Přede dvěma dny vysílalo rádio CBC program o největších vodních ptácích severní Ameriky - o labutích trubačích (nevím jestli je to správný český název, pokud ne, rád se nechám opravit - jejich anglické jméno je Trumpeter Swans, latinské Cygnus cygnus buccinator). Jejich obrázky můžete najít třeba tady a i na některých dalších stránkách uvedených níže. Tyto labutě dostaly své jméno podle zvuků, které vydávají, jež zní jako krátké úryvky hry na trubku. Jsou sněhobílé a dosahují výšky až 150 cm, rozpětí křídel mají větší než 2 m. Když se rozčíli a cítí se ohroženy, jsou svými křídly schopny ubít člověka k smrti, přestože váží o dost méně (většinou ne více než 20 kg). Musíte je k tomu ale moc provokovat, jsou mnohem mírumilovnější než rozšířenější menší obyčejné labutě, které často zaútočí na člověka téměř bezdůvodně. I zcela divoké labutě trubači dovolí lidem se přiblížit na dosah ruky, např. s mikrofónem, takže je možno snadno zblízka nahrát jejich "hru na trubku" a rády se nechají krmit.

Pořad se týkal labutí trubačů žijících a rozmnožujících se v chráněných bažinách Wye Marsh, které jsou pouhých 150 km na sever od Toronta. Je to jedno z mnoha míst, které se zasloužilo o záchranu těchto krásných ptáků, kteří byli ve 30. letech na pokraji vyhynutí. Před příchodem Evropanů do severní Ameriky jich tu žilo několik set tisíc a neměli vůbec žádné nepřátele. Se zavedením pušek do Ameriky se stali snadným terčem lovců a byli ve velkém loveni pro péra na klobouky, spodní peří, kůži, maso a vejce. V roce 1930 se dostali na seznam ohrožených druhů na pokraji záhuby. V r. 1982 jich v dolních 48 amerických státech a v celé Kanadě bylo celkem stále ještě jen asi 100 kusů, větší populace se nacházela na Aljašce.

Když se ve Wye Marsh labutě trubači trochu rozšířily, zjistili jejich ochránci, že asi třetina mladých onemocní jakousí divnou nemocí - začnou se chovat velice iracionálně a pak umírají. Ukázalo se, že se jednalo o otravu olověnými broky, kterých jsou v těch bažinách zapadané tisíce - ja tam povolen lov kachen, kterých tam žije obrovské množství. Většina broků z každého výstřelu mine cíl a padá na dno bažiny, kde jsou snadno dosažitelné pro velké labutě trubače. Na základě tohoto zjištění byl v r. 1993 vydán zákaz používaní olověných broků ve Wye Marsh, v r. 1995 byl rozšířen i na její okolí a od té doby se pomalu šíří po celé Kanadě - lovci jsou přesvědčováni o nutnosti přechodu na broky z jiných materiálů, které jsou poněkud dražší než olověné. Obrovské množství starých broků má ovšem potenciál ještě dlouho labutě trubače ohrožovat. Skupina lidí starajících se o jejich blaho ve Wye Marsh zkoušela různé způsoby jak odstranit broky z dosahu labutí. Broky není možno nijak jednoduše vysbírat. Řešení, které se ukázalo schůdné je použití velkého vibrátoru, který se spouští z bárky na dno jezera, jehož působením broky zapadnou hluboko do bahna, více než asi 12 cm pod povrch, kam labutě při hledání potravy ještě pronikají svými zobáky. Hloubějí pod povrchem se nachází vrstva mazlavého nepropusteného jílu, která také zpomaluje přechod olova z broků do okolí. Vibrátor byl vyvinut ve spolupráci s torontskou firmou, která doufá, že vydělá na jeho vývozu do USA, kde mají v mnoha jezerech podobné problémy ze starými olověnými broky. K pořadu CBC dal podnět fakt, že financováni skupiny, která se labutěmi ve Wye Marsh zabývala a přišla i s myšlenkou vibrátoru, z vládního rozpočtu bude koncem roku zcela zastaveno a tito nadšenci budou muset ukončit veškerou svoji činnost.

Pořad vzbudil moji pozornost a tak jsem se snažil najít další informace na Internetu. V roce 1932 zbylo podle této stránky už jen pouhých 69 labutí trubačů! - na jediném místě poblíž Yellowstoneského parku, v němž je je možno vidět i dnes, i když jsou tam celkem vzácné. Dnes jich už opět je celkem asi 16 tisíc , z toho 13000 na Aljašce, 1600 v Kanadě a 1400 v dolní části USA. Před příchodem Evropanů jich jen ve východní části dnešních USA žilo asi 150 tisíc. O jejich záchranu se dosti zasloužili i výrobci klobouků, kteří by jejich vyhubením přišli o zdroj materiálu.

Mezi mnoha ptačími slavnostmi, najdete i několik věnovaných labutím trubačům. Asi největší z nich se koná 1.-8. února v Courtenay na Vancouverově ostrově, kde se v té době může vyskytovat až 2000 labutí trubačů. Další se koná v dubnu v Oregonu a v květnu v Minnesotě. Ve Wisconsinu byl návrat labutí trubačů nedávno zpomalen zastřelením osmi labutí nepřejícnými lidmi. Další odkazy a fotografie je možno najít na stránkách milovnice ptáků Christiny Tarski.

Při tom jsem se také dozvěděl, že labutí mládě (labutě?) se anglicky nazývá cygnet a dospělý labuťák cob, což jsou slova, která nejspíš v mnoha anglicko-českých slovnících nenajdete.

Mnohý možná zakroutí hlavou nad tím, že se někdo v Kanadě snaží křísit téměř vyhynulé druhy a odstraňovat staré broky ze dna bažin, když jinde ve světě mají lidé problémy se zajišťováním základních potřeb. Možná ale, když se nám podaří zachovat svět, kde bude místo pro všechny možné tvory, najde se snadněji řešení i pro jiné problémy. I v Kanadě jsou nejspíš lidé, kteří mají zájem o ochranu přírody stále ještě v menšině (nebo alespoň nemají rozhodující vliv). V posledním čísle časopisu Equinox je článek o výstavě kontroverzní superpřehrady na řece Jang-tce v Číně za níž se vytvoří 600 km dlouhé jezero, které zaplaví domovy asi 1,2 miliónu lidí (13 velkých měst, 140 menších a 1352 vesnic - celkem 230 tisíc hektarů půdy) a také tři slavné soutěsky, kterými řeka protéká. Projekt podpořila v raném stádiu kanadská studie o jeho uskutečnitelnosti, a nyní se pro něj kanadská vládní Společnost pro rozvoj vývozu snaží zajistit pro kanadské firmy dodávky turbin a počítačů (zatímco její americký protějšek se od projektu snaží distancovat). V polovině 60. let prosazoval jakýsi hydroelektrický inženýr z Los Angeles podobný projekt v kanadských Skalistých horách, který zahrnoval obrácení toku dvou řek a zaplnění údolí řeky Columbia mezi hlavním hřebenem Skalistých hor a Kolumbijskými horami 800 km dlouhým jezerem, které mělo napájet fontány v Las Vegas. Tenkrát se nakonec projekt nepodařilo prosadit, Equinox vyslovil ale obavy, že s ubývajícimi zdroji vody v severozápadních USA je možné, že se o tomto projektu bude opět vážně uvažovat a že se pak jistě najde dost kanadských inženýrů a kanadských peněz, které jej budou od samého počátku podporovat stejně jako v případě přehrady u Tři soutěsek v Číně.