C-train (fotografie zde) - calgarský systém rychlé dopravy, jehož dvě zcela po povrchu vedené linky spojují hlavní části města bude po brzském dokončení několika dalších větrných elektráren (větry v jižní Albertě občas dosahují rychlosti i 150 km/hod) poháněn ekologicky zcela "čistou" energií větru!

Světová exploze používání mobilních telefónů (k níž Česko vydatně přispívá, jak jsem se přesvědčil při své nedávné krátké návštěvě) může vést ke značnému průmyslovému růstu ve východní Manitobě v blízkosti mého pracoviště. Nedaleko odtud se totiž nachází velké zásoby tantalu, jež se používá právě v obvodech mobilních telefonů. Kromě tohoto manitobského tantalového dolu firmy Tanco existuje jen jeden další v Austrálii. Tantalu je tady tolik, že Tanco uvažuje o otevření povrchového dolu. Odpad (zlomková růžová žula), který produkuje stávající hlubinný důl firmy Tanco se má brzo stát surovinou pro nový závod na výrobu různých dlaždiček a podobných výrobků z drceného kamene a speciálních pojiv, jehož výstavba má začít na pokraji městečka Lac du Bonnet letos na jaře. Tanco také disponuje 82% známých světových zásob césia, jež je vedlejším produktem dolu, pro nějž doposud nebylo téměř žádné průmyslové použití. Avšak s rozvojem nových technologií roste i poptávka po césiu.

Teď jen zbývá doufat, že toto všechno nebude mít moc negativní důsledky na tuto velice hezkou přírodní oblast!

Začátkem týdne byl kanadský min. předseda Jean Chrétien na oficiální návštěvě u nového amerického presidenta. Letos ale nebylo úplně jasné, jestli tradice, podle níž kanadský představitel vždy jako první hlava cizího státu jede do Washingtonu vzdát hold novému presidentovi, bude zachována. Dalo to panu Chrétienovi trochu práce toho dosáhnout. Jednak proto, že George W. Bush je z Texasu a má tedy mnohem bližší vztahy k Mexiku (včetně osobních s mexickým presidentem) a on sám na první zahraniční návštěvu nepojede do Kanady, ale do Mexika. A možná i proto, že pan Chrétien i jeho synovec, který je kanadským velvyslancem ve Washingtonu, se oba nechali v době americké předvolební kampaně veřejně slyšet, že by raději viděli ve funkci amerického presidenta Gora než Bushe. Bush je prý ale tak velkorysý, že mu to nevadí (co bylo, to bylo ...). Jean Chrétien měl velmi dobré vztahy s Clintonem, se kterým projednaval vzájemné vztahy na golfovém hřišti. S Bushem si chce také dobře rozumnět, na něj zase půjde přes společný zájem o rybaření. A už se i vzájemně na rybářské výlety pozvali.

Nepřipádá vám to také trochu jako když v dávných dobách jel vzdát první vazal hold novému císaři? Když bylo důležité si udržet postavení prvního vazala? Celá Kanada sledovala s dost velkým zájmem, jestli v sobě Chrétien a Bush najdou dostatečné zalíbení, protože jejich vzájemný vztah může mít v nejbližší budoucnosti jistý vliv na životní úroveň Kanaďanů a i těch několika miliónů Američanů, kteří závisí na obchodě s Kanadou. Není to podle mě zrovna moc demokratický přístup, ale většina lidí, jichž se to týká, je s ním zatím zřejmě spokojena.

A dnes už náš ministerský předseda v čele obrovské obchodní mise (skládající se z federálních ministrů, téměř všech provinčních premiérů a 400 obchodníků, včetně 12letého presidenta úspěšné firmy zabývající se počítačovou animací) zase zahájil desetidenní navštěvu velké Číny navázat nové obchodní kontakty, od nichž se očekávají pro Kanadu mnohamiliardové zisky, až se životní úroveň Číňanů, jak se očekává, brzo dostane alespoň na dnešní úroveň Mexičanů a Kanaďanům se z s tím spojené zvýšené čínské poptávky po spotřebním zboží podaří získat pro sebe alespoň jedno procento.

V dnešním pravidelném populárně-vědeckém pořadu "Quirks and Quarks" rádia CBC bylo u příležitosti plánovaného ukončení činnosti ruské vesmírné stanice MIR zajímavé vzpomínání ruských, amerických a kanadských kosmonautů, kteří na stanici pobývali a jejího ruského konstruktéra. Stanice, která byla původně navržena s dobou života 3 roky a jejíž činnost byla nakonec prodloužena na 15 let, byla charakterizována jako zatím vůbec nejúspěšnějši a nejužitečnější vesmírná loď, jaká kdy byla vypuštěna. Byla uvedena do provozu v r. 1986. Po rozpadu Sovětského svazu se nejprve zdálo, že je odsouzena k okamžikému zániku. Zachránila ji neschopnost Američanů postavit vlastní vesmírnou laboratoř díky velkému zpoždění v pogramu raketoplánů a jejich touha získat od Rusů tajemství dlouhodobého pobytu ve vesmíru a poznatky o lidské psychice během takových pobytů, které budou potřeba pro lety k Marsu a ke vzdálenejším cílům. To vedlo k americko-ruské spolupráci v oblasti vesmírných stanic, při níž Američané poskytují většinu financí a Rusové své znalosti.

