(Poznámka překladatele (mk): Toto je překlad z angličtiny (velké části) článku Transformational Politics Toma Atleeho inspirovaného Československem 1991 - viz stručná informace na konci)

(Poznámka autora: Tento článek byl napsán v r. 1991. Mírně jsem ho revidoval v září 1999, jelikož je stále ještě pozoruhodně aktuální, a jeho aktuálnost může jen růst i v blízké budoucnosti.)

Fran Peavey, autor Heart Politics (Politika srdce), vypráví indickou bajku o ptáku, který snáší svá vejce ve stratosféře. Během pádu takového vajíčka k zemi se v něm zuřivě vyvíjí embryo v malé nemotorné ptáče, které na poslední chvíli, jen několik metrů nad povrchem skal a špiček větví, konečně prorazí skořápku vajíčka a vyletí vzhůru směrem k mrakům.

Takové období proměny může být vskutku nervy drásající zaležitost, není-liž pravda?

Navštívil jsem Československo na jaře roku 1991 a smutně jsem zjišťoval kolik toho bylo stagnantního přímo uprostřed převratných sociálních změn. Bylo to způsobeno nepředstavitelně inertním stavem mysli - hlubokou, odcizenou nezodpovědností, která se projevovala apatií, strachem, obviňováním, neschopností myslet kriticky nebo tvořivě a odpoutáním se od svého vlastního srdce a od sousedů. Tyto jevy byly zřejmě velice rozšířené a byly pro mě velkým překvapením.

Ale uvědomil jsem si, že tento stav je jen jinou variací našeho amerického odcizení. To naše vzniklo z naší technicko-konzumní společnosti, to jejich z totalitarismu. Oba systémy jsou nepřátelské skutečně nezávislému jedinci a komunitě. Bylo to bolestné pozorovat Československo, které praskalo ve švech množstvím nových možností, jak ze své vlastní kulturní pasti spěje přímo do té naší. Jak málo si Čechoslováci tenkrát uvědomovali, že svoboda volby, honba za štěstím, blahobyt a další vypjaté aspekty naší společnosti se snadno mohou stát nitkami, jejichž prostřednictvím je možno manipulovat s celou populací jako s loutkami, stejně tak jako se jimi v jejich světě předtím stala ideologie.

Jak jsem tak dával dohromady programy pro Československo (mým oblíbeným byl "vzpamatování se z totality" [1]), moje uvědomění si našeho společného osudu stále rostlo. My jsme možná před Čechoslováky v množství zdrojů, které máme k dispozici a oni zase před námi v délce dráhy uražené po křivce transformace, ale jak my, tak oni směřujeme k okamžiku pravdy - uvědomění si vzájemné závislosti - k němuž všechny kultury konvergují.

Je tedy na čase začít usilovně přemýšlet o tom, jak dělat politiku správně.

(mk: Zbytek článku jsem poněkud zestručnil. Najdete v něm výčet hlavních bodů nebo podstatných myšlenek všech části originálu, ale jen nejzajímavější pasáže jsou přeloženy doslova.)

Politika umožňování (zajištění podmínek (enablement))

Politika přeměny

Spektrum politické angažovanosti

PÁSMO 0(a) - Apolitika   ** spotřebitel **
"Politika mě nezajímá."

PÁSMO 0(b) - Politika jako divadlo   ** sledovatel zpráv **
"Kdo s koho, kde je největší drama?"

PÁSMO 1 - Rutinní politika ** volič **
"Měli bychom si všichni splnit naši povinnost v politickém systému, který v současnosti existuje."

PÁSMO 2 - Mocenská politika ** aktivista, politik, lobbyista, korporace (obch., prům.) **
"Politika je boj o moc a vliv. Bojujeme za to, aby ostatní lidé a vláda dělali to, co my chceme (pro náš vlastní prospěch, pro věci nám drahé, pro obecné blaho)."

PÁSMO 3 - Kooperativní politika ** organizátor na komunitní úrovni, vyjednavač, zprostředkovatel, soused, občan **
"Politika je veřejný život, společné řešení problémů. Scházíme se proto, abychom vylepšili stav věcí a spoluvytvářeli naši společnou budoucnost."

PÁSMO 4 - Holistická (respektující všechny souvislosti) politika ** světoobčan, myslitel sociálně spravedlivých systému nebo angažovaný budhista, hluboký ekolog, permakulturalista **

V reálném světě patří málokterá politická činnost jen do jednoho z těchto pásem. Např. Greenpeace poskytuje více či méně něco pro lidi ze všech těchto pásem. Většina z nás, kteří mají zájem o vývoj světa, žije alespoň trochu v každém pásmu.

Transformační aktivisté tvořící udržitelnou kulturu musí dělat víc než jen propagovat svoji agendu v pásmech 1-3.

Musíme pomáhat lidem se přesunovat do vyšších pásem.

