| Krása zimy | 16. 1. 2000 |
V půlce prosince přece jen přišla do Manitoby, sice s šestitýdenním zpožděním, ale zato velice razantně, zima. A zatím navzdory předpovědi z 5. 12 s docela slušnou intenzitou doposud pokračuje. Osobně jsem si ten prudký nástup zimy oddálil o další dva a půl týdne, protože jsem hned další den odjel na návštěvu Čech a tak jsem se vyhnul mnoha nocem s teplotami kolem -30°C, které tu kolem Vánoc panovaly. Když jsem se 4. 1. vracel, při mezipřistání v Montrealu bylo +8°C, při přestupu v Torontu už jen +2°C a ve Winnipegu jsem vystoupil do -18°C. Naštěstí to byl právě začátek oteplení a další dva dny byla teplota jen kolem -10°C, takže jsem se mohl v pohodě aklimatizovat. Pak zase až před týdnem jsme tu měli teplý víkend s teplotami jen kolem nuly. Jinak bylo ale v noci -20 až -32°C a ve dne většinou pod -15°C. A už je tu několik desítek cm sněhu a jeho další slušná nadílka se čeka dnes v noci.
A já jsem si na tu zimu už stačil docela pěkně zvyknout! Manitoba se totiž vyznačuje celoročně nízkou vlhkostí vzduchu. Díky tomu i tepelná vodivost vzduchu je malá a výměna tepla mezi povrchem lidského těla a okolním vzduchem je pomalá. Pokud tedy právě nevane silný vítr, řekl bych, že při -20°C to v Manitobě "zebe" jen asi jako při -5°C v Čechách a při -40°C jen asi jako při -25°C ve vlhkém jižním Ontariu. Stejně tak se dobře i bez klimatizace snáší v létě v Manitobě vedra až +35°C. (V suché jižní Alberta je ještě nižší vlhkost vzduchu než v Manitobě. Po mém příchodu tam na začátku září 1987 mi asi půl roku často mírně tekla krev z nosu, protože mi v tom suchém vzduchu popraskala sliznice v nose.)
Naposledy před třemi lety (tj. před explozí internetového webu a před posledními dvěmi teplými zimami a před mým bydlením ve Winnipegu) jsem v zimě skoro každý víkend i při teplotách mezi -20 a -30°C vyrážel z Pinawy na desítky kilometrů dlouhé výlety na běžkách po zamrzlé řece Winnipeg směrem na východ do relativní pustiny Whiteshelského parku, kde až na v zimě ve velké většině nepoužívané chaty lemující na mnoha místech břehy řeky a občasná setkání se sněžnými skútry je možno si nerušeně vychutnávat absolutní klid a krásu sněhem hodně zasypané relativně neporušené krajiny. Vracel jsem se často až za svitu měsíce, který zamrzlou řeku a okolní lesy svým světlem měnil v pohádkovou krajinu.
I ta letošní zima mě už několikrát vytáhla ven na řeku (která díky těm mrazům po dobu mé nepřítomnosti rychle a důkladně zamrzla, takže na ní už můžete najít i rybářské chatky) alespoň na pár hodin. Nejhezčí to bylo večer minulý čtvrtek u Lac du Bonnet (kde je řeka rozšířená v docela slušně velké jezero ve tvaru čepce, jak ono francouzské místní jméno napovídá). Obloha byla velice jasná, měsíc dobře osvětloval krajinu. Teplota za ty dvě hodiny, které jsem tam strávil, klesla z asi -16°C na -25°C. Protože před tím už několik dní nesněžilo, přemrzlý sníh mi pod lyžemi vydával zvláštní zvonivé zvuky. Míjel jsem na břehu domy s často ještě vánočním osvětlením, z některých z nichž stoupaly rovné bílé sloupy kouře vysoko ke hvězdám. A občas se do dálky rozléhalo štěkání psů. Jednu chvíli nade mnou přeletělo startující malé letadlo, které však vydávalo celkem tiché brumlání a svými blikajícími barevnými světly a bílými světlomety docela přispělo k jakoby slavnostní pohádkové barevnosti celé scény. Takže to ještě nebyla žádná pustina, ale ta měsícem zalitá scéna mě připomněla moje večerní návraty z dlouhých výletů před třemi a více lety. A tak web neweb, řekl jsem si, že pokud bude zima i nadále spolupracovat, musím si ty výlety po řece letos co nejčastěji zase zopakovat!
