Slyším tě! 30. 11. 1997

Nedávno jsem psal o frankofónní konferenci ve Vietnamu. Připomnělo mi to, že jsem před několika měsíci viděl číst jednoho spoluzaměstance, který byl v době vietnamské války příslušníkem jihovietnamské námořní pěchoty, jakési internetové zpravodajství vietnamských emigrantů, ve kterém byl mimo jiné článek o tom, jak vietnamská vláda šikovně vyinkasovala přebytečné peníze od svých občanů. Více méně neoficiálně byl trpěn prodej drahých parabolických antén pro přímý příjem televize z družic (amerických apod.). Když jich už byla Hanoj plná, vláda jejich používání oficiálně zakázala. Od 1. dubna tohoto roku měla policie skutečně za úkol odstraňovat ilegální antény a udělovat přitom na místní poměry zřejmě obrovské pokuty ekvivaletní asi 50 US dolarům (tato webová stránka se jinak zabývá rozhodnutím Vietnamu připojit se k Internetu s tím, že Internet bude cenzurován a přístup k němu omezen).

Teď jsem objevil zprávu i o tom, že právě před rokem též Irán vyhlásil kampaň proti ilegálním parabolickým anténám jako odezvu na nový program Hlasu Ameriky.

Zajímavé na tom je, že něčím podobným nedávno vyhrožovala i kanadská královská policie po soudním rozhodnutí o nelegálnosti přímých parabolických antén zaměřených na americké družice, které nabízejí až 700 různých kanálů. Další zmínky o tom najdete např. tady, tady nebo tady. Postih měl být namířen jen proti firmám, které nečekaly na vyjasnění zákona a stačily už v Kanadě prodat kolem 200 tisíc nyní ilegálních antén, ne proti jejich zákazníkům, kteří antény kupovali. Přímé kanadské televizní vysílání z družice se teprve teď rozjíždí a bude nabízet nejprve 7 kanalů s plně kanadským programem. Jejich počet se má brzo rozšířit na celých 35.

Americké družicové vysílání je v Kanadě považováno za ilegální, protože mu tady nebyla udělena licence (antény s dekódery prodávají americké firmy, které vybavují své zákazníky americkými adresami, na něž jim posílají účty za pronájem dekóderů). Je to v duchu již kdysi mnou zmiňovaného problematického zákona na ochranu kanadské kultury. Pramenícího ze snahy Kanaďanů mít nějakou vlastní identitu, alespoň nějak se lišit od našich jižních sousedů.

V něčem se Kanaďané určitě dosti výrazně liší od Američanů, což jsem si uvědomil nedávno při poslouchání vyprávění jednoho kanadského koncertního umělce (čelisty?) o svém setkání s rodinou medvědů grizzly. Kanaďané se na rozdíl od Američanů mnohem více snaží vyjít s každým po dobrém, bez použití násilí a zbraní, vědomě se neozbrojují i v situacích, kdy to je na považenou, jako třeba při výletech na území masožravých grizzly. Sám jsem mnohokrát procházel po stezkách, na nichž bylo umístěno varovaní "Častý výskyt medvědů grizzly". Je ale fakt, že medvědi se v naprosté většině případů bojí lidí více než lidé jich. Stačí dělat dostatečně velký rámus (na to je dobré mít sebou děti, prostě větší hlučnou skupinu lidí) a medvědi včas utečou. Přesto se občas stane, že medvěd (třeba i býložravý černý medvěd) někoho zabije.

S oním čelistou byl interview u příležitosti vydání jeho nového CD disku. Byl dotázán, proč mu dal jméno "Slyším tě!" (I hear you!). Odpověděl, že rád chodí sám na tury do hor a jednou tak překvapil za ostrou zatáčkou dva dospělé grizzly s dvěma medvíďaty. Medvíďata zpanikařila a rozběhla se přímo kolem něj po stezce a tak se najednou dostal mezi ně a jejich matku. Ta na něj hned samozřejmě zaútočila (mají šílenou akceleraci). Nestačil se nijak chránit (zalehnout a přikryt batohem jak se doporučuje - grizzly nežerou mršiny). Jen na ní stačil hlasitě zařvat "Slyším tě!". Nic jiného ho nějak v tu chvíli nenapadlo. Medvědici to prý ale na místě zastavilo asi metr dva od něj, chvíli na něj koukala a pak odběhla za medvíďaty. Toho chtěl ihned využít k vylezení na strom vedle nějž stál (grizzly na rozdíl od černých medvědů moc po stromech nelezou, mohou je ale vyvrátit i s kořeny, když se moc naštvou). Jenže první větev na kterou sáhnul praskla a znělo to málem jako výstřel. Ten zvuk milou medvědici opět rozlítil, obrátila se a řítila se opět na něj. Myslel si, že to bude jeho konec. Jen se pokusil alespoň si chránit jednou rukou obličej a opět zoufale zvolal "I hear you!". Prý to opět medvědici přimrazilo těsně před ním k zemi, chvíli tak na sebe kouleli očima a pak se medvědice rozhodla odejít za mláďaty. Toho konečně mohl využít k vyšplhání na strom, kde setrval dokud všichni čtyři medvědi nezmizeli v dálce. A tak na památku tohoto setkání nazval své album "I hear you!"

Mnozí Američané na podobné tury nejspíš přibalují některou ze svých pistolí (tak jsem to alespoň četl v jedné knížce), drtivá většina Kanaďanů žádnou zbraň nemá a spoléhá se jen na svoje vyjednávácí schopnosti (i s mědvědy). Medvěd je přece jen zvíře a obzvláště když ho skazí snadný přístup k lidským odpadkům, nemusí se s ním nejlíp vyjednávat. Takže občas někdo přijde o život. Takový skažený (myslím, že jen černý) medvěd letos v létě začal někdy navečer napadat lidi v jednou kempingu ve Skalistých horách. Někoho snad dokonce zabil. Jeho řádění učinil přítrž až jakýsi americký turista střelbou ze své pistole (kterou nejspíš do Kanady propašoval ilegálně, protože na hranicích jsou Američané důrazně žádáni, aby svoje zbraně nechávali v úschově na celnici).


Vyjednávaní s grizzly by rozhodně v žádném případě nepomohlo na úplném severu Japonska na Hokkaidu, kde místní grizzly bez diskuze sežerou každého, koho potkají (tak tam končí svůj život asi 10 turistů ročně). Podobně se ale chovají i naši lední medvědi nahoře v teritóriích. Zdatný lovec ozbrojený jen nožem dokáže přežít i bezprostřední setkání s grizzly nebo ledním medvědem. Musí ho bodnout do srdce dřív než je sám příliš potrhán. V případě Eskymáků jsem o tom jen četl v knihách. Vloni se to ale povedlo i ve skutečnosti nějakému bělochovi na severu B.C., kterého nečekaně napadl grizzly. Podařilo se mu ho zabít loveckým nožem a byl při tom jen tak málo poraněn, že byl v nemocnici celkem snadno posešíván.