Nikdy mě nenapadlo se dívat na Kanadskou Liberální stranu jako na obdobu Sociálně demokratické strany v Čechách. Zdá se mi, že Liberal Party byla vždy napravo od středu. Rozhodně v její současné politice není vidět žádný zřetelný posun doleva. Mnoho lidí v ní spíše vidí dost velký posun doprava od dob Pierra Trudeaua (např. strana nesplnila jeden ze svých velkých volebních slibů - zrušit nenáviděnou všeobecnou daň z prodeje a všech služeb - GST, zavedenou předchozí konzervativní vládou Briana Mulroneyho). Někdy se prostě zdá, že zásadního rozdílu mezi kanadskými liberály a progresivními konzervativci není. Liberální strana v minulosti representovala spíše britské monarchistické tradice a jejími členy byli příslušníci starých zavedených bohatých rodin (příkladem může být neúspěšný nástupce Pierra Trudeaua John Turner - syn jednoho z generálních guvernérů Kanady) a tudíž měla vždy jisté protiamerické sklony. Proto bylo překvapením, že v poslední době Liberální strana ochotně podporuje rozvoj tzv. volného obchodu s USA, taktéž dojednaného konservativci. Současná liberální strana má asi ale i dost členů z celkem chudých rodin, kteří se vypracovali vlastní pílí (takovým příkladem je i Jean Chrétien), kteří jsou více přístupní sociálnímu myšlení. Naproti tomu konservativci se rekrutují nejvíce s řad úspěšných podnikatelů, pro něž je vzorem spíše americký hospodářský i politický systém.

Je těžké označit Pierra Trudeau jednoznačně slovy "smutně proslulý". Řekl bych, že i dnes na něj většina Kanaďanů, alespoň mimo západní Kanadu vzpomíná s láskou, protože teprve jeho zásluhou získala Kanada úplnou nezávislost na Británii a začala hrát významnější roli na světové scéně - roli urovnavače různých konfliktů. Dodnes vzpomínají na jeho slavnou piruetu za zády britské královny při slavnostním přenášení nové kanadské ústavy z britského parlamentu do Kanady v r. 1982, přesto (nebo právě proto) že nedávno vyšlo ve známost, že se nejednalo o spontánní akt, ale že si tu piruetu předem pečlivě nacvičil.

Na druhé straně Trudeau celý proces asi uspěchal. Vyhlásil ústavu, která neuspokojovala Quebec, jež ji dodnes nepodepsal (takže je mi stále záhadou - do jaké míry ji za takové situace musí Quebec respektovat, musí-li vůbec). Tato vleklá ústavní krize trvá dodnes, pokusy o její řešení (zakotvit v ustavě právo Quebeku na vlastní jazyk a kulturu a přitom uspokojit princip rovnoprávnosti všech obyvatel Kanady) byly odmítnuty anglofónní většinou, což vše vedlo jen k posilování snah o úplnou samostatnost Quebeku.

Do Kanady jsem přišel v prosinci 1983, tedy na sklonku Trudeauovy vlády, kdy už přes všechny jeho zásluhy lidé potřebovali změnu. Moc si v r. 1984 slibovali od nové konzervativní vlady Briana Mulroneyho. Po prvních čtyřech letech jeho vlády byli celkem spokojeni. Mulroney udělal chybu, že včas neodešel a tak po dalším volebním období musel opustit politickou scénu jako jeden z nejnenávidějších kanadských ministerských předsedů a jeho strana byla zdecimovaná v parlamentě z absolutní většiny na pouhé dvě křesla. Od té doby tu na federální úrovni už druhé volební období vládnou liberálové Jeana Chrétiena a zatím jejich popularita přes všechnu kritiku kupodivu příliš nepoklesla. V současné době začínají Kanaďané být ochotni připsat jisté kladné zásluhy i B. Mulroneymu. Trudeau však i nadále nejspíš vede jako nejoblíbenější ministerský předseda v kanadské historii.

NDP je sice levicově orientovaná, ale je jen kousíček nalevo od středu a ke komunistům má hodně daleko. Z oficiální stránky NDP dozvíte, že NDP je členem socialistické internacionály, jejíž členem je i česká Sociálně demokratická strana. NDP je tedy skutečnou kanadskou obdobou české Soc. dem. strany.

Volební úspěch NDP na federální úrovni v posledních volbách sice poklesl, na provinční úrovni je alespoň v západní Kanadě právě teď velice úspěšná, vládne ve třech ze čtyřech západních provinciích, i když v B.C. s častými skandály, takže tam nejspíš hned tak nové volby neyhraje. V B.C. ale vládne každá strana se skandály. Provinční strany ovšem formalně nemají se svými federálními protějšky moc společného. O vztahu provincií a federální vlády bude ještě trochu řeč.

