Jeden japonský student matematiky mi během mého pobytu v Japonsku tvrdil, že Japonsko je jediná země na světě, kde byly Marxovy myšlenky zcela realizovány. To co tím asi myslel v Japonsku existovalo už stovky let před Marxem (většina Japonců má s angličtinou mnohem větší problémy než třeba Češi, takže pak vznikají všelijaké perličky). Chtěl tím zřejmě říci, že do Japonska Marxův ideál zodpovědnosti k celku není třeba zavádět, protože je tam už dávno běžnou součástí života. Japonci jsou od malička vedeni k tomu, že zájmy nějakého celku (vesnice, školní třídy, osazenstva laboratoře, dílny v továrně, celé firmy, celé země) mají vždy přednost před zájmy jednotlivce nebo jiné části celku. Tento rys se tam vyvinul díky pěstování ryže, což byla činnost, kterou bylo vždy nutno provádět v kolektivu. Bylo nutno společně udržovat složitý systém přivádění vody do rýžových polí. Na termínu zaplavení polí a zahájení sázení rýže se musela dohodnout celá vesnice, prostě všechny práce bylo nutno synchronizovat. Dodnes někdy všech 120 miliónů Japonců funguje jako jedna obrovská rodina - např. při různých svátcích a se změnou ročních období celé Japonsko jí stejná sezónní jídla a zachovávává stejné zvyky.

Mají pro tu zodpovědnost k celku i zvláštní slovo enryo. V postatě to prý znamená "nebýt vrzajícím kolem" (rušivým prvkem nějaké skupiny). Najdete to trochu vysvětleno např. v tomto článku Japonokanaďana Davida Kai (který má jinak spíše náboženskou tématiku), nebo tady.

Tradični systém celoživotního zaopatření u jedné firmy vychází ze stejných principů. Oplatou za zodpovědnost k celku se zase celek musí postarat o své příslušníky. Když má japonská firma hospodářské potíže, nejprve si prý zruší veškeré příplatky k platům nejvyšší šéfové, když to nepomůže, sníží si i základní plat. Když je potřeba šetřit ještě více, pokračuje se stejným způsobem v nižších poschodích firemní hierarchie. Obyčejní dělníci jsou postiženi až na konec. K propouštění se přistupuje až úplně v krajním případě, když všechna ostatní opatření (jako je hledání náhradního programu pro zaměstnance) selžou. V takovém systému samozřejmě nesmíte odmítnout jakkokoliv práci, kterou vám firma přidělí, chcete-li aby se o vás postarala. Např. když firmě vyrábějící superpočítače nejdou zrovna obchody, zřídí třeba rybí farmu a počítačoví experti se baví krmením ryb dokud nedostane firma další zakázku. Plat nejvyšších šéfů firem je v Japonsku prý jen asi desetkrát vyšší než plat nejhůře placeného zaměstnance (zatímco v USA a už i v Kanadě může být až 1000 krát vyšši; když má potíže severoamerická firma, obvykle sáhne k okamžitému propuštění nepotřebných zaměstnanců a vedení si pak někdy i zvýší platy jako odměnu za to, jak to pěkně vyřešilo; objevily se tu i zprávy o firmách v konkurzním řízení, jejichž presidenti nadále pobírali miliónové platy).

Japonská mládež se v posledních letech ale hodně amerikanizuje (internacionalizuje) a tak neni jasné jestli jim tam to enryo vydrží napořád.

I když v Japonsku jde tok informací (příkazů) tradičně hlavně odshora dolů, v horizontálním směru, mezi "osazenstvem" každé příčky v různých společenských hierarchiích panuje velká diskuze a rozhoduje se tam (třeba o reakci na příkazy zeshora a jakým způsobem je poslat dále dolů) kolektivně.

Ukázka použití slova "enryo" v malinko jiném smyslu ve zdvořilé japonštině: "Enryo naku itadakimasu" znamená "Přijímám to (poníženě) bez výhrad" ["I'll (humbly) take it without reservation"].