Před týdnem po americkém útoku na cíle v Sudánu a Afganistánu, který se uskutečnil po Clintonově výslechu před velkou porotou, jež vyšetřuje jeho aféru s Monikou Lewinskou a to právě v době, kdy Lewinská dokončovala před porotou svou výpověď plnou nepříjemných podrobností, se v kanadských médiích dost kroutilo hlavou nad tím, jak masy Američanů Clintonovi snadno spolkli tvrzení, že mezi oběma záležitostmi není vůbec žádné spojeni, že jim ani načasování útoku nebylo vůbec podezřelé.

Mimo jiné jsem slyšel v kanadském rádiu interview s vydavatelem amerického kritického časopisu Harper's Magazine, který se k lamentování nad stavem kritického myšlení amerických mas horlivě přidal. Mluvil v tom smyslu, že Američanům stačí zamávat před očima jejich vlajkou, vykřiknout nějaké vlastenecké heslo a hned se bezhlavě sešikují za svými vůdci a jsou ochotni podpořit i nespravedlivé akce údajně podniknuté v zájmu jejich bezpečnosti a při tom rychle svým politikům zapomenout nejrůznější prohřešky, které jim před tím byly proti srsti. Rozhořčoval se, že velkou vinu na tom má naprostá absence výchovy ke skeptickému myšlení v americkém školství. V tomto směru je na tom prý Kanada o mnoho lépe, což podle něj souvisí s tím, že máme v Kanadě opravdovou demokracii, zatímco v USA v současné době v podstatě vládne oligarchii - poukazoval např. na to, že tak vážná věc jako je vojenský útok proti území dvou cizích zemí nařízený na základě možná sporných faktů nebyl vůbec projednáván v Kongresu USA, ale rozhodla o něm malá skupina lidi, zatímco po jasné agresi ze strany Japonska, po bombardování Perl Harbouru, president Roosevelt nejprve nechal projednat celou zaležitost v Kongresu a vojenské akce byly zahájeny teprve po oficiálním vyhlášení války Japonsku (moje poznámka: i kanadská verze reprezentativní demokracie, která se vyvinula z anglické demokracie lordů, představující sice v Cromwellově době velký pokrok, ale přece jen už nedostatečně vyhovující potřebám konce 20. století, má také stále dost oligarchických prvků a bude ji to ještě chvíli trvat, než dosáhne alespoň takové úrovně účasti širokých vrstev na řízení věcí veřejných jakou mají ve Švýcarsku; můžete například najít tvrzení, že na stupnici, v níž oligarchie odpovídá značce 1 a demokracie 100, se Kanada nachází jen někde pod značkou pro 50 (26.9.98: objevilo se v jednom příspěvku v diskuzním fóru DEMOCR@CY, který se však při jeho nedávném stěhování na nový server ztratil a iniciátoři fóra ho zatím nanašli).

Přestože se někdy zdá, že mezi Kanaďany a Američany není moc velký rozdíl, v míře skepticismu by se opravdu mohli dost lišit. Kanadský skepticismus by mohl mít nějaký vztah i k britským kořenům Kanady. Referování některých kanadských médií o celé záležitosti se totiž podobalo britskému přístupu popsanému v Britských listech, hlavně z 25. 8. a 26. 8. To jak se aféra podrobně za všech stran rozebírá v Britských listech třeba ve srovnání s článkem Steva Proška v Neviditelném psu, který bez jediného zaváhání jen opakuje oficiální verzi americké vlády, je asi docela dobrou ilustrací rozdílu mezi kanadským (a zřejmě i britským) skepticismem a slepým americkým vlastenectvím.

