Dnes jsem poslouchal vyprávění zooložky (studentky?) z Calgary, která strávila 11 měsíců na Macquarieově ostrově, kde se zabývala zkoumáním života obrovských sloních tuleňů (samec může vážit až 3 tuny). Pozorovala jak se tuleni stravují a rozmnožují a pravidelně je vážila (nezmínila se bohužel jak to prováděla - dospělé samce sice nevážila, jen mladé tuleně asi do věků 3 let, i ti však často vážili dvakrát více než ona). Macquarieův ostrov se nachází asi tak stejně daleko od jižních konců Tasmánie a Nového Zélandu v polovině cesty do Antarktidy (viz mapa). Cesta lodi z Austrálie tam trvala 3 dni. Na ostrově se ji strašně líbilo, ani se jí po 11 měsících nechtělo domů. Ostrov nikdy nezamrzá, prší tam asi 300 dní v roce (je to nejspíš nejzamračenější místo na světě), je pokryt bujnou zelenou vegetací a vyskytují se tam zvířata (hlavně stotisícové a miliónové kolonie různých exotických ptáků), které nikde jinde člověk nepotká, takže to pro ni byl životní zažitek. Ostrov není obydlený, je tam jen výzkumná stanice, kde pracují vědci z celého světa zajímajíci se o místní faunu a flóru, počasí, životní prostředí, seismologii, oceány, apod. Dá se po něm chodit jen pěšky, při tom je často nutno překonávat tulení bahniště, v nichž je kromě bahna tež hodně tuleních výkalů, moči a slin. Prý si na to člověk dost rychle zvykne.

Bylo to natolik zajímavé vyprávění, že jsem se hned dal do vyhledávání dalších informace na Internetu. A tak se třeba můžete podívat na obrázek samce sloního tuleně obklopeného královskými tučňáky. Počet tuleňů od 50. let klesl na polovinu za 140 tisíc na dnešních 70 tisíc, což se prý nijak zjevně neprojevilo na plážích ostrova, které se zdály být tuleni přecpané stále stejně. Snaha o porozumění příčin tohoto poklesu je v pozadí výše zmíněného zkoumání život tuleňů.

A na další zajímavé fotografie z ostrova. A ještě tady. Nebo na podrobné údaje o počasí za poslední léta. Teplota při bezvětří se tam po celý rok pohybuje většinou někde mezi 0 a 10^oC. Ve větru (jehož rychlost málokdy klesne pod 30 km/hod), se odkryté části pokožky mohou ochladit až na -25^oC. Ostrov je 34 km dlouhý a 5 km široký a je natažený zhruba severojižním směrem. Vyčnívá asi 250 až 350 m na hladinu moře. Nejsou tam žádné stromy, jen hustý koberec přízemní vegetace. Když to moře povolí, jezdí výzkumníci kolem ostrova v nafukovacích člunech (dvakrát až třikrát za měsíc). Ostrov je v aktivní tektonické oblasti, pomalu se zvedá rychlostí asi 5 mm za rok. Patří Austrálii a je spravován Tasmánským úřadem pro (národní) parky a divočinu, který se mimo jiné snaží z ostrova odstranit škůdce, které tam v minulém století zavlekli lovci tuleňů. Jedná se o zdivočelé kočky, králiky a ptáky weka. Kočkám se totiž už nejspíš podařilo zcela vyhubit 2 druhy ptáků, které se vyskytovaly jen na tomto ostrově (kočky jsou stříleny, chytány do pastí a tráveny v jejich podzemních norách). Králíky a ptáky weka si tam lovci tuleňů přivezli jako zdroj potravy. Weka jsou agresivní a loví kuřata původních ptáků. Králíci působili velké škody na vegetaci. V r. 1987 jich tam bylo 100 tisíc, dnes už jich zůstává jen asi 5000. Likvidují se šířením virů myxomatózy dvakrát ročně.

Odkazy na spoustu dalších informací o Macquarieově ostrově.
Ještě kvalitnější obrázek vědecké základny na ostrově.

Na konec uvádím odkaz na živou kameru, která ukazuje obraz okolí vědecké základny na severu ostrova. Obraz je během dne obnovován jednou za hodinu. Čas na něm uvedený je místní čas, který je o 11 hodin před světovým (greenwichským) časem UTC. Kamera je napojena na počítač Mackintosh, z něhož se obraz se přenáší přes satelit do Tasmánie.

Australské antarktické stanice