3. května uveřejnil Globe and Mail článek o panu Woo Yong Gak, který byl v únoru ve věku 70 let propuštěn z jihokorejského vězení, v němž strávil 40 let, 7 měsíců a 13 dnů. V kruzích zabývajících se lidskými právy je považován za nejdéle vězněného politického vězně. Po čtyřech desetiletích existence jako vězeň č. 3514 dostal zpět svoje jméno, poprvé v životě mluvil do telefónu a použil prodejní automat, má pěkné náramkové hodinky a chodí na kurzy používání počítače. Svoji vězeňskou dráhu začal jako obyčejný špión v r. 1958, když byl zajat jako velitel severokorejského člunu, který sbíral informace v jihokorejských vodách. Mnoho podobných zajatců bylo však brzo propuštěno na svobodu po tom, co slíbili, že budou veřejně kritizovat Severní Koreu a budou spolupracovat s Jihem. I někteří členové posádky člunu pana Woo zvolili tuto možnost. Dokonce i teroristé, kteří později vyhodili do vzduchu jihokorejské dopravní letadlo a zaútočili na prezidentský palác byli omilostněni poté, co se přešli na stranu Jižní Koreje.

Pan Woo ale zachoval celou dobu věrnost svému přesvědčení i přes dlouhotrvající mučení, jehož cílem bylo vynutit z něj podpis pod prohlášení kritizujíci Severní Koreu. Při mučení a díky špatné stravě a nedostatečné lékařské péči přišel o všechny zuby. Nejlepší, osvobozující, pocit v těch dobách prý byl, když už omdléval od bolesti. Nejhorší když viděl 12 ze svých společníků umírat na následky mučení. Úplně nejhorší, když jeho přítel z dětství byl udupán k smrti.

Pan Woo přežil svoje věznění díky víře v severokorejskou komunistickou vládu, což prý v r. 1958 nebylo tak nepochopitelné, protože Severní Korea ekonomicky tenkrát vzkvétala a její vláda byla mnoha Korejci považována za mnohem legitimnější než Spojenými Státy podporovaná diktatura na jihu. Pan Woo zanechal v Severní Koreji ženu a čtyřletého syna a říká, že útrapy věznění mu pomohla překonávat i myšlenka na to, že jeho syn si ho připomíná jako otce, který se stal nezvěstným v boji za sjednocení země.

Dnes vypadá svět úplně jinak. V Severní Koreji panuje hlad a totalitární vláda, zatímco Jižní Korea je považována za kvetoucí demokracii. Přes to po svém nedávném propuštění z vězení nezměnil pan Woo své přesvědčení. Jako pro přesvědčeného korejského vlastence je pro něj rozhodující míra nezávislosti na ostatním světě. A v tom podle něj Severní Korea stále vede nad Jihem, zatímco ekonomická, politická i vojenská závislost Jižní Koreje na ostatním světě vzrostla.

Dnešní jihokorejský prezident Kim Dae-jung je sám též bývalým dlouhodobě vězněným disidentem, takže se zdá být nepravděpodobné, že právě jeho země měla donedávna nejdéle vězněného politického vězně. Kritikové tvrdí, že v zemi je stále ještě 200 dalších politických věznů a že Jižní Korea přes vzkvétající demokracii zůstává současně hluboce autoritativní a díky hrozbě ze Severu existuje široká podpora veřejnosti pro represivní zákony, které trestají každého, kdo sympatizuje se Severem. Stále např. platí zákon, trestající vězením poslouchání severokorejského rozhlasu nebo nepovolenou návštěvu Severní Koreje. Prezident Kim Dae-jung má při rychlejším zavádění reforem svázané ruce díky menšinové vládě své strany a proto byl pan Woo propuštěn z vězení až rok po nástupu pana Kima do prezidentského úřadu. Protože rozhovory o výměně věznů mezi Severem a Jihem zatím ztroskotaly, nemůže se pan Woo vrátit domů a nemá zatím zpravy o tom, zda-li někdo z jeho rodiny vůbec ještě žije. Takže se alespoň snaží doučit dovednostem, jako je třeba ono zacházení s počítačem, které jsou dnes běžné pro většinu ostatních lidí a pokusí se o získání místa v nějaké charitativní organizaci.