Koncem června byl kanadský generál ve výslužbě Roméo Dallaire, který v r. 1994 velel silám OSN v Ruandě, hospitalizován poté co byl nalezen opilý do bezvědomí na lavičce v parku ve městě Hull (quebecké "předměstí" Ottawy). Bylo to poprvé co se mu to stalo na veřejnosti. Ukázalo se, že trpí psychickými problémy pronásledován vyčitkami svědomí za to, že se mu v r. 1994 nepodařilo zabránit masakru 3/4 ruandských Tutsiů, nepodařilo přesvědčit OSN a velmoci, aby mu poskytly více prostředků. V tomto traumatickém stavu se nachází už dosti dlouho a podrobuje se lečení se zatím proměnlivým úspěchem.

Je známý tím, že o Ruandě často mluví. Je zastáncem větší pomoci při řešení problémů Afriky. Říká, že po 150 letech kolonialismu a posledních 30 letech uplácení hlavně různých afrických diktátorů, je nezodpovědné tvrdit, že si Afrika "své" problémy, které jsme jí způsobili, má vyrešit sama. Po své poslední hospitalizaci poslal z nemocnice u příležitosti oslav výročí vzniku Kanady (1. 7.) posluchačům CBC tento dopis, v němž mluví o zátěží, jakou pro kanadské vojáky představuje služba v mírových silách OSN.

Předevčírem shodou okolností zveřejnil Stephen Lewis, bývalý kanadský velvyslanec u OSN, zprávu o ruandské genocidě z r. 1994, kterou po dva roky připravoval pro Organizaci africké jednoty spolu s dalšími šesti známými osobnostmi. V ní byl naopak generál Dallaire chválen jako jediný hrdina ruandského konfliktu, který udělal všechno, co bylo v jeho silách, aby konfliktu zabránil. Ostré kritice byla naopak podrobena nečinnost OSN a USA a Vatikánu (někteří katoličtí knězi a biskupové otevřeně podporovali hutuská vyvražďovací komanda) a činnost Francie. Jmenovitě byl kritizován zesnulý francouzský president Francois Mitterand za poskytování vojenské pomoci hutuským činitelům a armádě, a za to, že jim po masakru Francie pomohla uniknout do Konga (Zaire), kde nalezli útočiště v táborech OSN a ochranu bývalého zairského diktátora Mobuta, kterému to schválily USA. M. Albrightové, tehdejší velvyslankyni USA u OSN Lewis klade za vinu, že se osobně zasadila o to, aby Rada bezpečnosti vůbec nic nepodnikla. Prohlásil "Osobně nechápu, jak s tím Madaleine Albrightová může žít." Pentagon pak zablokoval požadavek OSN poslat Dallairovi 50 obrněných tranportérů, které (spolu s 5000 vojáky) mohly podle Dallaira genocidě zabránit.

Již 15. prosince 1999 uveřejnil kanadský deník National Post článek, podle něhož Dallaire podezříval trochu jiné viníky: Hutuské milice prý cvičili přímo v Ruandě Israelci (nevěděl jestli to byli soukromí žoldnéři nebo měli spojení s israelskou vládou). Libye zase dodávala zbraně tutsijským silám. Zapojeni byli i obchodníci se zbraněni z Británie, Jižní Afriky a Albánie.

(V každém případě tu máme dobrou ilustraci neracionálního uspořádání světa - dovolíme obchodníkům se zbraněmi rozdmýchávat konflikty a pak se, alespoň někteří z nás, snaží s menším či větším úspěchem tyto konflikty zase pomocí zbraní hasit. Nejlepší zajišťování míru by spočívalo v prevenci - omezovat výrobu zbraní, snažit se dosáhnout dohod o zákazu vývozu všech zbraní, nestavět se v cizích konfliktech na žádnou stranu, atd.)