Dnes skončilo ve Vancouveru vrcholné setkání hlav států z oblasti Pacifiku APEC (Asijsko-pacifická ekonomická kooperace). Bylo to největší mezinárodní setkání, které se kdy konalo v Kanadě - účastnilo se ho 5000 oficiálních delegátů a 3000 novinářů. Zúčastnili se ho i americký a čínský president, takže na Vancouver byla uvalena přísná bezpečnostní opatření. Vancouverani přivítali účastníky o víkendu docela velkými demonstracemi, které však musely probíhat hodně daleko od místa konání konference, takže se o nich hostující politikové bohužel asi moc nedozvěděli. Vancouverani chtěli naznačit, že nemají velký o zájem o ten druh jednání, který mezi sebou vedli politici - o usnadnění obchodu mezi bandou diktátorů, kteří v mnohých ze zúčastněných pacifických a asijských zemích vládnou. Takové výkřiky se alespoň při demonstracích ozývaly (protivníky APECu najdete třeba tady).

Kanadští politikové chtěli hlavně prosazovat zcela volný obchod v pacifické oblasti, o což politici z asijských zemí právě teď moc velký zájem namají - v době kdy Asií probíhá vlna ekonomických potíží, v jejichž stínu se nakonec rozhovory zřejmě nesly. Kanadský ministerský předseda alespoň sliboval, že připomene čínským i dalším představitelům i důležitost dodržování lidských práv.

To do jisté míry dělal i v Hanoji, kde zhruba před 10 dny representoval Kanadu na sumitu sdružení francouzsky mluvících zemí La Francophonie (spolu s quebeckým premiérem, což je při podobných příležitostech občas zdrojem třenic mezi oběma kanadskými představiteli, z nichž každý má dosti opačné představy o roli a budoucnosti Quebecu). Zajímavé je, že Vietnam se opět (stále ještě) považuje za francouzsky mluvící zemi v době, kdy tam většina lidí, kteří mluví vůbec nějakým cizím jazykem, mluví anglicky. Ale členem La Francophonie, která sdružuje asi 50 zemí světa, se nedávno stala i Moldávie (ta má s Francouzi alespoň společný částečně románský původ) a o členství se uchází i Polsko (snad proto, že dalo Francii paní Curiovou a Chopina???).

U vietnamských představitelů orodoval kanadský ministerský předseda jmenovitě za zmírnění trestů pro dva Kanaďany vietnamského původu, kteří se v spoučasné době nacházejí ve vietnamských vězeních. Jeden z nich je muž, který spolu s dalšími plánoval výbuch bomby v Hočiminově městě (bývalém Saigonu), který se stejně nepovedl a byl za to odsouzen k dlouholetému vězení. Druhá je žena odsouzená k smrti, myslím že spolu se svou matkou, za to že do Vietnamu propašovaly asi kilogram nějakého heroinu.

Někteří angličky mluvící Kanaďané mají zřejmě legraci z jistého tápaní La Francophonie o svém poslání, které má spočívat v šíření užíváni francouzštiny po světě a v hospodařské pomoci svým slabším členům. Alespoň tak soudím podle jednoho mírně namyšleného novinového komentáře, v němž se říká, že nejlepší co může Kanada v této organizaci podnikat je využívat lekce získané od svého druhého bývalého, prý uspěšnějšího, koloniálního pána - Británie a šířit je dále. Tyto lekce spočívají v poučování o výhodách kapitalismu, otevřené vlády, svobodného tisku a vlády zákona. Kanada má tak využívat svého zvláštního postavení k síření v podstatě britských výdobytků pomocí přitažlivého prostředí francouzské kultury. Ironie spočívá v tom, že se tak má dít skrze organizaci, jejíž účelem je šíření francouzštiny, protože se obává, že anglo-americké myšlení dominuje světu.

Zřejmě staré anglo-francouzské spory budou ještě hodně dlouho doznívat ...

Když už jsme se dostali do Vietnamu, na něm je zajímavé, že jeho džungle jsou jedním z posledních málo probádaných míst na světě, kde je možno snad denně objevovat vědě doposud neznámé živočišné druhy. Jedná se hlavně o žáby a hady, ale bylo tam v tomto století objeveno i tak velké zvíře jako je dosud neznámý druh kozy. Vietnam se před několika málo lety znovu otevřel i západním badatelům. Mezi prvními tam začali pravidelně jezdit herpetologové z kanadského královského muzea v Ottawě (díky své spolupráci s ruskými kolegy). Jednoho z nich jsem nedávno slyšel v rádiu vyprávět o tom, jak tam během jediné noci objevil 20 nových druhů žab! Díky zájmu cizinců si tam i místní lidé prý uvědomují jakou vzácnost ty jejich džungle představují. Zatím také měli tendenci je spíše nešetrně vypalovat k získávání nových ploch pro zemědělství.