Včera už skoro v 9 večer (slunce už zapadlo, ale ještě bylo velice dobře vidět) jsem jel dost rychle na kole po lesní uježděné štěrkové cestě mezi Pinawou a Lac du Bonnet. Kolem cesty bylo hodně vysoké trávy. Najednou jsem si všiml, že se k cestě tou travou pěknou rychlostí blíží krásně lesklá černá chundelatá koule. Byl to mladý medvěd, nejspíš někdy vloni narozený. Kdyby ani jeden z nás nezastavil, asi bychom se střetli ve stejném bodě u okraje cesty, což by pro mě nemuselo být úplně příjemné, protože medvěd by to určitě považoval za nevyprovokovaný útok a asi by mě pěkně sekl svými drápy. Nevědel jsem honem jestli mám raději přidat a snažit se co nejrychleji ujet nebo brzdit. Nakonec jsem raději zabrzdil a na medvěda pro jistotu zavolal, aby si všiml, že jsem tam. Myslím, že se polekal mnohem více než já (jak se u slušně vychovaného, lidskými odpadky zatím nezkaženého, divokého zvířete patří - má se bát člověka mnohem více než lidé jeho) a několik metrů od kraje cesty prudce zabrzdil, otočil se a šílenou rychlostí pádil asi 50 metrů zpět k okraji lesa, kde panáčkoval jako přerostlý zajíc, aby měl rozhled a čekal až přejedu já a i auto, které se tam asi za minutu zezadu objevilo.

Všechni mladí medvědi, které jsem kdy potkal, se pohybovali velice roztomilým způsobem!

O něco později, už na hlavní asfaltové silnici, jsem zase dost těsně minul skunka. Asi se polekal a použil svoji smradlavou zbraň, protože vítr za mnou pak přinášel intenzivní skunčí smrad. Mě ale vůbec nezasáhl, takže nebylo nic třeba pracně umývat. A o něco později jsem projel docela hustým, asi kilometr dlouhým rojem nějakého hmyzu. Snad to byly nějaké podzimní jepice jestli něco takového existuje. Bylo to ale menší než jepice, něco jako velcí bílí moli. Jepice se v těch místech velice rojí někdy v červnu. Před třemi lety jich tam bylo tolik, že u stěn domů a chat bylo možno vidět až půlmetrové závěje mrtvých jepic.