Ve světle tohoto politického spektra lze lépe chápat akce držitelů moci. Např. vlastnictví většiny médií a závislost volebních kampaní na penězích dovoluje elitám buď udržovat lidi v apatii (poněvadž nemohou vyhrát), nebo ve stavu kdy bez odmluvy dělají co se jim řekne (je to vlastenecké) nebo tráví čas v boji za věci, jejichž vítězství stejně nezmění destruktivní systém. Např. boj za federální zákon požadující snížit spotřeba aut jen udržuje naši závislost na autech, centralizované moci a vládou subvencovaných silnicích a parkovištích. Alternativní přístup - auta s vysokou spotřebou a zvýšené daně z benzínu použité na subvencování veřejné dopravy a výstavbu měst se zákazem vstupu aut - by pomohl přetransformovat celý dopravní systém.

(Můj trochu jiný pokus o klasifikaci politického spektra najdete zde.)

Boj o moc

Do této vřavy se musíme pustit, protože to je jediné, co máme k dispozici.

Ale nesmíme tento status quo akceptovat. I když ze začátku musíme spoléhat na mocenská prosazovaní našich cílů (jako je omezení znečištění prostředí), musíme mít na zřeteli, že naším cílem je vybudovaní decentralizované, udržitelné společnosti založené na spolupráci.

Transformování bojů o moc

Můžeme třeba experimentovat s tím, jak pomocí znečišťujícím podnikům přestat se znečišťováním. I ve špatných firmách jsou dobří lidé, kteří s trochou pomoci mohou udělat dobré věci. Přímý útok může vést k tomu, že ti dobří lidé se s námi nebudou moci spojit kvůli loajalitě k firmě. Když se ale veřejně či soukromě dotážeme s čím můžeme přispět k tomu, aby přestali znečišťovat, můžou se z nich stát naši spojenci.

Být vládou

Např. vytvářet stínové vlády, které by dělaly více než vydávaly doporuční. Neměly by žádnou skutečnou moc, mohly by se ale snažit modelovat jak institucionalizovaná moc může být lépe použita než je tomu v současnosti. Mohly by provádět modelové studie, které by zjišťovaly, co by bylo třeba mít k dispozici k uskutečnění pozitivních opatření a s jakým by se to setkalo odporem.

Mohli bychom dokonce vytvářet reálné kvazi-vlády operující v rozsazích 3 a 4 našeho politického spektra v jednotlivých bioregiónech, komunitách a našich sítích, které by vytvářely základy zítřejší decentralizované udržitelné občanské společnosti. Jeden zajímavý přístup je výběr členů legislativy losem (mk: to je ovšem jeden z principů přímé demokracie, s níž má tento článek i jiné styčné body, hned např. v následujícím odstavci).

Demokracie občanů

(Viz článek Živoucí demokracie.)

Politika založená na hodnotách

Vyjasňování vlastních hodnot a dopadu jednání jednotlivce na okolí je důležité:
Viděl jsem zajímavé video o tom jak se učitel střední školy ptá svých žáků kdo by měl být potrestán za vyvražďování židů. Žáci se o to horečně přeli (Hitler?, příslušníci SS?, byrokrati, kteří to řídili?, všichni Němci?), diskutovali mezi sebou, dolaďovali si svůj vlastní smysl pro etiku a zodpovědnost. Na tyto otázky není žádná odpověď, pouze určitá vážnost nebo citlivost k problémům, které nastolují.

Hluboký dialog: Poznávání, evoluce a skupinová inteligence

^  Tento odkaz se týkal jen vysvětlení pojmu totalita pro angl. čtenáře. V originále, v textu i v poznámkách pod čarou, najdete řadu adres na doplňující zdroje informací (v angl.).

^  Permaculture = původně udržitelné zemědělství, obecněji celý filozofický systém propagující dlouhodobě udržitelný způsob života - více angl. zde.

^  Tom Atlee je zakladatel a jeden z ředitelů neziskového Ústavu pro kooperativní inteligenci a je členem správní rady Centra pro skupinové učení. V r. 1991 se účastnil projektů posilujících komunální život v Belize a cestoval po Československu, kde seznamoval aktivisty i vládní úředníky s ekologickými komunálně orientovanými alternativami . V r. 1993 zorganizoval osmiměsíční dialog na téma "společenská inteligence". V létech 1989-1994 byl šéfredaktorem a vydavatelem Thinkpeace, celoamerického časopisu pro strategii a filosofii mírotvorectví. Web: http://www.co-intelligence.org/ Email: cii@igc.apc.org

mk: Tento článek mě zaujal díky tomu, že vznikl pod vlivem Tomovy zkušenosti z Československa r. 1991 (tak jako on jsem i já neštastně pozoroval, že Československo nevyužilo jedinečné šance provést opravdovou proměnu). Ale i řada jiných pozorovaní a návrhů z tohoto článku rozhodně stojí za vážné přemýšlení.

V poslední době zřejmě Tom vkládal velké naděje do problému počítačového roku 2000 (Y2K). Předpokládal, že kolem 1. 1. 2000 vzniknou velké zmatky, které donutí lidi transformovat společnost v USA podle jeho ideí. Tak to já si myslím, že se 1. ledna v podstatě nic nestane (však uvidíme už za necelých 20 dní). Nějakou takovou přeměnu společnosti, o jaké se v tomto článku mluví, bych samozřejmě také uvítal, bude to ale asi trvat i řadu generací než bude dokončena. A nezbývá než se trpělivě snažit k tomu alespoň malinko přispívat.