Asi před devíti dny vysílalo rádio CBC pořad věnovaný 30. výročí popravy argentinského revolucionáře Che Guevary v bolivijské džungli. Pořad byl připravený dvěma obdivovateli Che Guevary, kteří se nedávno snažili přesně zopakovat putování Che Guevary a jeho přítele na motocyklu po Latinské Americe v r. 1951. V pořadu střídavě četli z Che Guevarova deníku z cesty z r. 1951 a vyprávěli o svých vlastních zážitcích a o setkáních s lidmi, kteří se na Guevarovu návštěvu v r. 1951 ještě pamatovali. Asi dva dni poté vysílalo CBC telefonát svého posluchače, kterému se ten pořad moc líbil a o Che Guevarovi prohlásil, že to byl největší humanista naší doby a že to je moc dobře, že ho někdo připomenul. Během týdne jsem pak slyšel několik zpráv o tom, jak ostatky Che Guevara a jeho šesti spolubojovníků byly letos převezeny z Bolivie na Kubu, kde byly tento týden vystaveny (přišlo se jim poklonit snad sto tisíc Kubanců, kteří ho stále považují za jednoho ze svých největších hrdinů) a pak pohřbeny v památníku naplněném vegetací džungle neustále zavlažovanou systémem rozstřikovačů vody, což má připomínat místo jeho smrti (podle francouzského rádia).

Tak jsem si ze zvědavosti zkusil najít co se o Che Guevarovi píše na Internetu a pokud máte zájem, tak můžete také navštívit některé z těchto stránek hned v několika jazycích: * *   * *   * *   * *   * *   * *   * *.

Che byl docela zajímavý člověk. Narodil se v r. 1928 ve středostavovské rodině v Argentině. Ve dvou letech dostal astma, které ho trápilo po celý život. Ještě než vstoupil na střední školu si četl Marxe, Engelse a Freuda z otcovy knihovny a zajímal se velice o politiku a problémy Jižní Ameriky. Přesto se během svého universitního studia (v době Peronovy diktatury v Argentině) neúčastnil revolučního studentského hnutí. Vystudoval medicínu nejprve proto, že chtěl porozumět své vlastní nemoci a pak ho zaujal problém lepry a leprózních kolonií. Cestoval mnoho po jižní Americe, zajímal se o úděl Indiánů a chudých lidí. Při cestách na motocyklu se svým přítelem si občas přivydělával prací v leprózních koloniích, kde se třeba neštítili podávat nemocným ruku, což jim velice zvyšovalo jejich sebevědomí. Po ukončení studia věděl jedině to, že nechce být běžným středostavovským rodinným doktorem. Přitahovaly ho země, kde se něco dělo. Byl v Guatemale v době vlády socialistického presidenta Arbenze. V té době byl už marxista, odmítl tam ale vstoupit do komunistické strany, což bylo i tam v té době podmínka pro to, aby dostal vládní lékařské místo. Neodmítl vstup pro to, že by do té strany vstoupit nechtěl, ale proto, že mu to někdo nařizoval. Díky tomu byl zcela bez peněz. Žil v té době s marxistickou indiánkou Hildou Gadea (se kterou má stejnojmennou dceru; se svou pozdější ženou další čtyři děti), která ho seznámila s jedním z Castrových druhů. Pak odešel do Mexika, kde se připojil ke Castrově skupině, která tam poblíž hlavního města na jedné farmě prodělávala tvrdý vojenský výcvik organizovaný kapitánem španělské republikánské armády Alberto Bayoem. Che pak odešel s Castrem bojovat na Cubu proti Batistovi nejprve jako lékař, ale díky svým vojenským kvalitám skončil jako Castrův přímý zástupce a po vítěztví se stal kubánským občanem a dostal na starost několik ministerstev, kde se dal do překotného uskutečňování svých ideálů. Při tom byl zcela nezávislý a ignoroval jak rady dvou významných francouzských socialistých ekonomů, kteří přišli Castrovi pomáhat, tak sovětských poradců. Byl to ale on kdo dotlačil Castra s konečnou platností ke komunizmu (měl to být ale jakýsi ideální komunizmus nezávislý na sovětské doktrině) a prosadil odstranění všech nekomunistů z vlády a jiných důležitých míst a hnal kubánské hospodářství k totálnímu komunismu takovou rychlostí, že ho dočasně zcela zruinoval. V r. 1965 se zcela rozešel se Sovětským svazem, který mu byl příliš revizionistický, jeho veřejnou kritikou na konferenci Afro-Asijské solidarity a jako kubánský reprezentant v OSN dokonal svými útoky na severní Ameriku i úplné zpřetrhání vztahů s USA - prostě byl proti jakémukoliv establišmentu a blížil se v podstatě k anarchistickému ideálu. Díky tomu ho Castro v té době neoficiálně odstranil ze všech vlivných pozic. Che Guevara se nějakou dobu pohyboval v Africe, kde zkoušel rozdmýchat revoluci v Kongu. Když tam nenašel pro své myšlenky dost velké pochopení, pokusil se o totéž v Bolivii, kde opět přecenil míru podpory pro revoluci, což se mu stalo osudným a byl 8. října 1967 zajat jednotkou bolívijské armády a den na to tajně popraven. Pokud máte zájem o další podrobnosti z jeho života, navštivte výše uvedené stránky a spoustu dalších odkazů, které na nich neleznete (některe základní věci se samozřejmě všude opakují).

I někteří jeho protivníci po jeho smrti vyslovili lítost nad jeho smrtí a obdiv nad jeho integritou a ochotou totálně se obětovat za své ideály. Od té doby je v některých kruzích považován za světce a mučedníka, který bojoval za ty, kdož byli zcela zbaveni politických práv a ekonomické základny. Jiní i nadále věří, že představuje hrozbu pro společnost, kterou bylo a je třeba vyhladit. Dost rozsáhlou zajímavou diskuzi protivníků a obdivovatelů Che Guevary najdete i na této stránce kubánských emigrantů v USA jako odezvu na jejich článek Pochybný odkaz Che Guevary (na té diskuzní stránce najdete ale i bizarní tvrzení jednoho emigranta, že CIA podporovala Castra proti Batistovi, že president Kennedy zinscenoval invazi na Kubu schválně tak, aby kubánští emigranti padli do Castrovi léčky, prostě, že USA celou dobu podporovaly Castra proti kubánským emigrantům).

Při čtení toho všeho jsem nabyl dojmu, že se to s idealismem nesmí moc přehánět. Chápu, že zubožení některých vrstev v jižní Americe a nepochopitelná podpora USA v minulosti nejhorších diktatur v této oblasti, která činila jakýkoliv pokus o zlepšení situace nenásilnou cestou předem marný, logicky vedla mnohé lidi k závěru, že jediným řešením je ozbrojená revoluce. Che byl ale na můj vkus díky svému idealismu v boji příliš nelítostný, když nedovedl odpustit ani zběhům z vlastních řad, ani poraženým nepřátelům, kteří trvali na svých názorech - všechny je po vítězné revoluci chladnokrevně popravoval.

A na konec ještě odkaz na článek (protikomunistický), na který jsem při tom putování za Che Guevarou po Internetu narazil, v němž najdete zajímavé tvrzeni, že přirození dědicové Marxe nejsou Che a Mao, ale Franco a Pinochet.

Internet je krásný v tom, že naprosto není ideologicky jednobarevný. Snad poprvé v historii je to zdroj, kde je možno najít věc nebo problém, která vás zrovna zajímá, popsaný ze všech možných pohledů a zorných úhlů (když máte dost času a trpělivosti).