V polovině minulého týdne byly oznámeny výsledky externí prověrky atomových elektráren patřících jedné z největších elektrárenských společností severní Ameriky, ontarijské státní firmě Ontario Hydro (snad všechny elektrárenské společnosti v Kanadě se jmenují Hydro i když třeba nevlastní ani jedinou hydroelektrárnu), jež vyrábí 60% své elektřiny v jaderných elektrárnách a vlastní všechny kanadské jaderné elektrárny s vyjímkou jedné v Quebeku a jedné v Novém Brunšwiku. Důkladnou prověrku v rozsahu 35000 člověkohodin prováděl od začátku tohoto roku tým amerických odborníků. Závěry nebyly pro Ontario Hydro (OH) příliš lichotivé. Samotné reaktory byly shledány bezpečnými, i když kritéria provozuschopnosti splňují jen velice těsně, velké nedostatky byly ale shledány ve způsobu jak byly dlouhodobě provozovány. Personál nebyl dostatečně vyškolen v bezpečnostních procedurách a zanedbával svoje povinnosti. Bylo např. zjištěno, že lidé, kteří měli dohlížet na činnost reaktorů v práci spí nebo hrají počítačové hry. Vedení elektráren se nedostaky nesnažilo odstranit. I reaktory mají některé problémy, které je nutno průběžně kontrolovat. Trpí například nadměrnou korozí různých trubek pro rozvod chladících kapalin či vkládání palivových tyčí. Nedávno bylo např. oznámeno, že tisíce tun různých kovů uvolněných touto korozí bylo už po dvacet let vypouštěno do Ontarijského jezera. OH o tom vědělo, ale neobtěžovalo se informovat veřejnost. Stejně tak dlouhodobě unikaly milióny litrů mírně radioaktivní vody.

V důsledku veškeré této kritiky odstoupil president OH Allan Kupcis a OH současně oznámilo, že na dobu neurčitou (což si mnozí vykládají, že to znamená natrvalo - a možná budou mít pravdu) odstavuje 7 starších jaderných reaktorů ve svých elektrárnách. Zbývajících 12 bude ponecháno v provozu, bude u nich v příštích třech letech ale postupně provedena rozsáhlá modernizace. Bude také zlepšena organizační struktura a personál projde důkladným přeškolením. To všechno bude stát 5 až 8 miliard dolarů.

Když se nejnovější jaderné elektrárny OH někdy před 20 lety začaly plánovat a stavět, tak se předpokládalo, že spotřeba energie poroste mnohem rychleji než ve skutečnosti rostla. Nikdo totiž nepředvídal vleklou hospodářskou krizi nebo alespoň mnohem pomalejší růst ekonomiky než bylo kdysi zvykem a také dosažení značných úspor ve spotřebě energie zavádením energeticky méně náročných spotřebičů a celých výrobních procesů. Takže OH využívá v současné době jen asi 75% své instalované kapacity a oněch 7 odstavených jaderných jednotek může snadno nahradit znovuvedením do provozu některých dříve odstavených jednotek na fosilní paliva.

