Včera cestou do práce jsem slyšel v rádiu interview s mužem jménem Hunter. Je to zřejmě Američan v důchodu, který každé léto jezdí několik měsíců mezi Atlantickým oceánem a Pacifikem na jakémsi těžkém nákladním bicyklu, na kterém sebou vozí malé přenosné kino vybavené promítačkou a několika desítkami filmů. Říká tomu Highway Cinema. Na svých cestách pořádá zadarmo filmová představení pro kohokoliv, kdo o to projeví zájem. Hlavně pro cyklisty, které potkává na silnici, a pro zapadlé venkovany, Říkal, že navštívil vesnice třeba v Oregonu nebo v Montáně, od nichž je nejbližší kino vzdáleno stovky mil. Jejich obyvatelé sice strávili tisíce hodin před obrazovkou televize, ale do kina se třeba ještě nikdy nedostali. Navíc přináší filmy, které by v televizi nikdy neuviděli - filmy, které se na tomto kontinentě promítají jen na filmových festivalech ve velkých městech. Říká, že takto roznáší trochu atmosféry filmových festivalů svým venkovským divákům. Vždy má sebou též Charlieho Chaplina a několik dalších starých grotesek.

V současné době se pohybuje někde v západní Kanadě. Chlubil se, že se svým těžkým jízdním kolem může alespoň rychle sjíždět kopce ve Skalistých horách - dosahuje tak prý rychlosti 50 až 60 mil za hodinu (80-96 km/hod). Už se mu takto podařilo předjet několik motorhomeů (různě velkých obytných rekreačních vozidel), jejichž posádky tím dosti šokoval (mě osobně úplně stačí rychlosti do 65 km/hod, víc alespoň moje kolo bez vibrací nezvládne).