Miniaturní antény na břižkách motýlů 14. 1. 1998

Lednové číslo kanadského časopisu Equinox se už zabývá docela letní tématikou. Například šlechtěním nových odrůd pšenice pro kanadské prérie nebo zkoumáním života malých horských motýlů zvaných Apollo (Parnassius smintheus), kteří by snad mohli sloužit jako citliví indikátoři změn životního prostředí ve Skalistých horách (ať už působených globálními klimatickými změnami nebo kácením lesů v okolí). Pro tento účel se odborníkům z Albertského centra pro mikroelektroniku v Edmontonu podařilo zminiaturizovat pasivní rezonátor toho typu, který se třeba v obchodech s oděvy upevňuje na zboží, aby se zamezilo jeho odcizení (když se takový rezonátor dostane do vhodného mikrovlného pole - vytvářeného např. u vchodu do obchodu, začne vysílat na stejné frekvenci, což spustí poplašný signál). Motýli Apollo váží pouhé 0,3 gramu a v Edmontonu se podařilo vyvinout miniaturní anténu tenčí než lidský vlas, která je připojena k mikrovlnné diodě pouhým okem stěží viditelné. Celé zařízení se sestavuje pod mikroskopem a váží pouhou jednu desetitisícinu gramu. Na bříško motýla se prostě přilepí vhodným elastickým lepidlem a motýlu jeho přítomnost vůbec nepřekáží. Rezonátor je naladěn na 917 MHz a na rozdíl od původních protikrádežových rezonátorů vysílá druhou harmonickou (tj. dvojnásobek) přijímané frekvence, aby bylo možno jeho slabý signál odlišit od odrazů signálu zaměřovacího zařízení (v podstatě radaru) od různých překážek.

V Edmontonském centru se nejprve nikomu do vývoje tak zminiaturizovaného rezonátoru nechtělo, protože se nečekalo, že by to mohlo vést k patentu, který by vydělával peníze. Tři z edmontonských odborniků ale zlákalo překonávaní problémů, které vývoj tohoto unikátu představoval a pustili se do něj nejprve ve svém volném čase. Dnes má jimi vyvinutý rezonátor i velkou šanci na komerční úspěch.