Přiznám se, že mě zpráva o indických jaderných pokusech provedených na začátku tohoto týdne, hodně překvapila. Doufal jsem, že se už nikomu nechce znovu rozdmýchávat jaderné šílenství, že i velké země, které si nestačily opatřit jaderné zbraně, když to bylo v módě, budou krotit svoji pýchu a budou se trpělivě snažit prosazovat globální likvidaci jaderných zbraní.

Když o tom ale trochu přemýšlíte, musíte uznat, že kolem této záležitosti je hodně pokrytectví. Například, Francie nedávno provedla ještě o jeden pokus více a dodnes na ni nikdo neuvalil ekonomické sankce (kanadští spotřebitelé se sice neoficiálně chvíli snažili bojkotovat konzumaci francouzských vín, ale v Quebeku se ani tohle gesto moc nerozšířilo).

Ale hlavně: situace, kdy několik zemí si činí výsadní právo na vyzbrojení se zbraněmi jednoho druhu a upírá toto právo jiným, je dlouhodobě neudržitelná. Chcete-li aby se celý svět choval civilizovaně, musí mít všichni úplně stejná práva. Buď mají všichni nárok na jaderné zbraně, nebo nikdo. Žádné zákazy dlouhodobě nepomůžou udržet jakoukoliv nerovnováhu. To se mohli politici dávno naučit studiem historie. Každý vynález, ať už to byl střelný prach nebo benátská zrcadla, se nakonec přes veškeré střežení rozšířil po celém světě.

Barbara Budd z As It Happens před chvíli zpovídala indického velvyslance ve Washingtonu. Mluvil docela sebevědomě (jakoby z pozice síly). Mluvil také o stejných právech všech zemí. Říkal že Indie je pro úplné jaderné ozbrojení, že se bude snažit vést jednání k tomuto cíli, že ale není udržitelná situace, kdy jedné miliardě lidí je upíráno právo si zajistit svoji bezpečnost stejným způsobem jako jiné země. Tvrdil, že jejich pokusy nepovedou k lokálním závodům ve zbrojení, že by mohly naopak přispět k úplné likvidaci jaderných zbraní (nepřipadá vám tohle známé? - "staré" jaderné mocnosti tvrdili o svých pokusech totéž, vzpomínáte snad na spousty řečí o nutmosti jaderného odstrašováni atd.).

Pak odvysílo CBC telefonické reakce tří posluchačů na včerejší zpravodajství o indických pokusech s komentářem, že celý svět se možná zdá být šokován indickou akcí, jejich posluchači ale kupodivu ne. Dva byli z Kanady, jedna posluchačka (podle přízvuku zřejmě Indka) z USA. Všichni zhruba říkali, že je zpráva nepřekvapila, že to je sice smutné, že Indie pokusy provedla, ale že na to má stejné právo jako všechny ostatní země. Jeden z nich připomenul, že zatím jediná země, která neměla zábrany jaderné zbraně skutečně použit byly USA a že on osobně má mnohem větší obavy z jaderných zbraní v rukách Američanů než v rukách Indů. A také připomnenul, že Indie zahájila svůj jaderný program s pomocí reaktoru, který jí dodala Kanada jako součást jaderné elektrárny.

Takže jediné možné poučení z této aféry je přesvědčit co nejrychleji vlády všech jaderných mocností, aby se konečně dohodly na úplné likvidaci svých jaderných zbraní. Ty spousty zpravodajských služeb, které po světě pilně sbírají informaci jistě vědí kdo kde co má, takže by to šlo dobře kontrolovat.

A ještě jedno zajímavé pozorováni: Indie si ze sankcí, které na ni celý svět najednou uvalil, nemusí nic dělat, protože ty podle odhadů ovlivní jen asi 2% její ekonomiky. To je zřejmě důsledek toho, že se Indie tvrdošíjně bránila pronikání cizího kapitálu do země pomocí různých regulačních opatření, které kdekdo kritizoval a které pravděpodobně zpomalily její rozvoj. Chcete-li ale dělat nezávislou politiku, je dobré si udržet kontrolu svého hospodářství (ne že by mě příliš těšila takováhle nezávislá politika Indie ...). Na druhé straně, úplné provázaní ekonomik všech zemí by možná mohlo vést k potlačení nejrůznějšich lokálních konfliktů. Ale nejspíš za cenu toho, že by pak celý svět musel chovat podle příkazů toho, kdo by takovou provázanou ekonomiku kontroloval. Tak nením, co je lepší ...