| 6. 2. 2000: |
| 13. 2. 2000: |
| Zimní prerijní vzduch je sušší než vzduch saharský | 13. 2. 2000 |
Jak suchý je vlastně v zimě vzduch na preriích se dnes řešilo i v rádiu. Nejprve je dobré si uvědomit, že maximální množství vody, které se ve formě páry vejde do stejného obsahu vzduchu, dost rychle klesá s teplotou. Tak při -20°C je toto množství asi 40krát menší než při +30°C. Toto maximální množství odpovídá 100% (relativní) vlhkosti vzduchu. Na prériích je přitom vlhkost vzduchu většinou hluboko pod 50%, zatímco v Ontáriu může být 80% i více.
Pak není divu, že absolutní množství vody obsažené v zimě v 1 m3 prérijního vzduchu je nižší než v 1 m3 mnohem teplejšího saharského vzduchu, přestože relativní vlhost saharského vzduchu může být ještě menší než vlhkost vzduchu prérijního.
Další výhodou manitobské zimy je počet hodin se slunečním svitem. V období třech oficiálních zimních měsíců (prosinec, leden a únor) svítí ve Winnipegu slunce v průměru 358 hodin. Po něm následuje Calgary s 353 hodinami, třetí je Estevan se 349 (všechno prérijní města). Ve Vancouveru sice teplota vzduchu v zimě moc pod nulu neklesá, je tam ale jen 195 slunečních hodin. V závětří na manitobském zimním slunci může být až o 10 stupňů více než kousek vedle ve stínu (což je teplota, která se oficiálně udává ve zpravách a statistikách). Na otevřené řece ovšem moc závětří nebývá. Slunce je však příjemné všude.
| Zima nakonec přece jen za moc nestála | 4. 3. 2000 |
Letošní manitobská zima byla celkově opět neobvykle mírná - už třetí po sobě. Normální (dlouhodobá průměrná) zimní (prosinec-únor) teplota ve Winnipegu je -16,1°C, letos byla jen -11,6°C, v minulé zimě -12,8°C a v zimě 1997-98 dokonce jen -8,12°C. Navíc jaro přišlo alespoň o pět týdnů dříve než normálně. A již před několika dny se tu předčasně objevily první husy vracející se z jihu. Před týdnem se tu prudce oteplilo, celý víkend dost pršelo, sníh během týdne téměř zmizel. Takže období, kdy sníh na řekách je všude dobře větrem upěchován a povrch je dostatečně tuhý a zase ještě ne zcela zledovatělý, takže úplně všude je možno se na běžkách rychle rozletět do dálky bruslicím stylem (a vychutnávat pocit téměř ptačí volnosti vzbuzený možností dostat se snadno vlastní silou do velkých dálek), tu letos trvalo jen necelý týden. A tak jsem stihl nejezdit na běžkách od začátku roku jen 250 km než před týdnem sníh i na řece roztál. Později několik dní mrzlo alespoň v noci, takže po ránu šlo dobře bruslit. Teď tu teploměr opět láme stoleté rekordy (dnes překročil +10°C), slunce celý den přímo pálí a povrch ledu je měkký už ráno (na řece Winnipeg je led stále ještě alespoň půl metru tlustý - lední rybáři po něm stále jezdí i s tunovými dodávkami). Ještě je pořád naděje, že se teploty na pár týdnů vrátí trochu pod nulu a povrch ledu bude přes noc dobře zamrzat ...
| Zima se ještě úplně nevzdala, ale vodní bombardéry už v pohotovosti | 8. 4. 2000 |
V druhém týdnu března se opravdu ještě dost ochladilo a i v třetím šlo ještě bruslit alespoň po ránu. Na konci března však led zmizel i z řeky Winnipeg v oblasti Pinawy a Lac du Bonnet a teď už zůstává jen ve velkých zálivech řeky, jako třeba v místě konání té soutěže v rybolovu 11. 3. I led na jezeru Winnipeg začal rychle měknout. A na severu v městě The Pas se nedávno utopili v řece Saskatchewan dva rybáři, jejichž dodávka se propadla skrz led.