Poslední nedělní Cross-Country Check-Up na CBC se zabýval právě otázkou budoucnosti jaderné energie v Kanadě ve světle výše zmíněných oznámení dalekosáhlého významu. Volající (nebo tentokrát spíše volaní - mnoho z nich asi CBC přímo požádala o příspěvek) byli, mnohem více než je v tomto pořadu zvykem, hlavní protagonisté v projednávaném tématu - zastánci a odpůrci jaderné energie. Odpůrci ohlásili svoje vítězství a považují dny jaderné energii v Kanadě za sečtené. Druhá strana byla mnohem optimističtější. V nejbližší bude role jaderné energie zřejmě i nadále klesat, v daleké budoucnosti bude mít opět větší šanci. Mnoho lidí ovšem pohlíží na celý jaderný průmysl jako na kult, který byl doposud příliš sekretivní, snažil se ututlat svoje problémy (dokonce i vedení OH oznámilo, že se takto chovala jeho jaderné oddělení, jehož činnost byla tudíž těžko kontrolovatelná). Ozvaly se hlasy, že ohřívat páru pro turbiny ve složitých a nebezpečných jaderných reaktorech je i z ekonomického hlediska úplný nesmysl, lze to stále ještě udělat mnohem jednodušeji jinými způsoby. Je ještě mnoho nevyužitých reserv v úsporách energie a využívání nejrůznějšího odpadu k výrobě energie v malých místních elektrárnách - např. odpadního dřeva, které zatím bez užitku hnije na skládkách nebo je spalováno na volném vzduchu - takových elektráren je v celé Kanadě zatím jen několik málo. Nastává zřejmě éra decentralizace a malých místních elektráren. I elektrárny, v nichž se spaluje kvalitní černé uhlí lze vybavit filtry tak, že je možno zcela odstranit škodlivé emise. Myslím, že celkově převládlo mínění, že nástává konečně doba, kdy otázka výroby energie bude zcela demystifikována. Že jsme na začátku zcela otevřené diskuze o výhodách a nevýhodách různých zdrojů energie.

I podle toho jak se celkové náklady na výrobu energie dnes počítají (náklady na stavbu a údržbu elektráren plus náklady na těžbu a úpravu paliva), je jaderná energie v současnosti dražší než elektřina z klasických zdrojů. Do toho se zatím zřejmě nezapočítávají ani škody vzniklé znečištěním prostředí při těžbě uranu či uhlí nebo zemního plynu a emisemi elektráren na fosilní paliva, ani obrovské náklady, které bude teprve třeba vynaložit na permanentní likvidaci vyhořelého jaderného paliva a celých jaderných elektráren, které už dosloužily. Osobně si myslím, že až se tohle všechno započítá, vyjde to pro současné jaderné ještě nepříznivěji, alespoň ve srovnání s elektrárnami s filtry spalujícími zemní plyn či kvalitní černé uhlí, nebo s vodními elektrárnami. Mohly být ale být stále lepší než starší elektrárny bez filtrů spalující nekvalitní úhlí s množstvím síry.

Takže teď nejspíše přichází éra efektivního neškodlivého využívání všech dostupných obnovitelných i neobnovitelných klasických zdrojů energie. I při sebeefektivnějším používání se všechny neobnovitelné zdroje musí jednou vyčerpat. Pokud pak ty zbývající obnovitelné zdroje (voda, vítr, sluneční záření, rostliné produkty) nebudou stačit pokrývat naší spotřebu energie, bude nutno se vrátit k nějaké formě jaderné energie. Proto je třeba výzkum na tomto poli i nadále provádět v neztenčené míře. Bylo by krásné, kdyby se podařilo nějakou přímější přeměnu jaderné energie v elektřinu než je současná dosti neefektivní cesta přes teplo, páru, klasické turbiny a generátory. Alespoň kdyby se konečně podařilo zkrotit termojadernou fúzi!

V současném ekonomickém klimatu je ovšem těžké získat peníze na dlouhodobý výzkum, který nenese okamžité ovoce. Proto se nesmíte zase tolik pohoršovat nad příslušníky toho jaderného "kultu", že se občas snažili ututlávat svoje problémy a snažili se co nejrychleji prokázat, třeba i za cenu dočasně zvýšených nákladů pokud to vláda byla ochotna financovat, že jimi prosazovaná technologie je schopna praktického použití, aby si zajistili dlouhodobé financování svého výzkumu. Což se jim snad alespoň částečně podařilo v tom, že jaderná technologie už nikdy zcela nezmizí - přinejmenším mnoho odvětví medicíny si dnes neumí představit mnohé diagnostické a léčebné procedury bez použití radioizotopů, v nejbližsí budoucnosti budoucnosti bude však nejprve třeba vyřešit všechny nahromaděné problémy a nezodpovězené otázky a vyvrátit případné bludy, což jsou všechno důsledky onoho doposud poněkud sektretivního přístupu jaderného "kultu".