Ukázalo se, že mnoho ruských zkušenosti z předchozích dlouhodobých pobytů není v předatelné formě. Většinou jsou uchovány jen v hlavách ruských vědců, kteří program řídili a kvůli utajovaní toho moc na papír nezaznamenávali. Američané dostali alespoň příležitost vyslat do vesmíru svoje lidi na dlouhodobé pobyty a získat tak vlastní data o jejich chování. Zdá se, že ruské úspěchy nebyly podmíněny žádnou zvláštní psychickou přípravou, ale prostě dávnou schopnosti ruského člověka přežít i v těch nejnepříznivějších podmínkách - např. uhasit dosti velký požár na polubě stanice, kdy kouř byl tak hustý, že bylo sotva vidět na konce vlastních prstů. A díky velké schopnosti improvizovat. Jako pravý opak toho, co se obvykle tvrdí o obou politických systémech, ruští kosmonauté byli schopni se na palubě stanice mnohem samostatněji rozhodovat v případě krize a improvizovat. O svých amerických kolegách Rusové tvrdili, že jsou moc zvyklí se mechanicky spoléhat na předem při trénigu nacvičené a v manuálech popsané postupy, což jim na palubě mnohokrát záplatovanéno Miru, který už dávno manuálům moc neodpovídal, nebylo příliš platné. Při vyskytu nepředvídaných poruch, nebyli schopni učinit samostatná rozhodnutí. Ale i oni se postupně byli schopni naučit improvizovat a dnes v této spolupráci úspešně pokračují při současném prvním společném rusko-americkém pobytu na nové mezinárodní stanici Alfa.

Ze soukromých rozhovorů s ruskými kosmonauty vyplynulo, že i ti Rusové, kteří na Miru vydrželi celý rok, po třech měsících pobytu přestávali být dostatečně výkonní a pak už šlo jen o vytváření časových rekordů a vetšinu práce za ně museli dělat ti členové posádky, kteří přiletěli po nich na kratkodobější pobyty. Takže problém, jak dlouhodobě udržet dostatečnou výkonnost kosmonautů při budoucích dlouhých letech, ještě stále zbývá vyřešit.

V poslední době musela posádka Miru věnovat až 75% veškerého času na opravu zařízení stanice a na to, aby vůbec mohla pokračovat v provozu a jen zbývajících 25% na nové experimenty. To se ale nyní považuje za největší přínos činnosti Miru - prokázalo se, že lidský důvtip je schopen ve vesmíru překonat i ty největší obtíže a zdánlivě fatální katastrofy. Poznatky nasbírané při řešení těchto havárií budou cenné pro dálkové lety, které se snad někdy v budoucnu uskuteční.

Od mé poslední zmínky o počasí tu bylo vetšinou relativně "teplo" s občasnými vyjímkami (např. 19.1 bylo v noci -31°C; dnes ráno -35°C a v předchozích dnech také kolem -30°C a ještě to tak asi pár dní zůstane). Nenapadl ale skoro žádný nový sníh.

Trest smrti, ...

18. 2. 2001

Počet Kanaďanů, kteří požadují znovuzavedení trestu smrti v posledních letech dramaticky klesá - alespoň podle průzkumů veřejného mínění prováděných mezi 1000 náhodně vybranými občany. V r. 1982 to bylo 70% dotázaných, v r. 1987 73%, v r. 1990 60%, v r. 1995 69% a letos v lednu jen 52%. Relativně nejvíce lidí požaduje trest smrti v Albertě - 64% (asi polovina obyvatel Alberty jsou přistěhovalci z USA), následuje Britská Kolumbie, Saskatchewan a Manitoba, Ontario a Atlantické provincie a nejmenší podpora trestu smrti je v Quebeku - pouhých 42%. Trest smrti požaduje o něco více mužů (54%) než žen (50%).

Tento pokles podpory pro trest smrti souvisí se značnou pozorností, kterou v posledních letech vzbudily případy několika nevinných lidí odsouzených na dlouhá letá do vězení za vraždy, které nespáchali, o čemž jsem několikrát také psal.

Trest smrti zrušili kanadští politici v r. 1976 a právě tento týden se proti němu znovu důrazně vyslovil kanadský nejvyšší soud, který rozhodl, že dva obvinění ze tří vražd ve statě Washington z r. 1996 mohou být do USA vydáni jen pod podmínkou, že tam nebudou odsouzeni k trestu smrti.

Čelní představitelé americké televize (např. nejvyšší šéfové televizí CBC, MTV Networks a MTV Networks International, nebo šef mnoha firem produkujících televizní filmy producent Brad Grey) byli v Havaně na návštěvě u Fidela Castra, s kterým si prý velice dobře rozuměli. Jen necelé dva týdny po ukončení aféry pánů Pilipa a Bubeníka.