Jako většina kanadských politiků (snad s vyjímkou vůdce reformní strany Prestona Maninga, který začal svoji životní kariéru studiem fyziky) je bývalý premiér Ontaria a vůdce ontarijské NDP Bob Rae právníkem. V současné době je partnerem v torontské mezinárodní právní firmě Goodman, Phillips & Vineberg a mimořádným profesorem Torontské university. Vystudoval Oxfordskou universitu s pomocí prestižního Rhodesova stipendia založeného velkým propagátorem Britského impéria Cecilem J. Rhodesem. Takže dost těžko lze mluvit o Bobovi Rae jako o nějakém extrémním levičákovi. Ve své funkci premiéra Ontaria se ve skutečnosti pokoušel o "třetí cestu", díky čemuž ztratil podporu levicových odborů a podporu bysnysu se mu nikdy získat nepodařilo. Velký byznys jeho úsilí o kompromis spíše aktivně mařil - to se pak nedobře vládne.

Současná oficiální NDP díky svému posunu doprava moc odboráři podporovaná není. O tom, jak hodně je kritizovaná zleva za svoji "pravicovou politiku" (snahu o třetí cestu) si můžete přečíst na stránce levicové opozice v NDP (byla na http://www.labournet.ca/ndp.html).

B.Q. je zkratka názvu jejíž jediný název je Bloc Québécois je federální strana, teoreticky tedy může být činna po celém u;zemí Kanady. Je však zorganizovaná pouze na území Quebeku a jinde se ani nesnažila postavit kandidáty ve federálních volbách. Jejím cílem je propagovat nezávislost Quebeku na federální úrovni. Není ale vládnoucí stranou v Québecu a nemá tedy formálně nic společného s quebeckými jazykovými zákony a quebeckou jazykovou policií. Ty jsou doménou quebecké provinční vlády, kterou v současné době tvoří quebecká provinční strana Parti Québécois (PQ), jejímž cílem je také nezávislost nebo alespoň úplná autonomie Quebeku. Federální B.Q. a provinční PQ se samozřejmě spolupracují (dnešní quebecký premiér a vůdce PQ je bývalým vůdcem B.Q.), ale právně se jedná o nezávislé entity, jejichž pole působnosti se moc nepřekrývá.

Kanada je dost volnou federací (nebo spíše konfederací) jednotlivých provincií, jejichž některé zákony (včetně třeba dopravních předpisů) se možná liší více než mezi státy Evropské unie. To si možná obyvatelé velkého Ontaria ani moc neuvědomují. Kanada je bilinguální pouze na federální úrovni. To znamená, že všechny oficiální dokumenty federální vlády a všech federálních úřadů a institucí musí být v obou oficiálních jazycích. A každé pracoviště federálních úřadů kdekoliv v Kanadě by mělo být schopno občanům poskytovat služby v obou jazycích. Provincie jsou však jednojazyčné kromě Nového Brunšviku, kde i všechny dokumenty a služby provinční vlády musí být v obou jazycích a částečně i Manitoby, která je oficiálně jednojazyčná (anglická), kde se ale občas něco podle potřeby přeloží i do francouzštiny, protože tu existuje nezanedbatelná francouzská menšina (několik městeček, kde se mluví převážně francouzky). V dalších sedmi provinciích je oficiálním jazykem pouze angličtina (takže např. ontarijská vláda se neobtězuje pro svoji dost velkou francouzskou menšinu cokoliv překládat do francouzštiny) a v Quebeku je jediným oficiálním jazykem francouzština. Přesto se tam vyskytují anglické nápisy na každém rohu a služby jsou většinou dost ochotně poskytovány v angličtině těm, kdo francouzky neumí. Takže z tohoto pohledu zase požadavek, aby tam francouzské nápisy byly alespoň o něco větší než napisy anglické, zase tak hrozně nevypadá. A i tak byl nedávno tento požadavek jakýmsi soudcem zrušen (ale myslím, že se proti tomuto rozhodnutí quebecká vláda odvolala).

Nesmíme zapomínat, že začátku tohoto století na tom byla francouzština v Quebeku skoro tak špatně jako čeština v Čechách na začátku století předcházejícího. Její mluvčí měli cejch nevzdělaných venkovanů. Není divu, že se nyní snaží zajistit podmínky pro její trvalé přežití a rozvoj. S tím, jak bude růst pocit jejich jazykového bezpečí v rámci Kanady, bude klesat podpora pro snahu o politickou samostatnost.

A tři teritória na severu jsou oficiálně různě mnohojazyčná - kromě angličtiny a a francouzštiny v nich má oficiální status i řada indiánských a eskymáckých jazyků (různých v různých teritoriích).

Tento článek by neměl být chápán jako propagace kterékoliv z výše zmíněných stran. Já bych osobně mnohem raději přímo hlasoval o všech důležitých otázkách (přímé demokracii), než se spoléhal na to, že jediná strana bude za mě dělat po celé volební období rozhodnutí, se kterými budu alespoň vzdáleně souhlasit.