Po onom útoku se tu v Kanadě věnovala dost velká pozornost reakci Sudánců na americký útok, v rádiu byl přímý telefonický rozhovor se sudánským ministrem informací, který se zadušoval, že zničená továrna opravdu vyráběla jen léky. To, že se jednalo opravdu spíše jen o balírnu a míchárnu léků, která nebyla vybavena k provádění složitejších chemických reakcí, tvrdil několik dní později v jiném interview i anglický inženýr, který se na stavbě oné farmaceutické továrny podílel a měl na starosti její vybavování. Byl velice jejím zničením rozhořčen, protože léků je v těch končinách málo a ona továrna prý zajišťovala asi polovinu sudánské potřeby léků. Dále jsme slyšeli reportáže z demonstrací sudánských žen proti americké agresi, které sice byly organizovány sudánskou vládou, ale prý vyjadřovaly skutečné rozhořčení jejích účastnic (jedna nebo dvě z nich nám do rádia o tom řekla několik vět). Súdanská vláda se k moci samozřejmě dostala vojenským pučem a nejsou v ní jistě žádní svatouškové. To ale nemusí ještě znamenat, že musí vždycky lhát a že by se Američané nemohli občas také splést (třeba ty "nezvratné" důkazy o tom, že zničená sudánská továrna vyráběla složky chemických bojových látek, dodaly stejné služby, které neměly nedávno ani tušení o tom, že Pakistán má jaderné zbraně a je schopen je v krátké době detonovat). Pokud Sudán tak vehementně požaduje vyšetření trosek továrny komisí OSN a je ochoten ji v tom poskytnout naprostou volnost, mělo by se této žádosti v rámci zjištění pravdy rychle vyhovět. Rada bezpečnosti OSN o této žádosti sice jednala, avšak žádné rozhodnutí v této věci zatím bohužel neudělala.

Nepřispěje takový arogantní přístup jen ke zvýšení ať už oprávněného nebo neoprávněného rozhořčení lidí v oné oblasti a tak ke zrodu nových potenciálních teroristů? Nebylo by lepší se snažit odstranit přičiny, které vedou lidi k zoufalství a myšlenkám na to, že jim nezbývá nic jiného než teror, protože jejich zájmy jsou ignorovány, než provádět odvetná opatření, u nichž neni zřejmě vůbec zajištěno, že zasáhnou jen viníky a ne i osoby zcela nevinné (jako třeba i sudánské děti, které najednou přijdou o zdroj svých léků) - použité střely Tomahawk nemusí vždy zasahovat své cíle s přesností desítek centimetrů jak se o nich tvrdí, což dosvědčuje fakt, že 20. 8. jedna z nich dopadla na území Pakistánu, kde naštěstí nevybuchla (a bylo to na odlehlém místě v horách, takže ji našli až za několik dní), místo na některý z těch teroristických táborů v Afganistánu, na který byla namířena.

Je mi úplně jedno, co si Clinton dělá ve svém soukromí. Když to ale není jedno jeho voličům, měl by za to nést důsledky a ne si zřejmě zachraňovat svoji kůži vojenskými útoky, při nichž můžou přijít o život zcela nevinní lidé. U člověka, který se osobně vyhnul vojenské službě ve Vietnamu odchodem na studia do Británie, bych očekával, že se bude vždy za všech okolností snažit zabránit jakýmkoliv valečným akcím. Takže je velkým zklamáním, že možná jen kvůli tomu, aby mohl ještě dva roky požívat výsad presidentské funkce, dokáže celkem snadno posílat na smrt jiné. Kdyby jím nařízené útoky nijak s aférou Lewinská nesouvisely a byly by opravdu nutné, snad by mohly ještě nějaký čas počkat (a třeba by se ten čas mohl využít k znovuprověření toho, jestli se v tom Sudánu opravdu vyráběly chemické zbraně). Počkat aby odvrátil podezření, že by nějaká souvislost mohla existovat. Jenže to by asi musel mít skeptické voličstvo, které je vůbec takových úvah schopno ...

Pro zajímavost, tady jsem našel popis útoku na onu továrnu očima Sudánců a prohlášení sudánských studentů - to je tedy pěkně zmatené a krvežíznivé a jen koleduje o další americké útoky, jednou rozjetý kolotoč násilí a vzájemných odvet lze asi jen velmi těžko zastavit ... ; obojí údajně podle překladu britské BBC.