Vrtochy letosni kanadske zimy

Behem ranni cesty do prace pred dvema dny ve stredu 22. ledna (dojizdim ted kazdy den 105 km z Winnipegu do Pinawy jako clen triclenneho carpoolu; ve stredu rizeni zrovna pripadlo na mne) se nam naskytla podivana primo apokalypticka. V utery vecer se relativne oteplilo tolik, ze snih na soli posypanych silnicich zacal tat a dokonce chvili padal i mrznouci dest. Pres noc to vsechno krasno zamrzlo, rano uz bylo zase asi -25C, napadlo dost cestveho snehu, zvedl se silny vitr a rano byla misty z pocatku jeste temer nulova viditelnost zpusobena snehem prohanenym po rovnych rozlehlych preriich (blowing snow). V te bile tme se zjevovaly tmave siluety desitek aut, ktere behem noci a casne rano na tom naledi skoncily zapichnute nosem v prikope, nektere az temer po strechu prikryte snehem. Pod jednim mostem se objevila obrovska hromada navateho snehu, ktera uz temer zcela skryvala jedno takove opustene auto primo prede mnou v jizdnim pruhu, ve kterem jsem jel. Brzdit se moc nedalo, silnice byla jeste velice kluzka, ale stastne jsem se mi podarilo se vyhnout a dojet bez nehody. Okruzni dalnice kolem Winnipegu byla podle radia takovymi opustenymi osobnimi auty a i nekolika nakladnimi soupravami, ktere skoncily napric vozovky, rano zcela zablokavana. Kdyz jsem se vraceli vecer domu, byla uz vsechna auta az na jedinou vyjimku podle nasi trasy (silnice c. 44 a 59) z prikopu vytazena.

Letosni manitobska zima je o neco mirnejsi nez lonska, pokud jde o nejnizsi teploty, ve srovnani s lonskem jsou na nekterych rekach rozsahlejsi otevrena mista nez vloni, kdy vyjimecne zamrzly i temer vsechny pereje. Letos je ale mnohem vice snehu (ve Winnipegu napadlo uz 115 cm, mesto v r. 1996 prekrocilo rozpocet na uklid snehu z ulic asi o 100%) a pocasi je mnohem promenlivejsi, coz je pro jezdeni autem mnohem horsi nez kdyz se teplota ustali treba na -35C, kdy led se stava drsnym. Kdyz se pocasi ustali, stejne se vetsinou podari dosti rychle odstranit z hlavnich silnic snih beze zbytku a pak je zpusob a rychlost jizdy prakticky stejny jako v lete. Nejhorsi je, kdyz teplota prilis casto vystupuje nad -10C, coz se tuto zimu deje. Dalkovi ridici nakladnich automobilu si stezuji, ze toto je nejhorsi zima (temer po cele severni Americe), kterou pamatuji. Napriklad silnice z Winnipegu na jih (americka Interstate I-29) podel hranic Severni Dakoty a Minnesoty (vedouci udolim Cervene reky) byla letos v Severni Dakote kvuli snehovym zavejim uzavrena uz sedmkrat, nekdy nepretrzite po cele dva dny. Pred nekolika dny prudky zavan vetru (vanouci rychlosti 115 km/hod) od Skalistych hor doslova sfoukl ze silnice do prikopu dve tezke nakladni soupravy mezi mestecky Fort McLeod a Claresholm na silnici c. 2 v Alberte (to je take silnice, kterou velice duverne znam ze sveho celkem ctyrleteho pobytu v jizni Alberte). Snih letos pry prekvapil ridice i v obvykle teplem Texasu.

Viz take predchozi zpravu o kurzu Jak prezit zimu. Mimochodem, minuly vikend bylo v Manitobe idealni pocasi (relativni vedro s teplotami az -2C) pro pobyt venku (stravil jsem ho s dcerami lyzovanim v zapadni Manitobe v oblasti Riding Mountain National Park, to jsou mistni "velehory" - asi 600 m n.m.).