Kjóto — 3 dni bez elektřiny — Zrní v tunelu 7. 12. 1997

Zdá se že konečná pozice Kanady pro konferenci v Kjótu je do r. 2010 snížit celkové emise do ovzduší na úroveň o 3% nižší než v r. 1990 (což je více než USA, které navrhují jen návrat na úroveň z r. 1990 do r. 2012; mnozí představitelé kanadského průmyslu přitom tlačí na vládu, že si z konkurenčních důvodů Kanada nemůže dovolit slibovat více než sousední USA). Žádný ministr ale nebyl vyměněn. Ve své reportáži z Kjóta (pokud budete v Japonsku, nezapomeňte Kjóto navštívit - v areálech jeho mnohých šintoistických svatyní a budhistických chrámů jako by se čas zastavil na celá století) reportér CBC hlásil, že se konference koná v moderním konferenčním centru na severu města v prostředí dokonale izolovaném od vnějšího světa (i v Kjótu je občas smog). Prostředí centra připadá veliký veletrh se stánky nejrůznějších firem nabízejících výrobky, které mají pomoci odstranit nebo snížit znečišťování prostředí. Jsou tam i stánky a probíhají demonstrace nejrůznějších environmentálních iniciativ. Jednání provádějí profesionální diplomaté, jejichž jazyku prý normální smrtelníci (včetně zběhlého vzdělaného novináře) jen těžko rozumí. Jde snad hlavně o to stanovit nějaká kritéria pro srovnávání míry znečištování různými zeměmi a stanovení určitého environmentálního účetnictví (jaké akce či opatření různých zemí je možno považovat za pozitivní kredity, vyvažující část jejich negativního příspěvku ke znečišťování životního prostředí). V zákulisí sledují (a snaží se ovlivnit) jednáni tisíce právníků a nejrůznějších zájmových skupin.

Nové Skotsko (ostrov a provincie na východě Kanady) byla minulý týden sužována neobvyklým počasím. Napadly tam spousty sněhu, které přerušily nečekaně mnoho elektrických vedeni, takže v některých místech byli lidé celé tři dny bez proudu - bez ledniček, tekoucí vody (a tedy splachovacích záchodů), televize, rádia, videoher a Internetu. To byl pro některé příslušníky civilizace, které si navykla na všudypřítomnost elektrické energie, veliký šok. Díky silným větrům musel být v té době též už nejméně třikrát (nejdéle na celých nepřetržitých 26 hodin) uzavřen nedávno otevřený most, který spojuje ostrov s kanadskou pevninou. Přestože architekt, který ho projektoval, tvrdil, že na rozdíl od lodních trajektů, které předtím zajisťovaly silniční spojení ostrova se zbytkem světa, nebude most nikdy ani na minutu nesjízdný. Ukázalo se však, že při jisté orientaci a síle větrů jsou auta (hlavně velká nákladní auta) z mostu "vysávána" a mohla by skončit v moři.

Na opačné straně Kanady ve Skalistých horách ve stejné době vykolejil v tunelu pod Rogersovým průsmykem na nejpřímější a nejrychlejší trati k Pacifiku vlak s obilím, z něhož se desetitisíce tun obilí vysypaly do tunelu i v jeho okolí. Úklid tunelu a oprava trati potrvá ještě alespoň do zítřka. Mezitím značně vázne doprava obilí z prérií do přístavu ve Vancouveru. Všechny vlaky s obilím musí jezdit po pomalejší a klikatější trati podél amerických hranic.