Dnes se objevily další podrobnosti o nedělním zastřelení matky se synem na indiánské rezervaci v Albertě. Jedná se o rezervaci, jejíž většina obyvatel se má velice dobře, protože jsou zaměstnáni v blízkem dole. Postižená rodina byla ale vzhledem k průměru v té rezervaci vyjímečně chudá. Všechno asi začalo rodinnou hádkou, po níž byl manžel zastřelené v neděli odpoledne s rozbitým čelem odvezen do nemocnice. Při jeho odvozu personál sanitky zaznamenal nevhodné podmínky, ve kterých jeho děti žili a upozornil na to místní (kmenovou, oním indiáským kmenem provozovanou) sociální službu, která tam pak poslala dvě své sociální pracovnici a jejich kmenového policistu děti rodině odebrat, jak už jsem včera psal.

V době, kdy se tam střílelo, se už setmělo, hustě sněžilo a viditelnost byla velmi malá. Policista, který střílel, vůbec neviděl, že u té ženy je i její syn.

O tom, jestli to v tomto případě policie přehnala nebo ne, se zatím, pokud nebude vyšetřování ukončeno, uvažovat v médiích nesmí. Slyšel jsem ale rozhovor s důstojníkem policie, který má na starosti střelecký vycvik policejních adeptů. Ujišťoval, že je jim vštěpováno, že střelba se má používat jen jako poslední prostředek, že jsou cvičeni i v celé řadě jiných metod, jak jednat s potenciálními násilníky. Překvapilo mě (a asi i reportéra, který vedl interview), že když se už se pro střelbu v nějaké situaci rozhodnou, jsou cvičeni k automatické střelbě do středu těla, aby co nejrychleji útočníka zastavili (tj. zabili), nesnaží se ho jen střelbou poranit a vyrazit mu třeba zbraň z ruky (na to se ten reportér výslovně ptal). Zdá se mi divné, že se nesnaží dělat rozdíl třeba mezi profesionálním vrahem a mámou, která ze zoufalství nad svou chudobou začne dělat nerozumné věci.

Jinak bych chtěl dodat, že když vaše chování nevybočí příliš z průměru, jsou kanadští policajti vždy velice příjemní, zdvořilí a profesionální, i když vám třeba dávají pokutu. Rozhodně je ale velice nerozumné chovat se vůči nim tak, aby se to dalo vysvětlit jako projev agresivity.