26. 10.: Zítra velice pravděpodobně vypukne v Ontariu ilegální stávka 126 tisíc učitelů, kteří učí 2,1 miliónu žáků (Ontario nemá o moc víc lidí než Česko). Nejde jim vůbec o výši jejich platu, ale o stažení nebo podstatné změny v návrhu nového ontarijského školského zákona, podle něhož by se rozhodovaní o celém školském systému mělo soustředit na ministerstvu školství (doposud bylo jeho těžiště na školních správách a přímo v jednotlivých školách).

Kanada je v některých směrech dost volná konfederace - situace v jednotlivých provinciích se může hodně lišit (i dopravní předpisy jsou v každé provincii trochu jiné). V Ontariu teď mají dost konzervativní vládu, která se pokouší řešit dlouhodobé ontárijské problémy též jakousi odrůdou šokové terapie jinak známé spíše z postkomunistické východní Evropy. Většina lidí v Ontáriu si sice myslí, že školství potřebuje velké reformy, typ a způsob jejich zavádění ontárijskou vládou ale nepovažují za ten nejštastnější. Zástupci učitelů a vlády se dnes celodenním horečným vyjednáváním pod vedením nezávislého zprostředkovatele stále ještě snaží stávce zabránit. Obě strany jsou ale velice neústupné.

27. 10.: Stávka se skutečně koná - největší stávka učitelů v dějinách Kanady. Učitelé tuto akci nepovažují za stávku (neberou stávkový plat od svých odborů), ale za akt občanské neposlušnosti. V ontarijské veřejnosti se pravděpodobně nachází zhruba stejně těch, kteří jsou jednoznačně na straně učitelů a těch, kteří souhlasí s vládou. Většina lidí si ale spíše myslí, že ani jedna strana není úplně v právu, že se v podstatě jedná o boj o moc mezi vládou a odbory, že by bylo lépe, kdyby se obě strany pokusily o kompromis. K tomu ale zatím ani jedna strana nemá chuť a pokud se něco nestane dost rychle a zamíchají se do toho ostatní odbory (které jsou připraveny podpořit učitele), může se to táhnout dost dlouho a i je jistá pravděpodobnost, že žáci přijdou o celý školní rok a může z toho i být velká rebélie proti ontarijské vládě. To všechno bylo možno slyšet ve velké diskuzi, která se na toto téma vede v rádiu. Část rodičů je hlavně neštastná z toho, že přišla o školu jako bezplatného hlídače svých děti. To měla zřejmě na mysli jedna učitelka, když říkala, že ti rodiče, kteří nepracují v rodičovském sdružení nebo se předtím nikdy jiným způsobem nezajímali o práci školy, si teď vůbec nemají právo stěžovat na stávkující učitele - že dost velká část problémů škol je způsobena tím, že rodiče nedobře vedou své děti, které pak ve škole neustále vyrušují, zpomalují učební proces a k jejich zvládnutí je potřeba více pracovních sil (vláda by mimo jiné chtěla ušetřit snížením počtu učitelů a zvýšením počtu vyučovacích hodin připadajících na jednoho učitele a snížením počtu hodin pro jejich přípravu).