Gwynne Dyer je kanadský novinář a historik, který v současné době píše z Londýna. Snaží se na všechno hledět globálně a nikomu "nenadržovat". Má dost zajímavé myšlenky a jeho úvahy obvykle poskytují spoustu látky k přemýšlení. Tady je jedna z nich:

Jaký bude příští den vašeho života se většinou dá docela dobře odhadnout, ať už jste jednotlivec, země nebo celý svět. Ale tento uklidňující rytmus života může být narušen náhlými, nepředvídatelnými změnami - v odborné řeči zvané "nespojitosti" (katastrofy). Vaše manželka uteče s kadeřníkem; Mao uvrhne Čínu do kulturní revoluce; studená válka naprosto nečekaně skončí.

Nestává se to každý rok, dokonce ani ne každé desetiletí, ale čas od času je globální systém postihnut takovými obrovskými posuny. Teměř nikdo je nevidí přicházet a téměř všechno je jimi ovlivněno. Dekolonizace, pád totality, krize z třicátých let - svět je opakovaně zaskočen. Jakápak asi překvapení leží ještě před námi?

Začněme s ekonomickými překvapeními, která lze v mnoha směrech nejlépe předpovídat. Někteří lidé například ve Spojených státech mluví jakoby ekonomický cyklus už neexistoval. Ale globální hospodářská krize je asi tak nevyhnutelná jako smrt a daně. Nemusí nastat v nejbližší budoucnosti, nemusí být nijak vážná. Nemusí postihnout všechny země ve stejné míře současně. Ale opakování krizí a konjunktur nebylo zrušeno, protože ani lidská psychologie nebyla zrušena. Nastane okamžik, kdy přijde globální krize, která postihne mnoho lidí.

Další neznámou kartou je náhlý vzrůst cen surovin a zemědělských produktů. "Naftový šok" z r. 1973, kdy ceny ropy vzrostly na čtyřnásobek během několika týdnů, byl naprosto nečekaný. Na Středním východě probíhají politické procesy, které by mohly opět přivodit takové překvapení - nebo by nás mohl potkat podobně šokující vzrůst cen potravin, což by mělo nedozírné následky pro globální rozložení bohatství a chudoby.

Potenciální politická překvapení jsou kupodivu méně znepokojující. Pravděpodobnost nového arabsko-izraelského konfliktu klesá s každým uplynuvším dnem. Israel by v žádném případě nemohl takovou válku prohrát vzhledem k jeho obrovské vojenské převaze, nemůže ale také dosáhnout rozhodujícího vítězství. Takže nejpravděpodobnější scénář vývoje situace po-netanyahuovského Středního východu je, že ti, kdo přežijí, budou stejně muset začít s jednáním tam, kde jejich předchůdci skončili.

Jiná situace by ovšem nastala, kdyby válka přivedla k moci fundamentalistické režimy v celé řadě velkých a bohatých muslimských zemích. V tom případě by bylo možno si představit globální konfrontaci mezi fanatiky a těmi ostatními, která by se v menším měřítku podobala vzájemné paranoii studené války. Nemohla by ale ovládat světové záležitosti ve stejném rozsahu jako studená válka, prostě proto, že na Středním východě není dost muslimů a asijské muslimy to jednoduše nezajímá). Ale představovala by vážnou překážku globální spolupráci.

Mnohem znepokojující možnost vzniku nového náboženského extrémismu však existuje na samotném Západě. Kromě Spojených států, jejichž pozoruhodně vysoká míra religiosity se prakticky nezměnila v průběhu tohoto století, je možno Západ velice dobře v současnosti považovat za "po-křesťanský". A to je situace, která nemá v historii precedens a nemáme tedy žádné záruky, že se jedná o situaci stabilní. Již po celou jednu generaci téměř všechny ostatní země Západu, od Ruska po Kanadu (včetně Japonska, které je možno nazývat "po-budhistickým"), jsou místy, kde méně než jedna pětina obyvatelstva má nějaký pravidelný kontakt s organizovaným náboženstvím. Ale počet lidí, kteří výslovně odmítají jakoukoliv náboženskou víru také nepřesahuje jednu pětinu. Zbylé tři pětiny se nacházejí na filosofickém území nikoho, stále ještě jsou emocionálně přitahováni k nějaké formě náboženské víry, aktivně se ale v žádné neangažují. Tento stav může představovat stabilní dlouhodobou rovnováhu - ale taky nemusí.

Ve světě rychlých hromadných sdělovacích prostředků se lze představit, že by nějaký nový náboženský systém mohl uchvátit celý Západ ještě mnohem rychleji, než jak křesťanství a islám ovládly společnosti, v nichž se poprvé objevily. Scientologie už nemá šanci hrát tuto roli (nová náboženství buď dosáhnou masového rozšíření v prvních 20 letech po svém vzniku, nebo navždy zůstanou na "odpalovací rampě"). Pokud by ale podobná antiracionální víra získala dominantní postavení v rozvinutých zemích, mělo by to nemalé důsledky pro celý svět. Tato možnost naštěstí patří mezi ty méně pravděpodobnější události, které by mohly postihnout přístí generaci. Takže nám pak už zbývají jen katastrofy, které by se omezily jen na jednu zem.

Co kdyby v Pekingu zvítězili v mocenském boji po Tengově smrti zastánci tvrdé linie, kteří by zpomalili čínský hospodářský růst (asi 30% pravděpodobnost)? Co kdyby v Moskvě zvítězili "rudo-hnědí", kteří by zadusili rodící se ruský ekonomický zázrak v jeho kolébce (asi 20% pravděpodobnost)? Nebo co kdyby byl v Indii nastolen fundamentalisticko- fašistický režim, který by odvedl Indii z hlavního proudu moderních demokracií (méně než 10% pravděpodobnost i přes nedávné ostudné chování indické Kongresové strany)?

I když jedna z těchto klíčových velkých zemí dramatickým způsobem sejde ze současného slibného kurzu, svět se bude pohybovat dále více méně stále stejnou rychlostí. Když se například zblázní Čína, země asijského jihovýchodu začnou asi diskutovat o vojenské spolupráci, aby zamezily Číně obsadit Paracelské ostrovy, ale pravděpodobně se žádná válka konat nebude a indičtí a brazilští vývozci velice ochotně zaplní díry, které by po Číně zůstaly na světovém trhu.

Hlavní ponaučení z tohoto cvičení v předpovídání budoucnosti je, že změnit chod současného světa je ještě obtížnější než změnit směr plavby supertankeru. Neodchýlí se snadno ze svého současného kurzu a měnit ho bude jen pod extrémě vysokým tlakem. Je možno si představit, že se asteroid o průměru sto kilometrů srazí se Zemí, že vypukne celosvětový mor, který bude stejně smrtelný jako byly středověké epidemie, že celosvětové oteplování rozpustí všechen led na pólech a zaplaví všechna velká přímořská města světa. Je možno si představit, že se stane něco, co rázem změní celý svět. Ale pravděpodobnost, že se něco takového opravdu stane, je nepatrná. A události, jejichž pravděpobnost uskutečnění je mnohem vyšší, zase přinesou jen relativně malé změny.