Chtěl bych se alespoň krátce zmínit o dalším pořadu programu Ideas, který CBC rádio 1 vysílalo 18. a 19. října 1999 pod názvem The Law of Similars (zákon podobných (účinků léčebného prostředků jako jsou příznaky léčené nemoci)). Jednalo se tedy o pořad o homeopatii. Latinsky tento základní princip homeopatie zní "simila similibus curentur" (stejné je lečeno stejným). Název homeopatie je řeckého původu a znamená "stejná nemoc", zatímco standardní západní medicína je homeopaty nazývána alipatie (různá nemoc = používaní protilátek, léků, které přiznaky nemoci potlačují).

Našel jsem české místo na webu věnované homeopatii (a jeho nakladatelství), takže snad nemusím převádět do češtiny všechno co jsem se v popisovaném pořadu dozvěděl. Jen snad, že homeopatii založil Samuel Hahnemann narozený 10. 4. 1755 v Míšní. Studoval medicínu v Míšni, ve Vídni a v Erlangenu. Bylo to v době, kdy se klasická medicína podobala spíše řeznictví. Léčilo se hlavně pouštěním žilou a aplikací pijavic. Hahnemann začal brzo tehdejší medicínu kritizovat a rozhodl se, že se bude snažit hledat lepší přístup. V pokusech s chininem prováděných na sobě si uvědomil, že ve zdravém člověku působí chinin stejné příznaky jako malárie a tak dospěl k výše uvedenému základnímu zákonu homeopatie. (Dožil se pak požehnaného věku 88 let v Paříži po boku své druhé ženy - mladé francouzské aristokratky, která značně k přispěla k velkému rozšíření jeho metody.)

Princip to asi není úplně špatný, protože se vlastně používá i při přípravě vakcín, které používají oslabené nebo usmrcené viry nebo bakterie působící danou nemoc.

Jinak ovšem teoretický základ homeopatie se zatím zdá být dosti vratký. Homeopatie totiž používá extremní ředění svých lečebných prostředků (až 150krát ředění 1:100), takže ve výsledku se často nemůže nacházet více než několik molekul účinné látky. A tak kritikové tvrdí, že se vlastně jedná o placebo. Na druhé straně existují pokusy, v nichž se objektivně srovnávaly účinky skutečného placeba (čisté vody) s extrémně zředěnými homeopatickými prostředky. A byl zaznamenán měřitelný rozdíl. Pokud tedy homeopatie skutečně funguje, nikdo zatím moc neví proč (podobná situace existuje v celkem nedávných fyzikálních pozorováních krystalické fáze v extrémně zředěných roztocích, které příznivci homeopatie citují na svou podporu - že těch pár molekul může nějakým způsobem ovlivňovat jakési záhadné "vlnění" ve zředěném roztoku).

Ředění spočívá ve snaze zabránit vedlejším škodlivým účinkům, tak častým u silných dávek alopatických léků, které homeopati kritizují.

Homeopatie rozhodně od svéhu vzniku představovala fundamentální vyzvu standardní medicíně. Přes svůj zatím problematický teoretický základ totiž představuje holistický přístup k nemocnému - stará se o celkový stav pacienta, propaguje vyrovnaný životní styl, což má velký význam pro prevenci nemocí. S tímto přístupem měla v minulém století obrovský úspěch, na což se dnes téměř zapomnělo. Tak v době americké občanské války homeopatické nemocnice měly úmrtnost pouhých asi 2-7%, zatímco standartní alopatické nemocnice asi 30-70%. Čísla pocházejí z dochovalých oficiálních amerických statistik (doufám, že jsem si je od doby vysílání pořadu dobře zapamatoval dost přesně, rozdíl byl ale určitě obrovský). Koncem minulého století tak standardní medicína v USA mohla homeopatii jen stěží konkurovat. Prodejní cena zavedené homeopatické lékařské praxe byla několikanásobně vyšší než standardní praxe.

Teprve se zlepšením hygieny ve standardních nemocnicích a díky obrovským investicím, které farmaceutické firmy od počátku našeho století věnovaly na výzkum nových léků se podařilo standardní medicíně zatlačit homeopatii na ústup, takže v 50. létech tohoto století se zdálo, že homeopatie zcela zmizí. V posledních desetiletích ovšem prožívá novou renezanci, o čemž svědčí i pořad CBC, o němž tu referuji. Za touto renezancí stojí holistický přístup homeopatie, který standardní severoamerická medicína i nadále podceňuje. Standardní medicína je tu vynikající pokud jde o různé revoluční chirurgické zákroky, prostě má ráda jakési hrdinství. Ale je i nadále nedostatečná pokud jde o organizaci dlouhodobé peče o chronicky nemocné pacienty nebo i o plánování nejvhodnějších léčebných postupů pro daného pacienta při jakémkoliv vážnějším onemocnění (na toto tému to lze v rádiu slyšet mnoho nářků od pacientů, kteří docházejí k závěru, že nejlepší je se co nejvíce o své nemoci vzdělávat a plánovat si své lečení sami - určit které procedury jsou třeba a které ne, sami si vybírat vhodné specialisty; když už se k nějakému specialistovi dostanou, ten obvykle odvede perfektní práci, ale často se nezajímá, jestli jeho zásah byl pro daného pacienta vůbec třeba, nakolik mu pomohl a jaký bude mít dlouhodobý vliv).

Soupeření mezi homeopatií a standardní medicínou mělo bohužel vždy finanční pozadí - boj o peníze pacienta. Zatím oběma přístupům moc nedošlo, že be se mohly, a pro dobro pacientů by určitě měly, doplňovat a spolupracovat. Myslím, že to nejlépe vystihla jedna z lékařek interviewovaných v pořadu Ideas. Podle ní homeopatie potřebuje dlouhý čas pro to, aby její preventivní přístup měl nějaký efekt. "Když vám oznámí, že máte rakovinu, nechoďte proboha k homeopatovi, jděte do standardní nemocnice na chemoterapii i když budete mít velké vedlejší škodlivé následky. Standardní medicína vám koupí čas. Když se jí podaří rakovinu zastavit, pak teprve můžete jít k homeopatovi, aby vám poradil, jak upravit životní styl, jak zavést rovnováhu do svého života, dosáhnout případného úplného uzdravení a jak předcházet dalším onemocněním" (moje asi hodně volná citace, ale smysl je zachován).