V neděli jsem slyšel na CBC rozhovor s Timothy Garton Ashem o jeho nové právě vycházející knize "Historie přítomnosti", která popisuje vývoj ve středovýchodní Evropě od "revolucí" roku 1989 do současnosti. Jejím cílem je zaznamenat detaily, které by podle autora byly jinak nejspíš ztracené pro historii/budoucnost. Např. autor byl prý jediným, kdy si cokoliv zapisoval na některých schůzích v Praze v r. 1989.

Zaujalo mě jeho tvrzení, že v r. 1989 se v NDR, Polsku, Československu jednalo o velice podivné revoluce, které revolucemi vlastně vůbec nebyly. Znakem revoluce je, že přináší zcela nové myšlenky o tom, jak uspořádat společnost. Takovou revolucí byla slavná francouzská revoluce (svoboda, rovnost, bratrství) nebo i sovětská říjnová revoluce, ale "revoluce" ve střední Evropy z roku 1989 naprosto nic nového nepřinesly. Požadavkem Středoevropanů, s kterými T.G. Ash v r. 1989 mluvil, nebylo vytvořit něco nového, ale vrátit se v jistém smyslu zpět. Když se jich ptal co chtějí, říkali mu, že "kopii toho co máte na Západě, ale ještě o něco lepší".

T.G. Ash si myslí, že to co se ve střední Evropě za právě uplynulých 10 let ve skutečnosti vyvinulo, není vylepšená, ale naopak mnohem horší kopie toho, co existuje na Západě. Přesto tvrdí, že v některých zemích to dopadlo mnohem lépe než on osobně v r. 1989 očekával (Polsko), zatímco jinde mnohem hůře (Jugoslávie). Myslí si, že v současné době je na tom nejlépe ze všech Polsko. Důvodem současné "blbé" nálady v Čechách jsou zkorumpované české elity. Myslí si, že Poláci si odbyli to nejhorší hned na začátku, který u nich byl mnohem těžší a drsnější než v Česku díky jejich důslednější a silnější antikomunistické opozici, zatímco Češi teď musí za svůj relativně lehký začátek platit. Přesto si myslí, že i v Česku je situace zcela v mezích evropské normality (pokud jde o míru zkorumpovanosti, atd.) a vše se bude k lepšímu vyvíjet.

Napadlo mě při tom: Proč vlastně nikoho ve střední Evropě při takové mimořádné příležitosti, kdy se vše vytvářelo znovu," nenapadlo raději kopírovat Švýcarsko s jeho vysokou mírou přímé demokracie (hojné využívání referend pro všechna závažná rozhodnutí), která se tam praktikuje už hodně přes 100 let. Díky ní mají ve Švýcarsku větší životní úroveň než v USA a pravděpodně jen málo lidí tam má pocit odcizení. V podstatě se Švýcarsku jako jedinému místu v Evropě podařilo uchovat výdobytky revoluce r. 1848 (to bylo tenkrát, když studenstké i jiné gardy táhli na Prahu, Vídeň, atd.). Zřejmě tehdejší mocenské elity do té celkem izolované alpské země zapomněly poslat dost vojáků na potlačení revoluce, tak jako se to stalo ve zbytku Evropy. A od té doby se všichni jejich nástupci všemožně snaží, aby se informace o švýcarském modelu moc nešířili. Takže zřejmě i proto málokdo ve střední Evropě v r. 1989 věděl, že jsou i jiné, úspěšnější modely ke kopírování. Znáte snad jméno švýcarského prezidenta nebo nějakého ministra? Bývá snad kolem nich nějaký velký rozruch v médiích? (Ne moc často, nedávno snad v souvislosti se skandálem kolem nezákonného prodeje zbraní - zřejmě ani švýcarský systém není zatím úplně dokonalý.) Rozhodně nejsou považovány za spasitele národa, jejichž vyjímečná moudrost sama všechno rozhodne a zajistí svým pokorným občanům blahobyt. Spíše jsou to obyčejní úředníci povolaní na několik let provádět na nejvyšší úrovni kolektivní rozhodnutí voličů v zásadních otázkách.

Ale ani USA nejsou jednolitým státem. I třinácti státům americké unie se koncem 19. stol. podařilo zakotvit ve svých ústavách právo na referendum a na přímou legislativní iniciativu občanů (navrhování nových zákonů přímo peticemi občanů). Přes všechnu snahu mocenských elit během posledních 100 let tyto vydobytky odstranit se jim to nepodařilo a hnutí za rozšíření demokracie v poslední době opět roste. Např. v Kalifornii se právě připravuje zákon poprvé umožňujíci registraci voličů a hlasování ve volbách a referendech prostřednictvím Internetu.