Počasí za moc nestálo

9. 7. 2000

Zbytek května ani červen tu za moc nestály. Bylo většinou podprůměrně chladno a poslední dobou hodně pršelo. Např. před několika dny napršelo v sousedním Saskatchewanu ve městě Vanguard za několik hodin 330 mm vody, což je množství, které tam normálně napadne za celý rok, a bylo to ještě o něco více než kolik právě napršelo v Tokiu při letošním nadprůměrném třetím japonském uragánu. Město bylo celý den pod vodou. Také u nás v Manitobě se všude v polích i mimo ně lesknou kousky vodní hladiny v neobvyklých místech. Pod pinawským mostem teče tolik vody, že pouze špička jediného balvanu na sever od něj vykukuje nad hladinu. Přitom je ta voda tak studená, že se zatím nedá nikde koupat, kromě v těch nejmělkších jezerech.

V té vodě se ale daří komárům, které už přes týden ve veliké míře sužují i Winnipeg, přes veškerou obvyklou snahu včas zabít jejich larvy ve všech stojatých vodách ve městě i okolí. Na venkově jsem viděl jsem stádo kráv namačkaných kolem dýmajícího ohně, který jim jejich majitel zřejmě rozdělal proti komárům. Lidé pracujíci venku mají často hlavu a krk zabalené do ručníku nebo mají klobouček se síťkou proti komárům. V okolí velkých vodních ploch se právě líhnou, rojí a ve velkém množství umírají jepice. Vůbec se tu příroda právě hemží velkým množstvím hmyzí havěti.

Včera však teplota prudce vystoupla na 30°C a zdá se, že by se nad 25°C mohla nějakou dobu konečně udržet. Takže se snad přece jen brzo dočkáme koupání a velké redukce počtu komárů.
 

Neštastná medvědice zabíjí

9. 7. 2000

Medvěd zakousl nadějnou 24letou sportovkyni (biatlon) při běhaní po stezkách v lese kolem vojenské základny v Quebeku, kde hodlala trénovat celé léto. Pachatel už byl dopaden a zabit (identifikace s pravděpodobnosti 90%). Jednalo se o medvědici, která měla mléko, ale žádná medvíďata s ní nebyla. Jejich ztráta (kdoví jestli je nezabil nějaký člověk - pytlák?) zřejmě způsobila její agresivitu (útoky černých býložravých medvědů na lidi jsou řídké - v Kanadě měly za následek jen asi 40 mrtvých za posledních 100 let; když jsou nevyprovokované, jedná se většinou o útoky velkých dospělých medvědích samců, kteří si již uvědomili, že jsou silnější než všechno ostatní, co můžou v lese potkat). První zprávy po incidentu mluvily o tom, že všechni medvědi kolem základny budou zabiti, což se mi nezdá správné. Na opačné straně Kanady v Britské Kolumbii zase kousl vlk kajakáře, který spal "pod širákem" - byl probuzen taháním zvědavého vlka za spacák, začal na vlka kričet a ten ho ze strachu kousl. (Je to snad první doložený útok vlka na člověka v severní Americe.)
 

Smrtící tornádo

18. 7. 2000

Opravdu tu skoro týden bylo tolik teplo, že se i řeky ohřály a je možno v nich plavat. Poslední dvě noci ale opět přišla velká chladna a navečer se konají bouřky. Po celé Kanadě je počasí nadprůměrně nestabilní. O víkendu byla zaznamenána alespoň na třech místech (Alberta, Ontario, Manitoba) různě silná tornáda. Zdaleka nejhorší bylo to albertské, které v pátek 14. 7. překvapilo v době večeře velký kemping v Pine Lake u města Red Deer v Albertě, v němž bylo v té době asi 400 obytných vozidel a přívěsů, nějaké stany a asi 700 lidí. Tornádo bylo široké 1 km a rychlost větru v jeho trychtýři se odhadovala na 300 km/hod. Teprve dnes bylo ukončeno pátrání po obětech (asi 50 obytných vozidel naházelo tornádo na dno jezera a teprve dnes potápěči dokončili jejich průzkum). Celková bilance je zatím 11 mrtvých, více než 100 zraněných (z toho mnoho těžce) a škoda odhadovaná na několik set miliónů dolarů.

Kvůli nasazení všech profesionálních záchranářů do Pine Lake se na severu Manitoby zpozdilo zahájení pátraní po osmiletém chlapci Marcusu McKay, který se v sobotu odpoledne ztratil na lovu svému nevlastnímu otci u obce Mallard. Všichni stále doufají, že je ještě naživu. Teď právě tráví jen v tričku už třetí téměř mrazivou noc ve velice hustém bažinatém lese přeplněném hmyzem ...
 

