FORUM 2000

Do Prahy se sjeli ve dnech 16.-18. 10. 2000 přední světoví intelektuálové na pozvání presidenta Václava Havla, aby společně diskutovali o problémech, které hýbou světem. Pracovní program vypadal následovně:

1. den               Vzdělání

a) Role vzdělávání a vědy v procesech globalizace
b) Rozvinutý a rozvíjející se svět: Možnosti vzdělávání a vědy

a) Výzva procesu globalizace pro světové náboženské tradice
b) Duchovní a etické základy globalizovaného světa

a) Role umění v procesu globalizace
b) Je globalizace hrozbou umění?

Člověku zatíženému denními starostmi mohou takové diskuse připadat odtažité a zbytečné. Já si osobně myslím, že se mohla právě v Praze zrodit nějaká myšlenka, která třeba pomůže vyřešit nějaký dílčí problém. To se nám může začít zdát ještě raálnější, když se společně zamyslíme nad něktrými myšlenkami, které na foru zazněly.

V příspěvku Lee Teng-hui (bývalý president Tchaj-wanu), nazvaný „Demokracie přece jen vítězí" se autor zmiňuje, že v polické aréně jsme svědky globálního trendu směrem k demokracii a fakta ukazují, že během posledních pětadvaceti let více než třicet evropských, asijských a latinskoamerických zemí prošlo politickou transformací směrem k demokracii. Dále také že ochrana lidských práv, hlavně ochrana svobody vyjadřování a svobody náboženství jsou věci, které se mezinárodní komunitě stále více zdůrazňují.

Dalším diskutujícím byl zpěvák Peter Gabriel, bývalý člen legendární skupiny Genesis, který hovořil o tom, že i ve věku globalizace musí být zachovány rozdíly mezi kulturami stejně, jako je zachovám rozdíl mezi barvami malířově paletě. Ptá se však ale, jak tomu zabránit, aby probíhající propojení světa nevedlo k vytvoření uniformní globální kultury. Forum 2000 přineslo v tomto směru tři konkrétní typy (a tady je odlišnost od předešlých ročníků). Prvním nástrojem boje proti šedavému odstínu globalizace by mělo být umění, které je schopno v sobě zachovávat rozmanitost tvůrčích zdrojů. Druhou zbraní je předsudky nezatížená komunikace mezi různými tradicemi, při níž zůstává zachováno právo na jinakost. Ideálním přenosovým médiem tohoto dialogu je třetí zbraň proti globalizační šedi, internet, síť umožňující otevřený přístup k informacím a vzdělání.

Nejvíce se čekalo od nejvyššího tibetského vůdce dalajlamy. Pražské konferenci dal určitě jednotící vyznění, když přirovnal lidský svět k zahradě, která je krásná a přitažlivá tím, že v ní rostou pestrobarevné rozmanité druhy květů. Tato různorodost květin , řekl dále, se podobá různosti filozofií, náboženství a tradic, která představuje jednu z krás lidské inteligence. Věčně usměvavý a vtipkující dalajlama také řekl na adresu Číny, která okupuje jeho zemi již desítky let, že obdivuje čínskou kulturu a čínské jídlo. Dále zdůraznil, že není možné, aby se Tibet vrátil do stavu před čínskou okupací a aby se izoloval od moderního světa. Po čínském režimu ovšem chce, aby respektoval kulturní svébytnost Tibetu a náboženské svobody. To ovšem, jak víme, Čína odmíta.

Toto byly jedny z mnoha zajímavých příspěvků , které na konferenci zazněly. Na závěr bych použila shrnutí, které provedl, a já se s tím uplně ztotožňuji, Petr Gabriel, který řekl, že myšlenky jsou velmi důležité a mají obvykle pomalý vývoj a takovéto konference v něm hrají svoji roli.

Pavla Bařinová