Po pěti dlouhých dnech se v pátek konečně ten katastrofální mrznoucí déšt (icestorm - ledová bouře) už značně zeslablý prešunul z Quebeku někam nad Atlantik, když předtím ještě napáchal další škody ve třech malých atlantických provinciích (nejvíce v Novem Brunswicku) a také v části státu New York, kde se ocitlo bez proudu také několik set tisíc lidí. Škody v Quebecu a ve východním Ontáriu jsou prý nepředstavitelně velké, předběžně se zdá, že se jedna o největší přírodní katastrofu vůbec v celé kanadské historii pokud jde o škody na majetku. Ale na její vrub se přičitá už i alespoň 10 mrtvých.

Podle jedné páteční reportáže prý Montreal připomínal válečnou zónu - po zcela zatemělých ulicích procházeli vojáci s motorovými pilami a odstraňovali tisice ulámaných větví a celých spadlých stromů (jedna čtvrtina všech stromů byla zničena) zatímco nebe křižovaly blesky. Lidé se dobývali do svých aut obalených ledem s pomocí krumpáčů a podobného nářadí. Včera stoupla teplota nad nulu, led na elektrických vedenich mohl roztát, ale tál i led na střechách, mostech a různých reklamách a jeho velké kusy padaly na chodníky. Dnes zase všechno zamrzlo a očekávají se teploty hluboko pod -10^oC.

Quebecké elektrické podniky původně slibovaly, že dodávka proudu na většině území Montrealu bude obnovená do včerejška večera. Jenže se zatím nepodařilo opravit transformátorovou stanici, která napájí velkou část Montrealu, takže i dnes večer je tam téměř milión domácností bez proudu. Snad zítra se oprava podaří. Výpadek proudu neni úplný, sem tam některý dům nebo celý blok má proud skoro pořád, někde třeba alespoň několik hodin denně ale třeba jen v krátkých patnáctiminutových intervalech, během nichž se lidé snaží něco rychle uvařit (nebo alespoň převařit vodu - pití vody z vodovodu se zatím nedoporučuje) nebo se osprchovat. Lidé v jižních předměstích na jižním břehu řeky Sv. Vavřince budou v každém případě bez proudu ještě alespoň dva týdny. Tam byla rozvodná sít zničena zcela, nelze ji opravit, bude ji nutno znovu vybudovat. Při očekávaném poklesu teplot bude v oblasti Montrealu dnešní noc pro mnohé asi velice nepříjemna.

Místo aby se lidé konečně začali vracet domu, noví lidé tedy přicházejí do přechodných utulků v různých prostorných veřejných budovách, které jsou zásobovány elektřinou z přenosných generátorů (kterých je nedostatek a občas selhávají). Většina lidí i po pěti dnech zvládá situaci s humorem, někteří lidé ale začínají být nervózní. Starší lidé chtějí své postele a oblíbené televizní pořady, začiná růst nervozita a sem tam se v útulcích objevuji hádky. Počet krádeží ve městě poklesl, vzrůstá ale počet hlášených případů rodinných konfliktu.

Kanadská armáda požádala americkou o pomoc při zvládání této mimořádné situace. Vojáci hlavně dodávaji hrubou manuálni práci při odklidu trosek, aby se tím elektrikáři nemuseli zdržovat a mohli se hned věnovat opravám vedení.

Lidé z Montrealu popisují zkázu kolem sebe jako deprimující, ale někteří v ní nacházejí i jistou surrealistickou krásu: třeba budovy obalené ledem se pro ně proměnily v pohádkové křištálové palace, stromy ohnuté až k zemi pod tíhou ledu mají bizarní tvary a pohyb jejích větví vydavá zvláštní zvuky, které jsou občas přehlušované ránou znějící jako výstřel z pušky, která provází odlomení každé další větve.

Hodně také utrpěla důležitá zemědělská oblast ve východním Ontáriu, kde je na venkově asi 80 tisic lidi bez proudu (a ješte asi dost dlouho zůstane), mezi nimi i spousta farmářu, kteří jsou na elektřině dnes často zcela závislí, jako například majitelé asi 2000 mléko produkujících farem, kteří potřebují proud, aby mohli své krávy podojít. Nyní je často několik z nich odkázáno na jediný přenosný generator, který si navzájem na dojeni půjčuji. Několik mlékáren ja tam ale stejně taky zavřeno (bez proudu). Katastrofa tam také zlikvidovala asi většinu výrobců v Kanadě populárního javorového sirupu, který se vyrabí z mízy kanadských javorů, jejichž často stoleté háje tíhu ledu nepřežily (už pár let se jejich plocha i tak snižovala díky kysélemu dešti v té oblasti).