Celý týden se ve winnipegském filmovém klubu Cinematheque promítal dokumentární film místního winnipegského filmaře Johna Paskewiche "The Gypsies of Svinia" ("Cikáni ze Svinie", což je slovenská vesnice někde u Prešova). John Paskewich tady před několika lety vzbudil pozornost filmem "Kéž bych byl Indiánem", který natočil brzo po sametové revoluci v Čechách mezi mládeží, jejíž koníčkem bylo o víkendech si hrát na Indiány (naplno, žili v típích, snažili se všechno dělat tradičními indiánskými metodami, oblékali do kousků kůže jako Indiáni před 200 lety). Tady, kde se na Indiány stále ještě dívají často mírně řečeno pěkně spatra to byl šok, když viděli jak bílí lidé v Evropě Indiány obdivují.

V případě filmu o Rómech ze Svinie bylo kritika namířena opačným směrem - na Slovensko. Film ukazoval drastické podmínky, v nichž tam Rómové namačkaní v malém ghetu za vesnicí žijí. Nesnažil se Rómy vůbec romantizovat, natáčelo se na video dosti nenápadně a ve filmu se mluvilo i o tom, že Rómové kradou jídlo po zahradách a dvorcích v okolí, což omlouvali tím, že jim nic jiného nezbývá, protože sami nemají kde si to vypěstovat a zaměstnat je nikdo nechce. A třeba i o tom, že v rómských rodinách, kde o penězích železnou rukou rozhoduje manželka jsou na tom lépe než tam, kde manželka tradičně poslouchá muže. A o tom, že rómská střední vrstva a inteligence se moc nezajímá o osud svých chudých soukmenovců v ghetech. A samozřejmě se tam i hodně a hezky zpívalo a tancovalo.

Šokojící byly zřejmě vážné míněné výroky spořádaných slovenských občanů o tom, že bylo potřeba všechny cikány vystřílet nebo že Hitlerův program likvidace cikánů byl dobrý nápad. Také to, jak byly Rómky vyhazované z obchodů jen proto, že jsou Rómky. To tady v Kanadě by se už alespoň 20 let nikdo neodvážil Indiána vyhodit z obchodu jen pro jeho původ, natož pak před zahraničními filmaři.

Dnes se film promítal poslední den a sál byl nezvykle nabitý, asi i proto, že se o filmu již hodně psalo ve všech winnipegských novinách. Viděl jsem i nějakou zřejmě studentku jak si potmě dělá poznámky o tom co viděla na plátně.

Celý film vznikl během celkem asi 6 týdnu v létě 1996 a 1997 z podnětu kanadského antropologa Davida Scheffela, který mluvil perfektně česky a jeho angličtina byla mírně česká, takže asi pochází z Čech. Tomu se slovenských cikánů zželelo natolik, že se jim tam vypravil pomáhat a později přemluvil i Johna Paskewiche, aby za ním přijel udělat dokumentární film. Pan Scheffel tam nakonec začal proces kontaktů mezi bílými obyvately vesnice a Rómy, podařilo se mu pro Rómy získat nějaké pozemky a dal dohromady nadaci (do jejíž správní rady sehnal i rómské podnikatele), která se bude snažit pomáhat Rómům na nich stavět slušné domky a pomáhat jim začít chovat zemědělská zvířata. Zpočátku se mělo začít se stavbou domků pro prvních pět rodin, které jako první projevily zájem. Systémem v USA založeného Habitat for Humanity (pro který jsem před dvěma lety také vybíral peníze jízdou na kole z Winnipegu do Atlanty a který by se také pomoci slovenským Rómům měl přímo účastnit), kdy stavebníci dostanou bezúročnou půjčku, kterou musí splatit a musí odpracovat spousty hodin při stavbě svého domku. Aby to bylo možné, musí mít nejprve práci, což Rómové ve Svinii nemají a tak pan Scheffel také zahájil jednání o zřízení provozovny na recyklaci odpadů, v níž by Rómové ze Svinie mohli najít zaměstnání, aby se jich více mohlo pustit do stavby svého domku. Jakási organizace zvaná "Heifer International" (Jalovice mezinárodní) přislíbila každé rodině dodat dvě prasata a 10 slepic pro zahájení chovu pro sebe a na prodej. A kanadská agentura pro mezinárodní rozvoj CIDA tam bude budovat pro Rómy hygienicky nezávadné studně, protože jejich dosavadní jediná studna poskytuje vodu zdravotně dosti závadnou. To může být pro Slovensko docela ostuda, protože CIDA normálně (mimo jiné pomoci) buduje pořádné studně v zemích, kde to ještě neumí...

Zajímavá byla zkušenost z jiné slovenské vesnice, kde se jedné řeckokatolické jeptišce rómského původu už podařilo navázat styky Rómů se Slováky. Když se lidé z obou stran začali znát jména těch druhých a začali spolu mluvit, přestaly krádeže ze strany Rómů a výhrůžky ze strany "bílých".

Pan Paskewich nyní převádí video na normální film, který by chtěl připravit pro distribuci na Slovensku jak mezi Slováky tak mezi Rómy, aby napomohl lepšímu vzájemnému poznání obou stran. Neměl by to být velký problém, protože prakticky celý film je namluvený česky, slovensky a východniarsky (tady byl promítán s anglickými titulky).

Osobně nechápu, jak může někdo vážně mluvit o fyzické likvidaci kohokoliv, obzvláště pak lidí, kteří tak krásně zpívají a většinou i hezky vypadají (hlavně mladé dívky), jako cikáni ze Svinie. Přece pokud je dobrá vůle spolu komunikovat a hlavně pokud člověk nevnucuje svůj způsob života jako jediný možný všem ostatním, dá se vyjednat soužití i hodně různých skupin.

Byl to film dosti šokující i pro mě. Přece jen asi není všechno na Slovensku tak idylické jak se mi zdálo při jeho krátké návštěvě letos v létě.

----

11. 12.: P.S. Srovnávat nesrovnatelné a spekulovat o věcech, které se nestanou asi nemá moc smysl. Ale je docela možné, že i v Kanadě by se stále našlo dost lidí, kteří by mluvili o likvidaci Indiánů, kdyby museli žít v tak těsné blízkosti Indiánů žijících na tak nízké životní úrovni jako Rómové ve Svini. To nemá být pokus o ospravedlnění takového přístupu, jen konstatování, že se jedná o velký problém, k jehož vyřešení může snad přispět opravdu jen vměšování nezaujatých cizinců.

I Kanadě na tom Indiáni v některých odlehlých rezervacích nejsou o moc lépe než Rómové z východního Slovenska. Nedávno se konala v Edmontonu konference u příležitosti podepsání deklarace OSN o lidských právech. U příležitosti této konference bývalá irská prezidentka Mary Robinsonová jako zástupce OSN pro lidská práva také dost kritizovala Kanadu za současné životní podmínky mnoha Indiánů. Stejně tak taktéž přítomný jihoafrický biskup Desmond Tutu.

Na některých indiáských rezervacích také pijí závadnou vodu ...