Podzemní neutrinova observatoř (a vesmír) 2. 5. 1998

Věda v Kanadě ještě úplně nevymřela. Minulý týden (29. dubna) byla v sousedním Ontáriu oficiálně otevřena Sudburská neutrinová observatoř (SNO). Její výstavba ovšem trvala řadu let, takže se do jisté míry také jedná o projekt minulosti. Je to dosti unikátní pracoviště umístěné v hloubce 2200 m pod povrchem Země v nejnižší části niklového dolu firmy INCO u města Sudbury v Ontario. Pokud se nepletu, tak v některých částech toho dolu těžba stále ještě probíhá. Byla snaha umístit tuto observatoř co nejhlouběji, protože neutrina snadno proniknout jakýmkoliv materiálem. Velký počet neutrin například neustále sviští vaším tělem a pak ve zlomku vteřiny prolétávají skrz celou zeměkouli. Jen nepatrná část z nich se přitom srazí s nějakou jinou elementární částicí, v našich tělech nebo v nitru Země. Na povrchu Země je tyto téměř nemožné zaregistrovat na pozadí velkého počtu i mnohem intenzivnějších srážek jiných elementárních částic, které k nám přilétají z vesmíru, hlavně ze Slunce. Většina z těch ostatních částic se však zastaví v malé hloubce pod povrchem Země. Dva kilometry pod povrchem je možno potkat jen velice vyjímečně něco jiného než neutrina.

Fyzikové stále ještě nevědí kolik těch neutrin vlastně je (jak velká je jejich hustota ve vesmíru). Přitom předpovědi teorií o vzniku, vývoji a případném zániku vesmíru velice závisí právě na hustotě neutrin ve vesmíru (je možné, že dost velká část hmoty vesmíru existuje právě ve formě neutrin). SNO by mohla pomoci odpovědět právě na tuto důležitou otázku a také přispět k dalšímu studiu vlastností neutrin.

Podrobnější popis o cílech této neutrinové observatoře můžete najít i v českých Instantních astronomických novinách.

Jádrem observatoře je 1000 tun těžké vody (D2O - je to voda s těžkým izotopem vodíku, deuterium, v jehož jádře je kromě jednoho protonu i jeden neutron), zapůjčené mým zaměstnavatelem AECL, který ji po mnoho let získával filtrací přirozené vody, v níž se jisté malé procento těžké vody nachází. Původně byla určena pro kanadské jaderné reaktory, bylo jí ale nashromážděno mnohem více než ji nejspíš kdy bude potřeba. Těžká voda je umístěna v obrovské baňce, která je obklopena normální vodou, v níž je umístěno 10 tisíc fotonásobičů, jejichz úkolem je zesílit slabé brzdné záření vyvolané občasnými srážkami neutrin s atomy težké vody.


Když už jsme u vědy, jejímž cílem je přispět k poodhalení záhad vesmíru, můžete navštívit i stránky SEDS, což je studentská organizace, která se snaží informovat mládež o uspěších Kanady ve výzkumu vesmíru a podněcovat jejich zájem o vědu o vesmíru. Najdete tam i stránku věnovanou ke konci se chýlícímu současnému letu rekatoplanu Columbia (končí zítra), na jehož palubě je již třetí kanadský astronaut Dave William. A také jsou tam stovky malých živočichů (žab a podobné havěti) jako součást laboratoře Neurolab STS-90, která zkoumá vliv beztíže na nervovou soustavu obratlovců.