Centrum pro studium a dokumentaci přímé demokracie Ženevské university mimo jiné zpřístupnilo na svých webových stránkách (v krásné smíchanině francouzštiny, němčiny a angličtiny) informace o výsledcích 935 lidových hlasování (referend) v 204 zemích světa, která se uskutečnila v letech 1791 až 1997. Čechy (Československo) do této statistiky zatím bohužel přispěly jen jediným hlasováním, které se konalo v roce 1951, o mírové smlouvě pěti mocností, kterého se mohly účastnit všechny osoby od věku 15 let (nikdy jsem o tomto referendu dříve neslyšel).

Mezi zeměmi střední a východní Evropy a bývalého Sovětského svazu v zavádění přímé demokracie suverénně vede Litva, která od znovuzískáni nezávislosti v r. 1991 už uskutečnila 17 referend (z toho se jich osm konalo současně v jeden den v r. 1994 a další čtyři opět současně v r. 1996). Počty referend, které byly v těchto zemích uskutečněny od roku 1989 najdete v následující tabulce (v Polsku začaly reformy už dříve a tak jsou v ní zahrnuta i dvě polská referenda z r. 1987). V prvním sloupci je celkový počet referend, tj. různých otázek, o nichž se hlasovalo. Ve více případech bylo o několika otázkách hlasováno v týž den a proto v posledním sloupečku uvádím skutečný počet různých hlasovacích dnů. Nezávislostí v prostředním sloupečku se myslí nezávislost na bývalém SSSR nebo Jugoslávii. V některých bývalých sovětských republikách měly nejprve v březnu 1991 hlasování o přeměně v rovnopravný stát v rámci federace a pak v prosinci téhož roku o úplné nezávislosti. Obě tyto referenda pak uvádím jako referenda týkající se nezávislosti.

V některých z těchto zemí se konala referenda i před rokem 1989 (1987). Československo už bylo zmíněno v úvodu. V Polsku měly další tři referenda v r. 1946 (o poválečných hranicích, atd.). V Rumunsku měly tři referenda v letech 1938-41 a dvě dokonce již v 60. letech minulého století (o reformě ústavy, o panovníkovi z rodu Hohenzollern-Sigmaringen). V Estonsku měly pět referend v letech 1923-36 a v Lotyšsku dvě v letech 1931 a 1934.