V sobotu jsem poslouchal na CBC zajímavý pořad o slavném Franku Sinatrovi, od jehož úmrtí uplynul právě rok. Jedním z jeho kolegů v jeho skupině Rat Pack byl černý všestranný umělec Sammy Davies junior (zpěvák, tanečník, herec, ...). Překvapilo mě, nebo vlastně přímo šokovalo, když se v onom pořadu tvrdilo, že ještě na začátku 60. let se považovalo v USA za normální, že osoba černé pleti nemůže bydlet v hotelu na hlavní třídě v Las Vegas. Změny dosáhl právě Frank Sinatra, když prohlásil, že pokud nebude Sammy Davies smět bydlet ve stejném hotelu jako on, nebude Sinatra v Las Vegas vystupovat. Sammy Davies se tak díky popularitě Sinatry a díky svému talentu stal jedním z průkopníků emancipace černochů v USA. V jeho životopise na výše zmíněném webu je skutečně možno najít tuto jeho poznámku z r. 1989: "Dávno před tím, než existovalo hnutí za občanská práva, já, zatím sice sám, už jsem kráčel vestibulem hotelů Waldorf Astoria, Sands, Fountainbleau, ...".

Frank Sinatra se narodil v rodině velkých stoupenců demokratické strany. Účastnil se prezidentské kampaně J.F. Kennedyho a po jeho volebním vítězství organizoval inaugurační slavnost JFK. Přesto na tuto slavnost nebyl pozván Sammy Davies, protože prý měl bílou manželku, což snad bylo tenkrát ještě považováno za nevhodné mícháni ras i v prostředí Kennedyů. Franka Sinatry se to dotklo a byl to zřejmě počátek v ochlazení jeho vztahů s JFK. (K úplnému rozchodu mezi nimi došlo poté, co JFK se během své navštěvy Kalifornie neubytoval u Sinatry, ale u konkurence Binga Crosbyho. Prý na radu svého bratra Roberta, který se neměl se Sinatrou rád a coby generální prokurátor ho vyšetřoval pro jeho styky s mafií. Obhájci Sinatry ale tvrdí, že jeho spojení s mafií jeho kritikové přeháněli. V té době mafie zcela ovládala všechny noční podniky a kdo v nich chtěl vystupovat, musel s mafiány jednat, ať chtěl nebo ne. Sinatrovi se vyčítalo, že se s nimi společensky stýkal víc, než bylo třeba. Prý ale jeho talent byl tak veliký, že od nikoho nepotřeboval žádnou pomoc ve své kariéře.)

Zajímavé je, že později v 70. letech se Frank Sinatra i Sammy Davies angažovali ve volební kampani Ronalda Reagana a Frank Sinatra se stal osobním přítelem Reaganových. O tom se v sobotním rozhlasovém pořadu sice nemluvilo, najdete to ale v nahoře uvedeném Sinatrově nekrologu BBC a na webu věnovaném památce S. Daviese.

Tak jsem si říkal, že ještě celkem nedávno, před nějakými 35 lety, panovaly v USA dnes téměř nepochopitelné předsudky a diskriminace. Přitom se (dnes a už i tenkrát) Američané rádi vydávají za jedny z největších zastánců lidských práv po celém světě. A zřejmě zapomněli na to, jak dlouho jim trvalo, než se zbavili některých svých předsudků a klidně se třeba pustí do bombardování jiné země jen proto, že není schopna se během dvou týdnů zbavit nebo zříci trochu jiných předsudků. Protože se mi zdá, že jediné, čím se různé skupiny lidí a různé národy trochu víc liší, jsou jen různé kolektivní předsudky, které zdědili z minulosti. A že je smutné, že o tom, jaké předsudky jsou povoleny a jaké ne a jak se mají přesně interpretovat lidská práva snad pořád ještě rozhoduje hlavně poměr vojenských sil.