Chlapce ani po týdnu nenašli

23. 7. 2000

Skoro celý týden pomáhalo v pátrání po ztraceném Marcusu McKayovi až 700 dobrovolníků, kteří se snažili pročesat každý metr oblasti o průměru asi 8 km ve velice hustém bažinatém lese. Zatím po něm nenašli jediné věrohodné stopy. Předevčírem se policie usnesla, že už není naděje, že by byl mezi živými (noční teploty tam klesaly skoro k nule) a pátrání v podstatě ukončila. Po schůzce s manitobským ministrem pro indiánské záležitosti však včera oznámila, že obnovuje pátrání v plném rozsahu.
 

I další pátrání bezúspěšné

3. 9. 2000

Pátrání po Marcusu McKayovi bylo kolem 27. 7. s konečnou platností odvoláno (přestože jeho matka a příbuzní věřili, že je stále naživu - oni i jejich šamani ho stále viděli živého ve svých snech - to bylo také argumentem při jejich interpelaci u ministra 22. 7.). Teprve po oficiálním skončení pátrání měly být do akce nasazeni čtyři pátrací policejní psi dovezení z různých částí Manitoby (proč nebyli přivezeni hned po chlapcově ztracení?). Od té doby jsem o tomto případu více neslyšel. Nevím tedy, jestli se alespoň psům podařilo nejít po něm nějakou stopu.
 

10% výzbroje kanadské armády bylo v rukou Východoevropanů

3. 9. 2000

Kanadské ministerstvo obrany (KMO) si najalo obrovskou nákladní loď GST Katie k přepravě výzbroje kanadské armády z Kosova zpět do Kanady. Loď vyplula z Řecka 28. června s nákladem 580 tanků, obrněných transportérů a dalších vozidel a příslušné munice v hodnotě asi $220 miliónů, což představuje zhruba 10% výzbroje kanadské pozemní armády. Měla přistát v Quebecu 16. července. Kvůli finančnímu sporu mezi americkou plavební společností z Marylandu vlastnící loď, dvěma zprostředkovatelskými firmami a KMO, však loď místo toho zakotvila v mezinárodních vodách u pobřeží Newfoundlandu, protože se majitel lodi obával, že po vyložení bude loď zabavena (podstata sporu nebyla v tisku moc osvětlena; člověk by čekal, že plavební firma dostane po provedení služby spíše zaplaceno, než aby ji někdo chtěl loď zabavovat; firma vlastnící loď byla však zřejmě na pokraji bankrotu ...).

Po 18 dnech kotvení došla KMO trpělivost (mělo smluvené dohody na opravu vracející se techniky ihned po návratu, hrozilo placení pokut za jejich nedodržení) a tak bylo 3. 8. vysazeno na loď z vrtulníků 14 příslušníků kanadského námořnictva, kteří se lodi zmocnili a dali ji příkaz k plavbě do kanadských vod. Ukrajinský kapitán lodi Viktor Chlebnikov se snažil prudkým manévrováním výsadku marně zabránit a pak odvysílal volání o pomoc při "pirátském přepadení v mezinárodních vodách". Akce ale byla z hlediska mezinárodního práva v pořádku, protože kvůli nízkým daním byla loď zaregistrována v karibském ministátu Sv. Vincenc a Grenadiny, od něhož si Kanaďané předem vyžádali povolení k obsazení lodi. Všech 23 členů posádky GST Katie bylo z východní Evropy - z Ukrajiny, Ruska a Chorvatska. Loď ale doprovázeli po celou dobu plavby tři kanadští vojáci v plné výzbroji, kteří byli i nápomocni při hladkém vysazení svých kolegů. Pak ještě trvalo asi 10 dní než loď mohla vyložit svůj náklad, protože měla málo paliva na vlastní manévrování v řece Sv. Vavřince a muselo se čekat na příjezd vlečných člunů. Po vyložení Kanaďané asi k přijemnému překvapení vlastníků dovolili proti všemu očekávaní lodi bez problému odplout.

V Kanadě se v posledních letech stalo módou omezovat veřejný sektor a zajišťovat nejrůznější vládní služby smlouvami se soukromými dodavateli (tzv. contracting-out). Incident s lodí Katie podle některých kritiků naznačuje, že se to v mnoha případech asi přehnalo. Vzpomínám, že třeba na některé mírotvorné akce v Africe najalo KMO zase velká ruská armádní dopravní letadla, takže kanadské vojenské síly zřejmě teď nemají žádnou pořádnou vlastní přepravní kapacitu.