Teplé dny se zpěvem ptáků se stále střídají s chladnými. Kočičky jsou sice před rozpukem, ale právě teď se denní maxima pohybují jen kolem 2 až 5°C a v noci pořádně mrzne.
14. 3. napadlo 10 cm sněhu a pak 17. 3. ještě další 4 cm a zem zůstala bílá téměř týden. Pak v noci z 26. na 27. 3. se přihnal silný vítr z Colorada a spustila se pěkná vánice. Opravdový blizzard z toho však nebyl. Snad se už letos ani konat nebude. I 3. 4. na chvíli sníh poprášil východní Manitobu a dnes opět celý den až do noci dost silně chumelí a v noci nám ten sníh určitě pořádně přimrzne.
Přes to všechno se půda po zmizení chabé zimní sněhové pokrývky zdá velice suchá až vyprahlá. Očekává se, že sezóna lesních požárů začne letos o měsíc dříve a bude zlá. Jeden lesní požár už kdesi hoří. Horečně se dokončuje zimní údržba vodních bombardérů používaných v boji proti lesním požárům.
| 9. 4.: |
| Konečně pořádné jaro. Hořela sláma - ale jak! | 22. 4. 2000 |
Alespoň pět dní v noci již nemrzne. Zmizely snad už poslední zvytky ledových ker, které doposud lemovaly břehy řeky v okolí Pinawy. Teď o Velikonocích se teploty přibližují až k +20°C. Potkal jsem letos prvního medvěda.
Je velice sucho. Hladina některých řek a jezer je až téměř o dva metry pod normálem. Teď právě hoří v Manitobě 14 menších lesních požárů. Celkem jich letos bylo již 39.
Ve středu 19. 4. byly vodní bombardéry poprvé použity i k hašení jiného než lesního požáru, když nějací žháři zapálili 90 tisíc baliků lněné slámy (v hodnotě asi 2 milióny dolarů) uskladněné blízko US hranic na velikém pozemku vedle provozovny, která slámu drtila na výchozí surovinu pro výrobu cigaretového papíru. Část té slámy tam byla už několik let a tak byla dobře vysušená a vysoce hořlavá (prý horší než benzín). A tak přehrátý rychle stoupající vzduch vytvořil nad hořícím polem tornádovitých trychtýř, který do sebe vsál i náklaďáček se čtyřmi zaměstnanaci, který se přiblížil moc blízko a odhodil ho o 15 metrů dále. Řidič při dopadu přišel o život, další dva byli vysáti z kabiny (nikdo z nich nepoužíval ochranné pásy!) a odnesli si jen lehčí zranění.
| Květy a sníh | 13. 5. 2000 |
Bylo tu už konečně teplo i na šortky a minulý týden se všechno prudce zazelenalo a rozvekly naplno i stromy (hlavně divoké dávivé třešně "chokecherries" a "krabí" jabloně, plodící malinkatá, spíše okrasná jablíčka). Včera v pátek se ale přihnala z Montany silná tlaková níže, která zasypala západní Manitobu až 25 cm mokrého sněhu (na stejné zeměpisné šířce jako Praha). Transkanadská silnice v oblasti manitobsko-saskatchewanských hranic byla na mnoho hodin uzavřena kvůli náledí, špatné viditelnosti a dopravním nehodám. Ve Winnipegu a dál na východ vydatné pršelo, jen občas se sněhem. Dnes ale i tu občasné sněhové přeháňky nad těmi rozkvetlými stromy trvaly po většinu dne. Teploty se v noci pohybují kolem nuly.