pouhùch asi 2-7%, zat’mco standartn’ alopatickŽ nemocnice asi 30-70%. ‰’sla poch‡zej’ z dochovalùch ofici‡ln’ch americkùch statistik (douf‡m, ìe jsem si je od doby vys’l‡n’ poÞadu dobÞe zapamatoval dost pÞesnž, rozd’l byl ale ur‹itž obrovskù). Koncem minulŽho stolet’ tak standardn’ medic’na v USA mohla homeopatii jen stžì’ konkurovat. Prodejn’ cena zavedenŽ homeopatickŽ lŽkaÞskŽ praxe byla nžkolikan‡sobnž vyää’ neì standardn’ praxe.

Teprve se zlepäen’m hygieny ve standardn’ch nemocnic’ch a d’ky obrovskùm investic’m, kterŽ farmaceutickŽ firmy od po‹‡tku naäeho stolet’ vžnovaly na vùzkum novùch lŽkó se podaÞilo standardn’ medic’nž zatla‹it homeopatii na œstup, takìe v 50. lŽtech tohoto stolet’ se zd‡lo, ìe homeopatie zcela zmiz’. V posledn’ch desetilet’ch oväem proì’v‡ novou renezanci, o ‹emì svžd‹’ i poÞad CBC, o nžmì tu referuji. Za touto renezanc’ stoj’ holistickù pÞ’stup homeopatie, kterù standardn’ severoamerick‡ medic’na i nad‡le podceËuje. Standardn’ medic’na je tu vynikaj’c’ pokud jde o róznŽ revolu‹n’ chirurgickŽ z‡kroky, prostž m‡ r‡da jakŽsi hrdinstv’. Ale je i nad‡le nedostate‹n‡ pokud jde o organizaci dlouhodobŽ pe‹e o chronicky nemocnŽ pacienty nebo i o pl‡nov‡n’ nejvhodnžjä’ch lŽ‹ebnùch postupó pro danŽho pacienta pÞi jakŽmkoliv v‡ìnžjä’m onemocnžn’ (na toto tŽmu to lze v r‡diu slyäet mnoho n‡Þkó od pacientó, kteÞ’ doch‡zej’ k z‡vžru, ìe nejlepä’ je se co nejv’ce o svŽ nemoci vzdžl‡vat a pl‡novat si svŽ le‹en’ sami - ur‹it kterŽ procedury jsou tÞeba a kterŽ ne, sami si vyb’rat vhodnŽ specialisty; kdyì uì se k nžjakŽmu specialistovi dostanou, ten obvykle odvede perfektn’ pr‡ci, ale ‹asto se nezaj’m‡, jestli jeho z‡sah byl pro danŽho pacienta vóbec tÞeba, nakolik mu pomohl a jakù bude m’t dlouhodobù vliv).

SoupeÞen’ mezi homeopati’ a standardn’ medic’nou mžlo bohuìel vìdy finan‹n’ pozad’ - boj o pen’ze pacienta. Zat’m obžma pÞ’stupóm moc nedoälo, ìe be se mohly, a pro dobro pacientó by ur‹itž mžly, doplËovat a spolupracovat. Mysl’m, ìe to nejlŽpe vystihla jedna z lŽkaÞek interviewovanùch v poÞadu Ideas. Podle n’ homeopatie potÞebuje dlouhù ‹as pro to, aby jej’ preventivn’ pÞ’stup mžl nžjakù efekt. "Kdyì v‡m ozn‡m’, ìe m‡te rakovinu, necho“te proboha k homeopatovi, jdžte do standardn’ nemocnice na chemoterapii i kdyì budete m’t velkŽ vedlejä’ äkodlivŽ n‡sledky. Standardn’ medic’na v‡m koup’ ‹as. Kdyì se j’ podaÞ’ rakovinu zastavit, pak teprve móìete j’t k homeopatovi, aby v‡m poradil, jak upravit ìivotn’ styl, jak zavŽst rovnov‡hu do svŽho ìivota, dos‡hnout pÞ’padnŽho œplnŽho uzdraven’ a jak pÞedch‡zet dalä’m onemocnžn’m" (moje asi hodnž voln‡ citace, ale smysl je zachov‡n).