Bylo to drsné, ale pravdivé. Zapnutý rozhlasový mikrofón zachytil kanadského ministerského předsedu Jeana Chretiena jak na sumitu NATO v Madridu odsuzuje způsob jakým americká domácí politika zkresluje výběr nových členů. President Clinton si nemohl dovolit pozvat ke vstupu do NATO více než tří bývalé komunistické země kvůli způsobu jakým američtí zákonodárci "prodávají své hlasy."

"Chcete, abych hlasoval pro NATO?" ptal se jakoby byl americkým senátorem. "V tom případě mi musíte postavit nový most v mém volebním obvodu," říkal belgickému ministerskému předsedovi Jean-Luc Dehaenovi. A dodal, že "ve vaší zemi a v mé zemi by všichni politici byli ve vězení," kdyby se chovali tímto způsobem.

Smějící se Dehaene odpověděl, že jediný důvod proč pouze Polsko, Česká republika a Maďarsko byly pozvány ke vstupu do NATO jako první je, že ve Spojených státech jsou velká polská, česká a maďarská komunita.

Fakt je, že tímto způsobem se opravdu provádějí rozhodnutí ve ctihodných shromážděních těch, kteří nám vládnou.

Madridský sumit byl jen další ukázkou skutečnosti, že NATO je aliance jedné supervelmoci a patnácti menších zemí. Když tři noví členové je maximum, které může Clinton protlačit americkým senátem, tak budou jen tři noví členové.

Ale přes tohle všechno by se nemělo zapomínat na to, že v Evropě probíhá něco velice důležitého. Ode dneška za dva roky se východní hranice aliance posunou zhruba tam, kudy probíhaly východní hranice ústředních mocností - Německa a Rakousko-uherské monarchie - v r. 1914. V Madridu byla znovuvytvořena Střední Evropa.

Po půl století po roce 1945, kdy Jaltská dohoda rozdělila Evropu přesně uprostřed, existovala jen Západní Evropa (zóna amerického vlivu) a Východní Evropa (sovětská zóna).

Co bylo poválečným uspořádáním Evropy také zakryto a co je nyní opět viditelné, je hluboká propast mezi Střední Evropou a Balkánem. Francie, Kanada, Itálie a šest dalších zemí podporovalo také vstup Slovinska a Rumunska. NIKDO ale nenavrhoval Srbsko, Albánii nebo Bulharsko. Bálkán je jiný svět, kde tyranie, vláda násilí a etnické konflikty jsou endemické.

Bílý dům vychází z přesvědčení, že oposice proti rozšířování NATO v kruzích americké elity rychle roste. Před pouhými dvěma týdny 46 bývalých senátorů a zasloužilých členů amerického zahraničně-politického establišmentu napsalo Clintonovi otevřený dopis varující, že rozšíření NATO podkope pozice demokratů, kteří vládnou Rusku.

To je vskutku vážná otázka. Přinutí rozšíření NATO opravdu Rusy udělat něco, čeho bychom my všichni litovali? Rusové musí zaujmout pózu proti rozšiřování, které přivede síly NATO o 500 km blíže k jejich hranicím. "První poučka diplomacie je, že nedovolíte tankům, aby se k vám přiblížily," řekl Jegor Javlinský, jeden z vůdců skupiny Jabloko, "i když jsou to tanky namalované na růžovo vezoucí tančící dívky." Ale je to do značné míry jen symbolická záležitost, protože žádný rozumný člověk si nemyslí, že by NATO plánovalo útok na Rusko. A prozatím byla vyřešena vesměs symbolickými prostředky. Při americko-ruském sumitu v Paříži 27. května se zdráháním přijal ruský president Boris Jelcin rozšíření NATO výměnnou za zřízení Stálé spojené rady Ruska a NATO, která se bude scházet každý měsíc, za ruské členství ve skupině sedmi hlavních průmyslových zemí světa a za výhodnější dohodu o omezení konvenčních zbraní v Evropě.

Ale proč tedy vůbec riskovat znepřátelení si Rusů, když nikdo stejně nevěří, že by Moskva plánovala nebo vůbec byla schopná útoku na Západ? Možná to je chyba, ale má to dvě velké skryté výhody. Záruka NATO osvobodí bývalé ruské satelity z Varšavského paktu od potřeby navazovat tajné destabilizující aliance, aby byly schopné čelit možným ruským vojenským tlakům v budoucnosti. A kromě toho jsou nuceny si vyřídit své vlastní spory, aby se kvalifikovaly pro členství.

NATO, jejichž stávající členové jsou všichni povinni bránit každého svého spojence, který je napaden, nemá zájem o to, aby si noví členové s sebou přinášeli do aliance hraniční spory. Takže kandidáti na členství jsou nuceni takové spory co nejdříve ukončit. Vloni v září například podepsali dlouhodobí rivalové Rumunsko a Maďarsko smlouvu, která ukončila jejich hraniční spory a garantovala práva maďarské menšiny v Rumunsku.

A podobný spor o hranice a menšiny mezi Maďarskem a Slovenskem byl také vyřízen v minulém roce.